Romero vstoupil podruhé do té samé řeky a vyplatilo se. Geniální a nadčasové dílo, které inspirovalo mnohé následovníky i nejrůznější plagiátory a ve kterém je každým dalším shlédnutím pořád co nacházet. Kult, klasika, 100%
Geniální dílo Umberta Eca je nezfilmovatelná látka a Annaudův pokus je toho jasným důkazem. Jinak naprostý souhlas se vším, co ve svém komentáři napsal uživatel Altamir. Vůbec se Ecovi nedivím, že po shlédnutí tohoto filmu odmítl prodat práva na zfilmování svých dalších děl.25%
Dreams In The Witch House (****); Jenifer (*****); Cigarette burns (*****); Incident on and off a mountain road (*****); Sick Girl (***); Fair-haired child (*****); Deer Woman (***); The Black cat (****)
Děsivá černá aura, která se kolem téhle legendární blackmetalové kapely omotávala na přelomu devadesátých let je nenávratně pryč, ale i tak to Mayhem šlape pořád skvěle. Zpěvák Maniac sice nedisponuje tak originálním hlasovým projevem jako jeho předchůdce Attila Csihar,ale k hudbě se hodí. Kapitola sama o sobě jsou bicí Hellhamera, který sice párkrát ujede z rytmu, ale jinak je to bubeník z jiné planety a v žánru nemá konkurenci. Mayhem jsou kult, o tom není pochyb. 70%
Tahle banda starých norských kriminálníků na mě vždycky působila jako nějaká ujetá parodie na black metal (v této souvislosti mě napadají třeba čeští neznabozi TORR, ti jsou podobný případ pro psychiatra), než nějaké seriózní těleso, ale i tak je to slušná podívaná plná klasických blackmetalových klišé jako jsou děsivě pomalované ksichty, obrácené kříže, klasické horrorové intro a za každým druhým slovem nezbytné "fuck", popřípadě "fuck you all". Hudebně je takhle sebranka celkem sympatická a je z toho cítit inspirace ze starodávných černých kořenů alá Venom, Bathory, Celtic Frost či Hellhammer. Fandové temnějších odnoží metalu by neměli být zklamáni. 70%
Dimmu Borgir jsem měl tu čest vidět dvakrát naživo (Brno 1999, Praha 2001) a na jejich první oficiální DVD jsem se dost těšil, žel jisté výtky bych měl především k zvukové (ne)kvalitě sejmutého koncertního záznamu z Wackenu a k zbytečně častým zákulisním kecům, které jsou pořád o tom samém. Na druhém disku se pak nalézá sympatický starý záznam z nějakého zapadlého polského klubu kdesi v Krakowě, kde už se dá snížená kvalita zvuku chápat a kde zní hlavně kultovní pecky z Enthrone Darkness... a ze Stormblast a kde mají chlapci na držkách ještě sympatický corpsepaint, což tenkrát hodně frčelo. Suma sumárum podobně jako u stylových kolegů Cradle Of Filth se jedná o standartní produkt, který potěší hlavně skalní fans těchto norských blackmetalových průkopníků. 75%
Inferno můžu vidět stokrát a stejně si vždycky všimnu nějakého nového vychytaného detailu, který mi předtím zůstal utajen, což svědčí o výjimečných kvalitách tohoto díla. Pokud se dokážete přenést přes fakt, že italské horrory nikdy nebyly o propracovaných scénářích (sám za sebe říkám, že o to ani nestojím, horrory přece stojí na jiných základech, když chci kvalitní dialogy, pustím si Bergmana), čeká vás výjimečný zážitek. Salvador Dalí a Edgar Allan Poe by oněměli úžasem. Vrchol žánru surrealistický horror!
Komunistická propaganda zajisté, ale především působivý dokument své doby a seriál plný kvalitních krimi příběhů. Na politiku kašlu, z pohledu horrorového fanouška tohle nemá chybu!
Po děsivé Jamambě další z nočních můr mého dětství. Upsal bych duši ďáblu, abych to mohl vidět znovu. Tímto prosím českou televizi o odvysílání tohoto skvostu z českých luhů a hájů hrůzy. PS: Anna Procházková je patrně jediná naše horrorová režisérka; má na kontě i skvěle atmosférického Drákulu s Iljou Rackem z roku 1970.
