Miluju dramedie. Moc. Tahle je zvláštní v tom, že není ani tak bitter-sweet jako bitter-funny. Za poslední dobu má nejblíže asi k Little Miss Sunshine, ale právě v tom je kámen úrazu - na tuhle fantastickou road movie ztrácí malý krůček v každém jednom aspektu. Přesto Děti moje nejsou špatný film. Dokáží pobavit i dojmout, zahřát na duši i poslat pod deku. Vše v atraktivním prostředí tak trochu jiných havajských ostrovů. A to není málo.
Fungující dobové gagy, pohodový příběh s chytrým sdělením a sympatická hlavní postava. Více pro ospravedlnění investovaných třiceti minut netřeba. Tři a půl.
Milý únik ze světa popcornové 3D zábavy. Ale to je vše. Absolutorium zaslouží Dujardin a Bérénice Bejo, kteří by mezi hvězdy němého filmu perfektně zapadli.
Fantastická mimika Asy Butterfielda. Charaktery jak vystřižené z šablon nejkrásnějších dětských knížek. Technicky dokonalé. Megalomanské. Citlivé. Chloe Moretz bude HEREČKA. Ne Hugův, ale především můj objev.
Fatální jak Beethovenova osudová, od začátku až do konce. Ale to je paradoxně zároveň jediná slabina filmu - postrádá totiž gradaci. Pro hollywooďata je to skvělé drama s perfektním námětem, scénářem, herci i (a především) sdělením, jehož závěru prostě "chybí koule."
Inteligentní, dobře napsané a především skvěle zahrané drama, jehož jedinou zásadní šmouhou na kráse je to, že je až přespříliš korektní. Jenže to není jeho chyba. To jen doba, o které vypráví, byla tak přespříliš nekorektní... Jediná technická výtka na adresu Taylora - závěr je tak našlapaný, že člověk dostává až pocit, že ten úvod by nevadilo trochu prostříhat o) Čtyři a půl. Plus právo na druhou projekci.
Jessica Chastain je nová Naomi Watts. A film? Jo. Madden to vytáhl až někam k té hranici, kdy se vám už skoro chce křičet radostí, ale čekáte ještě na finální impuls. Ten nakonec bohužel nepřijde, ale zážitek je to určitě sakra fajn.
Fuck! Rocky je mrtev, ať žije..? Být u filmu z ringu dvě hodiny na vážkách, kdo vlastně který zápas vyhraje? WTF!? A emocionální Hirošima ze druhé poloviny filmu? Něco fantastického. Halda žánrového klišé umocněná na druhou, naplácaná jedna za druhou, ale tak řemeslným a výjimečným způsobem, že jí totálně podlehnete. Warrior je Láska nebeská filmových ringů a film, který po dlouhých sedmi letech mění můj osobní Top10.
Mrazivá žánrovka, u které je na škodu to, že nedává prostor divákovi znejistět a zauvažovat nad souvislostmi, protože sype indicie, stopy a zvraty z rukávu s kadencí výčepního výkonu hostinského v brněnské Bláhovce. (Pro neznalé: sakra rychle.) Prodloužená verze by mohla být i na pět hvězdiček.
Příjemný mix akce, napětí, cool udělátek, nadsázky a humoru. Trošku mi neseděl do nálady filmu Simon Pegg, ale to bude spíše otázka vkusu každého, než že by byl nemotorné a necharismatické dřevo o) Konec je trochu přes hranici akceptovatelné náhody, ale je to čtyřka a je třeba tlačit na pilu, takže budiž.
Je to na tři a půl, ale dávám pro zdůraznění čtyři, protože je sakra výjimkou, abych nějakému filmu, ve kterém se to jen hemží fekálními vtípky a ránami do rozkroku, dal více než hvězdu jednu. Prostě britský přízvuk a humor zvládne prodat i tohle. Příjemné a zábavné překvapení. (Jo, a seriál jsem neviděl ani z Pendolina.)
