Botič

Všechny linie, kromě té Paula Antreida, tu působí jako malé ostrůvky živé vody. Vizuálně, herecky, hudebně. Hlavní linka je pak sice monumentální, ale dost často pořádně dusivá. Čekal jsem, že mě Denis Villeneuve dostane do kolen, ale po první projekci se tak úplně nestalo. Update: Na poprvé silný akcent na vzestup mesiáše a manipulace s masami. Na podruhé jsem si to už ale užil víc jako válečný film a na potřetí jako čistou romanci.

All of Us Strangers ukazují, kam mizí svobodní třicátníci a čtyřicátníci. Sami sobě duchařskými příběhy. Ve svých věžákových klecích vystlaných z přízraků minulosti. Očividně hluboce osobní projekt Andrew Haigha. Mrazivé od první minuty s brutálním závěrečným emoceánem. I’ll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door.

Steampunková odysea za emancipací. Trochu Karel Zeman, trochu Jean-Pierre Jeunet, trochu Terry Gilliam a taky trochu Yorgos Lanthimos. Frankensteinova skládačka, která vesele drží pohromadě. Ten hlad po životě a nových podnětech je vyloženě nakažlivý.

Papiňák plný emocí. Pokud první sezóna byla o vyrovnání se se ztrátou, druhá je o cestě po rodinných traumatech a momentech, kvůli kterým stojí za to žít. Nemůžu se dočkat, co přinese sezóna třetí.

Ta bolest, která se táhne celým seriálem jako podtón, tady vyvřela totálně na povrch. Výborný pacing, držet hodinu tempo a na konci to takhle nabrat. Tleskám. Jestli je tohle americký štědrovečerní standart, tak to potěš!

Sladká podívaná, která se rozpouští na jazyku. Zároveň ale temné podobenství, kdy čokoládový kartel působí jako drogový dealeři a Wonkova čokoláda je vlastně tak trochu nová droga na trhu, po které lidé létají do oblak.

Mijazakiho Malý princ a jeden z filmů roku!

Hororové universum Mikea Flanagana je momentálně mnohem zajímavější a na emoce a myšlenky bohatší, než to, co drží v rukách James Wan nebo Ryan Murphy. Z rodinky Usherů mi nebylo dobře po těle, ale z toho co chtěl tentokrát Flanagan sdělit jsem se tetelil celou dobu, jak Carla Gugino s každou další epizodou blíže ke svému cíli.

Ostré jako čerstvě ořezaná tužka. Dvě herecká esa, která se postupně vybarvují. A do toho celých 87 minut burácející Philip Glass. Nemám slov!

Nečekaný komentář k #metoo a cancel culture. Postpandemická kocovina. Neskutečné sólo Cate Blanchett, která táhne monstrózní stopáž silou několika koní, takže to ani chvilku nepůsobí unaveně nebo vyčpěle. Nedovedu si představit žádnou jinou současnou herečku, která by Lydii Tár mohla hrát. Jeden z filmových vrcholů roku.