Možná je to tím, že mám rád tuto čistou filmařinu, která je tak nějak sama pro sebe. Možná je to tím, že jsem sám hudebník. Nebo tím, že všichni účastníci na téhle úžasné desce patří k opravdové české špičce. Snad mi chybí jen Tom Vtípil a Traband. Každopádně je to krásná dokumentace (je to vskutku pravý dokument) a já jsem se mohl cítit jako tichý pozorovatel a tahle role se mi velmi zamlouvá. Možná si to těch pět opravdu nezaslouží, ale pro mě je to opravdu srdcová záležitost.
Den cvoka je svébytný film. Je jako pokřivené zrcadlo, přišroubované v naší zevšednělé koupelně. Nebojí se zobrazovat a do detailů vykreslit to, co si vlastně jen představujeme. Zároveň lze film vnímat jako zdvižený prst. Jako varování, kam některé cesty mohou vést. Je to vyhrocená skutečnost představ. Alespoň těch mých. Nic smiesznego bylo skvěle absurdní. Tohle je ovšem tak reálné, že se absurdita rozpíjí v ambivalenci deprese, smutku, křiku, naděje i směšnosti. 95% pro jeden z klenotů polského filmu.
Dokument, který není svou formou nijak zvláště inovantní. Při promítání tak zůstane rozum stát spíše nad zvoleným tématem, který se pohybuje někde mezi vtipem a zděšením. Musím ale naprosto vyzdvihnout práci s kamerou. Spousta "fotografických" záběrů svědčí o obrovském talentu pro obrazový cit. A to se pak pod 80% jít nemůže.
Jako velký fanoušek Dylana Morana jsem byl trošku v nedůvěře, zda-li může Bailey naplnit má očekávání v dobrou show. Po prvních několika minutách má skepse přerůstala ve zklamání. Poctivě jsem však setrval a dobře jsem udělal. Přede mnou se strhla TAKOVÁ JÍZDA, že jsem si ani nestíhal odpočinout od křečí smíchu! Plný počet!
Příjemný film, který je protkaný prvoplánovou citovostí a zakončen velkolepou cukrovou kostkou. Ale víte co? Vem to ďas. Já jsem ten příběh pana Hollana prožil jedním dechem. Ať už byl opentlen čímkoliv a ať už je učebnicovou ukázkou "životních" hollywoodských filmů. To nejdůležitější - ryzí příběh, má totiž zpracovaný krásně. 80%
Každý fanoušek severských filmů je už tak trochu zvyklý na hrátky s krásnou psychologií postav a skvělý výběr herců. U Himmelfall to platí dvojnásob. V podstatě všechny charaktery jsem si zamiloval na první pohled. Příběh je zajímavý, poměrně neotřelý a pozvolna plyne, aniž by měl jen na chvilku vůni nudy. Je to film o našich rozhodnutích, o světě kolem nás a o tom, jak zároveň jsme i tak trochu nejsme jeho součástí. Himmelfall je pro mne velmi milým překvapením a v jeho plodech jsem nenašel jediný kaz.
Předlohu jsem bohužel nečetl, ale díky filmu se po ní rozhodně podívám. To je na celém filmu nejlepší. Jeho schopnost navnadit. Má kouzelný námět a naprosto skvělé zpracování. Zejména první polovina filmu je velmi příjemná a já jsem si připadal, jako ve vrcholných Burtonových dílech. Malou Koralínu jsem si zejména díky výtečně propracované mimice opravdu zamiloval. Bohužel s ubíhajícími minutami film spadá do monotematičnosti a spád je snad až příliš rychlý. Vše je najednou moc snadné, moc rychlé. Zničeho nic přichází konec a je to konec rychlý s nádechem již mnohokrát čtěného rozbředlého příběhu. Coraline je nádherně zpracovaný film s kouzelnou hudbou a originálním námětem. Přesto všechno mi na něm něco chybí. A snad u žádného filmu mě to nemrzelo tak, jako zde.
Výborná divadelní hra, u které je jasné, proč její premiéra způsobila takový poprask.Ať byl Havel jaký byl (respektive je), vystihnout dobové myšlení dokázal skvěle. Dnes už je toto téma víceméně zazděné a tak se počet diváků, kteří chápou její podstatu radikálně snižuje. Co se filmu týče, výborně se drží absurdních postupů, které jsou pro Havla typické. Herci jsou prostě skvělí a celé zpracování pohladí svou lehkostí a nenuceností. Dialogy jsou "havlovsky" vypilované a až nemožně absurdní situace svým způsobem jedinečné a vtipné. Žebrácká opera je kultem a divadelní recesí mnoha epoch a té naší náleží neotřelé Havlovo zpracování. Menzelův film si nehraje na svébytnost a legendárnost. Pouze nastavuje zrcadlo myšlenkám, které byly v sedmdesátých letech politicky nežádoucí. A to že se sám režisér od filmu jistou měrou distancuje? To už je úplně jiná pohádka :-)
Rád bych se někoho zeptal, co jsem to vlastně viděl. Tento film byl tak strašně nudný, až jsem se začal ztrácet v ději a nabýval jsem tušení, že se v něm vlastně vůbec nic neděje. Rádoby silná, emotivní místa ve scénáři jsou hrůzná a neskutečně vtíravá, že jsem málem plakal. Díky kvalitám snímku to však rozhodně nebylo. Hrůza, hrůza, hrůza! Sám sebe se ptám, za co je ta jedna hvězdička.
