Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (4 768)

plakát

V pasti času (2018) 

Asi je třeba ocenit, že film odevzdaný této estetice vůbec vznikl - jde o celkem odvážný úkrok oproti současnému americkému mainstreamu. To ale nic nemění na tom, že to je hnusné, až z toho oči bolí a hloupé, až mysl přechází. New age moudra přeříkávaná unuděnou Oprah, postavy předčítající scénář způsobem, kdy jsem předpokládal (nemíněno v nadsázce), že se z nich vyklubou skrytí mimozemšťané, a v neposlední řadě strašně mechanicky špatně sestavené vyprávění... Hodně nezvládnuté ve všem. Ale respekt za pokus.

plakát

Ant-Man a Wasp (2018) 

První Ant-Man je možná moje třetí nejoblíbenější Marvel (po Thorovi 3 a Iron Manovi 3), ale tady jsem se nudil. Rudd působí podivně ne-fresh, nevýrazný konflikt, kde o nic moc nejde, nemá moc čím získat mou pozornost a vlastně přemýšlím o nějaké třetí věci, co se o tom filmu dá vůbec napsat. Má to všechny vady, které jsem popíral u jedničky.

plakát

Sicario 2: Soldado (2018) 

Stačí pár vteřin sledovat Sicario, aby bylo jasné, že přešlo od Villeneuvea a Deakinse do rukou zásadně standardnějších filmařů - což ale nemusí být nutně na škodu, ostatně z jedničky jsem nějak zvlášť stržený nebyl a dokonce mám pocit, že dvojka mě i při svojí "nevyjímečnosti" zajímala o trochu víc. O trochu. Sicaio si každopádně našláplo na bourneovskou nekonečnost, kdy může vzniknout libovolné množství dílů, v nichž ty samé postavy budou řešit ty samé křivdy, protože děj vždy skončí tam, kde začal - když si to člověk uvědomí, tak to plahočení Del Tora v posledních scénách má hned trochu meta význam. Jinak film veskrze rutinní a čitelný, na němž se jen krásně odhaluje americká ideologie - jakkoliv už si Američané nedělají iluze o svém systému a dekonstruují a podvracejí ho už i v dílech největšího mainstreamu, právě americký systém produkuje jedince, kteří se vůči němu v jeho rámci vzbouří a tu holčičku zachrání - to je ten rozdíl, který odlišuje mexické kartely, které mladé lidi vraždí, a Američany, z jejichž řad vždy vzejde někdo, kdo je zachrání. V Sicariu už je to svojí přímostí a psychologickou nevěrohodností (uchovávaná vnitřní čistota Brolina a Tora je jenom klišé, o jehož uvěřitelnost se nikdo ani nesnaží, jsou to prostě konstanty), ale tak nevadí...

plakát

Kadeřnictví (2018) (seriál) odpad!

Byl zajímavý marketingový pokus Streamu obrátit se na divačky Ulice a Ordinace - co jsem koukal na čísla sledovanosti, tak neúspěšný. Naštěstí. Že se Stream propadl od produkce Semestru a Pěstírny k tomuhle je samozřejmě smutné. A tím nemyslím zacílení na diváky, primárně divačky, středního a vyššího věku, ale dementní scénář, odpudivé antiherectví a neschopnost timeované komediální režie vedoucí k trapně sterilnímu odříkávání vtipů mentálně zaseklých na konci 90. let. Kadeřnictví je vším, čím se má za to, že internetová produkce být nemůže - je konzervativní, je pomalé, nemá spád ani cit pro pointu, nemá kontakt se světem - je takovou antitezí všeho, že vlastně dávalo smysl očekávat, že zaplní díru na trhu. Naštěstí se ukázalo, že nějaká laťka přece jenom existuje. Alespoň u lidí, co mají počítač. Doufám, že to pro nové směřování Streamu bude dostatečným klepnutím přes prsty a příště alespoň trochu zohlední kvalitu jako nutný aspekt díla.

