salalala

salalala

Vratislav Šálek

okres Mělník
kultura21.cz, filmserver.cz

homepage

24 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 16 24 31
    • 26.3.2017  23:04
    Pustina (TV seriál) (2016)
    ****

    Vynikající seriálový počin, který kombinuje severské detektivky s Temným případem a Městečkem Twin Peaks, aniž by cokoliv kopíroval a zachovává si vlastní tvář. Režijní střídání divák vůbec nepostřehne, protože atmosféra všech osmi dílů je hutná, těžce depresivní až schizoidní a bezvýchodná a smyčka kolem všech se neustále utahuje. Ona detektivní zápletka je jen jakýmsi katalzyátorem událostí, který vede k naprostému rozpadu mezilidských vztahů v jedné vesnici a odhaluje to, jací tamní obyvatelé skutečně jsou. Příběh sám o sobě je vymyšlen precizně, odhaluje jen to, co potřebuje a podezřelého dělá prakticky z kohokoliv. Oba tvůrci pak takřka geniálně využili odcizené a nehostinné prostředí, které působí jako stát ve státě a do něhož se nikomu nechce. Vše pak dotváří vynikající hudba a neméně vynikající kamera. Naprosto precizní je pak obsazení, které čítá několik hereckých generací. Ze všech vynikají rozhodně mrazivě dokonalý Jaroslav Dušek, jehož postava je o to děsivější, že její osud může potkat každého z nás a výborná a civilní Zuzana Stivínová, která se díl od dílu propadá do čím dál větší beznaděje a z jejího výrazu místy až mrazí. Pozadu ale nezůstávají ani Eliška Křenková, Jan Cina a Leoš Noha, potěší ovšem i účat klasiků, jakými jsou Oldřich Vlach, Miroslav Vladyka, Eva Holubová a další. Zvláštní zmínku zaslouží i kompletní casting pasťáku, protože tak autentické výkony jsem v našich končinách neviděl už hodně dlouho. Je možná pravda, že kdyby celá série měla o díl méně, nic by se nestalo a linie s pasťákem je trochu nedotažená, to jsou ale jen drobnosti, které na působivosti této do jisté míry unikátní minisérie nic nemění. Škoda jen, že takových počinů u nás není víc, a když už se objeví, zajistí je česká sekce zahraniční televize. Smutné. 90%

    • 5.3.2017  21:37

    Velmi tíživé drama o vině, s níž prakticky nejde žít, je precizně vystavené a působivé. Lonergan od začátku uhrane atmosférou maloměsta, v němž se zná každý s každým a vztahy jsou tu dost propletené. Velmi pomalé tempo filmu svědčí, protože skládání děje a atmosféra se divákovi dostávají pod kůži a tím pádem je všechno o dost působivější a tíživější. Lonergan nepotřebuje žádné manýry, ale spoléhá se na civilnost a v rámci možností krásné záběry na odlehlý kout světa, kam by ale asi málokdo chtěl dobrovolně na návštěvu, navíc vyprávění formou vzpomínek a flashbacků funguje dokonale, protože motivace a traumata postav se odkrývají postupně. Vrcholem pak jsou herecké výkony, kdy zejména velice zvláštní charisma a typický slizký hlas Casseyho Afflecka jsou využity na maximum a Oscar je ve správných rukou, protože jeho postava vyžaduje hodně vnitřních emocí, které se nedávají najevo. Příliš nezaostává ani mladý Hedges, jehož postavu smrt otce vlastně moc netrápí, což není nikterak rozvedeno, a to je trochu škoda, výkon nicméně vynikající. Výborná je i na minimu prostoru Michelle Williams a i díky ní je scéna na ulici u kočárku absolutním vrcholem filmu, na nějž bude mnoho diváků dlouho myslet. Jediné, co trošku mrzí, je přece jen trochu přetažená stopáž, v níž už se pár scén opakuje a také ne úplně trefné použití hudby, která u některých scén moc nefunguje. To ale nic nemění na tom, že Manchester by the Sea je silný film, který v hlavě zůstane ještě dlouho a po jeho zhlédnutí člověk zjistí, že na tom není až zas tak špatně, jak si myslí. 85%

    • 19.2.2017  22:10

    Hodně dlouho se mi nestalo, abych se ve filmu, jemuž věnuji plnou pozornost a ničím se nerozptyluju, ztratil. Přesně tohle teď změnil Rudý kapitán a je to až s podivem. Ona už předloha má problém s příliš mnoha dějovými rovinami, postavami a zbytečně komplikovaným případem, což adaptace přebírá taky, jenže bohužel na rozdíl od knihy nemá moc zajímavé postavy a nezachraňuje nedostatky solidními popisy a detailním vykreslením doby. Přitom Kollár na to nejde až tak špatně a dobovou atmosféru tvoří hodně dobře a je z ní znát takové to "podivné bezčasí" krátce před rozpadem Československa a zaujme hodně zdařilými úvodními titulky ve formě novinových článků. Postupem času se mu ale film rozpadá, protože se do případu začíná nepříjemně zamotávat, totálně mu chybí motivace postav a nějaká jejich bližší charakterizace, takže na diváka většina scén nepůsobí tak, jak by měla. Na průměru se tak film drží díky několika dobrým akčním scénám (ale spíše těm menším, protože přestřelka na nádraží je přehnaná) a především hereckým výkonům, z nichž vynikají hodně solidní Stuhr (i když knižní představu Krauze moc nesplňuje), Finger, v závěru i Kronerová a hlavně Oldřich Kaiser a Michal Suchánek, kteří tu nejsou dlouho, ale každou scénu si kradou pro sebe a dávají tušit, že kdyby byl film víc o nich, mohl být úplně jiný, což asi překvapí zejména u Suchánka, který tu má ke své tradiční komičnosti a pitvořivosti na míle daleko. Škoda, že ti, kteří knihu nečetli, rozluštění případu moc nepochopí a také toho, že samotný závěr tu prakticky neexistuje a film skončí náhle bez nějakého rozuzlení. Promarněný potenciál. 50%

