chim.chim

Takový ten typ filmu, z kterého mrazí. Jak říká Alejandro: "The concept of eternity that you will never return to see a tree or a sunset or a flower or your father or your son's face - never! That concept of eternity can get me crazy." - A tohle dílo je jeho způsob, jak se s tím vyrovnat. - "It's about love, it's about death, it's about guilt and above all of these things it's about forgivness and redemption." Je neuvěřitelné, jak pravdivě a lidsky všechny ty emoce převedl na plátno, ale na tom samozřejmě mají podíl i špičkové herecké výkony. Každopádně tímto filmem Alejandro potvrdil, jak moc neobyčejným režisérem je, a pro mě už se tak dávno stal naprosto vrcholným umělcem. "It's a lesson, it's a constant lesson - a painful one, but beautiful at the end." A musím mu dát za pravdu.

Pro mě docela jistě výjimečný film, kterému vděčím za to, že ve mně podnítil hlubší zájem o hodnotnou filmovou tvorbu. Dostala mě bizarnost příběhu, postavy lehce pofidérního ražení, cynismus i nadsázka a humor, které nám umožní nebrat tuhle story až tak vážně, jak by se jinak nabízelo.

Dokonalost. Drama, které naprosto božským způsobem zkoumá život jedné rodiny v průběhu několika let, postavy rostou úplně přirozeně, rivalita mezi bratry je zobrazená vskutku skvěle - nikdy nezapomenu na scénu hádky přes stůl s večeří, tu jsem si okamžitě zamilovala. No a k tomu ještě krásná kanadská sedmdesátá léta, do kterých hraje skvostná hudba náramně podtrhující děj. Atmosféra k pohledání. I herci mě uchvátili, a to hlavně Marc-André Grondin, co si budem povídat... C.R.A.Z.Y. je pro mě legenda.

Punkové děti, kamarádství na život a na smrt, zrada, zklamání, marnost, tápání, odvaz, odpuštění, porozumění, happyend. Pěkné. Moc.

Majstrovské dílo - neuvěřitelný film, to si člověk prostě musí pouštět znovu a znovu, až konečně uvěří, že něco takového opravdu vzniklo. O té nejtenčí hranici na světě, neskutečně křehké. A herci - cha, exhibicionisti jedni - sebevědomé výkony, naprosto perfektní ztvárnění postav, zvlášť Naomi mě hrozně překvapila, do té doby jsem ji znala jenom jako vřískající figurku z nějakého hororu, od McGregora už jsem na solidní výkon zvyklá a to nejlepší nakonec - o Ryanovi jsem slyšela jen samé dobré věci, přesto jeho podání předčilo má očekávání. Precizní, to je to slovo.

Jednoznačně kultovní záležitost. Iñárritův v podstatě první počin a hned takováhle odrovnávající pecka. Tenhle režisér zatím v každém svém filmu prokazuje, že je výjimečný - nabízí vždycky několik úhlů pohledu, jeho příběhy jsou tvořeny změtí rozmanitých lidských osudů, které se v určitém bodě střetnou - takovou formu jen tak někde nenajdete. A v tom je Alejandrova tvorba jedinečná, pro mě fascinující. Amores perros je navíc film hodně syrový, 21 gramů se mu sice lehce vyrovná, ale nejspíš proto, že Amores perros tady byl dříve, zůstává pro mě jedním z nejsilnějších diváckých zážitků. Iñárritovy filmy jsou prostě jiné. Skvělé.

Jednoduše skvostné. Éra téhle kapely byla sama o sobě legendární, ale co se dělo přímo v centru toho všeho nám tento film poodhaluje úžasným způsobem. Pouštní tripy jsou nezapomenutelné. Pro Meg a hlavně Vala Kilmera rozhodně palce nahoru!