RHCP nikdy nebyli mou srdeční záležitostí, ale jejich - dnes již kultovní - věhlasnou pozici na hudební scéně jim nelze upřít. Toto DVD má skvělý rozjezd, je velmi dobře sestříhané a zvuk je prostě parádní. Když jsem ale dospěl do čtvrtiny koncertu, vše rychle začalo ztrácet dech. Dodatkové video efekty ruší a neustále se opakují a pozoruhodných záběrů také není mnoho. Kdyby to bylo celé v duchu Give it away, která je dle mě vrcholem koncertu (Flea vystoupivší na kopák je třešničkou na dortu) nebo Under the Bridge, kterou Red Hotům rozhodně uvěříte, byla by to paráda. Takhle jen 75%
P.S. Basákům bych doporučil několikery spodky :-)
Nevím, jak to seveřané dělají, ale z jejich filmů je cítit taková lidskost a přirozenost, jakou jsem v jiných filmech dosud neviděl. Příběh, který se před námi odehrává je podán tak věrně, až jsem uvěřil, že se něco takového stává často, a že byste se do takovéto situace mohli dostat i vy. 80%
Naqoyqatsi je prvním a zatím jediným Reggiovým počinem , který se střetl s mýma očima. Po krásném neurčitém začátku, naplněném čísly a fraktály se ztrácí mnohoznačnost a Reggio se snaží zachytit samotné lidství, pomocí nejrozličnějších metod, které jsou opravdu bravurní. Naprosto špičkové černobílé záběry, působí jako nádherná výstava profesionálního fotografa s nebývalým talentem. Barevné hrátky, jakoby nesly celý lidský genom. Bohužel má film také svoje slabší místa, kdy mají oči tendenci těkat mimo obrazovku a během filmu nemá divák prakticky žádnou možnost, samostatného výkladu. 85%
Velmi vtipný film, nejen o Wittgensteinově filosofii :-) Nešťastně smolařský spisovatel, vydávající se vypomáhat poválečnému německu se nakonec velkého budování účastní, ačkoli ne přímo tak, jak by si asi představoval. Humor je velmi inteligentní, ale ne přechytračený, plný zvratů a nečekaných událostí, u kterých se určitě budete bavit. 95%
Pro mě osobně jeden z nejlepších skandinávských filmů. Skvělé chladné a těžce depresivní prostředí na pozadí těch nejhlubšíc emocí. Nejpůsobivější je ovšem závěr filmu. -SPOILER- Moment, kdy se Andreasova ruka zaboří do koláče skrz díru ve zdi je jedna z nejlepších scén, jaké jsem kdy ve filmu spatřil. 90%
Nejtěžší Tarkovskeho dílo na mě dopadlo nečekanou váhou. Naprosté obrazové skvosty, které jsou pro mě dosud nepřekonány(jsou-li vůbec překonatelné), jsou zároveň tak složitými sondami do hlubin, které jsou pro diváka neproniknutelné. Divákovi zůstane jediný pevný bod a tím je on sám, postupně se vpíjející do svého nitra. Bohužel je vše tak hluboké, že se ve filmu člověk snadno ztrácí a nejen že nenachází cestu ven. Ta ani neexistuje.
Kultovní hudební psychologické dílo Rogera Waterse má obrovskou sílu ovinout posluchače svou velmi pochmurnou náladou a beznadějí. Ačkoli bylo Watersovo nadšení z výsledného filmového produktu všelijaké, stal se důležitým prostředníkem širšího pochopení tohoto hudebního skvostu. Naprosto dokonalým animovaným sekvencím sekundují, sice o něco slabší, ale stále skvělé pasáže, podpořené texty, které jakoby někdy snad ani nesouvisely s obrazem. Opak je pravdou. Skvělé vyjádření nálady Watersových slov má nejen sílu dotknout se lidského srdce, ale i stáhnout dolů. 100%
Moje komentáře
For Semafor (2010)
Možná je to tím, že mám rád tuto čistou filmařinu, která je tak nějak sama pro sebe. Možná je to tím, že jsem sám hudebník. Nebo tím, že všichni účastníci na téhle úžasné desce patří k opravdové české špičce. Snad mi chybí jen Tom Vtípil a Traband. Každopádně je to krásná dokumentace (je to vskutku pravý dokument) a já jsem se mohl cítit jako tichý pozorovatel a tahle role se mi velmi zamlouvá. Možná si to těch pět opravdu nezaslouží, ale pro mě je to opravdu srdcová záležitost.
