clump

Muži raději poletí doslova na Neptun, než aby si zašli na terapii. Úplně chápu, že tomu někdo dá nižší hodnocení, ale u mě převážil požitek z nadherný kamery a obecně vizuálu i slušný atmosféry. Filosofování je to v druhý půlce tak trochu příZemní (sic!) a místama polopatičtěji podaný, ale proč ne, nějakou pointu to má. Navíc pro mě, dítě z úplný rodiny a bez traumat ze vztahu k rodičům, je rovina konfliktu otec-syn svym způsobem fantasy prvek. Mimochodem, ukazovat při slovech o nenalezení mimozemskýho života povrch Europy posetej puklinama způsobenýma ohromnym podzemnim oceánem, kde dost možná žije bůhvíco, mi přišlo paradoxní. Ale třeba tam ani na Enceladu nebo Titanu fakt život nenajdeme. A fotosyntetický mikroorganismy žijící pod vrstvou ledu na polárních oblastech Marsu se nepočítaj (viz sezónní výskyt tzv. dark dune spots a jejich hypotetickej biologickej původ)? Líbí se mi i hypotéza, že za živý se dají považovat i planety a hvězdy nebo rovnou všechny dostatečně komplexní samoregulující se systémy. Nebo život na naší planetě. Nejsme prostě úplně sami. Vzdyť se s náma na film koukaly kočky, venku ležel pes a křičeli ptáci a pod pařezem je vstup do celýho dalšího světa plnýho cizích civilizací.

Až konečně přečtu knížky, nejspíš půjde hodnocení trochu dolu. Měl jsem v mnoha momentech tušení, že se oproti předloze hodně zestručňovalo, ale i tak mě to tu míň, tu víc chytlo. Asi bych byl šťastnější, kdyby se ještě víc soustředilo na sci-fi a míň na melodrama hlavních postav, ale ok. Nejsou to čistý čtyři hvězdy, spíš celkově tak 7/10, ale rozhodně chci pokračování.

Ne špatný, ale zároveň takový trochu nijaký, podobně jako předchozí epizoda. Je jen shoda okolností, že v obou se vrací známá postava z dřívějška? Tenhle trik prostě neni samospásnej, ačkoliv jindy funguje, viz senátorka Chuchi nebo Bail Organa v předchozích epizodách. Ale to je asi ono – linka o „důchodový reformě” klonů, v níž zmíněný senátoři vystupujou, je jednoduše poutavěji a silněji podaná, víc fascinující, protože má větší vztah k širším událostem ságy a baví mě jednoduše víc než 66. variace na trénink a 99. mega monstrum týdne. Ale jak jsem už psal, neni to špatný a kdybych to sjížděl celý naráz, byl bych míň frustrovanej.

Tomuhle seriálu i Star Wars obecně prostě sluší, když zpomalí a dýchaj spolu s postavama. Nepotřebujeme, aby každou chvílí něco vybuchovalo, něco někam padalo nebo letělo, někdo po sobě střílel apod. I to samozřejmě ke Star Wars patří a mám rád, ale jsou to právě pasáže nebo epizody jako tahle, který se člověku dostanou pod kůži. A v tomhle případě navíc omámí podmanivou pochmurností a jakousi zlou předtuchou. Atmosféra by se dala krájet. Krása. Je pozoruhodný, jak se změnil tón oproti dřívějšim řadám, hlavně těm míň příběhově zásadním epizodám. V začátku třetí řady se ale vlastně jen dál rozvíjí hutná hlavní linka o osudu klonů, která zejména v druhý sérii taky přinesla excelentní, myšlenkově podnětný, okouzlující a zneklidňující díly. Snad to vydrží až do konce třetí řady podobně soustředěný a bez rozjuchaných odboček jako v předchozích letech. Pak by se mohlo skutečně jednat o jeden z nejzajímavějších ročníků (nejen) animovaných Star Wars.