Skromné, sympatické a především po všech stránkách zatraceně skvělé drama, které zcela postrádá tolik typický hollywoodský patos. Prostě homerun jako blázen.
Na Soderbergha překvapivě sterilní, závěrečný doslov je zcela mimo rytmus a kazí celkový dojem, ale šíření nákazy je podáno natolik přesvědčivě, že opět po dlouhých letech jezdím veřejnou dopravou bez držení... Z námětu / scénáře šlo vytěžit o hvězdičku více.
Animák ve stylu Jak vycvičit draka - originální, vtipný, strhující, eklektický, bez hluchých míst a se sakra charismatickými postavami. Děj je samozřejmě plochý, ale o to přece u vánočního filmu o třech generacích Santa Clausů a hromadě vánočních elfů nejde.
Gosling vs. Tomei, Gosling vs. Giamatti, Gosling vs. Hoffman, Gosling vs. Wood, Gosling vs.Clooney... Gosling vs. Akademie. Clooney prodává sto minut politického bahna přes blonďatého macho-inteletuála s tvářičkou životní lásky panenky Barbie. A Ryan "Ken" Gosling dokáže obstát v souboji s vychytralou novinářkou, cílevědomým protivníkem, ještě cílevědomějším šéfem a přítelem, brutálně sexy teenagerkou i budoucím prezidentem. Každá scéna, ve které se objeví, funguje na sto deset procent. A on z plátna nesleze. PS: Sváděcí scéna s Evan Rachel Wood (btw. !!!) se řadí mezi top barové scény 21. století - hnedle vedle v překladu ztraceného dua Murray - Johansson a kartové peep show manažerské dvojky Clooney - Farmiga v Lítám v tom.
Asi neexistuje způsob, jak zdůvodnit čtyři hvězdičky téhle šílenosti, ale oproti dementní jedničce se dvojka alespoň nesnaží brát vážně. Asi každá akční scéna je totálně přitažená za vlasy, ale mně to prostě nevadilo, a to nejsem ani příznivcem žánru. Je sice pravda, že některé věci byly hodně over-the-top, mám teď na mysli odstranění bomby jeřábem a... stažení záznamu z kamery do iPodu, protože každý ví, že bez iTunes si prostě ani Frank nevrzne o)), ale má to spád, je to tak blbé, až je to prdel, nejnebezpečnějším záporákem je Kate Nauta v růžovém spodním prádle, Amber Valletta je žena, pro kterou stojí za to riskovat život, a Jason Statham je Rocky s otočkou JCVD. Prostě guilty-pleasure. Pravda, více guilty. No a?
Výborný námět, který je sám o sobě dostatečně třeskavý, Al Pacino skvělým podáním Krvorkiana ještě stupňuje až někam k blízkosti Dvanácti rozhněvaných mužů. A ač jejich fatálnosti i filmových kvalit nakonec nedosáhuje, zůstává výjimečným příspěvkem na ožehavé téma asistovaných sebevražd a právních absurdit.
Vizuálně atraktivní, emotivně napjaté, ale také v jednotlivých polovinách nesourodé a celkově obsahově prázdné (jak jen konec světa může být!?). Pořád je ale Melancholia minimálně stejně vzrušující jako sex s Kirsten Dunst na deváté (?) jamce a Trierovi patří všechna čest za to, že s podobnou filmovou lyrikou bortí hranice všeobecného (ne)vkusu.
Prvoplánové, neatmosferické a dokonce i v rámci žánru stupidní. Ale od Jessicy Biel v Texaském masakru motorovou pilou je Alexandra Daddario asi nejpříjemnějším soustem k zavraždění.
Místy spooky, místy scary, Renée se snaží a nebýt moc hr začátku a přepáleného konce, tak by to bylo vlastně sakra fajn. Prostě atmosféra na jedničku a škoda, že se ve scénáři (asi) hodně škrtalo a přepisovalo.
