Moje oblíbené filmy

• Casa dalle finestre che ridono, La (1976) Je nad slunce jasné, že italové hráli v horrorovém žánru vždycky extraligu, ovšem ten největší trumf kupodivu nevytáhli ani Lucio Fulci, Mario a Lamberto Bavové, ba ani legendární Dario Argento, ale právě vcelku málo známý a v podstatě nehorrorový režisér Pupi Avati. Dům smějících se oken je po všech stránkách mistrovské giallo s úžasnou skličující atmosférou, neskutečně surealisticky bizarní a děsivě zvrácené. K celkovému vynikajícímu pocitu z tohoto díla přispívá i podařená hudební složka a závěrečná pointa, která mě srazila na kolena. V mém soukromém žebříčku nej horrorů bude tohle Arcidílo zřejmě nepokořeno navždy okupovat příčku nejvyšší!

• Tmavě červená (1975)

• Messiah of Evil (1973)

• Lesní duch (1981)

• Upír Nosferatu (1979)

• Návrat oživlých mrtvol (1985)

• Aguirre, hněv Boží (1972) Šílenství, které panovalo během natáčení tohoto výjimečného díla, se naplno projevilo na jeho konečné podobě a dalo tak vzniknout podívané nadčasové velikosti. Ne nadarmo se říká, že ta pravá umělecká díla se na svět rodí právě skze utrpení tvůrce. Jako omamný halucinogenní sen, jako okamžitý účinek drogy vpíchnuté přímo do žíly působí tahle epická výprava podmalovaná sugestivním hudebním doprovodem, v čele s famózním démonem Klausem Kinským, jenž za pomoci Wernera Herzoga (díky Wernere, že jsi ten kohoutek nakonec přece jen nezmáčknul :)) doplul až k samotným branám pekla. Těžko se hledají slova chvály, tohle je čirá filmová magie...

• Fitzcarraldo (1982) Posedlý vizionář Herzog + démon v lidské podobě Kinski = Mistrovské dílo!

• Úsvit mrtvých (1978) Romero vstoupil podruhé do té samé řeky a vyplatilo se. Geniální a nadčasové dílo, které inspirovalo mnohé následovníky i nejrůznější plagiátory a ve kterém je každým dalším shlédnutím pořád co nacházet. Kult, klasika, 100%

• Sounds of Silence (1989)