Za bůhvíjak intenzivní či emocionální tenhle film nepovažuju, ne ani tak kvůli hromadě líbivých klišé a předvídatelnému vývoji, ale spíše proto, že mě naplno zaujal až scénou prvního setkání obou bratrů (což je někdy po hodině). Druhá (převážně soubojová) polovina tu první v mých očích válcuje skoro o jednu třídu. A přestože ani mnohými extrémně vychvalované finále neshledávám nikterak fenomenálním, nelze než souhlasit, že se jedná o vrchol filmu, jenž zanechá velmi pozitivní celkový dojem (slzy u diváků jsou v tomto případě snadno pochopitelné). A Tom Hardy je neskutečný zvíře! 80 %
Slušný televizní film. Silný příběh i dobří herci jsou přítomni, ale zpracování je na můj vkus příliš obyčejné, krotké a hlavně nedostatečně intenzivní. Tady by surovost a sugestivní zobrazení násilí byly určitě ku prospěchu. Základem by samozřejmě tak jako tak musela být osobitá a pevná režijní vize. 60 %
Řemeslně brilantní a hudebně půvabný monotónní rodinný doják, z něhož s přibývajícími minutami stále silněji prosakuje Scorseseho nezměrná láska ke kinematografii. Jakmile se totiž začne o filmech byť jen mluvit, je HUGO pro každého zarytého cinefila rázem nadpozemský. Velká škoda zdlouhavého rozjezdu, zbytečně se opakujících motivů (Cohen se tam mohl objevit 3x nebo 4x a bohatě by to stačilo) a několika příliš sentimentálních dialogů. Se zkratkovitějším a údernějším scénářem mohl Mistr natočit podobně krásnou a dokonalou poctu filmařině, jakou je pro mě Burtonův ED WOOD... 80 %
Fincher má opět pevně ve svých rukách každou scénu (na minimálně čtyři z nich hned tak nezapomenu), ale celek (vinou zřejmě hodně nefilmově koncipované předlohy) je tentokrát trochu slabší. První půlku vlastně jen čekáme než se propojí dvě takřka nesouvisející (byť obě atraktivní) dějové linie a posledních dvacet minut plní funkci pouhého přemostění do druhého dílu. Navíc k odhalení vraha dojde tak nějak zničehonic, což ale na druhou stranu zase tak moc nevadí, poněvadž jeho totožnost stejně překvapí málokoho (bohužel). Osobně mám trochu problém i s velice kontrastní titulní dvojicí - zatímco Lisbeth je neuvěřitelně zábavná a zajímavá (svým vzhledem, chováním, inteligencí, minulostí), Blomkvist je pro mě vcelku sterilní postavou, která je definována značně obecně a tudíž postrádá nějaký charakteristický rys, jenž by ji učinil sympatickou nebo jakkoli hodnou zájmu (obsadit dobrého a charismatického herce někdy zkrátka nestačí). Pozn.: Úvodní titulky jsou audiovizuální žrádlo nejhrubšího zrna! 80 %
Čeští filmoví a seriáloví tvůrci se zřejmě nedokážou obejít bez partnerské nevěry jakožto nosného dějového prvku. Patrně si asi myslí, že tuzemské diváky nic jiného nezajímá. Svým způsobem možná i mají pravdu. Zásadní problém však vidím v tom, že je tohle téma často nahlíženo velmi neadekvátní optikou. Nepovažuju se za přehnaně konzervativního usedlého suchara, jemuž vadí vše, co jen mírně zavání amorálností. Naopak mě takové věci obvykle spíš fascinují - proto si s chutí užívám například každou epizodu seriálového Spartaka obsahující řádně divoké sexuální orgie. Je to především proto, že vím, že tam tohle dráždivé pozlátko obvykle má svůj smysl (čímž nepopírám, že někdy je to už docela přehnané). Zde se nahoty a sexu dočkáme minimálně, kdežto uvnitř je film (respektive příběh a zejména postavy) prohnilý, možná dokonce až zvrácený (zvláště kvůli postavě Rudolfa a obludně smontovanému závěru). Nevěra, uskutečňovaná z pouhého rozmaru, je prezentována jako věc, která vztah nejenom, že neničí, ale dokonce mu prospívá! Svého zahýbání tu nikdo nelituje, ani dobrovolně (z pohnutek svědomí), ani z donucení okolnostmi (u Rudolfa už to v jedné chvíli vypadá, že k tomu dojde, ale nakonec to dopadne úplně opačně, takže opět nedojde k výraznému vývoji postavy, tudíž ani k žádné katarzi). Navíc si neumím představit inteligentní a svéprávnou ženu, která bude svému manželovi tolerovat pravidelné jednorázové nevěry jenom proto, že na "oplátku" za to občas dostane luxusní kabelku... Zkrátka - teze, které z Vejdělkova snímku trčí, se mi nelíbí a nesouhlasím s nimi. Nicméně i tak je to kvalitně odvedená filmařina s odpovídajícími hereckými výkony, která dobře odsýpá a v několika momentech (romantických, komediálních i ryze dramatických) funguje přesně tak, jak má. V konečném součtu to má ty samé klady i zápory jako ŽENY V POKUŠENÍ. 60 %