Když je Vadná várka dobrá, tak je fakt dobrá. Mám teď v paměti spíš druhou řadu, z níž si připomínám vybraný epizody před premiérou třetí série. A třeba dvojdíl The Clone Conspiracy a Truth and Consequences je trefa do černýho – politickej noir techno thriller z prostředí Coruscantu a senátu s úžasnou atmosférou i hudbou a smysluplnýma cameama, navíc významnej pro ságu celkově. Nebo The Outpost (ideálně dohromady s The Solitary Clone) je stísněná atmosférická a hudební lahůdka a mrazivej pohled na hrůznost a nekompromisnost novýho Impéria. Jak se říkalo, že díky Andorovi jde z Impéria konečně strach a jeho metody budí bázeň a respekt, tak ve zmíněných i některých dalších dílech Vadný várky se dobře daří budit podobnej dojem. Po jejich dokoukání jsem cítil vůči Impériu nenávist jako málokdy a zároveň absolutní bezmoc. Nádhera. Celkově jsou ty lepší díly režijně, vizuálně i náladově docela srovnatelný s finále Klonových válek (ačkoliv to je pořád top). Ostatně na tom dělal podobnej tým. A místy synťákovej soundtrack a la Blade Runner od Kevina Kinera opravdu nakládá. // Jestli je tu někdo, kdo ještě Vadnou várku neviděl a přitom má rád Star Wars, doporučuju to teda tímto napravit. Třeba si najděte seznamy příběhově významných epizod a dejte aspoň ty, je totiž fakt, že vaty v tomhle seriálu neni úplně málo. Ačkoliv většina z těch výplňových epizod neni vyloženě nekoukatelná a debilní jako třeba epizody Klonových válek s Jar Jarem, spíš jde o inkonsekventní taškařice s úplně jinym tónem, než popisuju výše, nebo epizody nepříliš objevný, repetetivní, odvozený nebo prostě víc "pro děti". Ale na závěr zopakuju, co jsem řekl už na začátku: Když je Vadná várka dobrá, tak je fakt dobrá.

První cca půlka je trochu béčková a souboje skoro tří Jediů proti stormtrooperům překvapivě nepříliš záživný. Místama mi přišly až nechtěně legrační. Těžko říct, jestli to je tim, že to Filoni sází trochu jako Klonový války, kde proti sobě často prostě jen pochodovali droidi a kloni bez nějaký známky strategie, krytí atd. a Jediové levou zadní odráželi střely a do toho si druhou rukou balili jointy a vyprávěli vtipy. Což animáku člověk odpustí snadněji, ale taky jsem nad tim občas pobaveně zvedal obočí. (To balení jointů mimochodem neni z mojí hlavy, něco v tom smyslu napsal Lima v recenzi Epizody II k bitce Jediů a droidů na Geonosis; takže lze vlastně mluvit o věrnosti původní látce). Nebo za to může režisér epizody Rick Famuyiwa? Režíroval i finále třetí řady Mandaloriana, kde mi některá akce přišla taky moc levou zadní a legrační, aby mi to ale napodruhý už tolik nevadilo. Na druhou stranu Jediové a k Síle citliví lidi see things before they happen, takže tim si můžů okecat, že odráží střely s takovou lehkostí a netrefí je ani déšť turbolejzrů ze star destroyeru… Ať už je to všechno vina kohokoliv, šermovačka Ahsoky a Morgan byla povedená a závěr se mi líbil. Chápu, že někoho neuspokojí, nic se vyloženě neuzavřelo, ale to jsem naštěstí ani nečekal. Prostě konec kapitoly, nekončíme a pojedeme dál. Převrácení situace ze začátku je poetický, získáme lepší představu, co asi Baylan hledá (aspoň někdo z nás, hint: bohové z Mortis), a „jen stíny ve svitu hvězd” na závěr jsou hezká a nepateticky dojemná tečka, respektive spíš trojtečka za sérií, která spolu s pátou kapitolou možná pomůže zahojit jizvy, který na našich duších zanechalo finále Klonových válek… Každopádně jde ale celkově o nejslabší epizodu, ne ani tak kvůli otevřenosti konce, ale kvůli první půlce, která je prostě nic moc a působí trochu odflákle. Škoda, že si závěr série neuchoval sílu a kvalitu zejména prostředních epizod, čekal jsem to o něco lepší, ale žádná katastrofa. A při druhym shlídnutí, když už člověk ví, co čekat, jsem byl smířlivější.

