tomtomtoma

Poslední, sedmý (o šestý kus se distributor zřejmě nezajímal), díl z informativních filmů propagandistické dokumentaristiky amerického ministerstva války Proč bojujeme nese název "Válka přichází do Ameriky", a právě v něm Capra dosáhl svého tvůrčího vrcholu v oblasti propagačního filmu. Pečlivě uhlazené a uvědoměle vlastenecké předložení postoje demokraticky svobodného lidu zdůrazňuje význam a výraz listiny práv Spokojených států amerických, taktně zamlčuje občanskou válku a pyšní se zde pouze záslužnými hrdinskými kousky. Vyzdvihuje mírumilovnost, vynalézavost, zásadovou houževnatost a přizpůsobivou odhodlanost různorodé směsice amerického národa, který si může užívat všech těch zasloužených norem výdobytků kapitalistického ráje na zemi. Nepovšimnuta nemůže zůstat záškodnická a špionážní činnost germánské páté kolony, byť hlavní příčinou národní úzkosti je mohutné nabobtnání konkurenční světové mocnosti. Stěžejním rysem filmu je pokrytectví, sice se moudře maskuje bonmoty a rázným tónem mluvy, ale i tak prosakuje z každého proneseného slova. A byť jsou Američané bystrým národem, je vždy na místě opakování a rekapitulace: rok 1931 Mandžusko, rok 1935 Etiopie, rok 1937 Čína, rok 1938 Rakousko a Sudety, rok 1939 Československo, právem opomíjená Albánie a Polsko, rok 1940 má Dánsko, Norsko, Nizozemsko, Belgii, Francii, Británii a Řecko, rok 1941 Jugoslávie, Sovětský svaz, Indočína a zbabělost japonského zákeřného útoku sedmého prosince na havajskou základnu Pearl Harbor. Film měl svůj význam ve své době, ale slintat nad ním v současné době, navíc v oblasti dokumentární tvorby, je dosti podivná vlastnost. Film Válka přichází do Ameriky je triumfem vůle propagandy, nic více to není.

Zuřivost bojů v Tichomoří se skládá ze dvou krátkých propagandistických filmů k podpoře národního uvědomění a duševní odolnosti občanů Spokojených států amerických během druhé světové války. Prvním je "Sedmý prosinec" (December 7th), režírovali ho John Ford a Gregg Toland v produkci amerického námořnictva. Bohužel je zde uvedena pouze kratší a přísně cenzurovaná verze. Vzhledem k okolnostem, musel být Pearl Harbor pro americké nadřazované sebevědomí nečekaným a bolestivým traumatem, proto konečná atomová pomsta přinesla uspokojení. Film má pozvednout bojového ducha, ukazuje americké hrdinství v patetických barvách, pláče nad nepochopitelnou japonskou zákeřností, plane ohněm a vylepšuje svou nelichotivou bilanci důrazným slovním a obrazovým manifestačním projevem. Druhým filmem je "Zuřivost v Pacifiku" (Fury in the Pacific), jedná se o další informativní propagandu armády a námořnictva Spokojených států amerických. S vítěznou písní na rtu se oslavuje americké vítězství na tichomořském souostroví Palau, Japonci ho dostali pod správu roku 1920 od samotné Společnosti národů. Bitva o maličký ostrůvek Angaur trvala něco přes měsíc, bitva o větší a velmi dobře obrněný ostrov Peleliu ještě o měsíc déle. Konec roku 1944 osvěžil Američany hrdostí a zadostiučiněním nad dokonale odvedenou válečnou prací. Z hlediska propagandy účinné, z hlediska dokumentu stojí za pozornost pouze druhý film.

