Na filmech miluji především to, že si lze téměř z každého něco odnést či vybrat určitou část, která se nás nějakým způsobem dotýká a také to, že jejich zhlédnutí umí občas přijít v tu pravou chvíli.
Někdy je potřeba toužit pouze po svobodě. Svobodě v rozhodování, svobodě v jednání bez omezení ať už něčím v nás samotných či okolím.
O tom správném nápadu i zpracování není pochyb. Ve stanici na povrchu Měsíce, patřící firmě Lunar, která zde těží Helium, se odehrává jednoduchý a dobře srozumitelný příběh. Jeho přímočarost je dostatečně vyvážena emocemi Sama Bella, jediného obyvatele stanice. Snímek je celkově velice klidný, ale o to více času je tu pro zamyšlení se nad pohnutkami lidského chování. Co se týká majitelů Lunaru, je až neuvěřitelné, co je člověk schopen udělat pro udržení si peněz. Příběh má i velice klidný závěr, o to více však vyniknou otevřené možnosti do budoucna, jež na stanici zůstanou.
Velice svěží snímek o přátelství, vztazích a hledání cesty k tomu pravému místu v životě, po kterém touží snad každý člověk. Postavy krásně vyplňují celých sto třináct minut filmu, každá je svá a z každé si lze vzít něco, co je divákovi blízké. Po shlédnutí jsem si připadala neskutečně osaměle... každý kolem sebe potřebuje ty správné lidi.
Kromě již vypsaných žánrů bych zmínila ještě rodinný. Film je zajímavý, má nápad, ale co se dějové linie týče, je velice předvídatelný. Nicméně scénář i přes to funguje a jednotlivé postavy neméně. Tři hvězdy jsou u mě průměr a i když čtyři je z mé strany až moc, přesto je dám.
Zajímavé a ještě jednou zajímavé... v dnešní době z jiného důvodu ani nedoporučuji. Film je plný příšerek, dnes už zastaralých a nic jiného tu příliš nevyniká. Na druhou stranu David Bowie působí kouzelně v roli zlého krále i dnes.
Film se až neskutečně hlásí k Interview, v několika případech ho vykrádá a v dalších jen napodobuje. Nelze opomenout několik okouzlujících okamžiků, přitažlivé upíry a další maličkosti, kterých však není dostatek pro zachránění celkového hodnocení. Zástupci krvesajské rasy se pokouší filmu přidat prostřednictvím "dramatického" rozpadání se při umírání - jediný problém je, že jim to nějak nevyšlo a působí to přehnaně vyumělkovaně.
Příběh je trošku neoriginální, některé okamžiky přebývají, sem tam se objeví informace až nepotřebná a spoustu věcí lze dopředu odhadnout. Místy jsem si lámala hlavu i s detaily až zbytečnými a pro film nepodstatnými. Na druhou stranu je to plné důležitých životních okamžiků a emocí a ve finále to funguje.
PEVNOST 12/2011 "A při tom by mohli být dědečky všech dnešních Stmívání, Upířích deníků a Pravých krví, pokud tedy hodně přimhouříme laskavé oko. ... Právě ztracení chlapci ... , poprvé výrazněji naznačili, že i děti noci mají v dnešním světě právo na sociální život a mohou se klidně toulat mezi námi ... " ---------- Právě díky tomuto článečku jsem se na film vůbec podívala. Sám o sobě film příliš zajímavý není, nicméně v souvislosti s dnešní upíří módou stojí za vidění. Je tu už jakýsi náznak ohledně atraktivnosti upírů, kdy už nejsou považováni za pouhá monstra pro horory. Kromě již zmíněných bych přidala ještě Lotu, Anitu Blake, Tinu Salo a další, kdy už hrdinky nejsou pouze bezbrannými dívkami ale umějí se kolem sebe ohánět nejrůznějšími zbraněmi. Neodpustím si ani poznámku o podobnosti s Buffy, konkrétně ve vzhledu přeměněných zubatých jedinců.
SPOILER Dostáváme se do doby před Carpenterovou Věcí, přesněji na stanici, která je později nalezena po masakru. Vše dobré na své předchůdkyni nová Věc kopíruje, jak situace tak interiéry a nějakou originalitu naprosto postrádá. Je také mnohem méně psychologická a jednotlivé postavy nejsou příliš vykresleny. Zajímavý je však způsob, jak rozeznat ty, co ještě nebyli infikování, mnohem jednodušeji. Veškerý boj se omezuje na plamenomety a měla jsem pocit, že většinou příběhu se postavy doslova propálily. Překvapivý je až konec, kdy se poslední přeživší podívají alespoň do nepatrné části vesmírné lodě.