    • 16.2.2017  21:46

    Hodně slušná moderní variace na western, která není úplně divácky vstřícná, ale má své momenty a stojí za pozornost. Mackenzie výtečně pracuje s atmosférou, která evokuje typické vesničky a maloměsta, v nichž žijí různé existence, které chtějí jen v klidu přežít, leč někdy se to ne úplně daří a tak sáhnou k zoufalým činům. Tu ještě dotváří fantastický soundtrack Nicka Cavea s výraznými houslemi a potemnělými motivy, které varují před tím, že každou chvíli se může něco stát. Tvůrce volí záměrně pomalé tempo, v němž představuje tři výraznější postavy, z nichž žádné nedává zásadní sympatie a je tak na divákovi, s kým se ztotožní, což je v tomto případě dobře, protože film je pak o něco působivější. K úspěchu si musel vybrat dobré herce, což se mu povedlo a všichni tři jsou vynikající - největším překvapením je asi Pine, který tu hraje úplně něco jiného, než jsme u něj zvyklí, jehož doplňují charismatický a hláškující Jeff Bridges a Ben Foster. Zmínit pak musím i syrové a relativně brutální a realistické akční scény, kterých sice není moc, ale dlouho si je divák pamatuje. Škoda je toho, že příběh nebyl nějak výraznější a chybí mu víc emocí, které by byly potřeba a tak nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že Mackenzie si vypůjčuje z ostatních filmů a trochu se bojí nějakého originálnějšího momentu. Taktéž konec mohl být působivější a osudovější, protože k tomu měl dost našlápnuto. Hell or High Water je hodně příjemná žánrovka, jakých se dnes už moc netočí, tudíž nominace na různé ceny, které se nejspíš moc nepromění, jí můžou jedině pomoci a dostat do širšího povědomí, protože i přes všechny chyby si to jednoznačně zaslouží. 70%

    • 7.2.2017  23:27
    La La Land (2016)
    ****

    Zcela chápu okouzlení La La Landem a šílenství kolem něj. V době přehlučených, agresivních a povrchních blockbusterů totiž Damien Chazelle přišel s nádherně barevným filmem, který upomíná na staré doby, přitom je točen v moderním duchu a odehrává se v prazvláštním bezčasí, v němž na jednu stranu hrdinové mají mobilní telefony, na stranu druhou můžou do kina na Rebela bez příčiny a nosí kostýmy, s nimiž by v současné společnosti asi neoslnili. Muzikály moc rád nemám, ale La La Land naštěstí využívá hudební složky umně a vkládá ji jen tam, kde je potřeba. Chazelle je velmi inteligentní režisér a je vidět, že film natočil přesně tak, jak chtěl. Obrazová kompozice je naprosto báječná, její kooperace s nádhernou a chytlavou hudbou taktéž a pochopitelně tu svou roli hrají i skromné, ale efektní choreografie. Celková atmosféra je vesměs pohodová a nenásilně oslavuje všechny snílky, kteří se potkávají s životní realitou, ale věří tomu, že se jednoho dne dočkají splnění svých snů. S tím souvisí i na žánr nečekaný a netradiční konec, který film přibližuje více realitě a nastoluje zajímavé dilema. Zmínit se musí ještě úžasné písně, které jsou chytlavé a mají hitový potenciál, a nejsou úplně dokonale zazpívané, v čemž spočívá jejich kouzlo. Gosling a Stone v hlavních rolích jsou přirození a fantastičtí, funguje mezi nimi chemie, jsou sympatičtí a srdce diváků si získají velmi rychle a je úplně jedno, zda máte rádi jazz, nebo ne. Kdyby to celé bylo o chloupek kratší a byl tu nějaký moment, který by emočně chytil trochu víc za srdce, dal bych nejspíš plný počet. Tyhle čtyři hvězdy jsou ale hodně silné. 85%

    • 5.2.2017  21:42

    Pro mě osobně hodně nepříjemné překvapení, protože Ross je schopný tvůrce. Ve Free State of Jones to tak ale vůbec nevypadá, protože od začátku má film strašlivě pomalé tempo a nedokáže zaujmout, což je velká škoda. Celý příběh, ačkoli je jistě zajímavý, je tak nešťastně odvyprávěn, že chybí soucit k jakékoli postavě a žádná scéna není emocionálně jakkoli působivá, přitom jich je tu potenciálně hodně. Po velmi dobrém úvodu, který naláká na velkolepou podívanou, film upadne do těžkého průměru, z něhož se už nezvedne. Kulisy jsou fajn, hudba vesměs také, ale celé to působí komorně a jaksi televizně a opravdu tu chybí jakákoli scéna, která by strhla nebo dovolila divákovi nahlédnout do nitra postav. Hřebíčkem do rakve je i jakási "současná" paralela s Knightovým vnukem, která ale vyznívá zbytečně a pouze jako vata, která nesmyslně prodlužuje už tak přetaženou stopáž. Těsně na průměru tak snímek udržují solidní akční scény, kterých je tu ale zoufale málo a obsazení, které se s nedobře napsaným příběhem pere statečně - Mc Conaughey hraje svůj standard z posledních let a udrží divákovu pozornost, vedle něj pak stojí za zmínku minimálně ještě Mahershala Ali. O Free State of Jones jsem před zhlédnutím nic nevěděl a nic jsem od něj nečekal, přesto jsem dost zklamaný. Horko těžko průměr. 50%

    • 30.1.2017  22:27
    Příchozí (2016)
    ****

    Od Interstellaru tu nebyla tak inteligentní a chytrá sci-fi, která vyžaduje plné soustředění a má nečekanou a filozofickou (a především ne-směšnou pointu). Villeneuve je v současnosti jedním z nejlepších režisérů a v Arrival hodně upomíná na Kubricka a Spielberga a bere si z nich to nejlepší a představuje hodně pomalou a intenzivní záležitost, která se zarývá pod kůži a dlouho po skončení šrotuje v hlavě. Styl vyprávění i obrazová kompozice a řazení záběrů se dnes už jen tak nevidí, protože všechno je do detailu promyšlené a zcela záměrně mate diváka a nechává ho na holičkách, co že to vlastně vidí a kdy se vše odehrává. K tomu přidává hutnou a působivou atmosféru a realističnost, která konečně ukazuje, jak by se různé země při příletu mimozemských civilizací s největší pravděpodobností chovaly. Vše ještě dotváří typicky minimalistická hudba, Jóhanna Jóhannssona, která snad ani není hudbou, ale změtí různých zvuků a ruchů. Navíc tu je vynikající Amy Adams, které přihrávají Jeremy Renner a Forest Whitaker, kteří už ale nemají tolik prostoru na sebe nějak výrazněji upozornit. Poslední hvězdičku si schovám po dalším zhlédnutí, které musí přijít, protože mi mnoho detailů uniklo a příběhová konstrukce se mi asi nesestavila úplně tak, jak by měla. Jinak ale nemám co vytknout, protože to, abych o nějakém filmu hodně intenzivně přemýšlel i druhý den, se mi nestalo hodně dlouho. 90%