Exkluzivní kriminálka, která se dle mého názoru řadí mezi ty nejlepší z prvního desetiletí 21. století. Dějově nadstandardně propracované a vyhrocené, nekompromisní, drsné, atmosférické, osudové... A snad všemi herci výtečně zahrané a režisérem Marchalem bezchybně natočené. Konec je také dobrý, ale určitě mohl být ještě lepší. A kdyby tomu tak bylo, šlo by o zcela rovnocennou konkurenci pro NELÍTOSTNÝ SOUBOJ... 90 %
Nejrealističtější a nejinspirativnější film ze školního prostředí, jaký jsem kdy viděl. Drtivý tah na bránu daný především věcnými a poutavými diskuzemi o závažných aktuálních tématech a odzbrojující autenticitou, zejména ze strany herců. 90%
Jak by řekl Roger Murtaugh: "I'm too old for this shit". Rutinní, plochá, kýčovitá, vykalkulovaná a snadno zapomenutelná romantika pro lidi do 15-ti let. Čtenářky Bravogirl u toho bezesporu spotřebují minimálně jedno balení kapesníků. 50 %
Šťavnatá dobová atmosféra, dokonale charismatičtí herci (Nicholson, Dunaway, Huston), zničující závěr... Tohle by samo o sobě mělo stačit k perfektnímu diváckému zážitku. Jenže nestačí... Nemůžu si pomoct, ale i napodruhé (s odstupem pár let od prvního zhlédnutí) mě začal scénář nudit už někdy v první hodině (a z letargie mě opět vytrhly až fenomenální poslední minuty). Celý ten příběh se na můj vkus odvíjí příliš jednoduše, přímočaře a hlavně dost utahaně (a tudíž nezáživně), takže ani skvělá pointa nemá moc velkou šanci to zachránit. Je mi jasné, že s tímhle názorem tu budu možná i jediný, ale podle mě je ČÍNSKÁ ČTVRŤ nejpřeceňovanější Polanského film. Ovšem minimálně ještě jednu šanci jí dám, i když dřív jak za nějakých 5 let to asi nebude. 60 - 70 %
Po adrenalinem hýřící a po všech stránkách skvělé trojce přichází doposud nejstaromódnější (i navzdory všem těm hi-tech udělátkům), nejhravější a nejodlehčenější díl série. Ale bohužel i nejméně soudržný. Děj se v mých očích až moc rozpadá na tři hlavní mise (Rusko, Dubaj, Indie), které spojuje pouze ta nejvíce anachronická bondovská zápletka o šíleném vědci, který chce odpálit jaderné hlavice (a samozřejmě k tomu potřebuje kufřík a satelit). Ten navíc ani nemá žádný charakterový prostor, takže se tvůrci spoléhají pouze na charisma jeho představitele. Animákový bůh a nadšený staromilec Brad Bird svým prvním hraným filmem však rozhodně nezklamal. Spíše naopak - GHOST PROTOCOL je velkolepá špionážní jízda v klasickém stylu, v níž se střídají exotické lokace a rozmanité, nápadité a napínavé akční scény. Ke všemu má pan režisér zjevně smysl pro decentní humor (ta léta strávená tvorbou seriálu SIMPSONOVI a u Pixaru tu jsou občas znát), takže i když jsou některé pasáže možná už trochu přes čáru, člověk nemusí sám sebe dlouho přemlouvat, aby to snímku odpustil. Skuteční lidé holt nevydrží takové vylomeniny jako ti animovaní, viď, Brade? ;) ___ Vůbec bych se nezlobil, kdyby pětka navázala na zde nastolený (týmový) koncept... 80 %
MELANCHOLIA je v první řadě pocitovou záležitostí stojící na komorní atmosféře a hereckých výkonech, v níž děj není příliš důležitý. A samozřejmě se ani omylem nejedná o trikové katastrofické sci-fi s akčními scénami a haldou dojemných úmrtí (docela rád bych věděl, jestli na to někdo šel s vidinou dalšího ARMAGEDDONU nebo DRTIVÉHO DOPADU). Trier je výborný režisér, který dobře zvládá intimní a emočně vypjaté okamžiky a který snad nikdy neinklinoval ke konvenčnímu mainstreamu - naopak si z něj často dělá spíš legraci (a tím i z většiny běžných diváků). Jeho vize konce světa kupodivu není skoro vůbec šokující, neobvykle drsná, ironická, ani provokativní (viz režisérův předchozí ANTIKRIST), což ovšem rozhodně neznamená, že je snadno stravitelná (nebo nedej bože dokonce povrchně zábavná). Tohle je jeden z kategorie filmů, které asi budou na každého člověka fungovat trochu jinak. Zatímco pro citově silně založené jedince (a tím nemyslím jen melancholiky) bude s velkou pravděpodobností naprosto úžasný a neuvěřitelně hluboký, cyničtí suchaři se patrně unudí k smrti už během esteticky maximálně stylizovaného prologu. Osobně jsem asi někde uprostřed - pro mě to byla solidní artová depka, která mě skoro ničím neštvala, ale na zadek jsem se z ní taky neposadil. 60 - 70 %
