Mimesis

Berserk popravdě nikdy nebyl moje láska na první pohled. Seriál jsem před lety viděl, docela se mi líbil a hodnotil jsem ho pozitivně, ale nebyl jsem zase tak velký fanoušek obecně. Po čase jsem ale viděl další adaptace, začetl jsem se do mangy, podle které tenhle seriál vznikl a postupně jsem se takhle fanouškem Berserkeru stal. Samozřejmě manga je nejlepší způsob, jak si tohle dílo užít. Seriál je však jedna z nejlepších adaptací, jakou si lze vůbec přát. Držela se předlohy docela dobře a když odbočila, nikdy to nebylo na škodu. Seriál také vynechává z předlohy některé věci, ale obvykle jsou to ty věci, které by podle mého názoru v seriálu nefungovaly tak dobře, jako v manze, takže za mě dobré rozhodnutí. Takhle zpětně s odstupem si myslím, že Berserk z roku 1997 je prostě masterpiece a největší slabinou je to, že nepokračoval po dvacátém pátém dílu dál. Pokud člověka zajímá, jak je to dál, musí si sehnat mangu.

Dneska jsem byl v kině na Saw X. Abych řekl pravdu, ten film byl naprostá kravina. Nechyběly ani takové ty klišé, že Jigsaw napcal nějakou svou oběť do nějaké situace, kdy si musela něco uříznout nebo vyoperovat, oběť to nestihla na poslední sekundu a stejně umřela. Samozřejmě to muselo být nechutný natolik, že mě přešla chuť na popkorn. Nicméně i navzdory tomu musím říct, že se mi to líbilo. Možná je to proto, že fanoušci Saw jako já prostě už očekávají, že to bude kravina, béčko a skončí to nějakým rádobyšokujícím idiotským plot-twistem. Naprosto perfektní byla herečka Synnøve Macody Lund, která hrála Cecilii. Její postava byla zlá, psychopatická, chladná a zákeřná. Zatímco ostatní oběti Jigsawa brečely, prosily o smilování, Cecilie naopak zachovala chladnou hlavu, manipulovala s ostatními a celkově mě bavila. Dost se mi líbilo o to, jak dovedla Jigsawa kritizovat, poukazovat na jeho pokrytectví apod. Skoro jako by tvůrci věděli, co si diváci o Saw myslí a rozhodli se to skrze Cecilii zakomponovat do filmu. Ve výsledku jsem odcházel spokojen. Chtěl jsem Saw a dostal jsem Saw a možná i trochu víc. Jediné, co mi moc nesedělo je, že z Jigsawa dělají až moc velkého dobráka a téměř klaďase, což nedává smysl, protože je to pořád sériový vrah.

Překvapivě docela dobrý. Všichni mi říkali, že stopadesátý díl SAW je naprostá sr*čka, ale já se rozhodl na to podívat i navzdory tomu. Očekával jsem tedy sr*čku a neměl skoro žádné očekávání, ale nakonec mě děj vtáhl. Je super, že je to první díl, co se tolik nezaměřuje na pasti a torture porn, stejně tak si na chvíli dal pauzu i samotný Jigsaw. Docela mi to přišlo jako fajn změna. Tenhle díl se tentokrát zaměřuje na detektivní příběh, který sice není dílo století, ale docela mě bavil a udržel mou pozornost. Stejně tak kritika policie mi nepřišla tak plytká, jak mi spoustu lidí říkalo. Za mě čtyři hvězdy.

V šesté řadě se mi nejvíce líbila ta epizoda, jak nám představila dvě kamarádky - Petru a Annu. Zápletka je jednoduchá, Anna si půjčí Petřin telefon (bez jejího vědomí) a projde jí zprávy na Facebooku. Během toho ale zjistí, že Petra je ve skutečnosti sériová vražedkyně. Místo toho, aby šla na policii se rozhodne, že o tom vytvoří true crime seriál pro Netflix a celé to končí plot twistem, kdy se ukáže, že Anna je ve skutečnosti mimozemšťan a poučení z příběhu je, že technologie a Netflix jsou zlo. Ne, sorry, takový díl v šesté řadě není a celé jsem si to vymyslel. Nicméně kdyby tam takovýhle díl byl, asi by mě to nepřekvapilo. Charlie Brooker zhruba jede takovýhle WTF style.