    • 22.1.2017  21:44

    Ve své podstatě standardní a šablonovitý válečný film, který vskutku nepřináší příběhově nic nového. Začátek je relativně zdlouhavý a představuje dětství hrdiny a posléze verbování a vojenský výcvik. Když se konečně divák dostane na frontu, začíná typicky gibsonovská brutální akce, která je tím nejlepším, co film nabízí. Vše je dost autentické, akce je opravdu famózní a krvavá, nešetří se tu ustřelenými končetinami a jinými částmi těl, vše je svižné a překvapivě i přehledné. To, že je prostředí někdy viditelně digitální, se dá Gibsonovi s klidem odpustit. Garfield v hlavní roli je sympatický a ani nemusí moc hrát, protože mu stačí nasadit mladický "kukuč" a ono to překvapivě funguje, za zmínku stojí i výborný Vince Vaughn v seriózní roli a taktéž velmi dobrý Hugo Weaving, ostatní už jsou víceméně kompars. Je škoda, že je tu až moc patriotismu a vysloveně kýčovitých a efektních scén (zpomalované kopání do granátu...), protože to dojem dost sráží a někomu to může přijít až nechtěně směšné. Samotný konec je pak příjemný, protože ukáže skutečného Dosse a dovypráví jeho osud, zamrzí ale opravdu to, že mimo akčních scén nabízí Gibson jen tezovitý a předvídatelný válečný film s trošku nepravděpodobným hrdinou. Za válečné sekvence si ale rozhodně zaslouží palec nahoru a poctivé čtyři hvězdy. 70%

    • 8.1.2017  21:44

    Ono heslo Kmotr pro 21. století je asi trefné, protože opravdu neznám gangsterku z posledních let, která by byla lepší. Mendes tu má všechno dokonale promyšlené a propracované a jeho souhra s hudbou a nádhernou kamerou je naprosto brilantní a bezchybná, z čehož pak vznikají krásné scény, třeba několikrát zmiňovaná přestřelka v dešti nebo samotný závěr. Je taktéž fascinující, že tak epický a silný příběh o vztahu otce a syna, který se rozvíjí na pozadí mafiánských intrik, odvyprávěl na ploše necelých dvou hodin, aniž by mu něco výrazně chybělo. K tomu mu krom již uvedené kamery a minimalistické a atmosférické hudby pomohly krásná výprava, kostýmy a především vynikající herecké výkony. Tom Hanks tu ztvárnil asi nejdrsnější roli kariéry a je geniálně obsazen proti typu, Paul Newman všemu dodal kouzlo starých časů a jeho minimalistické a účelné herectví se vidí už málokdy a Jude Law je jako slizoun taktéž výtečný, opomenout ale nesmím ani malého Tylera Hoechlina, který s Hanksem drží krok a vůbec nezaostává, v menších rolích pak utkví zejména tehdy relativně neznámý Daniel Craig a Stanely Tucci. Objektivně nemám filmu co vytknout, protože i emoce v něm jsou, i když mistrně ukryté, ale už mě to nedostalo tak jako před lety a trošku mi tu chybí scéna, při níž by mi přeběhl mráz po zádech. K dokonalosti ale Road to Perdition daleko rozhodně nemá. 90%

    • 7.1.2017  22:27

    Naprosto nezasloužený propadák, který možná zavře Bergovi dveře k dalším projektům, přitom je to velmi dobrá podívaná. První zhruba hodina je tedy hodně roztahaná a pomalá a je v ní hodně nezajímavých technických dialogů, které neznalý divák nemá šanci zcela pochopit, pravděpodobně tu ale musí být. I klasické představování charakterů se díky tomu omezí na minimum, což je na jednu stranu dobře, na tu druhou ale tak úplně ne. Když ale nadejde chvíle katastrofy, ukazuje se síla samotného filmu. Celá akce je naprosto strhující, výborně natočená, a především opravdu povedená po trikové stránce a je na ní znát, že rozpočet byl hodně štědrý. Berg si dal záležet na každičkém detailu, a i když je někdy dění nepřehledné, pořád má svěží tempo a je natolik skvěle zrealizované, že to milerádi odpustíte. Je dobře, že výbuch trvá hodně dlouho a divák má šanci si vše "užít" a prožít společně s postavami. Wahlberg je tu standardně dobrý, což bohatě stačí, Russell tu sice není moc, ale svého předáka zvládá naprosto s přehledem a taktéž Malkovich v dalším ze svých slizkých záporáků nepředvádí nic zvláštního, opět to ale stačí. Závěrečný patos je trošku za hranou a odhalení skutečných tváří obětí a hrdinů u titulků sice trochu "kazí" iluzi, ale Berg podobné chlapské žánrovky umí jako málokdo. O to větší je škoda, že Deepewater Horizon dost propadl. 70% PS: Je smutné, kam se současná doba řítí, když peníze jsou nad lidské životy.....

    • 5.1.2017  22:03
    Učitelka (2016)
    ****

    Po dlouhé době povedený film dvojice Hřebejk- Jarchovský a je vidět, že zejména druhému jmenovanému jdou nejlépe příběhy z minulosti. Komorní drama má od počátku vynikající atmosféru, která zcela pohltí a velmi chytře se klíčové události odkrývají postupně, takže divák netuší, co se stalo a odhaluje to až společně s rodiči. Forma flashbacku je zvolena velmi dobře, neboť se v ní ztratí Jarchovského typická epizodičnost a vynikne vypointování jednotlivých momentů, zajímavé dialogy a velmi jemný humor, který proniká neveselým tématem. Ve velmi omezeném prostoru jediné třídy, případně místnosti Hřebejk nikterak neexhibuje, ale jen věcně nechává postavy pronášet důležité dialogy a buduje mezi nimi vztah nadřazenosti a podřízenosti. V druhém plánu se oba pánové zabývají nadčasovým tématem pochlebování a hrdinství (scéna, kdy v davu nikdo nic neřekne, ale jednotlivě a o samotě se k hrdinství uchýlí dost lidí, vypovídá o česk(oslovensk)é povaze nejvíc), ale nikoho nesoudí. Jako tradičně jsou u Hřebejka herecké výkony naprosto perfektní, tady jim kraluje mrazivá Zuzana Mauréry, která přesvědčenou a mocnou komunistku ztvárnila naprosto precizně a dokonale, vedle ní ještě vyniká výborný Martin Havelka. Samotný závěr je pak trpce humorný, protože je zoufale pravdivý a tím pádem smutný.... Někdy tedy vázne tempo, film se opakuje a některé záběry a dialogy jsou příliš doslovné, to ale nic nemění na tom, že Učitelka je z hlediska tuzemských filmů asi největším loňským překvapením a je tím nejlepším, co Hřebejk za poslední roky natočil, ačkoli marketingová kampaň byla na rozdíl od jeho předchozích počinů minimální. Paradox. 75%