Další proslulý disneyovský megahit, jenž s nástupem studia Pixar trochu ztratil na síle a půvabu. Příběh by přeci jen zasluhoval sofistikovanější rozvržení a hlavně zbavit v 90. letech skoro nezbytných, dnes už však nadbytečně působících písní (až na Can you feel the love tonight, kterou považuji za nepostradatelnou pro děj). Krásná ruční animace a bombastická hudba Hanse Zimmera naštěstí nijak zásadně nezastaraly, takže minimálně jejich zásluhou je LVÍ KRÁL stále nadprůměrným zážitkem. A řekl bych, že nejen pro malé děti. 80 - 90 %
RANGO se hrozně těžko škatulkuje. Jak žánrově, tak kvalitativně. Zatímco první polovina je v zásadě klasickou komediální taškařicí ve westernových kulisách, druhá nemá daleko k dusnému noirovému thrilleru, otevřeně kritizujícímu vykořisťovatelské velkoobchodníky (nepopiratelná inspirace a variování TENKRÁT NA ZÁPADĚ a ČÍNSKÉ ČTVRTI). Základní kostra příběhu je sice jedno velké, tisíckrát viděné, a opravdu brutálně předvídatelné klišé, nicméně Verbinského hravost a nápaditost (namátkou: velkolepá honička počínající parodií na APOKALYPSU, suše hláškující indián, spousta výborného dospělého humoru, jedno unikátní cameo atd.) jsou přítomny takřka neustále, takže i přes nekonzistentní celek je pořád na co koukat a čím se bavit. Ubrat na stopáži a ztřeštěnosti hlavní postavy (nebýt jí, tak je ten film vlastně úplně nedětský), sahal by RANGO po dokonalosti a titulu nejlepšího animáku minimálně od TOY STORY 3... 80 %
Tuctová hollywoodská story, kterou Wright natočil tak, že si z ní chvilkami dělá tak trochu srandu a jindy je zase stylovější a nadupanější než většina snaživých rutinérů (videoklipově střižený útěk z podzemního komplexu a jednozáběrová bitka v garážích jsou velmi opojné). Forma zase jednou nepopiratelně válcuje obsah a tohle je naštěstí jeden z těch případů, kdy to vlastně vůbec nevadí. Wright zásluhou své poměrně sevřené vize udělal z jinak nepříliš výjimečného příběhu lehce bizarní, ale rozhodně pozoruhodný kousek. Něco podobného se v poslední době povedlo zejména Refnovi v DRIVE. 70 %
Epický velekýč zahlcený tunami klišé a patosu, na nějž se ale přesto krásně kouká. Zejména kvůli malebné kameře, skvělé akci a nádherné hudbě Hanse Zimmera. A i ten Cruise sem dost dobře pasuje... Velmi slušné hollywoodské řemeslo, které asi neskončí ve zlatém fondu světové kinematografie, ale v propadlišti dějin snad také ne. 70 - 80 %
Z Birdovy animákové "svaté trojice" Železný obr-Úžasňákovi-Ratatouille je poslední jmenovaný sice asi nejslabší (lépe řečeno: nejméně skvělý), protože je nejvíce zaměřený na menší diváky a především nejméně nápaditý a fanouškovsky koncipovaný, ale zase u srdce možná nejhřejivější... Celou dobu sice balancuje na hraně typického uslintaného disneyovského kýče, ale zásluhou pana režiséra onu pomyslnou hranici v podstatě nikdy nepřekročí a proto perfektně funguje snad každý vtip (včetně těch nejinfantilnějších), stejně jako všechny roztomilé a dojemné momenty. A i když mi úplně nevoní Linguiniho jednorozměrná poťouchlost (Remy je bez výhrad v každém ohledu), famózní slzopudný flashback Antona Ega to na těch 5* vždycky s přehledem vytáhne... Zkrátka další prvotřídní pixarovka. 90 %
Lynche nechápu skoro nikdy (pokud nejde o výjimky typu PŘÍBĚH ALVINA STRAIGHTA), ale většinou mě aspoň nadprůměrně baví (MODRÝ SAMET, ZBĚSILOST V SRDCI) a někdy dokonce fascinuje a děsí (MULHOLLAND DRIVE). V případě krátkometrážní ABECEDY jsem se však absolutně nechytal a tudíž vlastně vůbec nevím, co si o ní mám myslet. Moje hodnocení rozhodně nevypovídá o objektivních kvalitách filmu (jsou-li vůbec nějaké), pouze mám pocit, že lepší, ale ani horší, si ode mě (nejspíš) nezaslouží.