Družička je typickou chabrolovinou: kriminální thriller je obdařen nespoutanou nezdvořilostí černého humoru. Družička je druhou filmovou adaptací Clauda Chabrola (po Obřadu) podle knižní předlohy anglické baronky Ruth Rendell. Ta podstata zápletky byla zpracována knižně již dříve, filmově pak samotným Hitchcockem. Busta římské bohyně Flory je McGuffinem. MacGuffin je objekt, zařízení nebo událost, která je nezbytná pro děj a motivaci postav, ale sama o sobě je bezvýznamná. Termín vytvořil anglický scénárista Angus MacPhail, a rozšířil ho a samozřejmě i hojně užíval Alfred Hitchcock. MacGuffin je běžný v thrillerech, je obvykle odhalen hned na počátku, potom již klesá jeho důležitost, sice se v průběhu může znovu objevit, ale na samotném konci bývává zapomenut. V Psychu jsou MacGuffinem ukradené peníze. MacGuffin není žádnou podstatou díla, tou je zde láska, nenávratně poškozené vnitřní světy, psychoanalýza, nenechavé pařáty černého humoru a stylizované zlehčování žánrového klišé. Claude Chabrol ani na stará kolena neztratil svou filmařskou dychtivost. Smutným hrdinou je Philippe Tardieu (velmi zajímavý Benoît Magimel), mladý a též úspěšný obchodní zástupce stavební firmy. Jeho slabost pro půvab sochy Flory získává hmotnou substanci, a láska se hned zdá být osudovým svazkem. Což se ukáže být pravdou, byť černý humor si vychutnává ta závažná poranění lidských niter. A kdo může nalézat východisko z osudovosti? Smutnou hrdinkou je Stéphanie Bellange alias Senta (pozoruhodná Laura Smet), družička i bývalá spolužačka Philippovy starší sestry. Chvění podbřišku je vzájemné a zdá se, že naplňující spásou pro životem souženou mladou ženu. Pravda a lež, kdy skutečnější je lež, než pravda. Významnější postavou je Christine Tardieu (zajímavá Aurore Clément), Philippova matinka v partnerské osamělosti a s nesnadnou výchovou své mladší dcerky v táhlé revoltě pubertálního věku. Výraznější postavou je Sophie Tardieu (příjemná Solène Bouton), Philippova sestra ve svém skromném osobním cíli: docílení sňatku. A k výraznějším zde patří také Patricia Tardieu (zajímavá Anna Mihalcea), nejmladší sourozenec v jalovém věku mladické neposlušnosti s prvky problémového společenského chování. Z dalších rolí: neupřímný Christinin milenec Gérard Courtois (Bernard Le Coq), Sentu svou existencí dráždící bezdomovec (Michel Duchaussoy), s přestavbou nespokojená stará paní Crespin (Suzanne Flon), Sophiin mladý ženich Jacky (Éric Seigne), Philippův šéf a majitel firmy Nadeau (Pierre-François Dumeniaud), Sentina nevlastní matka a tanečnice tanga Rita (Isolde Barth), Ritin spolutanečník a milenec Pablo (Mazen Kiwan), či překvapení policejní oficíři, kapitán Dutreix (Philippe Duclos) a poručík José Laval (Thomas Chabrol). Družička je charakteristickým Chabrolovým filmem. Černý humor si užívá zvýšené pozornosti a řádí v konturách žánru kriminálního thrilleru. Příjemné stylové pobavení.

Příjemně svižná komedie, která je díky prostoduchému Quentinovi (skvělý Gérard Depardieu) velmi zábavná. A zábava začíná od setkání naivního, ale silného zlodějíčka a hlupáčka Quentina s vysoce profesionálním zločincem Rubym (Jean Reno). Následuje nevšední útěk z vězení, honičky po městech, přepadávání, krádeže a touha po pomstě Rubyho na sadistickém vůdci zločinců Vogelovi (Jean-Pierre Malo). V patách jim je samozřejmě policejní komisař Vernet (Richard Berry). Z dalších rolí stojí za zmínku šéf psychiatrie (André Dussollier) a jeřábník a opilec Martineau (Ticky Holgado). Výborná hudba pak svěle doplňuje svižně zábavnou podívanou s nejednou nevšední situací.

Zábavná komedie o Janu Ducháčkovi (skvělý Vlasta Burian), který jako ředitel advokátní kaneláře řeší finanční nesnáze významné šlechtické rodiny Rispaldiců. Předvádí tolik elánu, že nejednoho dokáže přesvědčit o opaku, jako šelma se vrhá po své kořisti a hnacím motorem je mu tříměsíční placená dovolená. Další zajímavé postavy: nešťastný dr. Jiří Faukner (Ladislav Hemmer), který nakonec dosáhne svého cíle a smí pojmout za ženu Julii z Rispaldic (Adina Mandlová), protože stejně nemohla pracovat, dále její zhýřilý bratr Ervín (Karel Máj), jejich matka Alžběta z Rispaldic (Milada Gameová), vždy aristokraticky náročná, nemohoucí dědeček Quido Krištalovič (Čeněk Šlégl), bývalý korvetní kapitán, Jan Rabas (Václav Trégl), který touží po rozvodu a bankéř Zamoski (Theodor Pištěk), který se omylem a "pod hrubým nátlakem Ducháčka" přizná k podvodu. Příjemně hravá komedie, která chce bourat společenské a třídní rozdíly. Krásné přání.

