U prvního dílu ze série Door into Darkness byl na režisérské stoličce začínající Luigi Cozzi. Pod dohledem ho měl samotný Argento a výsledek? Více než podprůměrný. Jednoduchý námět, jehož zpracování bylo maximálně na 20 minut je natažen na neúnosných 60 minut. Vizuální stránka je ukázková šeď, jíž vevodí unilá kamera a když nad tím tak přemýšlím, tak není ani co vyzvihnout. No a co si budeme nalhávat, Cozzi nikdy nekopal první ligu (Paganini Horror) a jeho nejsvětlejším místem ve filmografii byl lehce nadprůměrný The Killer Must Strike Again. A člověk se pak nemůže ničemu vůbec divit...
Quentin Tarantino hadr. Ne vážně až postupem času, kdy má člověk opravdu nakoukáno, dokáže ocenit ty krásné odkazy v Kill Billovi. U Five Fingers of Death je to opravdu vážně hodně vidět a nebojím se prohlásit, že asi tenhle film byl to největší inspirací. Kung-fu/karate souboje, výchova drsným mistrem, utajovaný ultimátní chvat, hudební znělka, pár vytrhaných očí jako bonus, dochází vám to už? :-). A není náhodu, že si Quentin vybral pro práci na snímku legendární Shaw Brothers.
Jak už to tak vypadá, tak nejenom Argetno (scénáře), Fulci nebo Martino začínali s westerny. I Massimo Dallamano si šlapal stejnou cestičku, která ho dovedla až na samý vrchol giallo žánru. Rozhodně i jeho Banditos jsou srovnatelné například s Tempo di massacro nebo Arizona Colt Returns. Jde tedy o v celku dobrý žánrový snímek, který drží pevně v rukou především živelný Luigi Pistilli a díky němu stojí se na fim podívat. Jinak klasická cesta za pomstou na 1001 způsob....
Blood Rage. Působivý název, za kterým se ale skrývá standardní slasher selanka. Zajímavá snad jen vysokým bodycountem na ploše 82 minut a celkem obstojnými gore-efekty. Jinak těžce nudné a ničím nezajímavé dílko s otřesnými osomdesátkovými artikly, které tak bytostně nesnáším. Jo a proti Jasnovi je Terry velký břídil a mačetu by mu měl fofrem vrátit...
Rok 1982 a Lucio Fulci na vrcholu sil. Po komerčně úspěšných snímcích natočených v USA přichází další a to Manhattan Baby. Na rychlo spíchnutý "mytologický" horror, který si režisér střihnul při své zámořském angažmá. Pokračuje tak maestrova horrorová šnůra, ve které nechybí opět tradiční gore-scény, Frizziho hudba, obratná kamera (Fulciho opět až fetišistické snímaní očí), přehrávající herci a narychlo spíchnutý děj. Pro mě tímto snímkem došlo na lámaní chleba a jde o jeden z posledních koukatelných Fulci filmů.Poté začal točit jeho nejhorší braky (čest výjimkám Un Gatto nel cervello). Za 2,5*
V roce 1977 se režisér Gérard Kikoïne teprve rozjížděl na poli erotický filmů a poprvé se setkává s divou Brigitte Lahaie. Výsledkem je tento eroťák a jejich plodná spolupráce pak přinesla spousty další podobných snímků. Zde hraje Brigitte baronku, která žije celkem stereotypně s manželem a služkou Alice. Jednoho dne se baron vytrácí jako vždy za svoji milenkou a dominou v jedné osobě, která si ho bere do parády. Služebnou Alice navštěvuje "kamarád-skoro-bratr" spolu s jeho přítelem panem Finchem. Tomu se baronka zalíbí a umane si, že ji musí naučit správným mravům a trochu ji vychovat....PS: Scénku s ledvinkami a Brigitte zneužitou na x způsobů stojí rozhodně za to vidět :-).
Die Tür mit den sieben Schlössern je velice průměrná detektivka z pera Edgara Wallace, již se chopil schopný řemeslník Alfred Vohrer. V rámci režisérovi filmografie jde teprve o druhý námět, který zpracoval na motivy anglického velikána. Na výsledku je to docela znát, protože se režisérův styl teprve vytvářel a kdybych neviděl Vohrerovo jméno v titulcích ani bych nevěřil, že jde o jeho dílo. Jde opravdu o ničím nevyčnívající až tuctové zpracovaní podle standarního dobového německého mustru. To znamená pár vyčichlých vražd, nějaký ten radoby vtipný humor, rutinní ničim negradující děj a samozřejmě nesmí chybět Eddi Arent. Pro mě vcelku zklamání, které si nezadá s co do kvality s podobným Lučištníkem nebo Hrbáčem.
Massimo Dallamano byl skutečně řemeslně zdatný tvůrce, který si dokázal poradit s různorou látkou. Ani v Il Medaglione insanguinato mě nezkamal. Velice otřepané satanistické téma sebral a natočil po svojem a u mě jakož to už po několikáté zabodoval. Vše podstatné napsal už Kangax a já bych už jen doplnil, že horrory stojí a zároveň padají s atmosférou a tu tenhle snímek rozhodně má!
Jestliže Deodatovo jméno zazářilo a zároveň shořelo s jediným filmem a to Cannibal Holocaust, tak Francovo jméno se s každým jeho filmem utápí v hlubší stoce. Ne vážně Franco byl a je špatný režisér a tenhle film to nanejvýš jenom potvrzuje. Jemu i na tak v celku jednoduchém žánrovém kanibalském filmu nešlape vůbec nic. Kolikrát já jsem si za film řekl WTF? Ale pojďme k věci. Příběh je na poměry celkem asi jako jediný, u které se dá s přimhouřenými oči říct, že je v pořádku. Zato ale scénáristické kopance už bily do očí (např. jachta, v níž je žena, která chce dva hlavní hrdiny nejdřív zabít a hned po chvíli na to s jedním rozdává, jako by se nechumelilo). Další položka-střih! Vysvětlil někdy někdy někdo tomu člověkovi, jak se vůbec používá? Ne a na to vsadím krk! Tady to tak neskutečným způsobem bylo do očí až děs. No herecké obsazení bych raději přešel, přeci jenom jsem nepočítal, že by do trashové filmu získal nějaké lepší herce. Do čeho si ale rýpnout musím, tak to je, že ten matlal naverboval do rolí kanibalů směsku černochů, bělochů a hispánců?!? Já si myslel, že si snad dělá prdel! K hudbě bych napsal snad jen to, že se o ní postaral sám maestro a to mluví za vše. Své hodnocení bych asi uzavřel otázkou, kde na to Franco bral prachy? Takový Uwe Boll 70. letech řekl bych.