Vynikající malý projekt, který z minima vytěžil v podstatě maximum. Jednoduchý, skromný, ale takřka dokonale promyšlený a fungující příběh kvůli svému rozkouskování do deseti "drobků" sice může působit delší, než ve skutečnosti je, ale charismatická titulní dvojice, její strhující dialogy a různorodé flashbacky do zabijákovy minulosti naštěstí nedají nudě ani na chvíli šanci vystrčit růžky. Navíc jsem vážně nečekal, že se z toho ke konci vyklube drama skoro antických rozměrů... Každopádně Kiefer Sutherland se pro role nechybujících cool hitmanů s kamennou tváří patrně narodil. 80 - 90 %
Asi jsem moc velká citlivka, ale tomuhle druhu černého humoru jsem se vážně smát nedokázal... Což ovšem neznamená, že to není skvěle napsané a především zahrané. Jen v tom vidím víc cynický psychothriller než komedii... Naštěstí mi to ale ani moc nevadí. ;-) 70 - 80 %
Tak úmornou, nezáživnou a vážně se tvářící sračku snad ani nemohl natočit Guy Ritchie... Spíš bych to tipoval na nějakého jeho hodně fetujícího napodobitele. 40 %
Na plných 100 % mi chybí některé mé velmi oblíbené songy (Elevation, Walk On, The Hands That Built America aj.), ale jinak takřka bez výhrad (hlavně atmosféra a 3D byly moc fajn). (Hodnotím z pozice velkého a dlouholetého fanouška kapely.) 90 %
ŽENY SOBĚ jsou příliš dlouhé, rozvláčné a proto gradují až moc pozvolna. Jejich nadprůměrný scénář by si zasloužil zrealizovat nápaditějším a odvážnějším (odvázanějším) režisérem, jenž by jim dodal říznější a sevřenější filmový tvar. Všechny uvedené výtky však dostatečně kompenzuje báječná Kristen Wiig v hlavní roli. Ta ženská je extra třída, která ten film táhne i ve slabších chvilkách. Je hezká (ale ne prvoplánově), sympatická, vtipná a především její zásluhou funguje většina emocí. I ostatní herci jsou dobří (hlavně "ajťákovský" Chris O'Dowd a Rose Byrne), ale ústřední hvězda téhle výborné romantické komedie je zkrátka neoddiskutovatelná. Filmům o ženách (a pro ženy) se obvykle raději vyhýbám, ale tenhle jsem si užil. Patrně proto, že to není výhradně jen ženská záležitost... ;-) 70 %
Nepopsatelně úžasná animace (jednak krásná, ale hlavně neuvěřitelně realistická a "živá") a plně využité 3D (pro mě asi nejlepší od AVATARA), ale na můj vkus trochu fádní (a příliš přímočarý) příběh a jednorozměrné/nudné postavy. Ani ďábelské tempo a dvě megalomanské akční scény (Maroko, jeřáby) nezabránily tomu, abych se někdy po polovině nezačal lehce nudit. Humoru je sice dost, ale není nic extra, což platí i o konci (tentokrát se nedostavila žádná katarze, na kterou bývám u Spielberga zvyklý). Technicky abnormálně dokonalá TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ bohužel postrádají kouzlo a srdce, jimiž disponují všechny díly Indiana Jonese či první JURSKÝ PARK. Tady jako kdyby jel Mistr na autopilota... Ale jako rodinný film je to vlastně úplně super a na sequel od Petera Jacksona se těším už teď. ;-) 70 - 80 %
Lehce nadprůměrná prvoplánová zábava. Od Niccola se sice asi čekalo něco hlubšího a propracovanějšího (jeho vize má dost mezer a upřímně pochybuji, že by takhle mohl svět v blízké budoucnosti vypadat a fungovat, i když samozřejmě chápu, že má jít v první řadě o provokativní satiru), ale budiž. Skvělý ústřední nápad tudíž nebyl využit pro stvoření atmosférické přemýšlivé dystopie, nýbrž pro vznik konvenční mainstreamové lupičsko-útěkové žánrovky s očividně přiškrceným rozpočtem (což snímku naštěstí nijak zásadně neubližuje). 70 %
Božsky rozjetá osobitá variace na superhrdinské příběhy, které ale v druhé polovině začne docházet dech. Finální zvrat je velmi fajn, přesto bych si docela přál sequel, poněvadž mi připadá, že ten film skončí dřív, než skutečně začne, přičemž takové téma by s přehledem utáhlo celou trilogii... 70 - 80 %
Má to několik podstatných failů (obsazení Bartošky do pro něj zcela nevhodné role, podivně zrealizovaná finální scéna, která měla být vrcholem filmu), ale pořád mi z toho vychází mírný televizní nadprůměr. Hlavně zásluhou Jaroslava Plesla, temného ladění a i samotné zápletky, která má hlavu i patu a dalo se z ní vyždímat prvotřídní kriminální drama. Škoda, je totiž vidět, že Sedláček by to za správné konstelace hvězd mohl zvládnout na výbornou... 60 %
Moje komentáře
Warrior (2011)
