Trifi

Eh, tak takhle fakt ne. Inu, časy opravdu velkých filmů zdá se nenávratně pominuly...

Jeden z vrcholů korejské seriálové tvorby. Nemusíte si pomáhat vlezlým sladkobolným hudebním doprovodem ani přehnanými situacemi když máte POHODU. Pohoda ze seriálu doslova srší a vy se po pár dílech přistihnete, že seriál sledujete s takovým tím přiblblým úsměvem... A že vás začíná deptat tenčící se počet dílů do konce... Na Coffee Prince se můžete, stejně jako na kvalitní kávě, stát velmi rychle závislí a odvykačka je pak opravdu krutá.

... Aneb jak se prostalkerovat až k srdci milovaného. :P Spousta nelogičností, spousta poloslepých postav (které nepoznají holku když se ostříhá a ofačuje si prsa) a spousta klišé. Ale přes to všechno to bylo jakýmsi zvláštním způsobem nakažlivé a musela jsem to dosledovat. Jenom trošku zamrzí, že nejracionálnější z postav byl Salátek...

Ehm, nejen kapela, ale i scénář je místy vážně ´stupid´. A nejvíc bohužel v závěru, kdy se chování ústřední dvojice podobá nápadu Homera Simpsona jak se dostat z bahna: "Nejprve si rukama vytáhnu nohy a pak pusou ruce." Zkrátka a dobře, nebýt mé oblíbenkyně Park Shin-hye, asi by to nebylo ani na ty tři hvězdičky, což mě samotnou překvapuje.

Je to vtipné tak akorát, je to dojemné tak akorát, soundtrack to má tak akorát... Zkrátka tím chci říct, že to v rámci korejské tvorby není must-see záležitost, ale svoji kvalitu rozhodně má a bylo to pohodově strávených 16 hodin života.

Fakt nevím, jestli se smát, nebo brečet. Smát se mi chce z toho, jak (j)elita na csfd vyšvihne takový filmový průjem na 88% a z toho, jak sadomasochisticky lze znásilnit vesmírné jevy/zákony. A brečet vlastně z toho samého...

Komentář jsem tentokrát s dovolením přenechala mé známé od sousedů, která byla cílovou skupinou filmu a hodnotí takto: Ko ko ko ko dááááák, ko ko dááááák, ko ko.

Oproti tomuhle je erotický film Sex ve městě bezesporu lepší volbou. Alespoň neztratíte dvě a půl hodiny svého života a určitě se vám dostane očekávaného zážitku... :))

Když se vám hned zkraje bez mučení přiznám, že filmy s upírskou tématikou jsou mi sympatické asi jako vrtání zubu rezavou vrtačkou, asi bude ta pětihvězdičková nálož ještě záhadnější... Jistě, našlo by se pár výjimek, které třeba díky dostatečně ´ujetému´ podání (Od soumraku do úsvitu) nebo neodolatelně ´ujetým´ charakterům (David Tennant - Noc hrůzy) mám i ráda, ale celkově se mi hlavní proud tohoto žánru zdá zoufale nudný (všechno ve stylu Draculy) až trapný (Twilight). Díky mé slabosti pro Chloë Grace Moretz jsem ovšem musela mít její filmografii kompletní a tudíž si pustit i tenhle remake. Díkybohu!! Žádný film mě už hodně dlouho tak příjemně nepřekvapil. Prostě jasný důkaz, že dobrý (vamp)film nedělá skákání po stromech a odrážení aut, ale atmosféra a charaktery. Let Me In ve své podstatě vůbec není upírský horor ale atmosférická romance, kterou si pro sebe nevídaným způsobem ukradla Chloë Grace Moretz. I skvělý Elias Koteas vedle ní působí jako béčkový sparing partner a to se dá koneckonců říct i o celém filmu v porovnání s jeho švédským předobrazem (ano, schválně jsem si pro srovnání pustila i ten). Jistě, švédové byli první a je hrozný handicap být pak zkopírován a vylepšen... Jenže remake-neremake, Matt Reeves dokázal celý příběh vynést do úplně jiného levelu a pro mě je právě tento (tak strašně nezaslouženě) nenápadný klenot absolutní rehabilitací celého žánru. 90%

U filmů založených na skutečné události je vždy primární jedna věc: jak moc ho tvůrci ve jménu poutavosti a filmových zásad přikrášlí. Neštěstí, jak je známo, nejlepším scénáristou je občas sám život a tak v případě Surfařky nebylo žádné přislazení potřeba. Stačí se jen nechat unášet na vlnách síly lidského odhodlání v podání mé oblíbenkyně, výborné AnnySophie Robb. 90%, jen kousíček od pěti hvězd.