Všelicos

Můj nejoblíbenější film vůbec. David Hewlett v něm skvěle projevil svou schopnost pobavit (a hrát přitom natroublého Kanaďana :)), navíc pro milovníka Stargate byli všichni obsazení herci pravými třešničkami na dortu. Miluji výrazy, kterými se David a Mars častují, miluji, jak s humorem jim vlastním zparodovali seriál, který je vlastně živí a jak se to vlastně všechno krásně zamotává, aby se to rozmotalo a aby nám konec zase udělal uzel na mozku. Brilantní.

Stále se nemohu vzpamatovat z prvotního úžasu, který ve mně tento snímek vzbudil. Ty emoce, přátelství a nástrahy, které číhají na vězně v Shawshanku... to vše bylo natočeno s úmyslem zachytit diváka do smyčky a nepustit, dokud opona nepadne. Povedlo se. Nejvíce mne nejspíše dostal fakt, že hlavním hrdinou nebyl nějaký nabušený frajer s Kenovskou tvářičkou, ale naprosto obyčejný Tim Robbins, kterého potkat na ulici, tak si ho ani nevšimnu. Svým plachým úsměvem a nesmělostí, za kterou se však skrývá mazanost a intelekt si mne okamžitě získal a celou dobu jsem mu s kapesníčkem v ruce fandila, aby se konečně dostal na svou vytouženou svobodu.

Neskutečná jízda, na které dělá společnost parádní sympaťák Downey Jr. Bavila jsem se jako už dlouho ne. Všechna čest!

Sice jsem čekala něco o 180° jiného... ale o to více mi Dictrict vyrazil dech. Na rozdíl od mnohých filmů, které se snaží zapůsobit na diváka skrze rádoby dokumentární look a nakonec je z toho jen epic fail, u Districtu mě to naopak vtáhlo do děje a až po hodné chvíli jsem si uvědomila, že od něj tak nějak upustili... Mimozemšťani mi připomínali zmutovaného Zoidberga, čímž si získali mé sympatie... a upřímně doufám, že se nakonec vrátili. Protože i když byli zajímaví... jako jeden z nich bych skutečně vypadat nechtěla :))

Temný rytíř uhodil na tu pravou strunu: po skončení jsem měla chuť obléci se do černého pláště a rozhopsat se po městě. Film nenudil ani chviličku, dva záporáci se krásně prolínali a doplňovali, i když je mi trochu líto, že se tam můj milovaný Two-face dlouho nezdržel... A jestli je nějaká scéna, na jakou nikdy nezapomenu, tak je to Joker alá zdravotní sestřička :)))

"Idea přetrvá na věky." Příjemně mrazivý film, na kterém oceňuji výběr hlavního představitele: Hugo Weaving má podmanivý hlas, který by mne utáhl takříkajíc na vařené nudli. Díky tomu, že si V ani jednou nesundá v záběru masku byla má zvědavost, kdože je ten tajuplný pan Záhadný, napnutá jako struna. Navíc nám snímek předhodil něco, co už bychom měli dávno vědět: v jednotě je sakramentská síla...