Fanservis, ale dobře udělanej a smysluplnej. Jako u většiny dílů (a ostatně u většiny Star Wars) i tady by se samozřejmě daly najít určitý neduhy – a mnozí je bezpochyby budou rozmazávat. Ale co se mě týče, prostě to válcuje, důležitý momenty fungujou a jsem v podstatě šťastnej, že se mi konečně dostává pravých sequelů Lucasových Star Wars (ke kterým nedokonalosti a nutnost benevolentního přístupu patří taky). Ano, dialogy by mohly být delší a mohlo by jich být víc, ale i ta strohost má leccos do sebe. Pro fanoušky předchozích Filoniho seriálů je každá věta plná významů a každá promluva spouští řetězec asociací a emocí. Anakin vypadá nakonec fakt dobře, po konci minulý epizody jsem se trochu bál, ale zbytečně. Vidět Anakina v brnění a s fešnym sestřihem z Klonových válek v podání Haydena Christensena je velmi specifickej typ požitku, kterej asi běžnej divák nedokáže plně ocenit. Ale pro nás, co jsme s animovanym Anakinem Matta Lantera strávili roky a vždycky měli rádi i Haydenova, je to elektrizující a zásadní moment našich životů. Kruh se uzavřel. V ohozu z Pomsty Sithů pak Anakin působí, jakoby vystoupil přímo z roku 2005. Dobrá práce a pro mě asi zatim nejmíň rušivý digitální omlazení, co jsem viděl. Jen škoda, že ty pasáže s Anakinem byly vlastně celkem krátký. Chci víc. A přiznám se, že mě dost baví i ty novorepublikový politicko-byrokratický intermezza. Jo a Carsonovi Tevovi a jeho letce dejte proboha vlastní seriál! Ahsoka je prostě nacpaná skvělýma postavama, takže by se to dalo říct i o řadě dalších (Baylan a Shin, kde se po smrti Raye Stevensona nabízí animovaná podoba; Mon Mothma vs. Senátní dozorová komise; dobrodružství Huyanga během tisíců let; pohádky o lothkočce…).

Pro mě, jakožto milovníka Klonových válek, je tohle srdcová záležitost. Kdo neviděl aspoň série epizod o Ahsočině soudu, Siege of Mandalore, případně pár dalších a Povstalce, možná bude o část emocionálního dopadu ochuzen. Já jsem každopádně za návrat mojí asi nejmilejší a nejvíc srdcervoucí linky Filoniho animáků velmi rád. I tahle epizoda pracuje s určitou zkratkou, dialogy jsou vzdušný, úsporný, ale efektivní a plný nedořečených hlubin a kontextů. Super jsou i šermířský souboje a je hezký, jak je každej jinej, jak mají něco z prequelů, něco z originální trilogie, něco ze samurajských i rytířských filmů a zároveň působí svěže. Ostatně kombinace úcty k minulosti i určitý svěžesti tak nějak Ahsoku jako seriál vystihuje. Dave Filoni se tady možná pouští na tenkej led, když však pod nim nepraskne, mohlo by to být po zbytek série dost zajímavý i drsný. Když pod nim praskne... no uvidíme. Ale má mojí napnutou pozornost. Rozbije příští epizoda internet? Ať tak, anebo tak, bude nejlepší k Ahsoce odteď přistupovat s co nejotevřenější myslí. Očekávat nečekané. Schválně kolik bude příští týden teatralních definitivních odchodů od Star Wars, nebo naopak extatických vítačů zpět. Ahoj, Štěkno!

Popravdě po tolika odpadech jsem teda čekal něco o dost horšího.

Asi jsem v menšině, ale pro mě jeden z nejlepších Nolanových filmů. Mám rád dobře pojatý cestování v čase a Tenet na to jde originálně, fikaně a velmi zajímavě. A ani mi nepřijde, že by šlo napoprvý o kdovíjak nečitelnej film.