xxmartinxx

Byl jsem naprosto připravený vydat veškerou energii na legitimizaci slabšího výsledku, ale nejsem čaroděj. Banální, doslovné, nemotorné, soft a strašně upjaté, jen občas hezké na koukání. Možná to chtělo ještě brousit, každopádně doufám, že Hereditary nebylo náhoda.

3-iron na marxistických steroidech - miluju! Film, který neskutečně chytře komunikuje s publikem - dovede ho nejdřív do žoviální, humorné nálady, aby pak udeřil. Doufám, že Pon už nikdy nebude točit v angličtině. Zdaleka nejlepší letošní film.

Všechen ten hluk okolo Dcery mě nechával relativně chladným, protože loutkám v tuzemském podání moc nevěřím - vybaví se mi vždycky primárně Klimtova odhodlaná sterilita a všechny její deriváty. Kashcheeva ale, a vlastně díky jen pár důsledně rozvinutým nápadům, především kameře, dosahuje silného výsledku, který působí živě a úderně.

Čisté. Vyhovovalo mi i, že ten film hraje dost otevřenou hru a nesnaží se šokovat - spíš buduje atmosféru neklidu a spění k jistě tvrdému závěru. Na takové horory chodím do kina rád. Námět je celkem banální, ale provedení špičkové.

Další z řady fascinujícím způsobem špatných filmů, kde se nejde než divit jednotlivým volbám, protože nic nedává sebemenší smysl od řemesla po příběh. Tim Burton ještě není zase tak starý, ale se svou goth stylizací je v 60 je vyhořelejší než svíčka týden po dušičkách.

První Lego bylo velmi nečekané a dodnes ho považuju za jeden z nejlepších CGI animáků - jenže ten náboj je úplně pryč. Tohle je jen nudné, zbytečné a trapně opakující předchozí vzorec. Přečkat to bylo dost vysilující.

Princip zážitku byl pro mě podobný jako u některých Dolanových filmů - hrne se na mě obrovské množství energie a přepjatosti (byť ve formě excesivní čistoty - neříkám, chraň bůh, že se to Dolanovi podobá stylem) a já vlastně vůbec netuším, jak s nimi naložit. Mělo to být strašidelné? Mělo to být legrační? Bere se to vážně? Nebo se u toho tvůrci sami smáli? Tiché doteky můžou být zajímavým předmětem diskuze o autorském záměru - protože vůbec netuším, co po mně Hogenauer chce. Ale rozhodně mě to bavilo vstřebávat každým okamžikem. Plus jsem byl okamžitě prodaný kameře a obecně postprodukci. Jednak ta podivná umělost předměstí (nevím o filmu ze současnosti, který by s tím pracoval tak dobře), a pak ty barvy... Obvykle tuhle paletu nemusím - mám rád, když je v obraze černá černá a bílá bílá, ne když je všechno odstín šedivé, ale tady se s tím prostě pracovalo tak dobře! Zkrátka film jiný, než chci, a vlastně ani pořádně nevím jaký - jen vím, že ho chci vidět znova. 85 %

Film tak nijaký, že je fascinující, že na flashdisku zabírá vůbec nějaké místo - je to v podstatě jako koukat 100 minut do prázdného prostoru. Rozdíl mezi tím, jestli je tenhle film promítán na plátno, nebo člověk stejně dlouhou dobu sedí v naprostém tichu a přemýšlí třeba o své oblíbené polévce, je v podstatě minimální. Z toho jde vyvodit, že se to bude líbit hodně lidem.

Haneke nalézá své trademarky, stylistický odstup a potlačování emocí, které hrozí explozí, ztracenost mladé generace a její sebedestrukce, ztráta hodnot atd... Funguje to jako samostatný film - a je to pravděpodobně první "hotový" Haneke.

Haneke si to tu teprve oťukává. Místy ten film ve svém rigidním uchopení textu působí velmi pasivně. Mohl bych vypnout veškerou energii a hledat v tom záměry - a nebo prostě říct, že ať to je jakkoliv, nevede to k nejlepšímu zážitku. Zajímavé to je hlavně coby ukázka hledání zajímavých řešení při televizním formátu a rozpočtu.