xxmartinxx

Aneb jak jde banální námět "životopisný dokument" zpracovat co nejméně přehledným a nejvíce nesnesitelným způsobem. Dokumentaristka nabrala zcela nezajímavý materiál a troufla si ho ještě skrze "ozvláštňování" pomocí více časových rovin a stylizovaných pasáží ne zkrátit, ale dokonce ještě natáhnout na brutálních 100 minut, což je čas, na jaký si smí troufnout jen dokumentarista absolutně přesvědčený o nutnosti každého záběru. Zde parta starých lidí opakuje dokola ty samé věty, nejčastěji "objevující" věci jako stárnutí... nedá se to vydržet a nechce to skončit. Nemá to koncept, strukturu, gradaci. Fušeřina.

Tenhle film provází respekt za snahu o ozvláštnění a jinak taktní krčení rameny. Jenže jiné pozitivum než "snahu" tu nevidím - realizováno je to až příliš špatně na to, aby bylo prvenství omluvou. Těžko se vlastně věří, že první experiment s takovou formou v takovém rozsahu je tak málo nápaditý a promyšlený. Je to prakticky nekoukatelně nudné a jako by si to tvůrci neuvědomovali, tomu ještě přepálili stopáž na 105 minut, což byla tehdá už nálož.

Obdivuhodně chladný, přesně konstruovaný film, na němž je nejzajímavější, jak málo emocí vyvolává - a to nemyslím nutně negativně. Jako by filmaři ani nestáli o to, aby bylo jejich dílo vtahující - jako by ho naopak chtěli uzavřít a vystavit jako nedotknutelný exponát. Sám nevím, co si o tom myslet.

Průhlednější než vzduch a málo stylisticky ukázněné, aby se to dostalo pod kůži. Na tak čitelný námět navíc zbytečně dlouhé. Nic proti filmařským cvičením, ale tady je kupa nevyužitého potenciálu.

Charisma Davis je sázka na jistotu, ale tenhle film táhne hlavně William Dix, famózní dětský herec, který bohužel krom jediné další role kamsi zmizel. Pokud má tenhle film nějakou chybu, tak že se víc nedrží dětské optiky, která tu žánrovku dost ozvláštňuje.

Viděl jsem jen velmi malý vzorek, asi tři díly. Aktuálně ten věnovaný dokumentu o Lucii Bílé. 70 % segmentu tvoří ukázky a ve zbylých 30 % moderátor dokola konstatuje, že to je směšné - ne proč, jen to prostě řekne, chybí jakýkoliv kontext, myšlenky, cokoliv. Smysl pořadu je zřejmě v tom vyložit lidem, co si mají konkrétně myslet, ovšem s tím, že to je nakonec to, co by si beztak mysleli. Asi potvrzení, jak je celá komunita Pořadu inteligentně nad věcí, aniž by bylo nutné začít přemýšlet a vysvětlovat. Možná to potěší lidi, kterým moderátor přijde vtipný? O to jde? Být vtipný a náhodou k tomu pouštět ukázky z televize?Asi kdyby mi Staněk přišel jakkoliv vtipný, viděl bych to jinak? Nevím, nerozumím tomu, proč bych se na to měl dívat a co bych si z toho měl odnést. Pozitivně se dají hodnotit jen ty samotné ukázky ze špatných pořadů, ale nevím, proč si radši nepustit nějaký sestřih na Youtube.

Sice bych radši jeden pevný film než devět a půl třináctiminutovek (popřípadě proč alespoň neuvést sérii najednou, jak to dělá Netflix?), ale jinak podobná spokojenost jako s Tiffany. Je to špinavé, je to promyšlené, nejde to k cíli nejkratší cestou. Nebojí se to tvořit si vlastní pravidla světa ani nabourávat očekávání. Viděl jsem to teda celé najednou, což, myslím, zážitku prospělo, ale třeba jsem na tohle moc konzervativní a ostatní s představou thrilleru, kde se napětí musí neustále pozastavovat, nebudou mít takový problém. Ke konci každopádně roste intenzita a Fehu se snaží na těch malých plochách gradovat, co to jde - je vidět, že je to i střihač. Sice tomu chybí přesah Tiffany, ale i klaustrofobní střet pudů a instinktu přežití stojí za vidění.

Aldrich bohužel není zvlášť dobrý režisér. Baby Jane jeho rutinu utáhla díky atraktivnímu námětu, který vedl jeho ruku. Zde by při všech těch zvratech a posunech motivací bylo zapotřebí větší řemeslné a vypravěčské důmyslnosti. Je to škoda.

Doteď jsem byl pyšný na to, že si Rychle a zběsile umím užít, ale tady jsem popravdě asi na deset minut usnul. Nemůžu říct, že by nějaká část byla špatná (i když si trvám na tom, že první půlka je lepší), ale celek ty víc než dvě hodiny neutáhne a začne být poměrně úmorný. Mrzí mě, že akci si kvůli dementní kameře nejde plně užít (rozhodně tomu nesluší IMAX), ale její velkolepost má něco do sebe. Osobně nejsem touhle sérií otrávený a umím si představit, že u dalšího dílu to na mě opět bude fungovat. Rozhodně mi představa devátého a desátého Rychle a zběsile dělá míň vrásek než třeba pátí Piráti.

"Psychologicky" je i při té přetaženosti ten film vynikající, tedy na teoretické rovině motivů postav a témat. V praxi vypadá směšně. Dovětek, kde Crawfordová s úsměvem vše vysvětluje, už je poslední hřebíček do rakve - tenhle film trestuhodně nedokáže prodat svůj skvělý potenciál.