Den cvoka (2002)
Den cvoka je svébytný film. Je jako pokřivené zrcadlo, přišroubované v naší zevšednělé koupelně. Nebojí se zobrazovat a do detailů vykreslit to, co si vlastně jen představujeme. Zároveň lze film vnímat jako zdvižený prst. Jako varování, kam některé cesty mohou vést. Je to vyhrocená skutečnost představ. Alespoň těch mých. Nic smiesznego bylo skvěle absurdní. Tohle je ovšem tak reálné, že se absurdita rozpíjí v ambivalenci deprese, smutku, křiku, naděje i směšnosti. 95% pro jeden z klenotů polského filmu.
Nesvatbov (2010)
Dokument, který není svou formou nijak zvláště inovantní. Při promítání tak zůstane rozum stát spíše nad zvoleným tématem, který se pohybuje někde mezi vtipem a zděšením. Musím ale naprosto vyzdvihnout práci s kamerou. Spousta "fotografických" záběrů svědčí o obrovském talentu pro obrazový cit. A to se pak pod 80% jít nemůže.
Bill Bailey: Part Troll (video film) (2004)
Jako velký fanoušek Dylana Morana jsem byl trošku v nedůvěře, zda-li může Bailey naplnit má očekávání v dobrou show. Po prvních několika minutách má skepse přerůstala ve zklamání. Poctivě jsem však setrval a dobře jsem udělal. Přede mnou se strhla TAKOVÁ JÍZDA, že jsem si ani nestíhal odpočinout od křečí smíchu! Plný počet!
Opus pana Hollanda (1995)
Příjemný film, který je protkaný prvoplánovou citovostí a zakončen velkolepou cukrovou kostkou. Ale víte co? Vem to ďas. Já jsem ten příběh pana Hollana prožil jedním dechem. Ať už byl opentlen čímkoliv a ať už je učebnicovou ukázkou "životních" hollywoodských filmů. To nejdůležitější - ryzí příběh, má totiž zpracovaný krásně. 80%
Pád nebes (2002)
Každý fanoušek severských filmů je už tak trochu zvyklý na hrátky s krásnou psychologií postav a skvělý výběr herců. U Himmelfall to platí dvojnásob. V podstatě všechny charaktery jsem si zamiloval na první pohled. Příběh je zajímavý, poměrně neotřelý a pozvolna plyne, aniž by měl jen na chvilku vůni nudy. Je to film o našich rozhodnutích, o světě kolem nás a o tom, jak zároveň jsme i tak trochu nejsme jeho součástí. Himmelfall je pro mne velmi milým překvapením a v jeho plodech jsem nenašel jediný kaz.
Koralína a svět za tajnými dveřmi (2009)
Předlohu jsem bohužel nečetl, ale díky filmu se po ní rozhodně podívám. To je na celém filmu nejlepší. Jeho schopnost navnadit. Má kouzelný námět a naprosto skvělé zpracování. Zejména první polovina filmu je velmi příjemná a já jsem si připadal, jako ve vrcholných Burtonových dílech. Malou Koralínu jsem si zejména díky výtečně propracované mimice opravdu zamiloval. Bohužel s ubíhajícími minutami film spadá do monotematičnosti a spád je snad až příliš rychlý. Vše je najednou moc snadné, moc rychlé. Zničeho nic přichází konec a je to konec rychlý s nádechem již mnohokrát čtěného rozbředlého příběhu. Coraline je nádherně zpracovaný film s kouzelnou hudbou a originálním námětem. Přesto všechno mi na něm něco chybí. A snad u žádného filmu mě to nemrzelo tak, jako zde.
Žebrácká opera (1991)
Výborná divadelní hra, u které je jasné, proč její premiéra způsobila takový poprask.Ať byl Havel jaký byl (respektive je), vystihnout dobové myšlení dokázal skvěle. Dnes už je toto téma víceméně zazděné a tak se počet diváků, kteří chápou její podstatu radikálně snižuje. Co se filmu týče, výborně se drží absurdních postupů, které jsou pro Havla typické. Herci jsou prostě skvělí a celé zpracování pohladí svou lehkostí a nenuceností. Dialogy jsou "havlovsky" vypilované a až nemožně absurdní situace svým způsobem jedinečné a vtipné. Žebrácká opera je kultem a divadelní recesí mnoha epoch a té naší náleží neotřelé Havlovo zpracování. Menzelův film si nehraje na svébytnost a legendárnost. Pouze nastavuje zrcadlo myšlenkám, které byly v sedmdesátých letech politicky nežádoucí. A to že se sám režisér od filmu jistou měrou distancuje? To už je úplně jiná pohádka :-)
Jak se krotí krokodýli (2006)
Rád bych se někoho zeptal, co jsem to vlastně viděl. Tento film byl tak strašně nudný, až jsem se začal ztrácet v ději a nabýval jsem tušení, že se v něm vlastně vůbec nic neděje. Rádoby silná, emotivní místa ve scénáři jsou hrůzná a neskutečně vtíravá, že jsem málem plakal. Díky kvalitám snímku to však rozhodně nebylo. Hrůza, hrůza, hrůza! Sám sebe se ptám, za co je ta jedna hvězdička.