Velkohubé kecy na obalu DVD samozřejmě opět nejsou pravda a zklamání je velké. Bezduchá pseudoduchařina s klišovitou zápletkou, kterou nezachránil ani jinak vynikající Vincent Price, který tady nemá co hrát. Začínám se bát, že od Řitka video už se žádného pořádného horroru nedočkám, co vydaný kus to šedivý podprůměr. 45%
Svůj nezaměnitelný vizuální rukopis Argento definitivně nechal někde před branami nového milénia. Poslední záchvěvy mistrovy dávné geniality jsem naposledy zaznamenal snad u Non ho sonno. Tohle už je úplně o něčem jiném. Film absolutně bez jakékoli atmosféry, bez vizuální stránky, zbytečně brutální a krvavý a hlavně neskutečně nudný a místy až trapný. Bolí mě z toho u srdce, ale musím říct, že tohle je obrovské zklamání. Argento se dostal dneska tam, kde mnozí dávní horroroví mistři jako Romero, Carpenter, Craven a mnozí další, kteří nejsou schopní v novém miléniu přijít s dílem, které by bylo hodno jejich kultovního postavení ve světě horroru.
Neveselý pohled do jednoho japonského internačního tábora za 2. světové války, kde probíhaly zrůdné a bestiální pokusy na lidech a zvířatech, od testování nejrůznějších chemických zbraní až po rozmanité druhy mučení. V podstatě by se tento snímek dal hodit do jednoho pytle třeba s Pasolliniho úchylárnou Saló nebo se sadistickou sérií Guinea Pig, to by ovšem nesměl být natočen podle skutečných událostí. Naturalisticky děsivé, hrůzné a zrůdné...
Z velkého očekávání zbylo jen velké zklamání. Nelze nevidět, že celé tohle třistamiliónové divadlo působí hodně křečovitě a nevyrovnaně. Za celé dvě a půl hodiny jsem se nedokázal dostat do rozháraného děje a navíc nesdílím s Jakubiskem jeho jednoznačné přesvědčení o tom, že by Báthoryčka byla jen nevinnou obětí intrik. Anna Friel a Karel Roden vynikající, naproti tomu postavy mnichů ztvárněné Polívkou a Mádlem mi přišly jako neuvěřitelně trapný a zlý vtip. Nechci být špatným prorokem, ale obávám se, že tenhle film si na sebe nevydělá a možná i zapříčiní předčasné ukončení Jakubiskovy kariéry. Nám zklamaným nezbývá než doufat, že se tohohle vzrušujícího tématu chopí někdo jiný - Pomo zmínil Cronenberga, já bych to viděl na Daria Argenta :-) 50%
Zjev vampýra vskutku originální a děsivý, nicméně díky těm exteriérům a hlavně vizáži neustále se hašteřících pověrčivých vesničanů jsem měl chvílemi pocit, jako bych sledoval jeden z dílů legendárního serálu Slovácko sa nesúdi. Jinak jsem s tímhle dílkem spokojený, vždyť mýty o vampýrech byly vždy ryze slovanským folklórem a ten je tady cítit na sto honů.
Šílenství, které panovalo během natáčení tohoto výjimečného díla, se naplno projevilo na jeho konečné podobě a dalo tak vzniknout podívané nadčasové velikosti. Ne nadarmo se říká, že ta pravá umělecká díla se na svět rodí právě skze utrpení tvůrce. Jako omamný halucinogenní sen, jako okamžitý účinek drogy vpíchnuté přímo do žíly působí tahle epická výprava podmalovaná sugestivním hudebním doprovodem, v čele s famózním démonem Klausem Kinským, jenž za pomoci Wernera Herzoga (díky Wernere, že jsi ten kohoutek nakonec přece jen nezmáčknul :)) doplul až k samotným branám pekla. Těžko se hledají slova chvály, tohle je čirá filmová magie...
Je nad slunce jasné, že italové hráli v horrorovém žánru vždycky extraligu, ovšem ten největší trumf kupodivu nevytáhli ani Lucio Fulci, Mario a Lamberto Bavové, ba ani legendární Dario Argento, ale právě vcelku málo známý a v podstatě nehorrorový režisér Pupi Avati. Dům smějících se oken je po všech stránkách mistrovské giallo s úžasnou skličující atmosférou, neskutečně surealisticky bizarní a děsivě zvrácené. K celkovému vynikajícímu pocitu z tohoto díla přispívá i podařená hudební složka a závěrečná pointa, která mě srazila na kolena. V mém soukromém žebříčku nej horrorů bude tohle Arcidílo zřejmě nepokořeno navždy okupovat příčku nejvyšší!
První oficiální video anglických symphoblack metalových vampýrologů, na kterém je k vidění lahůdkový videoklip From the Cradle to Enslave a to hned v necenzurované a cenzurované verzi a taky krátký dokumentík o jeho natáčení, při němž se všichni určitě dobře pobavili. Jako přídavek pak krátký live záznam z jednoho koncertu kdesi v Anglii. Standartní produkt, který potěší hlavně skalní fans těchto metalových průkopníků. Škoda, že se v posledních letech tato kdysi superkapela motá v žánru pořád dokola a neví kudy kam.