Užasné!.................... Opravdu nádherné civilní drama s lehce komickou příchutí, kterému vládne perfektní herecké obsazení. Bez nucení přiznávám, že ve scéně, kdy Adam najde Kylovu knihu o rakovině jsem ukápnul i já. Zážitek roku!
Fernando Di Leo by vážně kábr a k tomu velice zručný režisér, pod jehož rukami vznikly velice zajímavé snímky z různých žánrů. Důkazem budiž Vacanze per un massacro, které patří do odnože exploitation "horrorů", tedy takových drsnějších thrillerů. Hned na rovinu říkám, že vzor Last House On The Left je pro mě velká a hlavně nudná nafouknutá bublina, která má, bohužel, auru kultovního kousku. To tenhle snímek to je něco jiného. Ten má to sakra spád, pořádný koule a sleazy atmosféru. S ničím se moc nesere a přímočaře si jde za svým! A tak to má být. Hlavní hrdina je správný bad guy a ani ostatní postavy nejsou zrovna modely cnosti. K tomu prďácká hudba, nějaké ty nahotinky a samozřejmě násíli. Zkrátka výborný koktejl, který i přes některé nedostatky nelze nedoporučit.
Hasta el viento tiene miedo je velmi řemeslně dobře zvládnutý malý horrorový klenot, který dle mého názoru krásně navazuje na italskou školu Maria Bavy. Režisér Taboada velice chytře využívá gotického horroru, jen se starý hrad vyměnil za internátní školu. Totu myšlenku pak k dokonaslosti spolu s využitím gialla žánru dovedl Narciso Ibáñez Serrador. Ale vraťme se zpět k Hasta el viento tiene miedo. Příběh rozebírat nijak nebudu, to už udělali jiní. Spíše bych zmínil atmosféru, která se rozhodně povedla. Ze začátku je taková naivní, jak to u starších horrorů bývá a vydatně podporovaná pěknými babami :-). Později přichází i mysteriozní a horrorová atmoška, ale musím říct, že byla slabší než Más negro que la noche. Celkově za 3,5*.A ač mexická horrorová škola není vůbec známá, díky režisérovi Taboadovi se do ní určitě ještě vrátím.
Ke giallo-filmu Solamente Nero jsem přistupoval s určitou skepsí, kterou ve mě vyvolalo jméno Stelvia Ciprianiho. Jeho hudební doprovod u Bavova 5 bambole per la luna d'agosto totiž považují za jedno z nejhorších v rámci žánru vůbec. O to větší bylo mé nadšení po shlédnutí fimu a tak jsem si řekl, že musím zdejší komentáře a hodnocení trochu narovnat. Dle mého názoru jde o klasické giallo, ve kterém šlape všechno, tak jak má a to už v roce 1978 nebývalo běžné! Velkou předností a svým způsobem, čím mě toto giallo opravdu zaujalo, je propojení tohoto žánru s okultní magií spolu s kontrastem křestanské církve. To byl opravdu skvělý nápad a vnesl svěží vítr do plachet. Tvůrci tak rozehrávají opravdu zamotanou hru na kočku a myš, která dokáže pohltit a navíc má perfektní tah na bránu. Antonio Bido navíc také boduje na frontě mysteriozní atmosféry, která mě totálně pohltila a spolu s velice povedenými vraždami tvoří výraznou složku filmu! No co dodat na konec? Snad rozhodně se na film podívejte a nenechte se zmást zdejším nižším hodnocením.
PS: Asi jste už z úvodu pochopili, že hudební doprovod se opavdu povedl a Ciprianimu budiš odpuštěno.
Highway to Hell je klasika z mého dětství, kterou jsme s kámoši vždycky hltali. Teď po více než 15 letech jsem si ji náhodou připomenul a musel jsem zamáčknout nostalgickou slzu. Je to pořád pěkné horrorové béčko, kterému sice ubral zub času něco na kráse, ale pořád je to pekelná zábava!
To že není Miike normální jsem věděl, ale tímhle filmem mě přesvedčil, že to je opravdu magor. Vymyslet takovouhle šílenost, kdy režisér smíchá hodně černou komedií s muzikálem a horrorem, to tedy opravdu smekám. Bohužel samotné provedení je hodně "nuzné" a je vidět, že ten rok si Miike své trumfy už vyplácal (Ichi the Killer a Visitor Q). Jednu hvězdičku dávám za námět a druhou za animovanou část. Pokud nejste fanoušci Miikeho tak jako já, ruce pryč!
Výborné a rozhodně velmi drsné poliziotteschi z dílny horror mastra Fulciho, ale co jiného také očekávat od tohoto velikána. Kam se hrabe Di Leo nebo Lenzi, Lucio měl ty největší koule a nebál se je ukázat. Palec kurva nahoru a viva Fulci!
Ale jo, musím říct, že mě trashové duo ve složení Mattei a D'Amato vcelku potěšilo. Kluci nejsou žádní Argentové a tak když se jim zadaří, já to ocením. Za dvě krásné trashové hvězdy a už se těším na prý o level lepší Erotické noci oživlých mrtvol.