Za bůhvíjak intenzivní či emocionální tenhle film nepovažuju, ne ani tak kvůli hromadě líbivých klišé a předvídatelnému vývoji, ale spíše proto, že mě naplno zaujal až scénou prvního setkání obou bratrů (což je někdy po hodině). Druhá (převážně soubojová) polovina tu první v mých očích válcuje skoro o jednu třídu. A přestože ani mnohými extrémně vychvalované finále neshledávám nikterak fenomenálním, nelze než souhlasit, že se jedná o vrchol filmu, jenž zanechá velmi pozitivní celkový dojem (slzy u diváků jsou v tomto případě snadno pochopitelné). A Tom Hardy je neskutečný zvíře! 80 %
Rodinná pouta (TV seriál) (2004)
Umělecká hodnota je bezesporu nulová, musí vám stačit, že je to barevný, hejbe se to a je to na pokračování (viz Zdeněk Izer)... ;) :D
Americký zločin (2007)
Slušný televizní film. Silný příběh i dobří herci jsou přítomni, ale zpracování je na můj vkus příliš obyčejné, krotké a hlavně nedostatečně intenzivní. Tady by surovost a sugestivní zobrazení násilí byly určitě ku prospěchu. Základem by samozřejmě tak jako tak musela být osobitá a pevná režijní vize. 60 %
Hugo a jeho velký objev (2011)
Řemeslně brilantní a hudebně půvabný monotónní rodinný doják, z něhož s přibývajícími minutami stále silněji prosakuje Scorseseho nezměrná láska ke kinematografii. Jakmile se totiž začne o filmech byť jen mluvit, je HUGO pro každého zarytého cinefila rázem nadpozemský. Velká škoda zdlouhavého rozjezdu, zbytečně se opakujících motivů (Cohen se tam mohl objevit 3x nebo 4x a bohatě by to stačilo) a několika příliš sentimentálních dialogů. Se zkratkovitějším a údernějším scénářem mohl Mistr natočit podobně krásnou a dokonalou poctu filmařině, jakou je pro mě Burtonův ED WOOD... 80 %
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Fincher má opět pevně ve svých rukách každou scénu (na minimálně čtyři z nich hned tak nezapomenu), ale celek (vinou zřejmě hodně nefilmově koncipované předlohy) je tentokrát trochu slabší. První půlku vlastně jen čekáme než se propojí dvě takřka nesouvisející (byť obě atraktivní) dějové linie a posledních dvacet minut plní funkci pouhého přemostění do druhého dílu. Navíc k odhalení vraha dojde tak nějak zničehonic, což ale na druhou stranu zase tak moc nevadí, poněvadž jeho totožnost stejně překvapí málokoho (bohužel). Osobně mám trochu problém i s velice kontrastní titulní dvojicí - zatímco Lisbeth je neuvěřitelně zábavná a zajímavá (svým vzhledem, chováním, inteligencí, minulostí), Blomkvist je pro mě vcelku sterilní postavou, která je definována značně obecně a tudíž postrádá nějaký charakteristický rys, jenž by ji učinil sympatickou nebo jakkoli hodnou zájmu (obsadit dobrého a charismatického herce někdy zkrátka nestačí). Pozn.: Úvodní titulky jsou audiovizuální žrádlo nejhrubšího zrna! 80 %
Muži v naději (2011)
Čeští filmoví a seriáloví tvůrci se zřejmě nedokážou obejít bez partnerské nevěry jakožto nosného dějového prvku. Patrně si asi myslí, že tuzemské diváky nic jiného nezajímá. Svým způsobem možná i mají pravdu. Zásadní problém však vidím v tom, že je tohle téma často nahlíženo velmi neadekvátní optikou. Nepovažuju se za přehnaně konzervativního usedlého suchara, jemuž vadí vše, co jen mírně zavání amorálností. Naopak mě takové věci obvykle spíš fascinují - proto si s chutí užívám například každou epizodu seriálového Spartaka obsahující řádně divoké sexuální orgie. Je to především proto, že vím, že tam tohle dráždivé pozlátko obvykle má svůj smysl (čímž nepopírám, že někdy je to už docela přehnané). Zde se nahoty a sexu dočkáme minimálně, kdežto uvnitř je film (respektive příběh a zejména postavy) prohnilý, možná dokonce až zvrácený (zvláště kvůli postavě Rudolfa a obludně smontovanému závěru). Nevěra, uskutečňovaná z pouhého rozmaru, je prezentována jako věc, která vztah nejenom, že neničí, ale dokonce mu prospívá! Svého zahýbání tu nikdo nelituje, ani dobrovolně (z pohnutek svědomí), ani z donucení okolnostmi (u Rudolfa už to v jedné chvíli vypadá, že k tomu dojde, ale nakonec to dopadne úplně opačně, takže opět nedojde k výraznému vývoji postavy, tudíž ani k žádné katarzi). Navíc si neumím představit inteligentní a svéprávnou ženu, která bude svému manželovi tolerovat pravidelné jednorázové nevěry jenom proto, že na "oplátku" za to občas dostane luxusní kabelku... Zkrátka - teze, které z Vejdělkova snímku trčí, se mi nelíbí a nesouhlasím s nimi. Nicméně i tak je to kvalitně odvedená filmařina s odpovídajícími hereckými výkony, která dobře odsýpá a v několika momentech (romantických, komediálních i ryze dramatických) funguje přesně tak, jak má. V konečném součtu to má ty samé klady i zápory jako ŽENY V POKUŠENÍ. 60 %