Nádherné epické dílo s nadpozemským hudebním doprovodem. Ennio Morricone svojí tvorbou miliónkrát převyšuje všechny pozemské hudební skladatele. Ennio Morricone je Bůh.
Vynikající a stále nadčasový seriál (viz současná válka italské vlády s mafií do které byla povolána i armáda) s dokonale propracovanou psychologií postav a delikatesním Morriconeho soundtrackem. Mezi mafiánskými seriály jednoznačný vrchol. PS: Charismatičtějšího záporáka než je Remo Girone v roli Gaetana Carridiho jsem v životě neviděl:-)
Vynikající mrtvolná výprava, super hudba a úsměvné amatérské masky a gore efekty zaručují skvělou zábavu! Makabrózní umělec smrti Lucio Fulci ve své nejryzejší podobě!
Kromě úvodní geniální postapokalyptické scény a pěkného závěrečného gorefestu, je tahle konverzační uřvaná nuda s dementním scénářem pro mě jako pro horrorového fanouška obrovským zklamáním. Romero by si měl uvědomit, že do žádné řeky nevstoupí vícekrát a nechat už ty zombies na pokoji. Ta třetí hvězdička je spíše z úcty k jeho dávným zásluhám na horrorovém poli. 50%
Moje komentáře
Václav Havel a Dominik Duka: společný výslech (TV pořad) (2011)
Naprostý souhlas s komentářem uživatele Mariin, poslední větou to vystihnul naprosto přesně...
Dům duchů (1987)
Natáčeno ve stejném domě jako Fulciho kultovka House by the Cemetery.
Columbo: To je vražda, řeklo portské (TV film) (1973)
Vínu jsem nikdy nepřišel na chuť, ale tohle Portské s famózním Donaldem Pleasencem chutná znamenitě.100%
Úsvit mrtvých (1978)
Romero vstoupil podruhé do té samé řeky a vyplatilo se. Geniální a nadčasové dílo, které inspirovalo mnohé následovníky i nejrůznější plagiátory a ve kterém je každým dalším shlédnutím pořád co nacházet. Kult, klasika, 100%
Jméno růže (1986)
Geniální dílo Umberta Eca je nezfilmovatelná látka a Annaudův pokus je toho jasným důkazem. Jinak naprostý souhlas se vším, co ve svém komentáři napsal uživatel Altamir. Vůbec se Ecovi nedivím, že po shlédnutí tohoto filmu odmítl prodat práva na zfilmování svých dalších děl.25%
Mistři hrůzy (TV seriál) (2005)
Dreams In The Witch House (****); Jenifer (*****); Cigarette burns (*****); Incident on and off a mountain road (*****); Sick Girl (***); Fair-haired child (*****); Deer Woman (***); The Black cat (****)
Mayhem - European Legions Live at Marseille (2001)
Děsivá černá aura, která se kolem téhle legendární blackmetalové kapely omotávala na přelomu devadesátých let je nenávratně pryč, ale i tak to Mayhem šlape pořád skvěle. Zpěvák Maniac sice nedisponuje tak originálním hlasovým projevem jako jeho předchůdce Attila Csihar,ale k hudbě se hodí. Kapitola sama o sobě jsou bicí Hellhamera, který sice párkrát ujede z rytmu, ale jinak je to bubeník z jiné planety a v žánru nemá konkurenci. Mayhem jsou kult, o tom není pochyb. 70%
Fitzcarraldo (1982)
Posedlý vizionář Herzog + démon v lidské podobě Kinski = Mistrovské dílo!