Film je důkazem, jak moc toho lze nacpat do knihy a jaký zlomek se dá zfilmovat. I když scénárista vybral důležité okamžiky, perfektně vykreslená atmosféra, postavám tu věřím každé slovo - přes to všechno je v knize spousta střípků a drobností, které pomáhají vytvářet celkový obraz postapokalyptického světa a nesporně i McCarthyho jedinečný styl psaní dělá předlohu neopakovatelnou.
Bizarní a barevný snímek plný neskutečných scén a ještě neskutečnějších postav. Obě role, jak Yoshi tak i tajemný tulák, mají potenciál, který herci jak se patří využili, ale i přes to vše jsem měla pocit, jako by postavy měli ještě další části a hloubku, na které už divák nedohlédne. To vše doplňují scenérie z "plastické knihy" a divák se chvílemi ocitá v "počítačové hře" doprovázené patřičnými zvuky momentální situace. I přes svou bláznivost a roztahanost je film až překvapivě ucelený.
Velkolepé zakončení úžasné série. Nejvíce mě uchvátil Alan Rickman, který předvedl, že Severusova role ještě zdaleka nebyla vyčerpána. Ve filmu nechybí akce ani dojemné okamžiky a vše je dávkováno v ideálním poměru. Podzemí u Gringotových je nádherně tajemné a drak dojemný; vše je kouzelné, tak jak to ve světě kouzel má být. Každý příběh jednou skončí a jsem ráda, že jsem u tohoto konce mohla být.
Příběh se mi nezdál příliš originální, ale hezké momenty se v něm najdou. Vypráví o naivitě a hlouposti mládí a o důsledcích zvolení si špatné cesty. V některých situacích se nám zdá, že ani jiná volba není.
Film vypráví příběh o životní cestě zdánlivě obyčejného muže, o jeho zabité lásce a pomstě. Je to velkolepý a úchvatný snímek, ve kterém je poraženost a zrada nahrazena emocemi vítězství. Divák si kromě emocí užije i gladiátorské zápasy plné krve a zabíjení, jimž se v cestě za osudem nelze vyhnout.
Vše to stojí na hlavním hrdinovi, který sice není postavou, kterou bych si pamatovala ještě dlouho po shlédnutí filmu, nicméně Bettanovi role kazatele sedí jak přišitá. Zatím co on se ve filmu předvedl v „božím světle“, zbytek už trošku pokulhává. I když přiznávám, že upíři jako „pomilování hodní krasavci“ mi lezou na nervy, tyto monstra mohou být považována za cokoliv od nepovedeného ghúla až po mutanty. Vyjímkou je pak upír-člověk, který se od obyčejného muže liší pouze tesáky. Co se týče rezervací a měst v pustině, film neposkytl příliš informací o nich samotných, o jejich vývoji, o tom jak fungují... to by ale zajímalo nejspíš jen mě a film se zaměřil podstatně jiným směrem, takže bych to raději ani nerozpitvávala a vůbec vlastně nezmiňovala. Ostatní postavy už trochu pokulhávají – žena, která kazatele pronásledovala a pak se dala na jeho stranu, se zdá být příliš strnulá a s dalšíma třema, kteří byli vysláni do pustiny, působí jak ze špatného akčního filmu o hrdinech s přímo gigantickým úkolem na záchranu světa. Naopak Lucyin přítel a částečně i zachránce je sympatický a dějem klouže naprosto nenásilně. Akce se tu taky nějaká najde – sice místy trochu přemrštěná, ale budiž. Oko potěší také záběry scenérií, kterých není ve filmu málo.
Milé, úsměvné, ale přesto mě to nijak zvlášť nenadchlo. Dialogy mě většinou nerozesmály, scéna mě pobavila málo která. Jen mě napadlo, jestli za mě byly pohádky taky tak sprosté, ale myslím že ne, nebo jsem si to pochopitelně tenkrát jen neuvědomovala :).
Velkolepé a dojemné, nechybí hluboké emoce ani příběh. Je vidět oddanost, disciplína, spontánnost i odhodlání. Utkává se tu myšlení dvou různých národů, způsobu jejich života a pohled na tradice.