    • 21.12.2016  23:35

    Typická "eastwoodovina", která nezklame. Clint se opět zaměřuje na skutečný příběh a znovu volí formu nelineárního vyprávění a zatímco u jiných kousků mu to může být vyčítáno, u tohoto jen velmi těžko, protože samotnou havárii tak ukáže až skoro na konci, takže je celý film mnohem působivější. Je vůbec zajímavé, jak de facto soudní drama z nedávné minulosti, o němž všichni víme, jak dopadne, může být atraktivní a svým způsobem strhující. To je dáno jednak Eastwoodovým uměním, protože napětí dávkuje přesně, jak je třeba a působivosti dosahuje již zmíněnými flashbacky a také krátkou stopáží a jednak brilantním obsazením. Snad nikdo jiný v současnosti neumí muže z lidu tak jako Tom Hanks, který se tu znovu převtělil do nenápadného hrdiny, znovu ho zahrál trochu jinak a znovu to funguje. V jeho podání je Sully skromný pilot, který nestojí o pozornost, i přesto, co udělal, stále pochybuje sám o sobě a chce jen a pouze létat dál. V každém dialogu je naprosto brilantní a strhává na sebe veškerou pozornost, což ale neznamená, že by ostatní byli upozadění a minimálně "kníratý" Aaron Eckhart stojí za pozornost a výtečně mu přihrává. Ve druhé linii tu navíc Eastwood nenásilně poukazuje na to, že dnešní byrokracie je až neskutečná, neboť místo, aby se velebil záslužný čin, hledá se způsob, jak ho někomu odepřít a vytknout mu, že nepostupoval, jak měl. K páté hvězdě chybí nějaký silný emoční vrchol, který se nedostavil a možná nějaká zapamatovatelnější scéna. Je obdivuhodné, jak Eastwood ve svém věku nepolevuje a točí precizní a téměř dokonalá dramata, které se po všech stránkách mohou rovnat s těmi od jeho mnohem mladších kolegů. 80%

    • 19.12.2016  22:14

    Největším problémem The Nice Guys je dle mého snaha být druhým Posledním skautem, což se bohužel nedaří. Black pořád dokáže napsat vtipný dialog, jenže zatímco v Posledním skautovi bylo vše přirozené a nenucené, tady se mi zdá většina humoru hodně chtěná a křečovitá, což je strašná škoda. Výsledku navíc škodí i zbytečně překomplikovaný a nejasný příběh, který se moc neobjasní ani na konci. Jinak už ale budu jen chválit, protože atmosféra sedmdesátých let a celý retro-feeling jsou parádní a takřka dokonalé a několik klasických hitů už to celé jen dotváří. Black nezklamává ani jako režisér, protože tempo je poměrně svižné, akce hodně slušná a je tu i několik nápadů, které stojí za pozornost. Podařilo se mu i obsazení, jemuž dominují výborný Ryan Gosling, který tu hraje něco úplně jiného než doposud a příjemně "fotrovský" Russell Crowe, který za ním moc nezaostává a svou roli buldočího detektiva si vychutnává. Oba se navíc skvěle doplňují a funguje mezi nimi potřebná chemie, i když za těmi nejlepšími Blackovými postavami hodně zaostávají. Měl-li bych to shrnout, tak The Nice Guys je příjemná jednohubka, kterou ale není potřeba vidět víckrát a vzhledem k tomu, že autorem je Shane Black, mají znalejší diváci trošku vyšší očekávání, kterým ale výsledek úplně nedostál. 70%

    • 11.12.2016  21:47

    Legendární film, který v mnohém předběhl svou dobu a dodnes je nesmírně působivý. Friedkin rezignoval na diváckou atraktivitu, ale spolehl se na autenticitu a realismus, což dokázal tím, že skoro až dokumentárním způsobem představil policejní práci, která není o akci, ale většinou o nudném čekání, dlouhém pátrání a nejistotě. Atmosféra Brooklynu je tu naprosto fascinující, do temných zákoutí by se tam asi opravdu nikdo nechtěl dostat. K pocitu naprosté syrovosti a autenticity přispívá i ruční kamera, která není používána tak často, zato ale naprosto přesně a plní svůj účel. Film funguje i díky příběhu, který nemá žádnou vatu, ale rovnou diváka dostává do děje a stejně tak skončí náhle a bez zbytečných komentářů, navíc zcela nekorektně a neuhlazeně. Samotná akce tu není moc, ale když přijde, je geniální, což pochopitelně korunuje naháněná auta s nadzemkou, která ma spád, náboj, napětí a je naprosto strhující a patří k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo kdy natočeno. Výtečné jsou i postavy, zejména "Pepek" a jeho zarputilost, s níž se pouští do pátrání po drogových dealerech, a i když není neomylný a na konci se dopustí toho, čeho se dopustil, je to vesměs sympaťák. Tomu pochopitelně pomáhá i Gene Hackman, který se do role plně ponořil a strhává na sebe veškerou pozornost, za zmínku ale stojí i úžasný Roy Scheider a minimalistický Fernando Rey, který není záporákem v pravém slova smyslu, ale stejně jako celý film spíše reálným distributorem, jemuž jde hlavně o zisk. Je velká škoda, že podobné filmy se dnes už netočí a všechny cílí na tzv. první signální. The French Connection je nesmrtelná klasika, která si svá ocenění plně zaslouží a i díky své krátké stopáži má co nabídnout současnému divákovi, zvyklému na trochu jiné filmy. 100%

    • 6.12.2016  14:45
    Smrt ve tmě (2016)
    ****

    Alvarez hodně překvapil a natočil atmosférický thriller, který má neskutečný potenciál a z větší části ho využívá. Vzhledem ke krátké stopáži se naštěstí s ničím moc nezdržuje a prakticky hned přivádí diváky do jednoho osamělého domu s osamělým nájemníkem, s nímž by nikdo nechtěl přijít do styku. Lekačky poměrně fungují, a i když jich není tolik, svou úlohu splní, navíc vše dokresluje minimalistická hudba a všechno dohromady tvoří neklidnou a nepříjemnou atmosféru. Alvarez využívá minima prostoru na maximum a dokáže si pohrát s pocitem klasutrofobie takřka dokonale. Hodně oceňuji i originální zvrat někde v půli stopáže a zcela jasnou a pochopitelnou motivaci všech postav. O třídu výš snímek posouvá famózní Stephen Lang, který toho moc nenamluví, ale jde z něj strach, vzbuzuje respekt a svou roli si vychutnává. Ani ostatní nejsou vůbec špatní, jenže za Langem zaostávají. O to větší škoda je, že v poslední třetině ztratí film dech, je zbytečně natahovaný, nabízí hned několik konců a tak nějak celkově vyměkne. To, že se tu objevují nelogičnosti a schopnosti slepce jsou uzpůsobeny potřebám příběhu, v tomto případě nemá smysl tolik řešit. Nebýt samotného závěru, byla by Don't Breathe výtečná žánrovka, takhle je jen velmi dobrá, což ale nic nemění na tom, že patří k nejlepším filmům roku, minimálně ve svém žánru. 70%

