Gilmour93

Když se chopí produkce slovutný Louis Cyphre, i štáb streamující falešné vymítání může mít svůj Galaxy Quest.. V některých (především trikových) jednotlivostech ucházející, nicméně vadila mě ta fake in fake, pro jistotu do tmy ponořená architektura scén, některé herecké etudy i směr, kam se to celé na konci odebralo. Rozšířit čtvrthodinu krátkometrážní předlohy na celovečerní film není nic jednoduchého..

„Never date a man you meet at the fucking club!“ Venuše Mélská ze stripbaru má problémy s alkoholem, lehkými drogami, vkusem při vybavování bytu i chorobnou žárlivostí a přesně v polovině vás nejspíš napadne, že i s něčím jiným. Nic moc mind, trochu fuck, co se vzdalováním od reality vzdaloval i působivosti a to je u tohoto druhu filmu docela problém..

Doktor Devilers vede vyhlášenou soukromou kliniku pro ty, co trpí úzkostí, strachem ze stáří a nedostatkem sexu s doktorem Devilersem. Některé už může zarazit jeho jméno, ale že něco není v pořádku zjistíte spíš až tehdy, když se modrý Portugal neservíruje k večeři, ale padá „vyšťavený“ do bazénu.. Potenciál to nějaký mělo, ale Jessua za doprovodu ne zrovna se hodící africké hudby kombinuje satiru s napětím dosti krkolomně, což nakonec potvrdí i úsměvné finále. Pokud jste dosud neviděli film, kde nahý Delon běží do moře a bimbas se mu kývá ze severu na jih, tady máte možnost..

Bohabojnost, dlení v hříchu, síra pekelná a hledání inkubusového klíče k opravě traktoru. Cravenův můstek ke komerčním úspěchům působí rozporuplně. Tu a tam probleskne nějaká atmosféra, ale nebýt těch pár mordů, bylo by to jako dějová vata k osmdesátkovém pornu z venkovské farmy (nutno podotknout, že lesbickému, protože Borgnine s nalepeným plnovousem ani fešák Berryman nesplňují estetické nároky). Těžko říct, jestli to úplný závěr pohřbil, nebo spravil. Podlahu ale spravil určitě..

Lino Ventura otáčí hlavu ke svému rameni, ale tentokrát na něm nehledá motýla. Jeho krční páteř se musí namáhat víc, protože se ohlíží, kdo po něm jde.. S trefným anglickým názvem „Escape to Nowhere“ se vypráví především obrazem a nelze čekat, že se z osvědčené linie „osamocený muž hozen do oka hurikánu mocenských zájmů“ někam výrazněji uhne. Hodně to okysličuje hudba. Zatímco intenzitu finále zhutní Brahms, Goraguerův ústřední motiv dohání až k lítosti nad hlavním hrdinou. Mimochodem, jeho představitel se svými úspornými gesty nemohl být lepší volbou. Kdybyste na páteř jeho postav přiložili libelu, bublina mezi ryskami by se strachy nepohnula..

Netflixxo.. What else? Zase je tu nutkání být cool kávičkou, ale výsledkem je druhák vytažený z koše. Snad kdyby to bylo kratší. Snad kdyby Jamesův brácha držel urinu a hubu. Snad kdyby to tak marně nevzhlíželo k Wickovi. Průkazná znalost kaskadérského řemesla a chvilkový návrat do vybetonovaných koryt z druhého Terminátora jsou sice fajn, ale jinak zoufale schází okamžiky, po kterých by se Woodsův Jack Crow mohl ptát: „..you get a little wood?“

Zatímco prolog s porcováním na parketovém prkýnku a klip o tom, co se vlastně tehdy stalo, zamířily směrem k žánru parodie, postavy se rozhodly, že vyvolají letargii. Do toho lekačky, co se s twistem v podobě odhalení identity jedné z postav přetahují o to, kdo bude lacinější a interakce s duchy na úrovni komedie s Eddiem Murphym. Už od Obvyklých podezřelých víme, že mít Gabriela Byrnea na palubě lodi je stejné, jako ťukat si tam při přípitku skleničkami a mít u toho po kapsách banány. To má Beck za to, že ty námořnické pověry ignoruje..

Really Bad Santa. Naughty úvod o kořenech traumatu nastaví laťku celkem vysoko a zároveň přinese dvě úsměvná rozhodnutí pro směřování „děje“. Nechat pětiletého kluka při návštěvě v blázinci o samotě s cáklým dědou je láskyplný rodičovský akt, ale hravě jej trumfne to, když mu v osmnácti sirotčinec zařídí práci v hračkářství, aby si náležitě užil prosinec! A pak už jen mordy, gore a nahoty co hrdlo ráčí na „punish“ výpravě za šťastnými a veselými svátky.. Levý hák dětskou pěstí do tváře Santa Clause nebo gay pasáž, kdy začínající Billy útočí na pozici zaměstnance měsíce, pak alespoň v mých očích popřou tvrzení, že se Sellier vyvaroval humoru. Těžko však říct, jestli to bylo vědomě..

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce..

Pro Aidu není zas tak podstatné kdo, kde, proč a nebo kdy to všechno začalo. Podstatné je tady a teď a když ne my, tak v návalu pochopitelné sobeckosti moji nejbližší. Obnažování charakterů při krizích lidskosti je téma, které se sice složitěji vyhýbá repetitivnosti, ale svou naléhavostí to s trochou tvůrčího umu dokáže kompenzovat. Jinak to můžeme brát i jako marnou snahu o holandskou omáčku. Másla bylo pod modrými přilbami dost, chyběly ale vejce..