Ve filmu mi chyběla spousta informací týkající se života upírů, jejich "rodin", hierarchie atd. a také minulosti samotného D, jeho názorů na život atd. Naopak jednotlivé postavy jsou více méně propracované; děj je podbarven nijak výraznou hudbou. Film z velké části stojí na soubojích lidí a D s všemožným potvorstvem, ale i tak nejsou jendotlivé boje nijak složité a přímé střety zblízka - tělo na tělo - jednoduché a krátké. Děj není nijak originální, ale postavy jsou po výtvarné stránce velice detailně propracovány a je se na co dívat. "Hlavní hrdina" D je patřičně pohledný a dialogy také nezaostaly. Některé okamžiky mohly působyt poněkud vážněji, ale najdou se ve filmu i pěkné chvíle, kvůli nimž stojí za to se na něj dodívat.
Rozjezd byl trochu pomalejší, napjatě jsem u něj čekala, na kterou "příčku žebříčku" se u mě film posune. Vzpomínky hlavních postav na tehdejší dobu i jejich osudy byly vybrány pro diváka myslím zajímavě - jako někdo, kdo tu dobu nezažil, to ani z jiného pohledu hodnotit nemůžu. Nemohu posoudit, jak autentický film byl. Dialogy ušly, místy jsem se u nich opravdu bavila. Jeden z mála typických českých filmů, který se mi v poslední době opravdu líbil.
Moje komentáře
Útěk do divočiny (2007)
Na filmech miluji především to, že si lze téměř z každého něco odnést či vybrat určitou část, která se nás nějakým způsobem dotýká a také to, že jejich zhlédnutí umí občas přijít v tu pravou chvíli. Někdy je potřeba toužit pouze po svobodě. Svobodě v rozhodování, svobodě v jednání bez omezení ať už něčím v nás samotných či okolím.
Moon (2009)
O tom správném nápadu i zpracování není pochyb. Ve stanici na povrchu Měsíce, patřící firmě Lunar, která zde těží Helium, se odehrává jednoduchý a dobře srozumitelný příběh. Jeho přímočarost je dostatečně vyvážena emocemi Sama Bella, jediného obyvatele stanice. Snímek je celkově velice klidný, ale o to více času je tu pro zamyšlení se nad pohnutkami lidského chování. Co se týká majitelů Lunaru, je až neuvěřitelné, co je člověk schopen udělat pro udržení si peněz. Příběh má i velice klidný závěr, o to více však vyniknou otevřené možnosti do budoucna, jež na stanici zůstanou.
Nana (2005)
Velice svěží snímek o přátelství, vztazích a hledání cesty k tomu pravému místu v životě, po kterém touží snad každý člověk. Postavy krásně vyplňují celých sto třináct minut filmu, každá je svá a z každé si lze vzít něco, co je divákovi blízké. Po shlédnutí jsem si připadala neskutečně osaměle... každý kolem sebe potřebuje ty správné lidi.
Nokturno (studentský film) (2009)
(krátkometrážní) Zajímavé, povedené, po výtvarné stránce bezchybné.
Graffitiger (studentský film) (2010)
(krátkometrážní) Smutné a rozkošné, velice zajímavý nápad.
Drive (2011)
Ano, styl je zajímavý a ano, je to něco jiného, není to tuctové... nicméně pro mě nudné a uspávací, plné neprocítěných emocí.
Ocelová pěst (2011)
Kromě již vypsaných žánrů bych zmínila ještě rodinný. Film je zajímavý, má nápad, ale co se dějové linie týče, je velice předvídatelný. Nicméně scénář i přes to funguje a jednotlivé postavy neméně. Tři hvězdy jsou u mě průměr a i když čtyři je z mé strany až moc, přesto je dám.
Labyrint (1986)
Zajímavé a ještě jednou zajímavé... v dnešní době z jiného důvodu ani nedoporučuji. Film je plný příšerek, dnes už zastaralých a nic jiného tu příliš nevyniká. Na druhou stranu David Bowie působí kouzelně v roli zlého krále i dnes.
Královna prokletých (2002)
Film se až neskutečně hlásí k Interview, v několika případech ho vykrádá a v dalších jen napodobuje. Nelze opomenout několik okouzlujících okamžiků, přitažlivé upíry a další maličkosti, kterých však není dostatek pro zachránění celkového hodnocení. Zástupci krvesajské rasy se pokouší filmu přidat prostřednictvím "dramatického" rozpadání se při umírání - jediný problém je, že jim to nějak nevyšlo a působí to přehnaně vyumělkovaně.
That's It, That's All. (2008)
Vizuálně bezkonkurenční, kluci jsou prostě machři... hudba povedená. Zajímavější než The Art of Flight.
Art of Flight, The (2011)
Pěkná reklama, určitě je na co se dívat, ale to je tak vše.