Tak pojďme s hodnocením níž. K zelenému lučištníkovi jsem přistupoval jako k jednomu z nejlepších zpracování legendárního Edgara Wallace, aby také ne, když se zde tu na CSFD těšil hodnocení k 80%. Mluvilo se tu o něm samými superlativy a obklopovala ho aura výborné detiktivky, která se dokonce promítala za komunistů i u nás. Teď po shlédnutí kolečka do sebe zapadla. Mnoho lidí dávalo vysoké hodnocení z nostalgie a při tom kvalita filmu je velice nízká. Takhle zmatený a roztříštěný děj jiná Wallecovka opravdu nemá a k tomu další kopa nedostatků. Tak především otravné herecké obsazení v čele s pitvořícím se a přehrávajícím Edim Arentem, dále nulové napětí s absolutně se nehodícími "vtipnými" momenty a nakonec šédé zpracování, které nebylo způsobéné tím, že jde o černobílý film. Korunu tomu nasazuje to, že film vás tak unudí, že je vlastně jedno jak to dopadne a kdo vraždil. PS: Pointa je vcelku průhledná, neboť se objevila i v jiných wallacovkách. A pokud si chcete zahnat pachuť tohoho nepovedeného kousku, doporučuji o několik tříd lepšího Tajemného Mnicha.
Řeknu to na rovinu i trash se musí umět točit!! Všichni zatracují Fulciho, ale na tomhle filmu je krásně vidět, jaký on byl v tomhle ohledu "génius". Ta pokleslá zábavá plná špatných herců, štiplavých gore efektů a nahého násilí se taky musela umět točit. Girolamiův pokus o kombinaci Fulciho Zombi 2 a Lenziho Kanibalů dopadl katastrofálně. Pusťte mi do žil Fulciho a to hodně rychle!
Ač k horrorům z 80. let přistuji spíše skepticky, tak tento mě velice zaujal už poutavým plakátem. A musím říci, že mě velice potěšil. Blood Beach má prostě atmosféru a ta dokáže divy! Autoři také velice obratně vytěžili maximum z neznáma, kdy divák nemá do poslední chvíle potuchy s čím se to vlastně bojuje. Palec nahoru a ostatní nedostatky a nejsou malé, budíž tak odpuštěny.
Strip Nude for Your Killer je standardní klasické giallo, jenž ničím nenadchne, ale také neurazí. Standardní v tom slova smyslu, tak jak ho běžný horrorový divák zná, tzn. Bavův prapůvodní model. Neznámý maniak si tak tentokrát zasedává na foto-modelingovou agenturu Albatross a systematicky likviduje její osazenstvo. Důvody jeho běsnění jsou divákovi od začátku jasné (umírající těhotná modelka z úvodu filmu) a na hlavní dvojici Carlovi a Magdě je, aby ho odhalili. Oba se tím vystavují velkému nebezpečí a neznámu ... Znalý divák jasně poznává od koho všeho tvůrci v čele s Bianchim opisují. Nejen zmíněný Bava, ale také Dallamo (Solange) je hodně okatě vykrádán. Martinovi byla zase "ukradena" užásná Fenech, zde jak zmiňuje Karlos opravdu nejvíce sexy vůbec! Zdálo by se, že tedy vše musí hrát do karet. Bohužel tomu tak není...Napětí až na jednu lekačku nijak valné, atmosféra vcelku dobrá stojící především na sexy nahých euro babes a nějakých těch gore-scénách. Za zmínku stojí ovšem dobrá kamera, především ve vražedných sekvencí vybírající si zajímavé úhly a pohledy. Pointa přestože vcelku odhadnutelná, byla dobrá a největší devizou filmu tak zůstává již zmíněna Fenech. Dle mého názoru nováčkovi na poli toho žánru se film líbit bude, protože nebude ovlivněn tak jako já, může si tak klidně připočíst jednu hvězdičku. Za 3*
PS:No docela jsem zvědavý, jak dopadlo druhé Bianchiho giallo za podpory velkého Fulciho.
PS2: Jen taková třešnička, že Karlos milně uvadí, že jde o poslední giallo s Edwige Fenech, tím je ovšem Phantom of the Death.
Alfréd Hitchcock byl opravdu výjimečný filmař a jeho umění bylo mnohokrát napodobováno. Někdy lépe a někdy hůře. Italové, jako velcí milovníci tohoto skvělého režiséra, se o to pokušeli celkem často. Už sám velký mistr Bava "vykradl" film The Man Who Knew Too Much, když stvořil giallo žánr. Maurizio Luicidi si jako vzor svého filmu vybral thriller Strangers on a Train a já musím konstatovat, že se mu tato nová verze rozhozhodně také povedla. O příběhu se rozepisovat již nebudu, to udělali jiní, rád bych ale zmínil parádní atmosféru, která z filmu přímo sálá. Benátky, precizní hudební doprovod, 70. léta, erotično a napětí se spolu perfekně zkloubili a vytvořili parádní kokteil! A k tomu napínavý závěr, který dle mého názoru, strčil do kapsy i orignál, dělá z tohoto snámku italskou lahůdku. PS: V různých diskuzích a blogech je tento film řazen do gialla, ale opravdu jím není.
Alfred Vohrer byl jedním z neplodnějších režisérů, který zpracovával Wallacovy příběhy. Když byly tyto detektivky na vrcholu, Vohrer točil i 3 za rok. A The Hunchback of Soho tím dle mého názoru velice trpí. Vše je odfláklé, děj je místy zmatený, na všechno se hrozně spěchá. Atmosféra je nulová, pointa nezajímavá, mysteriozní stránka filmu úplně chybí a tak nějak mi bylo celkem jedno, jak to dopadne. Inu, jak jsem se už přesvědčil v Hexerovi nebo Creature with the blue hand, Vohrer byl jen druhá liga proti Reinlovi. Takhle by Wallacovky neměly být točeny! 2,5 *
Tenhle film jsem si neskutečně zamiloval a je alespoň dle mého názoru, ukázkou toho nejlepšího z italské školy horroru. Štiplavé gore efekty, podmanivá atmosféra, nahé násilí, krásné kočky a trashový feeling, tak jak ho umějí jen Italové. Viva Landi, viva Italiano!
Opravdu smekám před umem Jackieho Chana. To co předvádí v tomto filmu, je opravdu neskutečné a skok z cca 7 metrů na zem bere dech i dnes po více než skoro 30 letech. Nejlepší J.CH. film vůbec! Díky za něj a dnešní srajdy, co točí, budiš odpuštěny!
