salalala

Přespříliš nostalgická záležitost, v níž Branagh-scenárista prohrál s Branaghem-režisérem. Zatímco režijně je snímek vesměs precizní, protože černobílá kamera mu propůjčuje zvláštní kouzlo, dobová atmosféra ústředního Belfastu funguje a davové scény s rabováním a pouličními nepokoji patří k těm vůbec nejsilnějším momentům, scenáristicky zaostává. Příběh je přiznaným vzpomínáním na autorovo dětství, což je naprosto v pořádku, celou dobu se ale topí ve zvláštním sentimentu a snaží se prvoplánově dojímat, což se mu úplně nedaří. I kvůli tomu tak výsledek působí subjektivně déle, než je reálná stopáž. Značně nevyrovnané jsou pak dialogy, které jsou chvílemi hodně vtipné a dobře vypointované, dost často jsou ale zvláštně prázdné, jako by o ničem a nemají potřebný náboj. Hodně toho zachraňuje obsazení, v němž k těm nejvýraznějším patří Ciarán Hinds, Judi Dench a možná překvapivě i Caitríona Balfe, o moc ale nezaostávají ani sympatický Jude Hill a velmi dobrý Jamie Dornan. Belfast je ve výsledku drama, u něhož se dá pochopit, proč ho jeho autor natočil, udělal to ale zbytečně sentimentálně a tak trochu prvoplánově, rozhodně ale ne špatně. 60 %

Klasická a otřepaná revenge story, avšak v líbivějším a atraktivnějším vizuálním kabátě. Je vidět, že Monkey Man je srdeční projekt Deva Patela, protože každá scéna je promyšlená, a ačkoli je znát, že se inspiroval mnoha akčními filmy, eklekticky si z nich půjčil jen to nejlepší a nikdy je doslovně nekopíruje. "Západního" diváka dokáže zaujmout exotickou a mnohdy drsnou atmosférou Indie, v níž si každý musí vybojovat své místo na slunci, a opojným audiovizuálním podáním, v němž se střídají různé barvy, blikají neony a všechny chrámy, restaurace a podobné podniky mají opulentní vybavení, z něhož přechází zrak. Patel se ukazuje jako schopný režisér zejména v akčních scénách, které dokáže pojmout pokaždé jinak - tu naprosto syrově bez hudebního doprovodu, jindy zase zcela standardně s netradičními kamerovými záběry a po chvíli přidá značnou nadsázku a ironii, kterou doplní coverem známého hitu a je znát, že v tu chvíli se nebere moc vážně. Jen je škoda, že nevyměřil o něco kratší stopáž, protože druhá polovina, v níž se přesune do kláštera a začne řešit politický a společenský přesah, už není tak atraktivní, zpomaluje se zbytečnými dialogy a očekávanými životními moudry. Sám Patel v titulní roli je výborný, jen mu zoufale chybí lepší protihráči, protože nikdo podobně výrazný (krom přehrávajícího Sharlta Copleyho, který je tu ale hodně málo) už se neobjeví a záporáci jsou dost zaměnitelní. Monkey Man je nicméně hodně překvapivý debut, který velmi dobře pracuje s tradiční indickou kulturou, kterou představuje západnímu publiku, nabídne hned několik výborných akčních scén a v určitých chvílích je extrémně zábavný. Velký příslib. 70 %

Už před dvěma dekádami bylo znát, že James Wan je naprostý režisérský unikát a tradičně béčkový žánr dokáže povýšit na něco víc. Tady se navíc spojil se scenáristou Leighem Whannellem a společně stvořili velmi chytře napsaný příběh, který zdaleka přesahuje klasickou hororovou šablonu. Od začátku je znát extrémně hutná a nepříjemná atmosféra oprýskané koupelny a zajímavě rozehraná situace dvou postav, které se ocitly v prekérní situaci. Wan skvěle pracuje s napětím, které postupně dávkuje a šikovně ho střídá s flashbacky, které odhalují životy obou hlavních charakterů a pomalu do sebe všechno zapadá. Jeho práce s lekačkami je naprosto unikátní, protože onen efekt se dostaví i přesto, že divák ví, že něco podobného přijde, přesto je to tak intenzivní a promyšlené, že to zafunguje perfektně. Tvůrcům se musí nechat i to, s jakou nekompromisností celý příběh pojali, protože ačkoli samotný závěr není nikterak extrémně šokující, je působivý právě tím, jak je radikální, nekompromisní a nedivácký. K dobru budiž připsat fakt, že s brutalitou se celkově šetří a nějakých extrémních gore scén je tu minimum, což ale neubírá na působivosti těch ostatních. Vydařilo se i obsazení, protože Cary Elwes i Leigh Whannell jsou velmi dobří, přítomnost Dannyho Glovera je potěšující, ačkoli tu toho nemůže moc předvést a také Tobin Bell byl vybrán fantasticky, protože Jigsawa na minimu prostoru pojímá naprosto děsivě. Ve druhé polovině se sice začnou dít trochu zvláštní věci, logika malinko ustupuje do pozadí a celá linka s pátráním po vrahovi je lehce zbytečná, to ale na celkových dojmech ubírá jen málo. Saw je zkrátka dodnes originální temný thriller, který se nebál jít až na dřeň a v rámci žánru pracuje s jednou z nejlepších a nejpřirozenějších motivací sériových vrahů vůbec. 80 %