Poměrně zajímavé komornější drama, které ale nevyužilo veškerý potenciál jak mohlo. Jde o Catherine (Gwyneth Paltrow), která se jednak musí vyrovnávat se smrtí svého otce (dobrý Anthony Hopkins), skvělého matematika, kterého všichni jeho poslední roky považovali za šíleného. A i když se snažil přijít na nějakou zásadní myšlenku, tak výsledkem byla pouze jakási matematická poezie, které ale kouzlo rozhodně nechybělo. A pak se Catherine musí vyrovnávat s tím, že ji všichni považují také za šílenou, včetně její sestry Claire (Hope Davis). Pod vlivem okolí o svém zdravém rozumu začne také pochybovat, leč je jí to jen podsouváno. A tak si opět můžeme konstatovat, že není obtížné udělat z lidí blázny, a to jen díky jejich jinému zájmu, jiné bezprostřednosti a potřebám života, než je "normální". Ale co je normální? Říkat lidem to, co je normální a všelijakým způsobem je do té škatulky dostat? Je normální šablonovitý život, který může být spoustě lidem cizí, neboť mají jiné touhy a potřeby? A není hlavnim vyníkem přetvářka a falešná morálka, kde většina lidí vypadá, že je normálních, i když je to jen přijatá role? Nakonec se ukáže, že Catherine je autorkou důkazní věty o prvočíslech, což jí zpočátku nevěří ani její nový boyfriend Hal (Jake Gyllenhaal), jehož nedůvěra srazí Catherine hodně do kolen a tak má Hal co dělat, aby vše napravil. A protože to je Madden, musí být film i dost romantický.

Dům je černý: o lepře (malomocenství) jsem poprvé četl jako školou povinné dítě v cestopise amerického dobrodruha Richarda Halliburtona, kde v jedné ze svých pěti slavných cest navštívil řecký ostrov Spinalongu, kde až do roku 1954 bylo poslední evropské leprosárium. V dřívějších dobách byla lepra považována za boží trest a nemocných se společnost štítila, dnes už se dá léčit, byť to trvá delší čas. Film Dům je černý byl natočen na objednávku od společnosti Leprosy Aid Society, v sanatoriu Baba Baghi Lepers ve starobylém perském městě Tabríz. Filmová režisérka Forugh Farrokhzad, slavná perská básnířka, měla cit pro poetickou skladbu obrazů. Obrazy doprovází četbou ze Starého zákona a své vlastní poezie. Autorem mužského hlasu komentáře je producent filmu (a milenec básnířky) Ebrahim Golestan. Film Dům je černý oceňuji především pro jeho poezii!

Sci-fi film, který vyznivá trochu naivně s velkým obdivem k nadčlověkovi Paulovi Atreidovi alias Muad'Dibovi (Kyle MacLachlan). Nadčlověk, kterému bylo předurčeno pozvednout obyvatele planety Arakis. Však je také synem čarodějky Jasseicy (Francesca Annis) a spravedlivého vévody Leta (Jurgen Prochnow). Musí bojovat proti ohavnému zloduchovi, baronovi Vladimiru Harkonnenovi (nádherně nemocemi prolezlý Kenneth McMilian), za kterým stál imperátor Shaddam IV. (José Ferrer). Ale protože vždy ví, co má udělat hravě zvítězí, i když překvupují jeho problémy v závěrečném boji proti Feydovi (Sting). Potěšila mě přítomnost Maxe von Sydowa v roli doktora Kynese a stálý scifi kapitán Patrick Stewart v roli Gurneye. Jen je otázka jestli nadčlověk Muad'Dib byl osvoboditel, nebo jen krutý diktátor, který byl schopen zničit vše pouhým křikem? Nenaháněl spíše strach, než naději a víru ve svobodu? Protože si musel být vědom chtivosti v lidském myšlení, musel zavést určitou formu diktatury, či vyvraždit všechny své nepřátele. Takže film o nadčlověkovi, který se tváří jako spasitel, ale ve skutečnosti je to nejkrutější diktátor, který chce ovládnout kontrolu jediného naleziště koření.