První řada seriálu Dexter je prostě nejlepší ze všech. Každý díl je skoro jako takový minipříběh, který Dexter začne jakousi úvahou o světě, během celého dílu prožije různé věci a na konci se naučí něco nového o životě. Hned první díl končí perfektním dějovým zvratem, který všechno obrátí naruby. První řada je také emocionálně nejpůsobivější a má řadu velice silných momentů. A co je ještě lepší na první řadě je, že je podle knížky Darkly Dreaming Dexter a tvůrci samozřejmě udělali oproti předloze mnoho změn... Ačkoliv jsou změny oproti knihám téměř vždycky spíše na škodu, tady se všechny povedly na jedničku a vytvořily daleko komplexnější a ucelenější příběh - třeba hned první scéna, kdy najdou tělo na dně vypuštěného bazénu - v knize ho nalezli v kontejneru. Bazén dává větší smysl, protože vrah, po kterém pátrají, si myslí, že je umělec a rád se předvádí. Takových povedených změn je tam celá řada.

První řada je docela dobrá. Není to sice seriál století, ale jinak je to celkem silná zápletka a celkově to jako dramatický seriál, co rozebírá různé společenské problémy, funguje. Ovšem od druhé řady začne celková kvalita trochu klesat a největší bizár je pak čtvrtá, která působí jako nějaký vtip. Co vnímám jako průser je, že se seriál snaží o něco jako o osvětu, ale výsledek je spíše kontraproduktivní. Např. se snaží varovat před sebevraždou, jenže pak to celé působí spíše dojmem, že sebevražda je něco odvážného, romantického... Údajně se po odvysílání první řady v USA statisticky zvedl počet sebevražd. Jindy se seriál zase snaží rozpitvat různé duševní poruchy a problémy, což je vážný společenský problém, ovšem v seriálu to nakonec vyzní stylem, že duševní problémy se řeší snadno - stačí pokec s psychiatrem a ono to všechno nějak dopadne. WTF? V tomhle ohledu 13 Reasons Why těžce selhávají.

Osobně se mi dost líbilo, že na rozdíl od jiných filmů či seriálů, které se zabývají sériovými vrahy, se tenhle strikně nezajímal jen o samotného sériového vraha, ale šel mnohem hlouběji. Nejdříve se sice řeší jen Jeffrey a jeho život, dětství atd., ale po čase rozebírá i životy některých obětí, celkové společenské klima, systematické nedostatky vyšetřování, vliv rasismu apod., zkrátka Jeffreyho případ měl velký vliv na společnost jako takovou. Netflix to rozpitval do takové míry, až si všichni stěžují na to, že je to "roztahaný seriál" a "mohl být o polovinu kratší" a "je to jen další wokeism", což celkem potvrzuje myšlenku, že všechny milovníky true crime zajímá jen vrah samotný a nic dalšího. Ostatně tohle seriál víceméně kritizuje, protože v posledních dílech vidíme, že se z Jeffreyho stala jakási rocková hvězda - jeho obličej se objevil na předních stranách časopisů, někteří fanoušci mu posílali peníze, jiní se fotili před jeho bytem atd. Bohužel je tu velký paradox, že seriál dělá přesně to, co celou dobu kritizuje, protože tvůrci údajně vůbec nekontaktovali velkou hromadu reálných stále žijících lidí, kteří se v seriálu objevili. Představte si, že byste zjistili, že jste najednou postavou v seriálu, aniž by vám o tom někdo řekl a vrah, který vám zamordoval někoho blízkého je všude na všech billboardech - děsivé, co?

The Good Doctor začne docela zajímavě a vypadá to, že to má i potenciál, ale brzy je to naprostá nuda. Tohle opravdu napsal ten David Shore, který stál třeba za seriálem Dr. House? Za prvé mě seriál trochu uráží, protože sám mám autismus. V jednom díle bylo naznačeno, že autisté nemají empatii, což je dávno vyvrácený mýtus. Hlavní postava Shaun vypadá, že ji napsali podle nějaké staré učebnice psychologie, aby vypadala autistická, ale o nějaké hlubší pochopení autismu se nesnažili. Navíc Shaun předvádí naprosto nulový character development, z ničeho se nijak nedovede poučit a stále řeší ty samé problémy. Kromě toho není reálně možné, aby takovýhle nízko-funkční autista mohl pracovat jako doktor. Sorry. Taktéž mě iritovalo, že Shaun mohl udělat cokoliv a nemělo to pro něj žádné následky a ostatní to vždycky nějak omluvili, včetně věcí, které mohly někoho zabít apod. Ostatní postavy mimo hlavního hrdiny byly natolik nezajímavé, že jsem si je mezi sebou i pletl. Po dvou řadách jsem to vzdal.