Ano, Kutcher je po celou dobu buď toporný, nebo ztopořený, ale ono to nevadí - filmu to nijak neubližuje. Samec je nenáročnou, povrchní, ale i povedenou sondou do světa dlouhodobých mužských VIP šlapek, že by i Deuce Bigalow záviděl. Pokus o katarzi tady je, kýčovité rozuzlení naopak nikoli, takže vlastně film ani nemá čím urazit - snad jen ve chvíli, kdy se Kutcher pokouší brečet po telefonu mámě, to by zasloužilo vystřihnout... Tři a půl.
Naprosto stylová pecka - od růžového loga filmu přes Goslingovo párátko, řev motoru a trpělivé romantické nedialogy až po geniální soundtrack. A to příběh není tuctový a Gosling v každém záběru dokazuje, že má v repertoáru vše, včetně akční ikony ze zaprášeného kultu jménem Pulp Fiction.
Tři a půl, ale dávám čtyři, protože prvoplánových komedií s děsivou Cameron Diaz, ve kterých trapnosti NEMAJÍ kadenci ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta a někdy ještě mnohem rychlejší je poskrovnu a ještě méně.
Sterilní jak záloha české fotbalové reprezentace a zkumavky ve spermobance. Špatně zahrané, napsané, zrežírované... prostě nefunkční. Každý příběh je obrovský, ale film jej odbude povrchní zkratkou, která postrádá jakékoli pomrkávání po empatii ze strany diváka.
Moje komentáře
Děti moje (2011)
Miluju dramedie. Moc. Tahle je zvláštní v tom, že není ani tak bitter-sweet jako bitter-funny. Za poslední dobu má nejblíže asi k Little Miss Sunshine, ale právě v tom je kámen úrazu - na tuhle fantastickou road movie ztrácí malý krůček v každém jednom aspektu. Přesto Děti moje nejsou špatný film. Dokáží pobavit i dojmout, zahřát na duši i poslat pod deku. Vše v atraktivním prostředí tak trochu jiných havajských ostrovů. A to není málo.
Mupeti (2011)
Výborné písničky, perfektní gagy, chytré zapojení diváka. Čtyři a půl a titul mojí osobní guilty pleasure 2011.
Chaplin tulákem (1915)
Fungující dobové gagy, pohodový příběh s chytrým sdělením a sympatická hlavní postava. Více pro ospravedlnění investovaných třiceti minut netřeba. Tři a půl.
The Artist (2011)
Milý únik ze světa popcornové 3D zábavy. Ale to je vše. Absolutorium zaslouží Dujardin a Bérénice Bejo, kteří by mezi hvězdy němého filmu perfektně zapadli.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Fantastická mimika Asy Butterfielda. Charaktery jak vystřižené z šablon nejkrásnějších dětských knížek. Technicky dokonalé. Megalomanské. Citlivé. Chloe Moretz bude HEREČKA. Ne Hugův, ale především můj objev.
Rozchod Nadera a Simin (2011)
Fatální jak Beethovenova osudová, od začátku až do konce. Ale to je paradoxně zároveň jediná slabina filmu - postrádá totiž gradaci. Pro hollywooďata je to skvělé drama s perfektním námětem, scénářem, herci i (a především) sdělením, jehož závěru prostě "chybí koule."
Půlnoc v Paříži (2011)
Roztomilý film, po všech stránkách a doslova. Asi jako procházka v dešti večerní Paříží.
Černobílý svět (2011)
Inteligentní, dobře napsané a především skvěle zahrané drama, jehož jedinou zásadní šmouhou na kráse je to, že je až přespříliš korektní. Jenže to není jeho chyba. To jen doba, o které vypráví, byla tak přespříliš nekorektní... Jediná technická výtka na adresu Taylora - závěr je tak našlapaný, že člověk dostává až pocit, že ten úvod by nevadilo trochu prostříhat o) Čtyři a půl. Plus právo na druhou projekci.
Dluh (2010)
Jessica Chastain je nová Naomi Watts. A film? Jo. Madden to vytáhl až někam k té hranici, kdy se vám už skoro chce křičet radostí, ale čekáte ještě na finální impuls. Ten nakonec bohužel nepřijde, ale zážitek je to určitě sakra fajn.