    • 30.11.2016  23:33

    Těžce uchopitelný film, který není pro každého a jde si svou cestou. Weinreb s Kazdou nevysvětlují vůbec nic a rovnou nás seznamují s dospělou Hepnarovou, s níž pracují hodně podrobně a nechávají diváky udělat si názor sami, přesto si myslím, že to úplně nestačí a její motivace není vykreslena uspokojivě. Je fajn, že s ní nemáme soucítit, přesto film jakožto obžaloba společnosti vyznívá trochu prvoplánově, když Hepnarová není sympatická a k lidem si cestu prakticky nehledá. Několik lesbických scén beru spíš jako úlitbu modernímu divákovi, jejich význam byl minimální a spíše z nich pochopíme, proč ostatní nechtějí Olgu než naopak. Výsledku nepomáhají ani často hodně ostré střihy mezi dvěma nesouvisejícími scénami. K jednoznačným kladům ale patří výborná atmosféra, která se jakkoli nedotýká politiky (což je skoro neuvěřitelné) a úchvatná černobílá kamera, která dodává filmu punc jakési autenticity až dokumentárního dojmu. Samotné ztvárnění klíčové tragédie je invenční a působivé, protože takové "nenápadné". Zmínit samozřejmě musím i vynikající Olszanskou, která de facto nedá nikomu možnost vyniknout (snad až na Kláru Melíškovou) a s výzvou se poprala více než dobře, i když pochopitelně vypadá o několik tříd lépe než skutečná Hepnarová. Já, Olga Hepnarová je sympatický pokus o rozvíření české kinematografie, který sice nedopadl úplně dokonale, naznačuje ale, jakou cestou se vydat, abychom mohli konkurovat těm nejlepším evropským filmům. 60%

    • 28.11.2016  22:52
    Jason Bourne (2016)
    ****

    Ne, není to návrat ve velkém stylu a kdyby tenhle film nevznikl, nic by se nestalo, přesto je kvalitní žánrovkou. Greengrass zkrátka řemeslo nezapomíná, a i když už není v akci revoluční a přelomový, pořád mě v jeho podání baví. Jason Bourne je vlastně sledem tří dlouhých akčních sekvencí, z nichž nejúžasnější pro mě je naháněná v autech, která má tempo, dynamiku, napětí a je přehledná, což je super. Z těch menších si dovolím vyzdvihnout syrovou bitku Bournea s najatým zabijákem, která je natočena bez hudby a je nesmírně působivá. Greengrass nemá čím překvapit a je si toho dobře vědom, i proto jede na jistotu a nabízí přímočarý příběh ohlížející se do historie a jen lehce nakukující do budoucnosti. Je pravda, že náhod je v něm docela dost, takže o nějakém přehnaném realismu nemůže být ani řeč, což je asi trochu škoda. Obsazení je opět výborné - Damon hraje svůj špionský standard, Vikander je opět vynikající, navíc se na ni hezky kouká, Tommy Lee Jones chvílemi působí znuděně, ale to své si uhraje, stejně tak jako Vincent Cassel. Z celé Greengrasovy trilogie je tenhle díl suverénně nejslabší a už se na něj asi nikdy nepodívám, stále ale má co nabídnout a po celou dobu baví. Jen mohl být o pár minut kratší. 70%

    • 27.11.2016  22:15

    Wan má velký cit pro materiál, který produkuje a na Lights Out je výborně vidět. Skvělá premisa vycházející z krátkého filmu je roztažena na únosnou stopáž a Sandberg moc dobře ví, co s příběhem chce udělat. Pozitivem je, že se vyhýbá nelogičnostem, koncept se zhasínáním a rozsvěcením nikdy neporuší a udržuje hodně hutnou atmosféru, kterou dokresluje zdařilá a minimalistická hudba. Zpočátku se mu daří i lekačky, ty už sice ke konci tolik nefungují, ale už jich není ani tak moc. Oceňuji taktéž nečekanou a poměrně nekompromisní pointu, která dává smysl a má logiku. Vydařil se i casting, v němž není jediná protivná a otravná postava, naopak jsou všichni poměrně sympatičtí a především velmi dobře hrají. To se týká především Teresy Palmer a vynikající Marii Bello, z níž je divák potřebně nervózní a neklidný při každé její scéně. Je pravda, že bychom tvůrci mohli vytýkat málo nápadů, stereotypní způsoby zabíjení a až velkou sázku na diváckou jistotu, to si ale nezaslouží. Lights Out totiž patří k nejlepším hororům roku a svůj potenciál (na rozdíl od ostatních) využil téměř naplno. 70%

    • 26.11.2016  21:42

    I po skoro dvaceti letech od vzniku hodně unikátní filmová válečná lyrická báseň, která neprávem zůstává ve stínu slavnějšího, přímočařejšího a velkolepějšího Ryana. Malick nám na jediné bitvě o Guadalcanal nabízí těžce deziluzivní podívanou o tom, že válka nic nepřináší, ale pouze bere a ničí životy, vztahy a nikdo jí nerozumí. Jeho obrazová poetika je naprosto ojedinělá a troufnu si říct, že žádný jiný režisér by si nemohl dovolit na jedné straně ukázat krásné záběry exotické přírody, v níž se rodí ptáče z vejce a na druhé straně krutá válečná jatka, kde vojáci přichází o nohy. Intimní úvahy a vnitřní monology postav dodávají filmu zcela jiný rozměr a psychologie všech vojáků je díky nim propracovaná natolik brilantně, až to bere dech. Ze spousty nádherných záběrů přechází zrak a pomalé tempo se pomalu, ale jistě zadírá pod kůži a divák prožívá utrpení společně s vojáky. Celkovou hodně zvláštní atmosféru ještě dotváří nádherná hudba Hanse Zimmera, do níž jsou zakomponovány zpěvy Polynésanů, veliká nádhera. Koncentrace hvězd a známých tváří na metr čtvereční je až neskutečná a ze všech bych vyzdvihl především výtečné Bena Chaplina, Adriena Brodyho, Jamese Caviezela, Seana Penna, Eliase Kotease a Nicka Nolteho, i ostatní, ačkoli tu nejsou dlouho a nemají prostor, potěší a jejich obsazení nepůsobí samoúčelně. Subjektivně musím hvězdičku ubrat kvůli délce, která je na můj vkus přetažená o takových minimálně dvacet minut, to ale nelze Malickovi vytýkat, protože to tak evidentně chtěl. Výtečná záležitost, nenápadná klasika a žánrový klenot, který je pořád dost působivý a svým poselstvím alarmující. 85%