So Sweet, So Dead je klasickým zástupcem "Argentovské školy gialla" a režisér Montero patří k těm prvním, kteří věrně okopírovali slavného mistra. Všechny tradiční rekvizity a oblíbené finty tedy nechybí a neznámý maniak opět vyráží zabíjet. Čím je toto giallo ale přeci jen trochu odlišnější od ostatních, tak je to v zobrazení nahoty sličných krásek. Jak už zmínili ostatní, film je jimi opravdu nabitý. Najznámější hvězdy giallo scény nechybí (Koscina, Navarro, Nell) a je opravdu se na co dívat. Tvůrci rovněž bodují i na poli giallovské pointy, bez debat přiznávám, že mě převezli a to hned několikrát! A závěrečné vyustění je jedno z nejlepší, které jsem v tomto žánru viděl. A proč tedy dávám jen lehce nadprůměrné hodnocení? Inu, giallo pro mě znamená i audio-vizuální požitek, který mě tentokrát velïce chyběl. Hudba ač "psychadelická" se mi vůbec nelíbila a dle mého soudu se také vůbec nehodila. Vizuální stránka je už na lepší úrovni, ale Montero není rozhodně druhý Argento ani Martino... Za 3,5*
PS: V rámci žánru je tento snímek velice podobný Cavarově Tarantuli, která je ale ještě o třídu lepší.
Sergio Sollima je režisér, který dokázal velice dobře zvládnout jakýkoliv žánr. Revolverem vstupuje podruhé do poliziotteschi a opět jde o velice povedný snímek. Oproti jiným podobným flákům je tempo vyprávění slabší, rozhodně nečekejte nic ve stylu Lenziho. Jeho jméno nezmiňuji jen tak, nýbrž protože Revolver je velice podobný jeho Vrahu a poldovi. Opět jde o to, že se spojí síly policisty a zločince a tentokrát se snaží zachránit policistovu ženu. Hlavní roli se zhostil dle mého názoru famozně Oliver Reed a vcelku obstojně mu sekunduje Fabio Testi. Do toho hraje parádní Morricone a myslím si, že každý filmový fanoušek italské filmografie si na tomto kousku smlsne!
The Strangler of Blackmoor Castle mohl být jedním z nejlepších zpracování E. Wallace, protože měl k dispozici ty nejlepší trumfy. Na režijní stoličce v té době asi nejlepší německý Harald Reinl, před kamerou krásna Karin Dor a k tomu námět z pera legendárního Edgara Wallace. Bohužel ani tyto vysoké plusy nevedly ke kýženému cíli. Reinl se sice s látkou popral statečně, ale chybí lepší horrorová atmosféra a některé scény mi přišly velice odbyté. Na druhou stranu na tu dobu jsou k vidění odvážné předzvěstí gore-scén, kdy železným lankem škrtic amputuje hlavu! Velkým mínusem vidím také příšernou absolutně se nehodící hudbu, která mi trhala uši... No dle mého názoru nejlepší Wallacovka zůstává opět nepřeknonána (tajemný mnich), ale pár zajímavých kousků jsem ještě neviděl.
Možná se budu opakovat, ale italové fakt horrory uměli. Ať šáhnuli, na co chtěli, vždy z toho žešly velice kvalitní snímky. Evil Face se řadí, jak už zmiňuje Kangax mezi ty poslední z žánru gotického horroru a rozhodně mu ostudu nedělá. Ba naopak potvrzuje výbornou "Bavovu školu". Přestože Garrone není tak schopný režisér jako již zmiňovaný Bava a v audio-vizuální stránce se mu nemůže rovnat, body rozhodně získává za velice dobře vystavěným příběh. Ten je opravdu zajímavý a myslím si, že mnohé i jeho vyústění zaskočí. Detailněji se o něm raději rozepisovat nebudu, abych zbytečně nespoileroval. Co rozhodně stojí za to vyzvihnout, tak je také postava Kinskýho, který se svého partu zhostil také velice solidně a jeho postavu jsem mu věřil. Tím však klady končí...Atmosféra není moc silná a již zmiňovaná audio-vizuální stránka je lehce průměrná. I přesto ale snímek stojí rozhodně za shlédnutí a fandové italského horroru neudálají s jeho výběrem chybu.
Bodrel SS je klasickým zástupcem "obstarožního" porna, jehož název zavání pěknou úchylárnou ve stylu Tinta Brasse a jeho Salónu Kitty. Tvůrci ať se snažili, seč mohli, tak dějovou linii vytvořili velice chudou a nuznou. V ní sledujeme německé tažení napříč Evropou ať to úspěšné, tak i to neuspěšné. Tyto části jsou ztvárněny velice amatérsky a především nudně. Ve zbytku času sledujeme wermachtské oficíry při navštěvách francouzského bordelu, který je zmíněn již v názvu filmu. Ovšem i tyto části jsou nudné a odfláknuté. K nějakému tomu šukání sice dojde, ale jde o šeď a nudu. Nejzajímavější artiklem na filmu tak samozřejmě zůstává francouzská diva Brigitte Lahaie, známá převším z filmů Jeana Rollina. Bohužel, zde ale odbarvená na rezavo, pro mě ztratila část svého sexapealu, nicméně i přesto je to jediné, zač stojí se na tenhle trash podívat....PS: Na film se na internetu válejí EN titulky, ale pro pochopení děje nejsou asi až tak nutné :-)
Moje komentáře
Vicino di casa, Il (TV film) (1973)
U prvního dílu ze série Door into Darkness byl na režisérské stoličce začínající Luigi Cozzi. Pod dohledem ho měl samotný Argento a výsledek? Více než podprůměrný. Jednoduchý námět, jehož zpracování bylo maximálně na 20 minut je natažen na neúnosných 60 minut. Vizuální stránka je ukázková šeď, jíž vevodí unilá kamera a když nad tím tak přemýšlím, tak není ani co vyzvihnout. No a co si budeme nalhávat, Cozzi nikdy nekopal první ligu (Paganini Horror) a jeho nejsvětlejším místem ve filmografii byl lehce nadprůměrný The Killer Must Strike Again. A člověk se pak nemůže ničemu vůbec divit...