Carpathian Forest - We're Going to Hollywood for This: Live Perversions (2004)
Tahle banda starých norských kriminálníků na mě vždycky působila jako nějaká ujetá parodie na black metal (v této souvislosti mě napadají třeba čeští neznabozi TORR, ti jsou podobný případ pro psychiatra), než nějaké seriózní těleso, ale i tak je to slušná podívaná plná klasických blackmetalových klišé jako jsou děsivě pomalované ksichty, obrácené kříže, klasické horrorové intro a za každým druhým slovem nezbytné "fuck", popřípadě "fuck you all". Hudebně je takhle sebranka celkem sympatická a je z toho cítit inspirace ze starodávných černých kořenů alá Venom, Bathory, Celtic Frost či Hellhammer. Fandové temnějších odnoží metalu by neměli být zklamáni. 70%
Dimmu Borgir: World Misanthropy (2002)
Dimmu Borgir jsem měl tu čest vidět dvakrát naživo (Brno 1999, Praha 2001) a na jejich první oficiální DVD jsem se dost těšil, žel jisté výtky bych měl především k zvukové (ne)kvalitě sejmutého koncertního záznamu z Wackenu a k zbytečně častým zákulisním kecům, které jsou pořád o tom samém. Na druhém disku se pak nalézá sympatický starý záznam z nějakého zapadlého polského klubu kdesi v Krakowě, kde už se dá snížená kvalita zvuku chápat a kde zní hlavně kultovní pecky z Enthrone Darkness... a ze Stormblast a kde mají chlapci na držkách ještě sympatický corpsepaint, což tenkrát hodně frčelo. Suma sumárum podobně jako u stylových kolegů Cradle Of Filth se jedná o standartní produkt, který potěší hlavně skalní fans těchto norských blackmetalových průkopníků. 75%
Inferno (1980)
Inferno můžu vidět stokrát a stejně si vždycky všimnu nějakého nového vychytaného detailu, který mi předtím zůstal utajen, což svědčí o výjimečných kvalitách tohoto díla. Pokud se dokážete přenést přes fakt, že italské horrory nikdy nebyly o propracovaných scénářích (sám za sebe říkám, že o to ani nestojím, horrory přece stojí na jiných základech, když chci kvalitní dialogy, pustím si Bergmana), čeká vás výjimečný zážitek. Salvador Dalí a Edgar Allan Poe by oněměli úžasem. Vrchol žánru surrealistický horror!
30 případů majora Zemana (TV seriál) (1974)
Komunistická propaganda zajisté, ale především působivý dokument své doby a seriál plný kvalitních krimi příběhů. Na politiku kašlu, z pohledu horrorového fanouška tohle nemá chybu!
Lokis (TV film) (1986)
Po děsivé Jamambě další z nočních můr mého dětství. Upsal bych duši ďáblu, abych to mohl vidět znovu. Tímto prosím českou televizi o odvysílání tohoto skvostu z českých luhů a hájů hrůzy. PS: Anna Procházková je patrně jediná naše horrorová režisérka; má na kontě i skvěle atmosférického Drákulu s Iljou Rackem z roku 1970.
Ti piace Hitchcock? (TV film) (2005)
Argento is dead...
Dům hrůzy (1959)
Velkohubé kecy na obalu DVD samozřejmě opět nejsou pravda a zklamání je velké. Bezduchá pseudoduchařina s klišovitou zápletkou, kterou nezachránil ani jinak vynikající Vincent Price, který tady nemá co hrát. Začínám se bát, že od Řitka video už se žádného pořádného horroru nedočkám, co vydaný kus to šedivý podprůměr. 45%
Armáda démonů: Matka slz (2007)
Svůj nezaměnitelný vizuální rukopis Argento definitivně nechal někde před branami nového milénia. Poslední záchvěvy mistrovy dávné geniality jsem naposledy zaznamenal snad u Non ho sonno. Tohle už je úplně o něčem jiném. Film absolutně bez jakékoli atmosféry, bez vizuální stránky, zbytečně brutální a krvavý a hlavně neskutečně nudný a místy až trapný. Bolí mě z toho u srdce, ale musím říct, že tohle je obrovské zklamání. Argento se dostal dneska tam, kde mnozí dávní horroroví mistři jako Romero, Carpenter, Craven a mnozí další, kteří nejsou schopní v novém miléniu přijít s dílem, které by bylo hodno jejich kultovního postavení ve světě horroru.
Hei tai yang 731 (1988)
Neveselý pohled do jednoho japonského internačního tábora za 2. světové války, kde probíhaly zrůdné a bestiální pokusy na lidech a zvířatech, od testování nejrůznějších chemických zbraní až po rozmanité druhy mučení. V podstatě by se tento snímek dal hodit do jednoho pytle třeba s Pasolliniho úchylárnou Saló nebo se sadistickou sérií Guinea Pig, to by ovšem nesměl být natočen podle skutečných událostí. Naturalisticky děsivé, hrůzné a zrůdné...