Duše jako kaviár, odlehčené partnerské drama, je propletené až na samou mez únosnosti. Obecně si užívám zašmodrchané mezilidské vztahy. Podporuje je kvalitní herecké obsazení. Problém mám s vedením příběhu. Více, než cokoli jiného, se jako vejce vejci podobá nekonečným televizním seriálům tuzemské výroby. Tam jsou extrémistické zámotky v kontextu s dobou výroby nutností, zde mají ohromit a v úpěnlivě držené nadsázce i pobavit. Daří se to jen částečně, občas působí nepřirozeně a násilně, občas naprosto zbytečně. S vírou ve vlastní schopnosti jde cílevědomě až na dřeň kosti. Je uzpůsoben televizním standardům, schází nenucená elegance, bez ní jde jen o slabošskou průměrnost a vtíravý propletenec jedné rodiny ho nezachrání. Hlavní postavou melodramatické hysterie je Jana (dobrá Tatiana Vilhelmová), mladá a nespokojená vdaná žena. Překvapivě i v době spotřební se osobní štěstí hledá ve vztazích. Doba upřímnosti nepřeje, základ katolické morálky je neměnný, rodina přestává být oporou a zpestření života se hledá v tělesné rozkoši, za kterou hned vidíme osudový cit vzplanutí. Osamělost je svině, důvěřivost přináší jen zklamání, pátrá se po nevěře, rozpolcují se duše, pláče se do dlaní a ve vřavě se pořádá honitba. Překonat musí především sebe samotnou. Hlavní mužskou postavou je Jan (velmi zajímavý Ondřej Vetchý), Janin přelétavý manžel. Láska zevšední, životabudičem jsou hrátky svádění a nové cíle touhy zachycení neopakovatelných životních etud. A sukničkářovi se neodpouští. Za zbytečnou postavou považuji Vladimíra (Jan Budař), nevlastního bratra Jany. I tento melancholický hypochondr se užírá v osamělosti a nerozpoznatelnosti životních priorit. Ale je to jen autorova úlitba vlastního vnímání procítěného umění. Důležitou postavou je Anna (zajímavá Karolína Kaiserová), Janina mladší sestra a středoškolská žákyně. Probouzející se ženství, neurovnané rodinné poměry a jedna tragická událost roztáčí kolotoč duševního tápaní. Stačí udělat poslední krok k dospělosti, ale hlava ještě nedospěla. Výraznou postavou je matka dcer (velmi zajímavá Vilma Cibulková) v obousměrném tlaku zodpovědnosti a chtíče. Dospívající dcera si zasluhuje pozornost, ovšem možnost osobní osamělosti je tíživá a demoralizující. Mezi výraznější postavy patří také František (zajímavý Saša Rašilov nejml.), Janův kamarád, stižený nepříčetnou žárlivostí. Nuzné stavy zloby jsou špatným rádcem v životě, vztazích i štěstí. A Karin (zajímavá Alice Bendová), atraktivní Františkova manželka. Vrcholky života pro ni znamenají zálety a nekompromisní naléhavost. Nesnáší odpor, neodpouští chyby a sama se staví na piedestal obdivu. Z dalších rolí: nerozhodná Vladimírova bývalá manželka Marcela (šarmantní Petra Jungmanová), do Jany zamilovaný automechanik Ríša (Filip Blažek), velmi přelétavá Ríšova partnerka Miluška (půvabná Jana Bernášková), Annin nudící se nový spolužák David (Ondřej Pergl), Karinina hluchoněmá dcerka Natálka (Lenka Sagulová), Janův jízlivý otec (velmi zajímavý Michal Pavlata), svérázná ruská prostitutka Jelena (zajímavá Viktoria Flídr), přezíravý přítel matky a taxikář Petr (Roman Luknár s hlasem Marko Igonda), Vladimírova matka (Jana Šulcová), či zemřelý otec sester (Josef Nedorost). Tento způsob nezdravě nabobtnalého propletence vztahů není nejšťastněji zvoleným řešením. Ta snaha po sinusoidách absurdit všedního dne dostává zachmuřenou podobu nejapných televizních seriálů. Kontury kazí výsledek, byť jsem to v podvědomí očekával mnohem pitomější vyznění. Filmové postelové hrátky bývají v podání českých filmařů hloupější, ale postelové hrátky nejsou psychologickým dramatem. Psychologie se spíše dotýká, ale díky za to!

Zábavná komedie, která zvedne náladu. Silných momentů je dost a čas příjemně plyne. Romantický základ a pak už smršť gagů a příhod z nedorozumění. Až vše dospěje ke svému zdárnému konci a napravení zhýralého povaleče. Hudební skladatel Pavel Bertl (Oldřich Nový v klasicky vynikající formě) miluje alkoholické nápoje, hazardní adrenalin a svou manželku. Bohémský život se jen těžko opouští. Proč také, když přináší tolik vzrušení. Chudá kouzelnická dcerka a polykačka ruletových kuliček Anny Plavcová (Anny Ondráková) si potřebuje vydělat peníze a nalezne svoji životní lásku. Z dalších rolí: kouzelnický mág a neodbytný nápadník Skála (Otomar Korbelář), aranžér krizových situací a advokát Werner (dobrý Theodor Pištěk), ochotný uskutečňovatel příkazů a popleta Špargl (zábavný Jára Kohout), opilý zlomyslník (roztomilý Ferenc Futurista) a nešťastně šťastná Bertlova manželka Helena (Adina Mandlová). Rozverné, živelné, vyloudí nejeden úsměv a zpříjemní čas. Napijme se na kuráž!