Tian xia di yi quan (1972)
Quentin Tarantino hadr. Ne vážně až postupem času, kdy má člověk opravdu nakoukáno, dokáže ocenit ty krásné odkazy v Kill Billovi. U Five Fingers of Death je to opravdu vážně hodně vidět a nebojím se prohlásit, že asi tenhle film byl to největší inspirací. Kung-fu/karate souboje, výchova drsným mistrem, utajovaný ultimátní chvat, hudební znělka, pár vytrhaných očí jako bonus, dochází vám to už? :-). A není náhodu, že si Quentin vybral pro práci na snímku legendární Shaw Brothers.
Bandidos (1968)
Jak už to tak vypadá, tak nejenom Argetno (scénáře), Fulci nebo Martino začínali s westerny. I Massimo Dallamano si šlapal stejnou cestičku, která ho dovedla až na samý vrchol giallo žánru. Rozhodně i jeho Banditos jsou srovnatelné například s Tempo di massacro nebo Arizona Colt Returns. Jde tedy o v celku dobrý žánrový snímek, který drží pevně v rukou především živelný Luigi Pistilli a díky němu stojí se na fim podívat. Jinak klasická cesta za pomstou na 1001 způsob....
Blood Rage (1983)
Blood Rage. Působivý název, za kterým se ale skrývá standardní slasher selanka. Zajímavá snad jen vysokým bodycountem na ploše 82 minut a celkem obstojnými gore-efekty. Jinak těžce nudné a ničím nezajímavé dílko s otřesnými osomdesátkovými artikly, které tak bytostně nesnáším. Jo a proti Jasnovi je Terry velký břídil a mačetu by mu měl fofrem vrátit...
Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází (1982)
Rok 1982 a Lucio Fulci na vrcholu sil. Po komerčně úspěšných snímcích natočených v USA přichází další a to Manhattan Baby. Na rychlo spíchnutý "mytologický" horror, který si režisér střihnul při své zámořském angažmá. Pokračuje tak maestrova horrorová šnůra, ve které nechybí opět tradiční gore-scény, Frizziho hudba, obratná kamera (Fulciho opět až fetišistické snímaní očí), přehrávající herci a narychlo spíchnutý děj. Pro mě tímto snímkem došlo na lámaní chleba a jde o jeden z posledních koukatelných Fulci filmů.Poté začal točit jeho nejhorší braky (čest výjimkám Un Gatto nel cervello). Za 2,5*
Parties fines (1977)
V roce 1977 se režisér Gérard Kikoïne teprve rozjížděl na poli erotický filmů a poprvé se setkává s divou Brigitte Lahaie. Výsledkem je tento eroťák a jejich plodná spolupráce pak přinesla spousty další podobných snímků. Zde hraje Brigitte baronku, která žije celkem stereotypně s manželem a služkou Alice. Jednoho dne se baron vytrácí jako vždy za svoji milenkou a dominou v jedné osobě, která si ho bere do parády. Služebnou Alice navštěvuje "kamarád-skoro-bratr" spolu s jeho přítelem panem Finchem. Tomu se baronka zalíbí a umane si, že ji musí naučit správným mravům a trochu ji vychovat....PS: Scénku s ledvinkami a Brigitte zneužitou na x způsobů stojí rozhodně za to vidět :-).
Tür mit den sieben Schlössern, Die (1962)
Die Tür mit den sieben Schlössern je velice průměrná detektivka z pera Edgara Wallace, již se chopil schopný řemeslník Alfred Vohrer. V rámci režisérovi filmografie jde teprve o druhý námět, který zpracoval na motivy anglického velikána. Na výsledku je to docela znát, protože se režisérův styl teprve vytvářel a kdybych neviděl Vohrerovo jméno v titulcích ani bych nevěřil, že jde o jeho dílo. Jde opravdu o ničím nevyčnívající až tuctové zpracovaní podle standarního dobového německého mustru. To znamená pár vyčichlých vražd, nějaký ten radoby vtipný humor, rutinní ničim negradující děj a samozřejmě nesmí chybět Eddi Arent. Pro mě vcelku zklamání, které si nezadá s co do kvality s podobným Lučištníkem nebo Hrbáčem.
Medaglione insanguinato, Il (1975)
Massimo Dallamano byl skutečně řemeslně zdatný tvůrce, který si dokázal poradit s různorou látkou. Ani v Il Medaglione insanguinato mě nezkamal. Velice otřepané satanistické téma sebral a natočil po svojem a u mě jakož to už po několikáté zabodoval. Vše podstatné napsal už Kangax a já bych už jen doplnil, že horrory stojí a zároveň padají s atmosférou a tu tenhle snímek rozhodně má!
Sexo caníbal (1980)
odpad!Jestliže Deodatovo jméno zazářilo a zároveň shořelo s jediným filmem a to Cannibal Holocaust, tak Francovo jméno se s každým jeho filmem utápí v hlubší stoce. Ne vážně Franco byl a je špatný režisér a tenhle film to nanejvýš jenom potvrzuje. Jemu i na tak v celku jednoduchém žánrovém kanibalském filmu nešlape vůbec nic. Kolikrát já jsem si za film řekl WTF? Ale pojďme k věci. Příběh je na poměry celkem asi jako jediný, u které se dá s přimhouřenými oči říct, že je v pořádku. Zato ale scénáristické kopance už bily do očí (např. jachta, v níž je žena, která chce dva hlavní hrdiny nejdřív zabít a hned po chvíli na to s jedním rozdává, jako by se nechumelilo). Další položka-střih! Vysvětlil někdy někdy někdo tomu člověkovi, jak se vůbec používá? Ne a na to vsadím krk! Tady to tak neskutečným způsobem bylo do očí až děs. No herecké obsazení bych raději přešel, přeci jenom jsem nepočítal, že by do trashové filmu získal nějaké lepší herce. Do čeho si ale rýpnout musím, tak to je, že ten matlal naverboval do rolí kanibalů směsku černochů, bělochů a hispánců?!? Já si myslel, že si snad dělá prdel! K hudbě bych napsal snad jen to, že se o ní postaral sám maestro a to mluví za vše. Své hodnocení bych asi uzavřel otázkou, kde na to Franco bral prachy? Takový Uwe Boll 70. letech řekl bych.
