Skrk

Po artovější první části přišel ještě dokonalejší audiovizuální zážitek, který místy “jedničku” rozhodně předčil. Snímek, který nepatří nikam jinam než do kin a já doufám, že ho ještě jednou stihnu a třeba svůj názor změním. ___ Po druhé projekci, když už bohužel ne v IMAXU, tak alespoň ve 4DX v Plzni, to podtrhlo zážitek v jeden asi z nejlepších za poslední dobu. Zimmer by si měl dojít zase pro Oscara. Scifi naší generace, ze které nelze odlepit oči.

Nečekal jsem, že se Netflix někdy pustí do něčeho pořádného, natož do adaptace románové předlohy Jeden den od Davida Nichollse, kterou jsem si musel přečíst už v r. 2011, kdy vyšla filmová verze, kterou mám mj. také moc rád. A i když je trochu pozměněná, drží se stále hlavní dějové linie. Ale toto mne odrovnalo natolik, že jsem si to musel pustit po shlédnutí znovu...a znovu. Emoce a zase jen emoce, to se tomuto seriálu skutečně povedlo a jsem za to moc rád, protože ne každý to zvládá a umí. Hlavně v posledních třech dílech, převážně v posledním. Z hereckého dua jsem se z počátku traileru dost zalekl, ostatně předčilo všechna očekávání, hlavně Leo Woodall (podoba Michaela Pitta neuvěřitelná), který přesvědčil, že umí hrát na výbornou a konec táhl prakticky právě on. Věřil jsem jim všechno, je to víc živý než film. Zamiloval jsem si to, i ten hudební podkres.

Meditativní nikam nespěchající film plný emocí, který je parazitován lidmi bez mozku. (Knihou zatím nepolíben)

Čekal jsem víc. Začátek boží. Respektive do odchodu do reálného světa, kde se vše vybudované hroutí a film spadává do škatulky “home film, který jde hned na DVD”. Sem tam nějaká popkulturní narážka, kterých mohlo být víc, stejně jako Ryana Goslinga. Feminismus na každém rohu. Průměr průměrů.

Pocitová stopáž: 90 minut

Neskutečný audiovizuální zážitek, kde tři hodiny utekly defakto jak nic. Herecké koncerty, dechberoucí kamera, geniální hudba, která funguje i bez filmu a po skoro deseti letech film Christophera Nolana, který stojí za to a má co říct. Masterpiece, který neřekl své poslední slovo ani několikátou projekcí.

Nutno předem napsat, že jsem fanoušek Zacka Snydera, jehož Watchmen považuji za nejlepší komiksový film všech dob. Líbilo se mi i (viděl jsem ho několikrát) guilty pleasure Sucker Punch. Armádu mrtvých nepovažuji ještě pořád za vyloženě špatný film a jsem schopen obhájit nedoceněného Batman v Superman se ZSJL. Zkrátka mám rád jeho vizuální styl, ale to, co předvedl zde s Rebel Moon, si žádné zastání nezaslouží. Už dlouho jsem neviděl něco tak digitálně nepřitažlivého, něco tak nudného a nezajímavého, že jsem to měl rozkouskované na třikrát. Postavy ploché a bez charakteru. Akce komická (zpomalovačky s kupou lens flarů, které stojí za prd). Vykrádačka desítek filmů (Klofan wtf?), která je tak zbytečná a dementní, že nechápu, proč to má vlastně vzniknout do dvou částí, krerou po tomhle rozmazaném bordelu vidět už ani nechci. Snyder potřebuje pevnou ruku a nepsat sám scénáře. Jedině pak natočí dobrý film. 2/10

Shlédnuto už podruhé a nemůžu se této audiovizuální lahůdky, která překvapivě rozděluje diváky, nabažit. Fincherův nejmeditativnější počin, který má jistým způsobem blízko jak ke Klubu rváčů, tak v něm cítím i trošku Refnův Drive. Vyprázděný minimalismus, kde hraje prim jak (po dlouhé době) skvělý Fassbender, tak soundtrack (+ The Smiths), který leckdo přeslechne, o to mu ale zaručeně zvýší tep. // Plný počet hodnocení; rozhodně ne průměrný film. 10/10

Jásal jsem blahem. 🦇__ Déšť, Noir, detektivní depresivní atmosféra, výborná hudba Michaela Giacchina a Pattinsonův herecký koncert. Nejlepší a nejkomiksovější a nejnediváčtější Batman, který vznikl.

Andrew Dominik se snaží, ale Terrencem Malickem nebude. Krásná forma, hudba, kamera a vynikající výkon Any de Armas kazí pocitově sedmihodinová stopáž, která toho prakticky zase tolik neřekne.