Válka policajtů (2004)
Exkluzivní kriminálka, která se dle mého názoru řadí mezi ty nejlepší z prvního desetiletí 21. století. Dějově nadstandardně propracované a vyhrocené, nekompromisní, drsné, atmosférické, osudové... A snad všemi herci výtečně zahrané a režisérem Marchalem bezchybně natočené. Konec je také dobrý, ale určitě mohl být ještě lepší. A kdyby tomu tak bylo, šlo by o zcela rovnocennou konkurenci pro NELÍTOSTNÝ SOUBOJ... 90 %
Mezi zdmi (2008)
Nejrealističtější a nejinspirativnější film ze školního prostředí, jaký jsem kdy viděl. Drtivý tah na bránu daný především věcnými a poutavými diskuzemi o závažných aktuálních tématech a odzbrojující autenticitou, zejména ze strany herců. 90%
Ulovit miliardáře (2009)
Kritizovat společnost a média - ano. Takto primitivně, křečovitě a povrchně - rozhodně ne! Ani jako absurdní karikatura to skoro vůbec nefunguje. 30 %
Dlouhá cesta (2002)
Jak by řekl Roger Murtaugh: "I'm too old for this shit". Rutinní, plochá, kýčovitá, vykalkulovaná a snadno zapomenutelná romantika pro lidi do 15-ti let. Čtenářky Bravogirl u toho bezesporu spotřebují minimálně jedno balení kapesníků. 50 %
Čínská čtvrť (1974)
Šťavnatá dobová atmosféra, dokonale charismatičtí herci (Nicholson, Dunaway, Huston), zničující závěr... Tohle by samo o sobě mělo stačit k perfektnímu diváckému zážitku. Jenže nestačí... Nemůžu si pomoct, ale i napodruhé (s odstupem pár let od prvního zhlédnutí) mě začal scénář nudit už někdy v první hodině (a z letargie mě opět vytrhly až fenomenální poslední minuty). Celý ten příběh se na můj vkus odvíjí příliš jednoduše, přímočaře a hlavně dost utahaně (a tudíž nezáživně), takže ani skvělá pointa nemá moc velkou šanci to zachránit. Je mi jasné, že s tímhle názorem tu budu možná i jediný, ale podle mě je ČÍNSKÁ ČTVRŤ nejpřeceňovanější Polanského film. Ovšem minimálně ještě jednu šanci jí dám, i když dřív jak za nějakých 5 let to asi nebude. 60 - 70 %
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Po adrenalinem hýřící a po všech stránkách skvělé trojce přichází doposud nejstaromódnější (i navzdory všem těm hi-tech udělátkům), nejhravější a nejodlehčenější díl série. Ale bohužel i nejméně soudržný. Děj se v mých očích až moc rozpadá na tři hlavní mise (Rusko, Dubaj, Indie), které spojuje pouze ta nejvíce anachronická bondovská zápletka o šíleném vědci, který chce odpálit jaderné hlavice (a samozřejmě k tomu potřebuje kufřík a satelit). Ten navíc ani nemá žádný charakterový prostor, takže se tvůrci spoléhají pouze na charisma jeho představitele. Animákový bůh a nadšený staromilec Brad Bird svým prvním hraným filmem však rozhodně nezklamal. Spíše naopak - GHOST PROTOCOL je velkolepá špionážní jízda v klasickém stylu, v níž se střídají exotické lokace a rozmanité, nápadité a napínavé akční scény. Ke všemu má pan režisér zjevně smysl pro decentní humor (ta léta strávená tvorbou seriálu SIMPSONOVI a u Pixaru tu jsou občas znát), takže i když jsou některé pasáže možná už trochu přes čáru, člověk nemusí sám sebe dlouho přemlouvat, aby to snímku odpustil. Skuteční lidé holt nevydrží takové vylomeniny jako ti animovaní, viď, Brade? ;) ___ Vůbec bych se nezlobil, kdyby pětka navázala na zde nastolený (týmový) koncept... 80 %
Melancholia (2011)
MELANCHOLIA je v první řadě pocitovou záležitostí stojící na komorní atmosféře a hereckých výkonech, v níž děj není příliš důležitý. A samozřejmě se ani omylem nejedná o trikové katastrofické sci-fi s akčními scénami a haldou dojemných úmrtí (docela rád bych věděl, jestli na to někdo šel s vidinou dalšího ARMAGEDDONU nebo DRTIVÉHO DOPADU). Trier je výborný režisér, který dobře zvládá intimní a emočně vypjaté okamžiky a který snad nikdy neinklinoval ke konvenčnímu mainstreamu - naopak si z něj často dělá spíš legraci (a tím i z většiny běžných diváků). Jeho vize konce světa kupodivu není skoro vůbec šokující, neobvykle drsná, ironická, ani provokativní (viz režisérův předchozí ANTIKRIST), což ovšem rozhodně neznamená, že je snadno stravitelná (nebo nedej bože dokonce povrchně zábavná). Tohle je jeden z kategorie filmů, které asi budou na každého člověka fungovat trochu jinak. Zatímco pro citově silně založené jedince (a tím nemyslím jen melancholiky) bude s velkou pravděpodobností naprosto úžasný a neuvěřitelně hluboký, cyničtí suchaři se patrně unudí k smrti už během esteticky maximálně stylizovaného prologu. Osobně jsem asi někde uprostřed - pro mě to byla solidní artová depka, která mě skoro ničím neštvala, ale na zadek jsem se z ní taky neposadil. 60 - 70 %