Red Hot Chili Peppers živě v Slane Castle (koncert) (2003)
RHCP nikdy nebyli mou srdeční záležitostí, ale jejich - dnes již kultovní - věhlasnou pozici na hudební scéně jim nelze upřít. Toto DVD má skvělý rozjezd, je velmi dobře sestříhané a zvuk je prostě parádní. Když jsem ale dospěl do čtvrtiny koncertu, vše rychle začalo ztrácet dech. Dodatkové video efekty ruší a neustále se opakují a pozoruhodných záběrů také není mnoho. Kdyby to bylo celé v duchu Give it away, která je dle mě vrcholem koncertu (Flea vystoupivší na kopák je třešničkou na dortu) nebo Under the Bridge, kterou Red Hotům rozhodně uvěříte, byla by to paráda. Takhle jen 75% P.S. Basákům bych doporučil několikery spodky :-)
Miehen työ (2007)
Nevím, jak to seveřané dělají, ale z jejich filmů je cítit taková lidskost a přirozenost, jakou jsem v jiných filmech dosud neviděl. Příběh, který se před námi odehrává je podán tak věrně, až jsem uvěřil, že se něco takového stává často, a že byste se do takovéto situace mohli dostat i vy. 80%
Naqoyqatsi (2002)
Naqoyqatsi je prvním a zatím jediným Reggiovým počinem , který se střetl s mýma očima. Po krásném neurčitém začátku, naplněném čísly a fraktály se ztrácí mnohoznačnost a Reggio se snaží zachytit samotné lidství, pomocí nejrozličnějších metod, které jsou opravdu bravurní. Naprosto špičkové černobílé záběry, působí jako nádherná výstava profesionálního fotografa s nebývalým talentem. Barevné hrátky, jakoby nesly celý lidský genom. Bohužel má film také svoje slabší místa, kdy mají oči tendenci těkat mimo obrazovku a během filmu nemá divák prakticky žádnou možnost, samostatného výkladu. 85%
Iluze - film o vlaku (2003)
Velmi vtipný film, nejen o Wittgensteinově filosofii :-) Nešťastně smolařský spisovatel, vydávající se vypomáhat poválečnému německu se nakonec velkého budování účastní, ačkoli ne přímo tak, jak by si asi představoval. Humor je velmi inteligentní, ale ne přechytračený, plný zvratů a nečekaných událostí, u kterých se určitě budete bavit. 95%
Otravný chlap (2006)
Pro mě osobně jeden z nejlepších skandinávských filmů. Skvělé chladné a těžce depresivní prostředí na pozadí těch nejhlubšíc emocí. Nejpůsobivější je ovšem závěr filmu. -SPOILER- Moment, kdy se Andreasova ruka zaboří do koláče skrz díru ve zdi je jedna z nejlepších scén, jaké jsem kdy ve filmu spatřil. 90%
Zrcadlo (1975)
Nejtěžší Tarkovskeho dílo na mě dopadlo nečekanou váhou. Naprosté obrazové skvosty, které jsou pro mě dosud nepřekonány(jsou-li vůbec překonatelné), jsou zároveň tak složitými sondami do hlubin, které jsou pro diváka neproniknutelné. Divákovi zůstane jediný pevný bod a tím je on sám, postupně se vpíjející do svého nitra. Bohužel je vše tak hluboké, že se ve filmu člověk snadno ztrácí a nejen že nenachází cestu ven. Ta ani neexistuje.
Pink Floyd: The Wall (1982)
Kultovní hudební psychologické dílo Rogera Waterse má obrovskou sílu ovinout posluchače svou velmi pochmurnou náladou a beznadějí. Ačkoli bylo Watersovo nadšení z výsledného filmového produktu všelijaké, stal se důležitým prostředníkem širšího pochopení tohoto hudebního skvostu. Naprosto dokonalým animovaným sekvencím sekundují, sice o něco slabší, ale stále skvělé pasáže, podpořené texty, které jakoby někdy snad ani nesouvisely s obrazem. Opak je pravdou. Skvělé vyjádření nálady Watersových slov má nejen sílu dotknout se lidského srdce, ale i stáhnout dolů. 100%