Warrior (2011)
Fuck! Rocky je mrtev, ať žije..? Být u filmu z ringu dvě hodiny na vážkách, kdo vlastně který zápas vyhraje? WTF!? A emocionální Hirošima ze druhé poloviny filmu? Něco fantastického. Halda žánrového klišé umocněná na druhou, naplácaná jedna za druhou, ale tak řemeslným a výjimečným způsobem, že jí totálně podlehnete. Warrior je Láska nebeská filmových ringů a film, který po dlouhých sedmi letech mění můj osobní Top10.
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Mrazivá žánrovka, u které je na škodu to, že nedává prostor divákovi znejistět a zauvažovat nad souvislostmi, protože sype indicie, stopy a zvraty z rukávu s kadencí výčepního výkonu hostinského v brněnské Bláhovce. (Pro neznalé: sakra rychle.) Prodloužená verze by mohla být i na pět hvězdiček.
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Příjemný mix akce, napětí, cool udělátek, nadsázky a humoru. Trošku mi neseděl do nálady filmu Simon Pegg, ale to bude spíše otázka vkusu každého, než že by byl nemotorné a necharismatické dřevo o) Konec je trochu přes hranici akceptovatelné náhody, ale je to čtyřka a je třeba tlačit na pilu, takže budiž.
Přizdis*áči (2011)
Je to na tři a půl, ale dávám pro zdůraznění čtyři, protože je sakra výjimkou, abych nějakému filmu, ve kterém se to jen hemží fekálními vtípky a ránami do rozkroku, dal více než hvězdu jednu. Prostě britský přízvuk a humor zvládne prodat i tohle. Příjemné a zábavné překvapení. (Jo, a seriál jsem neviděl ani z Pendolina.)
Moneyball (2011)
Skromné, sympatické a především po všech stránkách zatraceně skvělé drama, které zcela postrádá tolik typický hollywoodský patos. Prostě homerun jako blázen.
Nákaza (2011)
Na Soderbergha překvapivě sterilní, závěrečný doslov je zcela mimo rytmus a kazí celkový dojem, ale šíření nákazy je podáno natolik přesvědčivě, že opět po dlouhých letech jezdím veřejnou dopravou bez držení... Z námětu / scénáře šlo vytěžit o hvězdičku více.
Velká vánoční jízda (2011)
Animák ve stylu Jak vycvičit draka - originální, vtipný, strhující, eklektický, bez hluchých míst a se sakra charismatickými postavami. Děj je samozřejmě plochý, ale o to přece u vánočního filmu o třech generacích Santa Clausů a hromadě vánočních elfů nejde.
Den zrady (2011)
Gosling vs. Tomei, Gosling vs. Giamatti, Gosling vs. Hoffman, Gosling vs. Wood, Gosling vs.Clooney... Gosling vs. Akademie. Clooney prodává sto minut politického bahna přes blonďatého macho-inteletuála s tvářičkou životní lásky panenky Barbie. A Ryan "Ken" Gosling dokáže obstát v souboji s vychytralou novinářkou, cílevědomým protivníkem, ještě cílevědomějším šéfem a přítelem, brutálně sexy teenagerkou i budoucím prezidentem. Každá scéna, ve které se objeví, funguje na sto deset procent. A on z plátna nesleze. PS: Sváděcí scéna s Evan Rachel Wood (btw. !!!) se řadí mezi top barové scény 21. století - hnedle vedle v překladu ztraceného dua Murray - Johansson a kartové peep show manažerské dvojky Clooney - Farmiga v Lítám v tom.