    • 21.11.2016  22:12
    Hra peněz (2016)
    ****

    Hodně solidní žánrovka, která je přímočará a na nic moc si nehraje. Je pravda, že příběh je předvídatelný (ačkoli je tu jeden nečekaný minizvrat) a v úvodu dost naivní a za vlasy přitažený, jenže atmosféra je více než slušná, a i když tomu asi chybí tvůrčí odvaha a invence, pořád to dost dobře funguje. Foster možná chybí cit pro tempo, protože některé scény se dost táhnou a stopáž, i když není nijak extra dlouhá, by asi potřebovala o takových deset minut prokrátit, dokáže to ale vybalancovat částečně napětím, budováním vztahů mezi postavami a sociálním přesahem, který ale může být pro mnohé na hraně. Jistou ruku projevila při obsazení, jemuž dominuje charismatický Clooney, který si polohu arogantního a namyšleného moderátora užívá, ke konci ale bez problémů sklouzne do civilní polohy a po záměrném přehrávání není ani stopy. Julia Roberts tu naštěstí není tolik, aby něco výrazně pokazila svým širokým úsměvem a odvádí svůj standard, i Jack O'Connell se drží hodně dobře. Nelze popřít, že thrillerů na podobné téma tu bylo mnoho a většina je i lepších, tenhle se ale řadí k příjemným jednohubkám, které by neměly urazit a ukrátí jakoukoli roční a denní dobu. Je ale škoda, že s tímhle obsazením nevytěžila Foster o něco víc.... 70%

    • 19.11.2016  22:06

    Jeden z těch méně známých a nejméně doceněných Scorseseho snímků je v závěru až mrazivou satirou na moc médií a nezměrné touze obyčejných lidí po slávě. Sám režisér tady zůstává překvapivě v pozadí a až na několik výjimek nepředvádí žádné dlouhé kamerové jízdy nebo vyslovené lahůdky, ale soustředí se především na atmosféru, vykreslení doby a vyprávění příběhu. Zpočátku nasazuje záměrně pomalejší tempo a pohodovější atmosféru, takže to vypadá, že vše bude o jednom legračně bláznivém fanouškovi a sběrateli autogramů, který chce kamarádit se svým idolem, aby ke konci trochu zrychlil a hlavně přitvrdil v celkovém vyznění. De Nirova proměna je fascinující a od poloviny filmu z něj jde slušný strach, i když se na každého směje (a právě to mu dodává onu děsivost) a v závěru je to de facto jeho one man show. Ostatní už mu jen přihrávají, ačkoli pravděpodobně záměrně odpudivá Sandra Bernhard také stojí za pozornost, jen mě mrzí, že se divák nedozví, co se s ní později stalo. Jinak ale celkově konec je brilantní a takový hořkomrazivý svým cynickým vyzněním, které se ale k filmu hodí. Možná trochu nejasné dělení sekvencí představ a těch reálných a absence nějaké výrazné scény mi zabraňuje dát plný počet, což ale vůbec nevadí. Scorsese tu ukázal na to, že ačkoli někdo může být zdánlivě "mamlas", jemuž komolí jméno, umí sáhnout k závažnému činu. 75%

    • 13.11.2016  22:14

    Drama, které je velmi těžké nějak zhodnotit, protože v něm není nic vysloveně špatně, ale nikterak zvlášť zajímavé vlastně taky není. Nejvíc mu chybí asi režijní odvaha, protože Landesman jede po celou dobu na jistotu a nepředvede jedinou zapamatovatelnou scénu ani moment, který by s divákem nějak emočně zahýbal. Od začátku je vesměs jasné, jakým směrem se film bude ubírat, proto nikterak jeho vývoj nepřekvapí, ačkoli téma je hodně zajímavé. Z celého snímku získá divák pocit, že jde o jakýsi akademický kalkul, který by rád bojoval o nějaké to ocenění, proto se bojí experimentů nebo vypjatějších a trochu drsněji natočených scén. Smith v hlavní roli je každopádně velmi dobrý a a hraje tu něco trochu jiného, než jsme u něj povětšinou zvyklí, stejně tak je dobrý i Alec Baldwin a solidní je i Gugu Mbatha-Raw. Čtyři hvězdičky si film zaslouží, protože má svižné tempo, poměrně odsýpá, řeší atraktivní téma, o němž se moc nemluví a disponuje slušnou atmosférou a výbornou hudbou. Škoda, že si po celou dobu divák může jen odškrtávat povinné žánrové položky a nic moc ho nepřekvapí. Výsledkem je tedy řemeslně slušná, avšak zoufale nevýrazná žánrovka, která doplácí na minimum invence a absenci tvůrčí odvahy. 70%

    • 30.10.2016  22:33

    I po šestnácti letech výborně fungující mozaika, která spojuje to nejlepší z obou poloh Stevena Soderbergha. Jeho experimenty tu zastupuje různý způsob zabírání a natáčení jednotlivých příběhů, kdy střídá klasickou formu s ruční kamerou a jako by špinavými filtry, což filmu dodává specifickou a autentickou atmosféru. Vůbec to celé připomíná nezávislou kinematografii, a to i téma, které je hodně závažné a nepříjemné a výborně vymyšlený příběh / scénář Stephena Gaghana ukazuje, že boj s drogami je nekonečný a ve své podstatě marný, ale musí se vést. Vzhledem ke střídání jednotlivých linií nedává Soderbergh divákovi vydechnout a vyžaduje jeho plnou pozornost, takže je sledování náročnější záležitostí. Komerčnější polohu tvůrce tu zastupuje především hvězdné obsazení, které tu není jen na ozdobu, ale odvádí výborné výkony - ať už je řeč o civilním Michaelu Douglasovi, výborném Donu Cheadlovi, Catherine Zetě-Jones nebo Beniciu del Torovi, jenž tu předvádí asi nejzajímavější kreaci své kariéry a Oscara (jeho role ani výkon nejsou nijak výrazné, jsou ale komplexní a herecky náročnější) dostal paradoxně za úlohu, kde nepromluví slovo anglicky. Vše ještě doplňuje výtečná kamera a hypnotická hudba Cliffa Martineze. Jediné, co bych vytkl a za co také strhávám hvězdu, je přehnaná délka a s ní související pomalé tempo, v němž je několik scén hodně těžkopádných a přetažených a také nevýrazný konec. Menší výtkou pak budiž absence jakékoli silnější scény, protože je otázka, zda se to do tohoto filmu hodí. Oscar za režii náleží Soderberghovi právem, protože Traffic je hodně vyspělý a filmařsky sebevědomý počin, který patří k tomu vůbec nejlepšímu, co tento tvůrce kdy natočil. 80%