Lví král (1994)
Další proslulý disneyovský megahit, jenž s nástupem studia Pixar trochu ztratil na síle a půvabu. Příběh by přeci jen zasluhoval sofistikovanější rozvržení a hlavně zbavit v 90. letech skoro nezbytných, dnes už však nadbytečně působících písní (až na Can you feel the love tonight, kterou považuji za nepostradatelnou pro děj). Krásná ruční animace a bombastická hudba Hanse Zimmera naštěstí nijak zásadně nezastaraly, takže minimálně jejich zásluhou je LVÍ KRÁL stále nadprůměrným zážitkem. A řekl bych, že nejen pro malé děti. 80 - 90 %
Rango (2011)
RANGO se hrozně těžko škatulkuje. Jak žánrově, tak kvalitativně. Zatímco první polovina je v zásadě klasickou komediální taškařicí ve westernových kulisách, druhá nemá daleko k dusnému noirovému thrilleru, otevřeně kritizujícímu vykořisťovatelské velkoobchodníky (nepopiratelná inspirace a variování TENKRÁT NA ZÁPADĚ a ČÍNSKÉ ČTVRTI). Základní kostra příběhu je sice jedno velké, tisíckrát viděné, a opravdu brutálně předvídatelné klišé, nicméně Verbinského hravost a nápaditost (namátkou: velkolepá honička počínající parodií na APOKALYPSU, suše hláškující indián, spousta výborného dospělého humoru, jedno unikátní cameo atd.) jsou přítomny takřka neustále, takže i přes nekonzistentní celek je pořád na co koukat a čím se bavit. Ubrat na stopáži a ztřeštěnosti hlavní postavy (nebýt jí, tak je ten film vlastně úplně nedětský), sahal by RANGO po dokonalosti a titulu nejlepšího animáku minimálně od TOY STORY 3... 80 %
Rolničky, kam se podíváš (1996)
Jeden z prominutelných omylů v Arnoldově filmové kariéře, který je zajímavý pouze jeho přítomností... 50 %
Whitechapel (TV seriál) (2009)
1. série: 80 %
Hanna (2011)
Tuctová hollywoodská story, kterou Wright natočil tak, že si z ní chvilkami dělá tak trochu srandu a jindy je zase stylovější a nadupanější než většina snaživých rutinérů (videoklipově střižený útěk z podzemního komplexu a jednozáběrová bitka v garážích jsou velmi opojné). Forma zase jednou nepopiratelně válcuje obsah a tohle je naštěstí jeden z těch případů, kdy to vlastně vůbec nevadí. Wright zásluhou své poměrně sevřené vize udělal z jinak nepříliš výjimečného příběhu lehce bizarní, ale rozhodně pozoruhodný kousek. Něco podobného se v poslední době povedlo zejména Refnovi v DRIVE. 70 %
Poslední samuraj (2003)
Epický velekýč zahlcený tunami klišé a patosu, na nějž se ale přesto krásně kouká. Zejména kvůli malebné kameře, skvělé akci a nádherné hudbě Hanse Zimmera. A i ten Cruise sem dost dobře pasuje... Velmi slušné hollywoodské řemeslo, které asi neskončí ve zlatém fondu světové kinematografie, ale v propadlišti dějin snad také ne. 70 - 80 %
Ratatouille (2007)
Z Birdovy animákové "svaté trojice" Železný obr-Úžasňákovi-Ratatouille je poslední jmenovaný sice asi nejslabší (lépe řečeno: nejméně skvělý), protože je nejvíce zaměřený na menší diváky a především nejméně nápaditý a fanouškovsky koncipovaný, ale zase u srdce možná nejhřejivější... Celou dobu sice balancuje na hraně typického uslintaného disneyovského kýče, ale zásluhou pana režiséra onu pomyslnou hranici v podstatě nikdy nepřekročí a proto perfektně funguje snad každý vtip (včetně těch nejinfantilnějších), stejně jako všechny roztomilé a dojemné momenty. A i když mi úplně nevoní Linguiniho jednorozměrná poťouchlost (Remy je bez výhrad v každém ohledu), famózní slzopudný flashback Antona Ega to na těch 5* vždycky s přehledem vytáhne... Zkrátka další prvotřídní pixarovka. 90 %
Abeceda (studentský film) (1968)
Lynche nechápu skoro nikdy (pokud nejde o výjimky typu PŘÍBĚH ALVINA STRAIGHTA), ale většinou mě aspoň nadprůměrně baví (MODRÝ SAMET, ZBĚSILOST V SRDCI) a někdy dokonce fascinuje a děsí (MULHOLLAND DRIVE). V případě krátkometrážní ABECEDY jsem se však absolutně nechytal a tudíž vlastně vůbec nevím, co si o ní mám myslet. Moje hodnocení rozhodně nevypovídá o objektivních kvalitách filmu (jsou-li vůbec nějaké), pouze mám pocit, že lepší, ale ani horší, si ode mě (nejspíš) nezaslouží.