Bathory (2008)
Z velkého očekávání zbylo jen velké zklamání. Nelze nevidět, že celé tohle třistamiliónové divadlo působí hodně křečovitě a nevyrovnaně. Za celé dvě a půl hodiny jsem se nedokázal dostat do rozháraného děje a navíc nesdílím s Jakubiskem jeho jednoznačné přesvědčení o tom, že by Báthoryčka byla jen nevinnou obětí intrik. Anna Friel a Karel Roden vynikající, naproti tomu postavy mnichů ztvárněné Polívkou a Mádlem mi přišly jako neuvěřitelně trapný a zlý vtip. Nechci být špatným prorokem, ale obávám se, že tenhle film si na sebe nevydělá a možná i zapříčiní předčasné ukončení Jakubiskovy kariéry. Nám zklamaným nezbývá než doufat, že se tohohle vzrušujícího tématu chopí někdo jiný - Pomo zmínil Cronenberga, já bych to viděl na Daria Argenta :-) 50%
Leptirica (TV film) (1973)
Zjev vampýra vskutku originální a děsivý, nicméně díky těm exteriérům a hlavně vizáži neustále se hašteřících pověrčivých vesničanů jsem měl chvílemi pocit, jako bych sledoval jeden z dílů legendárního serálu Slovácko sa nesúdi. Jinak jsem s tímhle dílkem spokojený, vždyť mýty o vampýrech byly vždy ryze slovanským folklórem a ten je tady cítit na sto honů.
Aguirre, hněv Boží (1972)
Šílenství, které panovalo během natáčení tohoto výjimečného díla, se naplno projevilo na jeho konečné podobě a dalo tak vzniknout podívané nadčasové velikosti. Ne nadarmo se říká, že ta pravá umělecká díla se na svět rodí právě skze utrpení tvůrce. Jako omamný halucinogenní sen, jako okamžitý účinek drogy vpíchnuté přímo do žíly působí tahle epická výprava podmalovaná sugestivním hudebním doprovodem, v čele s famózním démonem Klausem Kinským, jenž za pomoci Wernera Herzoga (díky Wernere, že jsi ten kohoutek nakonec přece jen nezmáčknul :)) doplul až k samotným branám pekla. Těžko se hledají slova chvály, tohle je čirá filmová magie...
Casa dalle finestre che ridono, La (1976)
Je nad slunce jasné, že italové hráli v horrorovém žánru vždycky extraligu, ovšem ten největší trumf kupodivu nevytáhli ani Lucio Fulci, Mario a Lamberto Bavové, ba ani legendární Dario Argento, ale právě vcelku málo známý a v podstatě nehorrorový režisér Pupi Avati. Dům smějících se oken je po všech stránkách mistrovské giallo s úžasnou skličující atmosférou, neskutečně surealisticky bizarní a děsivě zvrácené. K celkovému vynikajícímu pocitu z tohoto díla přispívá i podařená hudební složka a závěrečná pointa, která mě srazila na kolena. V mém soukromém žebříčku nej horrorů bude tohle Arcidílo zřejmě nepokořeno navždy okupovat příčku nejvyšší!
Cradle of Filth: Pandaemonaeon (video film) (1998)
První oficiální video anglických symphoblack metalových vampýrologů, na kterém je k vidění lahůdkový videoklip From the Cradle to Enslave a to hned v necenzurované a cenzurované verzi a taky krátký dokumentík o jeho natáčení, při němž se všichni určitě dobře pobavili. Jako přídavek pak krátký live záznam z jednoho koncertu kdesi v Anglii. Standartní produkt, který potěší hlavně skalní fans těchto metalových průkopníků. Škoda, že se v posledních letech tato kdysi superkapela motá v žánru pořád dokola a neví kudy kam.
Marco Polo (TV seriál) (1982)
Nádherné epické dílo s nadpozemským hudebním doprovodem. Ennio Morricone svojí tvorbou miliónkrát převyšuje všechny pozemské hudební skladatele. Ennio Morricone je Bůh.
Chobotnice 4 (TV seriál) (1989)
Vynikající a stále nadčasový seriál (viz současná válka italské vlády s mafií do které byla povolána i armáda) s dokonale propracovanou psychologií postav a delikatesním Morriconeho soundtrackem. Mezi mafiánskými seriály jednoznačný vrchol. PS: Charismatičtějšího záporáka než je Remo Girone v roli Gaetana Carridiho jsem v životě neviděl:-)
Pastor Thomas (1980)
Vynikající mrtvolná výprava, super hudba a úsměvné amatérské masky a gore efekty zaručují skvělou zábavu! Makabrózní umělec smrti Lucio Fulci ve své nejryzejší podobě!
Den mrtvých (1985)
Kromě úvodní geniální postapokalyptické scény a pěkného závěrečného gorefestu, je tahle konverzační uřvaná nuda s dementním scénářem pro mě jako pro horrorového fanouška obrovským zklamáním. Romero by si měl uvědomit, že do žádné řeky nevstoupí vícekrát a nechat už ty zombies na pokoji. Ta třetí hvězdička je spíše z úcty k jeho dávným zásluhám na horrorovém poli. 50%