plakát

Vystavení (2000) 

To nízké hodnocení nesměřuje ani tak k samotnému projektu (byť je vtipné, že z tak nonkonformního konceptu, tedy pokusu o něj, vznikla v důsledku směšná soap opera - i když i to má svůj smysl a výpovědní hodnotu), ale dokumentu, který skutečně neklade situaci žádné překážky a jen se opájí uměleckostí a genialitou, které ale nijak netestuje. Lars von Trier dal do kupy zajímavý experiment, z nějž by šlo hodně vyvozovat, ale tenhle dokument na to vše jen pasivně kouká a přijímá (a zpětně vysílá) jednu tezi za druhou.

plakát

Očištění (2002) 

Vždycky je problém, když cítí dokumentarista ke svým subjektům až moc sympatie a má tak málo odstupu. O Dogme se toho člověk zase tak moc nedozví, je to vlastně taková oficiální showreel s pohledem do zákulisí. Takový Občan Havel pro von Triera.

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Vlastně stejný paskvil jako Justice League, jen ta brutální úřednická úslužnost a zbavení jakékoliv příchuti v komiksové týmovce vynikne, kdežto tady se ztratí, protože jde přece jenom o banálnější námět, takže se i při stejné neschopnosti výsledek míň rozpadá. Jsem každopádně zastánce jedničky (míněno restartu), a když Trevorrowi vytýkali, že nechápe, jak má vypadat bloskbuster, a jen patlá, co ho napadne, stavěl jsem se proti. Mačkám ale ctrl+c a ctrl+v u těch výtek a vkládám je sem. Jediná vykupitelská momentka je noční scéna v gotickém hradu, kde holčičku v posteli ohrožuje dinosaurus, která je naplněním veškerých mých dětských nočních můr po koukání na jedničku (míněno originál). I tenhle záblesk naděje je ale ubit nudou a sterilitou dementní zápletky, neexistující chemie mezi postavami i neschopností vystavět napínavou scénu a okamžitě ji nepopřít. První polovina je ukázkou toho, jak vyvolat absolutní nezájem, kdy vyloženě chcete, aby vás zbytek nudil a mohli jste aspoň zůstat naštvaní. Pak to jde trochu nahoru, i když horší vyprávění si nejde představit (nulové payoffy na všechny budované motivy) - ale jen trochu. Jednička pro mě byla sympaticky meta, i když určitě nevybroušená a kompromisní. Tohle je jen ztráta času. 1 a 1/2

plakát

Branky, body, kokoti (2018) (pořad) 

Dojem překvapivě pozitivní a jestli se vyšvihnou ke svižnějšímu střihu (každý vtip jede o pár vteřin déle, než by bylo nutné) a už tak hodně sympatická Dočkalová se s tou rolí maličko víc sžije, tak si to oblíbím.

plakát

Ghostland (2018) 

Psal jsem to už minule, ale musím to napsat znova. Laugier to má hrozně těžké, protože po Mučednících prostě nemůže točit "normální filmy", musí být vždy o kus víc meta, o kus víc progresivní, o kus víc subverzivní. Ani Ghostland nezapře až křečovitou snahu splnit všechny nároky, které kdyby nebyly naplněny, tak by Laugier prohrál - nároky, které jsou kladeny na málokoho dalšího. Kdyby ten film nebyl tak nesmírně zatížený a mohl se chvílemi nadechnout, tak by byl příjemnou, důmyslnou žánrovkou. Ale protože tou být nesmí, má poměrně málo manévrovacího pole. A končí jako mechanická a po první třetině i odhadnutelná snaha o nemožné. 3 a 1/2

plakát

Archer (2009) (seriál) 

Jsem překvapený, jak dlouho tahle subverze maskulinity vydržela fresh. Plus ta cool popartová animace! Poslední antalogické řady mě ale začaly dost iritovat.