50/50 (2011)
Užasné!.................... Opravdu nádherné civilní drama s lehce komickou příchutí, kterému vládne perfektní herecké obsazení. Bez nucení přiznávám, že ve scéně, kdy Adam najde Kylovu knihu o rakovině jsem ukápnul i já. Zážitek roku!
Vacanze per un massacro (1980)
Fernando Di Leo by vážně kábr a k tomu velice zručný režisér, pod jehož rukami vznikly velice zajímavé snímky z různých žánrů. Důkazem budiž Vacanze per un massacro, které patří do odnože exploitation "horrorů", tedy takových drsnějších thrillerů. Hned na rovinu říkám, že vzor Last House On The Left je pro mě velká a hlavně nudná nafouknutá bublina, která má, bohužel, auru kultovního kousku. To tenhle snímek to je něco jiného. Ten má to sakra spád, pořádný koule a sleazy atmosféru. S ničím se moc nesere a přímočaře si jde za svým! A tak to má být. Hlavní hrdina je správný bad guy a ani ostatní postavy nejsou zrovna modely cnosti. K tomu prďácká hudba, nějaké ty nahotinky a samozřejmě násíli. Zkrátka výborný koktejl, který i přes některé nedostatky nelze nedoporučit.
Hasta el viento tiene miedo (1968)
Hasta el viento tiene miedo je velmi řemeslně dobře zvládnutý malý horrorový klenot, který dle mého názoru krásně navazuje na italskou školu Maria Bavy. Režisér Taboada velice chytře využívá gotického horroru, jen se starý hrad vyměnil za internátní školu. Totu myšlenku pak k dokonaslosti spolu s využitím gialla žánru dovedl Narciso Ibáñez Serrador. Ale vraťme se zpět k Hasta el viento tiene miedo. Příběh rozebírat nijak nebudu, to už udělali jiní. Spíše bych zmínil atmosféru, která se rozhodně povedla. Ze začátku je taková naivní, jak to u starších horrorů bývá a vydatně podporovaná pěknými babami :-). Později přichází i mysteriozní a horrorová atmoška, ale musím říct, že byla slabší než Más negro que la noche. Celkově za 3,5*.A ač mexická horrorová škola není vůbec známá, díky režisérovi Taboadovi se do ní určitě ještě vrátím.
Solamente nero (1978)
Ke giallo-filmu Solamente Nero jsem přistupoval s určitou skepsí, kterou ve mě vyvolalo jméno Stelvia Ciprianiho. Jeho hudební doprovod u Bavova 5 bambole per la luna d'agosto totiž považují za jedno z nejhorších v rámci žánru vůbec. O to větší bylo mé nadšení po shlédnutí fimu a tak jsem si řekl, že musím zdejší komentáře a hodnocení trochu narovnat. Dle mého názoru jde o klasické giallo, ve kterém šlape všechno, tak jak má a to už v roce 1978 nebývalo běžné! Velkou předností a svým způsobem, čím mě toto giallo opravdu zaujalo, je propojení tohoto žánru s okultní magií spolu s kontrastem křestanské církve. To byl opravdu skvělý nápad a vnesl svěží vítr do plachet. Tvůrci tak rozehrávají opravdu zamotanou hru na kočku a myš, která dokáže pohltit a navíc má perfektní tah na bránu. Antonio Bido navíc také boduje na frontě mysteriozní atmosféry, která mě totálně pohltila a spolu s velice povedenými vraždami tvoří výraznou složku filmu! No co dodat na konec? Snad rozhodně se na film podívejte a nenechte se zmást zdejším nižším hodnocením. PS: Asi jste už z úvodu pochopili, že hudební doprovod se opavdu povedl a Ciprianimu budiš odpuštěno.
Pozdrav z cesty do pekla (1992)
Highway to Hell je klasika z mého dětství, kterou jsme s kámoši vždycky hltali. Teď po více než 15 letech jsem si ji náhodou připomenul a musel jsem zamáčknout nostalgickou slzu. Je to pořád pěkné horrorové béčko, kterému sice ubral zub času něco na kráse, ale pořád je to pekelná zábava!
Katakuri-ke no kôfuku (2001)
To že není Miike normální jsem věděl, ale tímhle filmem mě přesvedčil, že to je opravdu magor. Vymyslet takovouhle šílenost, kdy režisér smíchá hodně černou komedií s muzikálem a horrorem, to tedy opravdu smekám. Bohužel samotné provedení je hodně "nuzné" a je vidět, že ten rok si Miike své trumfy už vyplácal (Ichi the Killer a Visitor Q). Jednu hvězdičku dávám za námět a druhou za animovanou část. Pokud nejste fanoušci Miikeho tak jako já, ruce pryč!
Luca il contrabbandiere (1980)
Výborné a rozhodně velmi drsné poliziotteschi z dílny horror mastra Fulciho, ale co jiného také očekávat od tohoto velikána. Kam se hrabe Di Leo nebo Lenzi, Lucio měl ty největší koule a nebál se je ukázat. Palec kurva nahoru a viva Fulci!
Porno holocaust (1981)
Ale jo, musím říct, že mě trashové duo ve složení Mattei a D'Amato vcelku potěšilo. Kluci nejsou žádní Argentové a tak když se jim zadaří, já to ocením. Za dvě krásné trashové hvězdy a už se těším na prý o level lepší Erotické noci oživlých mrtvol.
