TedWHU

V poslední scéně filmu leží stará paní zaživa pohřbená v rakvi. Právě ona jakoby představovala samotného diváka v kině, ten totiž také prochází bezmocí a utrpením. Paní pak do rakve mlátí, víko prorazí a vidíme ruku, která vztyčí prostředníček. Divák také prochází bojem o to přečkat hodinu a půl dlouhá muka a právě vztyčený prostředníček nejlépe vyjadřuje divákův vzkaz tvůrcům za tento opravdu neskutečný filmový zážitek. Zkrátka zajímavá to sebereflexe...

Možná nejšílenější film, jaký jsem kdy viděl. V bizarnosti animace, příběhů, nebo dialogů je opravdu těžké hledat Planetě pokladů konkurenta. Pustit mi to v mých dětských letech - asi bych utíkal od televize...

Filmy Todda Philipse mám rád, tento se řadí v pomyslném žebříčků jeho filmů na stupínek nejvyšší...