Vyměřený čas (2011)
Zdaleka ne dokonalé, mnoho věcí nevysvětlených a nedomyšlených. Je tu však nápad a jako akční sci-fi to funguje, víc jsem ani nečekala.
Warrior (2011)
Příběh je trošku neoriginální, některé okamžiky přebývají, sem tam se objeví informace až nepotřebná a spoustu věcí lze dopředu odhadnout. Místy jsem si lámala hlavu i s detaily až zbytečnými a pro film nepodstatnými. Na druhou stranu je to plné důležitých životních okamžiků a emocí a ve finále to funguje.
Ztracení chlapci (1987)
PEVNOST 12/2011 "A při tom by mohli být dědečky všech dnešních Stmívání, Upířích deníků a Pravých krví, pokud tedy hodně přimhouříme laskavé oko. ... Právě ztracení chlapci ... , poprvé výrazněji naznačili, že i děti noci mají v dnešním světě právo na sociální život a mohou se klidně toulat mezi námi ... " ---------- Právě díky tomuto článečku jsem se na film vůbec podívala. Sám o sobě film příliš zajímavý není, nicméně v souvislosti s dnešní upíří módou stojí za vidění. Je tu už jakýsi náznak ohledně atraktivnosti upírů, kdy už nejsou považováni za pouhá monstra pro horory. Kromě již zmíněných bych přidala ještě Lotu, Anitu Blake, Tinu Salo a další, kdy už hrdinky nejsou pouze bezbrannými dívkami ale umějí se kolem sebe ohánět nejrůznějšími zbraněmi. Neodpustím si ani poznámku o podobnosti s Buffy, konkrétně ve vzhledu přeměněných zubatých jedinců.
Věc: Počátek (2011)
SPOILER Dostáváme se do doby před Carpenterovou Věcí, přesněji na stanici, která je později nalezena po masakru. Vše dobré na své předchůdkyni nová Věc kopíruje, jak situace tak interiéry a nějakou originalitu naprosto postrádá. Je také mnohem méně psychologická a jednotlivé postavy nejsou příliš vykresleny. Zajímavý je však způsob, jak rozeznat ty, co ještě nebyli infikování, mnohem jednodušeji. Veškerý boj se omezuje na plamenomety a měla jsem pocit, že většinou příběhu se postavy doslova propálily. Překvapivý je až konec, kdy se poslední přeživší podívají alespoň do nepatrné části vesmírné lodě.
Cesta (2009)
Film je důkazem, jak moc toho lze nacpat do knihy a jaký zlomek se dá zfilmovat. I když scénárista vybral důležité okamžiky, perfektně vykreslená atmosféra, postavám tu věřím každé slovo - přes to všechno je v knize spousta střípků a drobností, které pomáhají vytvářet celkový obraz postapokalyptického světa a nesporně i McCarthyho jedinečný styl psaní dělá předlohu neopakovatelnou.
Bunraku (2010)
Bizarní a barevný snímek plný neskutečných scén a ještě neskutečnějších postav. Obě role, jak Yoshi tak i tajemný tulák, mají potenciál, který herci jak se patří využili, ale i přes to vše jsem měla pocit, jako by postavy měli ještě další části a hloubku, na které už divák nedohlédne. To vše doplňují scenérie z "plastické knihy" a divák se chvílemi ocitá v "počítačové hře" doprovázené patřičnými zvuky momentální situace. I přes svou bláznivost a roztahanost je film až překvapivě ucelený.
Neuvěřitelná cesta (1993)
Jako malá jsem u toho snad i brečela (opravdu malá :-) , takže hodnotím podle dojmů z dětství, dnes bych tomu dala nejspíš o hvězdičku méně.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Velkolepé zakončení úžasné série. Nejvíce mě uchvátil Alan Rickman, který předvedl, že Severusova role ještě zdaleka nebyla vyčerpána. Ve filmu nechybí akce ani dojemné okamžiky a vše je dávkováno v ideálním poměru. Podzemí u Gringotových je nádherně tajemné a drak dojemný; vše je kouzelné, tak jak to ve světě kouzel má být. Každý příběh jednou skončí a jsem ráda, že jsem u tohoto konce mohla být.
300: Bitva u Thermopyl (2006)
Skvělý nářez plný prosté sirovosti, masa a dialogů, které si člověk vychutná.
Železný obr (1999)
Je to pro děti, je to o hrdinství a velkém přátelství, ale také je to animovaná pohádka, kterou člověk ocení snad v každém věku.