Zelený lučištník (1961)
Tak pojďme s hodnocením níž. K zelenému lučištníkovi jsem přistupoval jako k jednomu z nejlepších zpracování legendárního Edgara Wallace, aby také ne, když se zde tu na CSFD těšil hodnocení k 80%. Mluvilo se tu o něm samými superlativy a obklopovala ho aura výborné detiktivky, která se dokonce promítala za komunistů i u nás. Teď po shlédnutí kolečka do sebe zapadla. Mnoho lidí dávalo vysoké hodnocení z nostalgie a při tom kvalita filmu je velice nízká. Takhle zmatený a roztříštěný děj jiná Wallecovka opravdu nemá a k tomu další kopa nedostatků. Tak především otravné herecké obsazení v čele s pitvořícím se a přehrávajícím Edim Arentem, dále nulové napětí s absolutně se nehodícími "vtipnými" momenty a nakonec šédé zpracování, které nebylo způsobéné tím, že jde o černobílý film. Korunu tomu nasazuje to, že film vás tak unudí, že je vlastně jedno jak to dopadne a kdo vraždil. PS: Pointa je vcelku průhledná, neboť se objevila i v jiných wallacovkách. A pokud si chcete zahnat pachuť tohoho nepovedeného kousku, doporučuji o několik tříd lepšího Tajemného Mnicha.
Zombi Holocaust (1980)
Řeknu to na rovinu i trash se musí umět točit!! Všichni zatracují Fulciho, ale na tomhle filmu je krásně vidět, jaký on byl v tomhle ohledu "génius". Ta pokleslá zábavá plná špatných herců, štiplavých gore efektů a nahého násilí se taky musela umět točit. Girolamiův pokus o kombinaci Fulciho Zombi 2 a Lenziho Kanibalů dopadl katastrofálně. Pusťte mi do žil Fulciho a to hodně rychle!
Blood Beach (1981)
Ač k horrorům z 80. let přistuji spíše skepticky, tak tento mě velice zaujal už poutavým plakátem. A musím říci, že mě velice potěšil. Blood Beach má prostě atmosféru a ta dokáže divy! Autoři také velice obratně vytěžili maximum z neznáma, kdy divák nemá do poslední chvíle potuchy s čím se to vlastně bojuje. Palec nahoru a ostatní nedostatky a nejsou malé, budíž tak odpuštěny.
Nude per l'assassino (1975)
Strip Nude for Your Killer je standardní klasické giallo, jenž ničím nenadchne, ale také neurazí. Standardní v tom slova smyslu, tak jak ho běžný horrorový divák zná, tzn. Bavův prapůvodní model. Neznámý maniak si tak tentokrát zasedává na foto-modelingovou agenturu Albatross a systematicky likviduje její osazenstvo. Důvody jeho běsnění jsou divákovi od začátku jasné (umírající těhotná modelka z úvodu filmu) a na hlavní dvojici Carlovi a Magdě je, aby ho odhalili. Oba se tím vystavují velkému nebezpečí a neznámu ... Znalý divák jasně poznává od koho všeho tvůrci v čele s Bianchim opisují. Nejen zmíněný Bava, ale také Dallamo (Solange) je hodně okatě vykrádán. Martinovi byla zase "ukradena" užásná Fenech, zde jak zmiňuje Karlos opravdu nejvíce sexy vůbec! Zdálo by se, že tedy vše musí hrát do karet. Bohužel tomu tak není...Napětí až na jednu lekačku nijak valné, atmosféra vcelku dobrá stojící především na sexy nahých euro babes a nějakých těch gore-scénách. Za zmínku stojí ovšem dobrá kamera, především ve vražedných sekvencí vybírající si zajímavé úhly a pohledy. Pointa přestože vcelku odhadnutelná, byla dobrá a největší devizou filmu tak zůstává již zmíněna Fenech. Dle mého názoru nováčkovi na poli toho žánru se film líbit bude, protože nebude ovlivněn tak jako já, může si tak klidně připočíst jednu hvězdičku. Za 3* PS:No docela jsem zvědavý, jak dopadlo druhé Bianchiho giallo za podpory velkého Fulciho. PS2: Jen taková třešnička, že Karlos milně uvadí, že jde o poslední giallo s Edwige Fenech, tím je ovšem Phantom of the Death.
Vittima designata, La (1971)
Alfréd Hitchcock byl opravdu výjimečný filmař a jeho umění bylo mnohokrát napodobováno. Někdy lépe a někdy hůře. Italové, jako velcí milovníci tohoto skvělého režiséra, se o to pokušeli celkem často. Už sám velký mistr Bava "vykradl" film The Man Who Knew Too Much, když stvořil giallo žánr. Maurizio Luicidi si jako vzor svého filmu vybral thriller Strangers on a Train a já musím konstatovat, že se mu tato nová verze rozhozhodně také povedla. O příběhu se rozepisovat již nebudu, to udělali jiní, rád bych ale zmínil parádní atmosféru, která z filmu přímo sálá. Benátky, precizní hudební doprovod, 70. léta, erotično a napětí se spolu perfekně zkloubili a vytvořili parádní kokteil! A k tomu napínavý závěr, který dle mého názoru, strčil do kapsy i orignál, dělá z tohoto snámku italskou lahůdku. PS: V různých diskuzích a blogech je tento film řazen do gialla, ale opravdu jím není.
Bucklige von Soho, Der (1966)
Alfred Vohrer byl jedním z neplodnějších režisérů, který zpracovával Wallacovy příběhy. Když byly tyto detektivky na vrcholu, Vohrer točil i 3 za rok. A The Hunchback of Soho tím dle mého názoru velice trpí. Vše je odfláklé, děj je místy zmatený, na všechno se hrozně spěchá. Atmosféra je nulová, pointa nezajímavá, mysteriozní stránka filmu úplně chybí a tak nějak mi bylo celkem jedno, jak to dopadne. Inu, jak jsem se už přesvědčil v Hexerovi nebo Creature with the blue hand, Vohrer byl jen druhá liga proti Reinlovi. Takhle by Wallacovky neměly být točeny! 2,5 *
Patrick vive ancora (1980)
Tenhle film jsem si neskutečně zamiloval a je alespoň dle mého názoru, ukázkou toho nejlepšího z italské školy horroru. Štiplavé gore efekty, podmanivá atmosféra, nahé násilí, krásné kočky a trashový feeling, tak jak ho umějí jen Italové. Viva Landi, viva Italiano!