Musím uznat, že Squid Game je dobrý seriál. Jednotlivé díly mě bavily, děj mě naprosto vtáhl, některé postavy jsem si zamiloval a zkrátka to celé byl silný emocionální zážitek. Mohl bych hodnotit 5/5, ale... Po seriálu se jako houby po dešti objevila hromada lidí, co tvrdila, že seriál vlastně kritizuje "divoký" kapitalismus a Squid Game je analogie na současný ekonomicko-politický systém, kde si lidé jdou po krku a přežívají jen ti nejsilnější, co mají největší štěstí. Škoda, že je to samozřejmě úplný nesmysl a autor seriálu Dong-hyeok Hwang nemá absolutně páru o tom, jak systém, který kritizuje, funguje. A nechápe ani základní fungování ekonomiky. Navíc k tomu, aby tenhle systém úspěšně zkritizoval, musel hodně podvádět a zakomponovat do děje extrémně nerealistické chování postav nebo prostředí, co spíše připomíná nějakou státní instituci, než firmu. Nebo se dokonce snažit tvářit, že smlouva, která mi zatají, že slovem "eliminace" se myslí "vražda" je po právní i etické stránce zcela legit a dá se s ní děj celého seriálu obhájit.

Nejdříve jsem měl z Black Mirror radost. Po shlédnutí všech dílů jsem byl rád, že existuje moderní seriál, který se zabývá současnými společenskými problémy a snaží se mít i nějakou tu hloubku. Po čase jsem začal nad některými epizodami přemýšlet a došlo mi, že jsou vlastně docela o ničem. Sorry :D Spoustu epizod vypadá, že chce prezentovat nějakou hlubokou "so-deep" myšlenku, nějakou velkou life-changing eye-opening pravdu o světě, ale ve výsledku je to jen nějaké klišé, jako "mobily a sociální sítě jsou zlo" a "technologie jsou zlo" a tak dále. To nejsou zase tak hluboký věci, ale v podstatě něco, co kolem sebe můžete slyšet všude. A pokud by mě někdo chtěl obvinit, že jsem jen povrchní konzument, co tyhle hluboké myšlenky nepochopil, rád bych dodal, že jsem viděl různá youtube videa s analýzami různých dílů, pročetl jsem si rozbory na wiki, včetně vyjádření režiséra Charlieho Brookera a ve výsledku nic moc - pořád jsou to různá klišé. Fifteen Million Merits je tisícátá variace na téma "kapitalismus je krysí závod", The Entire History of You se snaží tvářit, že problémem je technologie, ne fakt, že někdo neumí být věrný svému partnerovi a podvádí ho. The Waldo Moment je obrovské zklamání, protože jsem si prvně myslel, že Brooker kritizuje demokracii obecně, ale z jeho prohlášení to vypadá, že epizoda kritizuje jen politiky jako Trump nebo Boris Johnson - nejsem fanoušek ani jednoho z těchto dvou politiků, ale prakticky myšlenka dílu je "společnost stojí za prd, když vyhrávají volby politici, které nemám osobně rád." Nosedive nedává smysl, protože to údajně kritizuje social-credit systém, který mají v Číně, ale ten za prvé nijak nesouvisí se sociálními sítěmi a navíc funguje úplně jinak. Smithereens se snaží vzbudit dojem, že je chyba sociálních sítí, když někdo při řízení v autě kouká do telefonu a ne před sebe. Prostě s odstupem jsem si uvědomil, že Black Mirror v podstatě jen vytváří iluzi, že je to hlubší a komplexnější seriál, než je, ale ve výsledku jsou to jen povrchní rádoby "so deep" myšlenky, které jsou jen zaobalené do moderního seriálu.