Requiem za sen (2000)
Příběh se mi nezdál příliš originální, ale hezké momenty se v něm najdou. Vypráví o naivitě a hlouposti mládí a o důsledcích zvolení si špatné cesty. V některých situacích se nám zdá, že ani jiná volba není.
Gladiátor (2000)
Film vypráví příběh o životní cestě zdánlivě obyčejného muže, o jeho zabité lásce a pomstě. Je to velkolepý a úchvatný snímek, ve kterém je poraženost a zrada nahrazena emocemi vítězství. Divák si kromě emocí užije i gladiátorské zápasy plné krve a zabíjení, jimž se v cestě za osudem nelze vyhnout.
Kazatel (2011)
Vše to stojí na hlavním hrdinovi, který sice není postavou, kterou bych si pamatovala ještě dlouho po shlédnutí filmu, nicméně Bettanovi role kazatele sedí jak přišitá. Zatím co on se ve filmu předvedl v „božím světle“, zbytek už trošku pokulhává. I když přiznávám, že upíři jako „pomilování hodní krasavci“ mi lezou na nervy, tyto monstra mohou být považována za cokoliv od nepovedeného ghúla až po mutanty. Vyjímkou je pak upír-člověk, který se od obyčejného muže liší pouze tesáky. Co se týče rezervací a měst v pustině, film neposkytl příliš informací o nich samotných, o jejich vývoji, o tom jak fungují... to by ale zajímalo nejspíš jen mě a film se zaměřil podstatně jiným směrem, takže bych to raději ani nerozpitvávala a vůbec vlastně nezmiňovala. Ostatní postavy už trochu pokulhávají – žena, která kazatele pronásledovala a pak se dala na jeho stranu, se zdá být příliš strnulá a s dalšíma třema, kteří byli vysláni do pustiny, působí jak ze špatného akčního filmu o hrdinech s přímo gigantickým úkolem na záchranu světa. Naopak Lucyin přítel a částečně i zachránce je sympatický a dějem klouže naprosto nenásilně. Akce se tu taky nějaká najde – sice místy trochu přemrštěná, ale budiž. Oko potěší také záběry scenérií, kterých není ve filmu málo.
Rango (2011)
Milé, úsměvné, ale přesto mě to nijak zvlášť nenadchlo. Dialogy mě většinou nerozesmály, scéna mě pobavila málo která. Jen mě napadlo, jestli za mě byly pohádky taky tak sprosté, ale myslím že ne, nebo jsem si to pochopitelně tenkrát jen neuvědomovala :).
Poslední samuraj (2003)
Velkolepé a dojemné, nechybí hluboké emoce ani příběh. Je vidět oddanost, disciplína, spontánnost i odhodlání. Utkává se tu myšlení dvou různých národů, způsobu jejich života a pohled na tradice.
Vampire Hunter D (2001)
Ve filmu mi chyběla spousta informací týkající se života upírů, jejich "rodin", hierarchie atd. a také minulosti samotného D, jeho názorů na život atd. Naopak jednotlivé postavy jsou více méně propracované; děj je podbarven nijak výraznou hudbou. Film z velké části stojí na soubojích lidí a D s všemožným potvorstvem, ale i tak nejsou jendotlivé boje nijak složité a přímé střety zblízka - tělo na tělo - jednoduché a krátké. Děj není nijak originální, ale postavy jsou po výtvarné stránce velice detailně propracovány a je se na co dívat. "Hlavní hrdina" D je patřičně pohledný a dialogy také nezaostaly. Některé okamžiky mohly působyt poněkud vážněji, ale najdou se ve filmu i pěkné chvíle, kvůli nimž stojí za to se na něj dodívat.
Armáda démonů: Matka slz (2007)
Nejnechutnější film, jaký jsem do této doby viděla.
Final Fantasy VII: Last Order (video film) (2005)
Akce, animace, vše bezchybné a podbarvené tou správnou hudbou. Záběry nemohly být lepší.
Kawasakiho růže (2009)
Rozjezd byl trochu pomalejší, napjatě jsem u něj čekala, na kterou "příčku žebříčku" se u mě film posune. Vzpomínky hlavních postav na tehdejší dobu i jejich osudy byly vybrány pro diváka myslím zajímavě - jako někdo, kdo tu dobu nezažil, to ani z jiného pohledu hodnotit nemůžu. Nemohu posoudit, jak autentický film byl. Dialogy ušly, místy jsem se u nich opravdu bavila. Jeden z mála typických českých filmů, který se mi v poslední době opravdu líbil.