Zpověď (TV seriál) (2011)
Vynikající malý projekt, který z minima vytěžil v podstatě maximum. Jednoduchý, skromný, ale takřka dokonale promyšlený a fungující příběh kvůli svému rozkouskování do deseti "drobků" sice může působit delší, než ve skutečnosti je, ale charismatická titulní dvojice, její strhující dialogy a různorodé flashbacky do zabijákovy minulosti naštěstí nedají nudě ani na chvíli šanci vystrčit růžky. Navíc jsem vážně nečekal, že se z toho ke konci vyklube drama skoro antických rozměrů... Každopádně Kiefer Sutherland se pro role nechybujících cool hitmanů s kamennou tváří patrně narodil. 80 - 90 %
Six Shooter (2004)
Asi jsem moc velká citlivka, ale tomuhle druhu černého humoru jsem se vážně smát nedokázal... Což ovšem neznamená, že to není skvěle napsané a především zahrané. Jen v tom vidím víc cynický psychothriller než komedii... Naštěstí mi to ale ani moc nevadí. ;-) 70 - 80 %
Revolver (2005)
Tak úmornou, nezáživnou a vážně se tvářící sračku snad ani nemohl natočit Guy Ritchie... Spíš bych to tipoval na nějakého jeho hodně fetujícího napodobitele. 40 %
U2 3D (koncert) (2007)
Na plných 100 % mi chybí některé mé velmi oblíbené songy (Elevation, Walk On, The Hands That Built America aj.), ale jinak takřka bez výhrad (hlavně atmosféra a 3D byly moc fajn). (Hodnotím z pozice velkého a dlouholetého fanouška kapely.) 90 %
Ženy sobě (2011)
ŽENY SOBĚ jsou příliš dlouhé, rozvláčné a proto gradují až moc pozvolna. Jejich nadprůměrný scénář by si zasloužil zrealizovat nápaditějším a odvážnějším (odvázanějším) režisérem, jenž by jim dodal říznější a sevřenější filmový tvar. Všechny uvedené výtky však dostatečně kompenzuje báječná Kristen Wiig v hlavní roli. Ta ženská je extra třída, která ten film táhne i ve slabších chvilkách. Je hezká (ale ne prvoplánově), sympatická, vtipná a především její zásluhou funguje většina emocí. I ostatní herci jsou dobří (hlavně "ajťákovský" Chris O'Dowd a Rose Byrne), ale ústřední hvězda téhle výborné romantické komedie je zkrátka neoddiskutovatelná. Filmům o ženách (a pro ženy) se obvykle raději vyhýbám, ale tenhle jsem si užil. Patrně proto, že to není výhradně jen ženská záležitost... ;-) 70 %
Tintinova dobrodružství (2011)
Nepopsatelně úžasná animace (jednak krásná, ale hlavně neuvěřitelně realistická a "živá") a plně využité 3D (pro mě asi nejlepší od AVATARA), ale na můj vkus trochu fádní (a příliš přímočarý) příběh a jednorozměrné/nudné postavy. Ani ďábelské tempo a dvě megalomanské akční scény (Maroko, jeřáby) nezabránily tomu, abych se někdy po polovině nezačal lehce nudit. Humoru je sice dost, ale není nic extra, což platí i o konci (tentokrát se nedostavila žádná katarze, na kterou bývám u Spielberga zvyklý). Technicky abnormálně dokonalá TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ bohužel postrádají kouzlo a srdce, jimiž disponují všechny díly Indiana Jonese či první JURSKÝ PARK. Tady jako kdyby jel Mistr na autopilota... Ale jako rodinný film je to vlastně úplně super a na sequel od Petera Jacksona se těším už teď. ;-) 70 - 80 %
Vyměřený čas (2011)
Lehce nadprůměrná prvoplánová zábava. Od Niccola se sice asi čekalo něco hlubšího a propracovanějšího (jeho vize má dost mezer a upřímně pochybuji, že by takhle mohl svět v blízké budoucnosti vypadat a fungovat, i když samozřejmě chápu, že má jít v první řadě o provokativní satiru), ale budiž. Skvělý ústřední nápad tudíž nebyl využit pro stvoření atmosférické přemýšlivé dystopie, nýbrž pro vznik konvenční mainstreamové lupičsko-útěkové žánrovky s očividně přiškrceným rozpočtem (což snímku naštěstí nijak zásadně neubližuje). 70 %
Vyvolený (2000)
Božsky rozjetá osobitá variace na superhrdinské příběhy, které ale v druhé polovině začne docházet dech. Finální zvrat je velmi fajn, přesto bych si docela přál sequel, poněvadž mi připadá, že ten film skončí dřív, než skutečně začne, přičemž takové téma by s přehledem utáhlo celou trilogii... 70 - 80 %
Sráči (TV film) (2011)
Má to několik podstatných failů (obsazení Bartošky do pro něj zcela nevhodné role, podivně zrealizovaná finální scéna, která měla být vrcholem filmu), ale pořád mi z toho vychází mírný televizní nadprůměr. Hlavně zásluhou Jaroslava Plesla, temného ladění a i samotné zápletky, která má hlavu i patu a dalo se z ní vyždímat prvotřídní kriminální drama. Škoda, je totiž vidět, že Sedláček by to za správné konstelace hvězd mohl zvládnout na výbornou... 60 %