Kurýr 2 (2005)
Asi neexistuje způsob, jak zdůvodnit čtyři hvězdičky téhle šílenosti, ale oproti dementní jedničce se dvojka alespoň nesnaží brát vážně. Asi každá akční scéna je totálně přitažená za vlasy, ale mně to prostě nevadilo, a to nejsem ani příznivcem žánru. Je sice pravda, že některé věci byly hodně over-the-top, mám teď na mysli odstranění bomby jeřábem a... stažení záznamu z kamery do iPodu, protože každý ví, že bez iTunes si prostě ani Frank nevrzne o)), ale má to spád, je to tak blbé, až je to prdel, nejnebezpečnějším záporákem je Kate Nauta v růžovém spodním prádle, Amber Valletta je žena, pro kterou stojí za to riskovat život, a Jason Statham je Rocky s otočkou JCVD. Prostě guilty-pleasure. Pravda, více guilty. No a?
Doktor Smrt (TV film) (2010)
Výborný námět, který je sám o sobě dostatečně třeskavý, Al Pacino skvělým podáním Krvorkiana ještě stupňuje až někam k blízkosti Dvanácti rozhněvaných mužů. A ač jejich fatálnosti i filmových kvalit nakonec nedosáhuje, zůstává výjimečným příspěvkem na ožehavé téma asistovaných sebevražd a právních absurdit.
Občanský průkaz (2010)
Konečně zase český FILM.
Assassination Games (2011)
Žlutohnědý béčkový průjem se všemi nešvary, které k béčkům patří. A Van Dammem hrajícím na housle.
Melancholia (2011)
Vizuálně atraktivní, emotivně napjaté, ale také v jednotlivých polovinách nesourodé a celkově obsahově prázdné (jak jen konec světa může být!?). Pořád je ale Melancholia minimálně stejně vzrušující jako sex s Kirsten Dunst na deváté (?) jamce a Trierovi patří všechna čest za to, že s podobnou filmovou lyrikou bortí hranice všeobecného (ne)vkusu.
Bereavement (2010)
Prvoplánové, neatmosferické a dokonce i v rámci žánru stupidní. Ale od Jessicy Biel v Texaském masakru motorovou pilou je Alexandra Daddario asi nejpříjemnějším soustem k zavraždění.
Případ číslo 39 (2009)
Místy spooky, místy scary, Renée se snaží a nebýt moc hr začátku a přepáleného konce, tak by to bylo vlastně sakra fajn. Prostě atmosféra na jedničku a škoda, že se ve scénáři (asi) hodně škrtalo a přepisovalo.
Hellboy (2004)
Humor, nadsázka, atmosféra, charisma, hlášky... prostě vše, co má povedená komiksová adaptace mít. Už chybí jen pořádný příběh a bude to ONO.
Samec (2009)
Ano, Kutcher je po celou dobu buď toporný, nebo ztopořený, ale ono to nevadí - filmu to nijak neubližuje. Samec je nenáročnou, povrchní, ale i povedenou sondou do světa dlouhodobých mužských VIP šlapek, že by i Deuce Bigalow záviděl. Pokus o katarzi tady je, kýčovité rozuzlení naopak nikoli, takže vlastně film ani nemá čím urazit - snad jen ve chvíli, kdy se Kutcher pokouší brečet po telefonu mámě, to by zasloužilo vystřihnout... Tři a půl.
Drive (2011)
Naprosto stylová pecka - od růžového loga filmu přes Goslingovo párátko, řev motoru a trpělivé romantické nedialogy až po geniální soundtrack. A to příběh není tuctový a Gosling v každém záběru dokazuje, že má v repertoáru vše, včetně akční ikony ze zaprášeného kultu jménem Pulp Fiction.
Zkažená úča (2011)
Tři a půl, ale dávám čtyři, protože prvoplánových komedií s děsivou Cameron Diaz, ve kterých trapnosti NEMAJÍ kadenci ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta a někdy ještě mnohem rychlejší je poskrovnu a ještě méně.
X-Men 2 (2003)
Sympatické, inteligentní, akční a seX2y.
Život po životě (2010)
Sterilní jak záloha české fotbalové reprezentace a zkumavky ve spermobance. Špatně zahrané, napsané, zrežírované... prostě nefunkční. Každý příběh je obrovský, ale film jej odbude povrchní zkratkou, která postrádá jakékoli pomrkávání po empatii ze strany diváka.