Projekt A (1983)
Opravdu smekám před umem Jackieho Chana. To co předvádí v tomto filmu, je opravdu neskutečné a skok z cca 7 metrů na zem bere dech i dnes po více než skoro 30 letech. Nejlepší J.CH. film vůbec! Díky za něj a dnešní srajdy, co točí, budiš odpuštěny!
Rivelazioni di un maniaco sessuale al capo della squadra mobile (1972)
So Sweet, So Dead je klasickým zástupcem "Argentovské školy gialla" a režisér Montero patří k těm prvním, kteří věrně okopírovali slavného mistra. Všechny tradiční rekvizity a oblíbené finty tedy nechybí a neznámý maniak opět vyráží zabíjet. Čím je toto giallo ale přeci jen trochu odlišnější od ostatních, tak je to v zobrazení nahoty sličných krásek. Jak už zmínili ostatní, film je jimi opravdu nabitý. Najznámější hvězdy giallo scény nechybí (Koscina, Navarro, Nell) a je opravdu se na co dívat. Tvůrci rovněž bodují i na poli giallovské pointy, bez debat přiznávám, že mě převezli a to hned několikrát! A závěrečné vyustění je jedno z nejlepší, které jsem v tomto žánru viděl. A proč tedy dávám jen lehce nadprůměrné hodnocení? Inu, giallo pro mě znamená i audio-vizuální požitek, který mě tentokrát velïce chyběl. Hudba ač "psychadelická" se mi vůbec nelíbila a dle mého soudu se také vůbec nehodila. Vizuální stránka je už na lepší úrovni, ale Montero není rozhodně druhý Argento ani Martino... Za 3,5* PS: V rámci žánru je tento snímek velice podobný Cavarově Tarantuli, která je ale ještě o třídu lepší.
Revolver (1973)
Sergio Sollima je režisér, který dokázal velice dobře zvládnout jakýkoliv žánr. Revolverem vstupuje podruhé do poliziotteschi a opět jde o velice povedný snímek. Oproti jiným podobným flákům je tempo vyprávění slabší, rozhodně nečekejte nic ve stylu Lenziho. Jeho jméno nezmiňuji jen tak, nýbrž protože Revolver je velice podobný jeho Vrahu a poldovi. Opět jde o to, že se spojí síly policisty a zločince a tentokrát se snaží zachránit policistovu ženu. Hlavní roli se zhostil dle mého názoru famozně Oliver Reed a vcelku obstojně mu sekunduje Fabio Testi. Do toho hraje parádní Morricone a myslím si, že každý filmový fanoušek italské filmografie si na tomto kousku smlsne!
Würger von Schloß Blackmoor, Der (1963)
The Strangler of Blackmoor Castle mohl být jedním z nejlepších zpracování E. Wallace, protože měl k dispozici ty nejlepší trumfy. Na režijní stoličce v té době asi nejlepší německý Harald Reinl, před kamerou krásna Karin Dor a k tomu námět z pera legendárního Edgara Wallace. Bohužel ani tyto vysoké plusy nevedly ke kýženému cíli. Reinl se sice s látkou popral statečně, ale chybí lepší horrorová atmosféra a některé scény mi přišly velice odbyté. Na druhou stranu na tu dobu jsou k vidění odvážné předzvěstí gore-scén, kdy železným lankem škrtic amputuje hlavu! Velkým mínusem vidím také příšernou absolutně se nehodící hudbu, která mi trhala uši... No dle mého názoru nejlepší Wallacovka zůstává opět nepřeknonána (tajemný mnich), ale pár zajímavých kousků jsem ještě neviděl.
La mano che nutre la morte (1974)
Možná se budu opakovat, ale italové fakt horrory uměli. Ať šáhnuli, na co chtěli, vždy z toho žešly velice kvalitní snímky. Evil Face se řadí, jak už zmiňuje Kangax mezi ty poslední z žánru gotického horroru a rozhodně mu ostudu nedělá. Ba naopak potvrzuje výbornou "Bavovu školu". Přestože Garrone není tak schopný režisér jako již zmiňovaný Bava a v audio-vizuální stránce se mu nemůže rovnat, body rozhodně získává za velice dobře vystavěným příběh. Ten je opravdu zajímavý a myslím si, že mnohé i jeho vyústění zaskočí. Detailněji se o něm raději rozepisovat nebudu, abych zbytečně nespoileroval. Co rozhodně stojí za to vyzvihnout, tak je také postava Kinskýho, který se svého partu zhostil také velice solidně a jeho postavu jsem mu věřil. Tím však klady končí...Atmosféra není moc silná a již zmiňovaná audio-vizuální stránka je lehce průměrná. I přesto ale snímek stojí rozhodně za shlédnutí a fandové italského horroru neudálají s jeho výběrem chybu.
Bordel SS (1978)
Bodrel SS je klasickým zástupcem "obstarožního" porna, jehož název zavání pěknou úchylárnou ve stylu Tinta Brasse a jeho Salónu Kitty. Tvůrci ať se snažili, seč mohli, tak dějovou linii vytvořili velice chudou a nuznou. V ní sledujeme německé tažení napříč Evropou ať to úspěšné, tak i to neuspěšné. Tyto části jsou ztvárněny velice amatérsky a především nudně. Ve zbytku času sledujeme wermachtské oficíry při navštěvách francouzského bordelu, který je zmíněn již v názvu filmu. Ovšem i tyto části jsou nudné a odfláknuté. K nějakému tomu šukání sice dojde, ale jde o šeď a nudu. Nejzajímavější artiklem na filmu tak samozřejmě zůstává francouzská diva Brigitte Lahaie, známá převším z filmů Jeana Rollina. Bohužel, zde ale odbarvená na rezavo, pro mě ztratila část svého sexapealu, nicméně i přesto je to jediné, zač stojí se na tenhle trash podívat....PS: Na film se na internetu válejí EN titulky, ale pro pochopení děje nejsou asi až tak nutné :-)