    • 23.10.2016  22:52

    Kdyby mi někdo řekl, že skoro tříhodinový film o vzniku gangsta rapu mě bude bavit, aniž bych o tomto žánru cokoli věděl, nevěřil bych mu. Jenže Straight Outta Compton je opravdu hodně povedená biografie, která je i ve své režisérské verzi strhující a má jen minimum hluchých míst. F. Gary Gray je hodně schopný režisér a od začátku zaujme svižným tempem, invencí a dobovou atmosférou, kterou film má. Velmi vyváženě střídá scény dialogové s těmi hudebními, žádné z nich nepřevažují a především všechny baví, mají potřebný náboj a vše důležité z nich pochopí i člověk, který o této hudební subkultuře neví vůbec nic. Vzhledem k tomu, že žijící členové N.W.A. si film také produkovali, je jasné, že se obrousí hrany a některé kontroverznější momenty se nezmíní, přesto to tolik nevadí, ačkoli je film logicky jednostranný. Grayovi se daří vystihnout náladu společnosti a komunity, které se vlastně kapela stala mluvčími a naprosto se dá pochopit její úspěch. Hudební stránka je tedy výborná, a to rap opravdu nevyhledávám a atmosféra koncertů je ohromující. Herecké výkony jsou naprosto bravurní, zejména O'Shea Jackson Jr. svého otce zahrál famózně, ani ostatní (včetně jediné známější tváře - Paula Giamattiho) příliš nezaostávají a dodávají také pocit autentičnosti. Vytkl bych snad jen to, že tu chybí vysloveně silná scéna a někdy filmu chybí spád, možná, že kinoverze by v tomhle byla lepší. Každopádně smekám před F. Garym Grayem, jak si s tématem poradil a dokázal ho přenést i mimo hranice USA, kde asi rap a kapela N.W.A. nejsou úplně tím nejznámějším. 80%

    • 21.10.2016  23:08

    Jeden z mála filmů, kde je dobře, že seriózní drama točí původně komediální tvůrce, protože McKay v tomhle případě dobře věděl, že ekonomických pojmů je tolik, že je běžný divák nemá šanci pochopit, proto zvolil takřka geniální přístup prolamování čtvrté stěny a ty nejsložitější nechává vysvětlit více, či méně slavné osobnosti a ono to funguje. Navíc dodal potřebný nadhled a dost věcí tu ironicky zlehčuje jak slovně, tak obrazně a vše doplňuje výborným střihem a trefným hudebním doprovodem. Režijně jde opravdu o extratřídu a nesmírně vyspělý a propracovaný snímek, protože by se v podobném tématu mohl tvůrce velmi snadno ztratit, McKay to ale naštěstí zvládl bravurně a předložil opravdu sofistikovanou podívanou, která si dala záležet i na příběhu. V kulometných a takřka nepobratelných dialozích se sice divák někdy ztratí, většinu času se ale může pousmát vtipům a hláškám. Navíc se tvůrcům podařilo vše natočit tak, že hrstka bankéřů, která viděla mnoho let dopředu, je vesměs sympatická a ty peníze jim vlastně nelze nepřát, ačkoli divák se měl jednoznačně identifikovat s postavou Carella, která morálně prozřela a ze všech měla největší pochyby o svém činu. Třešničkou na dortu pak jsou herecké výkony, které jsou do jednoho perfektní, nicméně zaslouží se vyzdvihnout dokonale civilní Steve Carell, který už se transformoval do seriózních rolí, opět výtečný Christian Bale, který tu hraje zase něco trochu jiného a taktéž vynikající Ryan Gosling. K plnému počtu chybí o malinko kratší stopáž a také méně informací a více času na jejich zpracování, je ale otázka, zda by to v tomhle filmu vůbec šlo, pojmů a definic je tu zkrátka hodně a napoprvé je pochopit dost dobře nelze. Každopádně je výsledek vynikající, nabízí hned několik témat k zamšlení a jen potvrzuje mínění o tom, že bankéři jsou arogantní sobci, jimž nejde věřit vůbec nic. 80 %

    • 19.10.2016  13:57

    Je znát, že předlohou byla povídka, protože Lehane scenárista se sice snaží, jakousi "nedějovost" a spoustu vaty ale zakrýt nedokáže. Roskam boduje komorní a hutnou atmosférou, která udržuje diváka v nejistotě a soustředí se na psychologii postav, což mu skvěle funguje a do poslední chvíle tak vlastně nevíme, kdo stojí na jaké straně. Je vidět, že pointa příběhu byla promyšlená a dává smysl, jen je škoda, že tempo je opravdu hodně pomalé a snímek se dost táhne. To je vlastně jediná zásadní výtka, kterou k němu mám, protože hudba je naprosto přesná, akce, když už se k ní dostane, je taky hodně slušná a syrová a celé to má správnou a potřebnou atmosféru velkoměstského podsvětí. Vydařilo se i obsazení, jemuž kraluje výtečný Hardy, který tu zdánlivě hraje něco trošku jiného, než jsme u něj zvyklí, pozadu ale nezůstávají ani James Gandolfini v jedné ze svých posledních rolí, upozaděná Noomi Rapace a velmi dobrý Schoenarts. The Drop tak není nijak převratným filmem, který si budete pouštět dvakrát do roka, jako poctivá a trochu oldschoolová žánrovka ale funguje hodně dobře, i když ukazuje, že Lehane není až tak dobrý scenárista jako spisovatel. 70%

    • 12.10.2016  23:57
    Neutečeš (2014)
    ***

    Po celou dobu mi film evokoval horory ze sedmdesátých a částečně osmdesátých let. To je způsobeno fantastickou minimalistickou hudbou, v níž je předzvěst něčeho nepříjemného, co by se mohlo za moment dít, hlavními hrdiny, kteří jsou vesměs normální, chovají se poměrně logicky a nejsou to prvoplánoví hezounci a taky hutnou atmosférou, která vychází z reálné (?) hrozby. Pokud to David Robert Mitchell zamýšlel jako jakousi metaforu pohlavních chorob, tak se mu to povedlo znamenitě. Stejně tak se mu vydařilo sympatické obsazení, v němž vyniká Maika Monroe, která je nenápadná přesně tak, jak má její hrdinka být, i ostatní jsou ale velmi dobří a v rámci možností autentičtí. Je možná škoda, že svůj počin víc nevypiplal, protože se tu vlastně neřeší, jak ona záhadná hrozba postupuje (co když se spolu vyspí dva, kteří už by měli být poznamenáni?), je tu dost trochu absurdních scén, které výsledný dojem kazí (scéna v bazénu už je malinko "over the top") a tempo je zbytečně pomalé. Samotný konec pak přichází náhle a bez nějakého vysvětlení, takže divák je ve stejné nejistotě jako na začátku, což v tomto případě asi není úplně nejlepší. It Follows má hodně slibný potenciál, ale úplně ho nevyužívá, nicméně ale patří k tomu nejlepšímu, co bylo v posledních letech v žánru natočeno a navíc dá vzpomenout na mnoho klasik. 60%

    • 4.10.2016  23:36

    Zajímavý a v některých momentech silný film se od jemu podobných v několika věcech odlišuje. Předně se nesnaží vzbuzovat přehnané emoce a jeho hlavní postavy nejsou žádní hrdinové, které byste měli litovat, ba naopak - za svůj stav si můžou sami zběsilým a nevázaným stylem života, což nic nemění na tom, že svou vůlí vzbuzují obdiv. Dále pak Jean-Marc Vallée dobře ví, že de facto nemůže ničím překvapit, proto dává celou situaci do souvislostí a za jednoznačně špatného tu vlastně není vůbec nikdo, protože lze chápat jak motivaci farmaceutických firem, které opravdu musí mít testování nevyzkoušených léků pod kontrolou (samozřejmě, že toho ale zneužívají), tak i nemocných, kteří se chytají jakékoli naděje. Velmi správně nechává tvůrce vyniknout dva titulní představitele, kteří se předhánějí v tom, kdo z nich bude lepší - naprosto famózní a opravdu hodně špatně vypadající Matthew McConaughey regulérně vyrazil dech těm, kteří se mu posmívali, mezi něž se počítám a neméně výtečný Jared Leto, který je snad ještě vyhublejší. Jeho úloha byla možná trochu vděčnější a řekněme náročnější, což ale na situaci moc nemění. Chvílemi se k nim přidává ještě solidní Jennifer Garner, která ale zůstává po celou dobu ve stínu. Právě herci pomáhají překlenout Valéeho nedostatky, mezi které patří především přetažená stopáž, protože místy film stojí na místě a nikam se neposouvá a být tak o patnáct minut kratší, mohl být sevřenější a svižnější. To, že tu chybí silnější emoce, nepokládám za až tak velkou chybu, protože tvůrce nechce vzbuzovat přehnaný soucit. Ve výsledku tak je Dallas Buyers Club výborným komorním snímkem, který nepřináší nic nového, jeho konec je logicky jasný, a stojí a padá s fantastickými klíčovými hereckými výkony, které byly po právu oceněny Oscarem. Jeana-Marca Valéeho se vyplatí sledovat. 80%

    • 2.10.2016  22:15

    I po letech neskutečně sžíravý a kousavý dokument, který je paradoxně možná aktuálnější než v době svého vzniku. Samozřejmě, že Moore si upravuje fakta a dívá se na věc jednostranně, jenže tohle je téma, které asi moc zkreslovat nepotřebuje, protože právo (a v některých státech USA dokonce povinnost) vlastnit zbraň asi není úplně košér. Z filmařského hlediska se Mooreovi povedl natočit strhující a v některých momentech brutálně vtipný dokument, který má několik neskutečných scén. K nejvtipnějším patří rozhodně krátká animovaná historie USA, která je až mrazivě pravdivá i ve své stručnosti. K těm nejsilnějším naopak patří archivní záběry ze střelby v Columbine a následně školy ve Flintu, které mluví za vše. Skvěle je tu zdůrazněna absurdita toho, jak mají všichni potřebu na někoho podobné činy svádět, přitom média šírí pocit strachu, což se bohužel vůbec nezměnilo, ba naopak je to mnohem horší. Možná příznačné je pro tenhle dokument to, že nejinteligentnější výpověď tu poskytne "smybol všeho zla" Marilyn Manson, jinak nikdo de fact nemá co říct a opakuje totéž pořád dokola. Moment, kdy Moore navštíví viditelně nemocného Hestona, je možná na hraně etiky, nicméně jde o důležitou scénu, která obraz herecké legendy totálně rozmetá během pár minut a když režisér pokládá na jeho pozemku fotografii zastřelené holčičky, je člověku smutno. Celé je to asi až moc dlouhé a dramaturgicky nevyvážené, ale výpovědní hodnota je strašlivě důležitá a díky mnoha scénám nelze na tenhle film zapomenout. Je až s podivem, že takhle kontroverzní a pro USA nepříjemný film získal Oscara. 80%

    • 29.9.2016  22:57
    Mistr (2012)
    ****

    Myšlenkově rozhodně nejbohatší počin Paula Thomase Andersona, v němž přemítá nad mnoha věcmi, z nichž asi nejevidentnější je ta, zda může existovat absolutní svoboda, na což odpovídá, že ne, protože každý potřebuje svého Mistra, kterého by v životě následoval, ať je to kdokoli. V dlouhých, nádherných a precizně řazených záběrech naprosto uchvacuje přesnou dobovou atmosférou a výpravou, které nejsou na první pohled úplně viditelné, skvěle ale dotvářejí celek jako takový. Tempo je samozřejmě hodně pomalé, takže je čas si vychutnat každičkou vteřinku propracované režie, která je vskutku mistrovská a zcela uchvátí. Absolutním vrcholem pak je obsazení, jemuž jednoznačně vládne až geniální a vskutku nadpozemský, jak píše nejeden uživatel, Joaquin Phoenix, pro něhož šlo asi o životní roli, protože to, co předvádí v úloz válečného veterána, je až neskutečné - jde z něj strach, zároveň vzbuzuje i soucit a navíc je znát, že někde hluboko má ještě vlastní silnou osobnost, veliká škoda, že Oscara nezískal. Zastiňuje i P. S. Hoffmana, který tu rozehrává své charisma a i on má své momenty, přesto je trochu v pozadí. Výtečně je doplňuje i chladná a nesmlouvavá Amy Adams. Je pravda, že děj není úplně souvislý a nic nedořeší a pouze naznačuje a možná mohl být o něco kratší, jenže to byl asi tvůrčí záměr. The Master patří do té kategorie filmů, o nichž se špatně mluví a píše a je třeba ho vidět, naladit se na něj a nechat ho na sebe působit. V neposlední řadě se o něm dá dlouze diskutovat, protože řeší důležité poselství, na které není jednoznačná odpověď. Divácky není úplně přístupný, ale při troše tolerance a výdrže se může stát, že budete mít co dělat s opravdu mistrovským dílem. 80%

<< předchozí 1 2 3 4 9 16 24 31
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace