tak nakonec to byla extrémně nevyrovnaná podívaná, ale za jedno zkouknutí stojí, i přes ty výkyvy to mělo drive, hlavně pro ty, co někdy aspoň trochu házeli na koš nebo sledovali NBA
konečně má i ping pong svoji komediální poctu, navíc ve stylu kung fu, plus syžet z enter the dragon, to všechno spolu s geniálním hongem jako slepým mistrem rovná se silné čtyři hvězdy
křeč zatvrdlá v konvenčních představách o tom, jak fungují vztahy mezi partnery, rodiči, dětmi, jak fungujou psychologové, jak funguje život ... a to je ten největší problém, on totiž život "nefunguje" ve smyslu toho, jak funguje nějakej stroj, kde součástky očekávání a převody zkušeností zapadají dokonale do soukolí vtipu, vtip vzniká nechtěně, právě mimo všechna klišé, i když na jejich základě ... něco tak vyumělkovanýho, nevěrohodnýho jsem neviděl od dob Kolji, ale ten měl aspoň toho Kolju
nedostavila se bohužel obvyklá rozkoš z naplnění všech pravidel žánru, jejich cílovědomé a zodpovědné sledování, doslova kopírování, jakoby narušilo přirozenou dynamiku každého takového příběhu, americký ninja zůstává stále nedostižným vzorem ...
Ne!To slovo odlišuje zvířata od lidí ne proto, že by znamenalo vzpouru (bouřit se mohou i zvířata), ale protože představuje základní formu abstraktního myšlení - "ne" vlastně nepřímo označuje "nic", "nicotu", negace je opakem konkrétního, věcného, proto často působí destruktivně, ale současně konstituuje člověka jako (sebe) vědomou osobu, individualitu, která dokáže přemýšlet sama o sobě (proto právě mimochodem "osoba"). Ve vývoji dítěte se toto poznávání nazývá nepřesně "období vzdoru" a je často redukováno pouze na tu "destruktivní složku" onoho ne... Tento moment definitivního přerodu Caesara, stejně jako finální inferno na mostě, jsou ve filmu obrovsky silné a názorné, spojené navíc s hledáním dalších abstraktních pojmů jako domov nebo oběť (např. domov už pro něj není jen "konkrétní" pokoj, ve kterém vyrůstal, ale prostor, kde může dál růst, rozvíjet se, prostor, který může prakticky být kdekoli, kde jsou jeho blízcí a kde nachází přijetí své osobnosti). Co na tom, že celá premisa filmu je nelogická - těžko by pokusná opice, která je pod neustálou kontrolou personálu a dohledem doktorů "utajila" svoje těhotenství.
Pro mě ještě lepší než první díl, vlastně bych to vůbec nerozděloval a hodnotil společně, protože dvojka vysvětluje i doplňuje, a to nikoli polopatě, ale naprosto účinně, celý rastr příběhu, a to nejsem žádný fanoušek doslovnosti - už jen ten roztomilý paradox, že si v nemocnici personál přesně podle Hippokratovy přísahy oživí svoji vlastní "smrt";-)
nebýt těch "nešťastných" sněhobílých králíků, asi bych dal i pět hvězdiček, ale tenhle tak umělej symbol mi na několik minut" zcizil" celej film, proč jen na hřbitov nevypustili i nějaký černý exempláře nebo strakáče, určitě by se jich v Lidicích pár našlo (a nejen mezi králíky)?
jejda, mě to teda neskutečně bavilo a to se ani necítím jako recesista, vrátilo mě to úplně jako strojem času do dětství, kdy jsem si přál přesně takovýhle film nejen vidět, ale i natočit ...;-)
stejně jako u každé tváře i tady bylo nejzajímavější to, co naznačuje, skrývá a neukazuje, což je u exploitation, který si zakládá na doslovnosti, zábavný paradox způsobený tím, že film chce odhalit původní "tvář" Thomase v jeho osobní anamnéze, ale zároveň ji podle všech pravidel žánru úzkostlivě skrývá. Tvář, a s ní i člověk a jeho svět, si totiž uchovává svou existenci a smysl pouze v pohybu a ve svých proměnách (v „di- ferenci“), nelze ji proto nikdy definitivně popsat, typizovat či interpretovat její původní bytí: „Skutečná tvář není oddělena od života těla, není jen značkou osoby…“ (Ajvaz, Tajemnství knihy). Tvář“ je spíše „orgány- nesoucí nervová deska, která obětovala to podstatné ze své globální pohyblivosti a která shromažďuje nebo vyjadřuje svobodně malé lokální pohyby všeho druhu, který zbytek těla obvykle skrývá.“ (Deleuze, Film - obraz). Vyniká a vyznačuje se tedy onou „jemnou pohyblivostí“, která tvoří účinek uměleckého dílo i jeho hodnotu. Každá její interpretace se proto potencionálně stává jakousi „maskou“, jež pomocí svých reprezentovaných, avšak současně vytvářených, identifikujících obsahů zakrývá onu prázdnotu, z níž původně „tvář“ (obraz, styl) vychází, v němž se veškerá její forma konstituuje a ustaluje: „tvář zůstává vždy jistou prázdnotou, otevřeným prázdným místem, ve kterém lze provést určitou, byť omezenou identifikaci se svým já.“ Jakákoli identifikace já a tváře je tedy konečná, ale nikoli identifikování samo, to je nekonečné, a tak se můžeme těšit na další a další záčátky...
jeden z největších pomníků celého seriálu - a protože v columbovské mytologii je každá nahodilost režírována poručíkovou prozřetelností, ani uvedení tohoto dílu dva dny po smrti PF není nic jiného než důkaz nesmrtelnosti legendy.
já mám pro tyhle seriály vrozenou slabost, nejen jako dětskej pamětník, ale tohle je i na mě moc velká křeč ... stejný socialistický idylrealismus jako dynastie nováků, tu stavovskou čest nejde věřit ani harcovníkovi beyvlovi, natož rádoby roztomile popletenýmu hanzlíkovi
teď když se na to po letech dívám s dětma, musím dát nejvyšší počet, protože etudy s opraváři a profesorem Hartmanem jsou prostě geniální, i to tempo vyprávnění přesně ladí s dětským vnímáním ... alespoň s tím naším;-)
jeden z prvních USA filmů, kde se objevili ninjové ... opět důkaz, jaký byl Peckinpah průkopník, i když klasickou kung fu akci nečekejte, je to zatím spíš taková koketérie
film obsahuje snad všechny stylistické fetiše DePalmovy režije, několikaminutová nepřerušená úvodní scéna, rozdělený obraz, otáčení kamery kolem své osy při setkání dvou postav, používání transflokátorů apod. To vše je ale netradičně ve službách politické satiry, která pusobí vůči těmto prvkům naprosto antistaticky, takže ruší jejich výsledný efekt a film nenapravidelně tříští na formální a obsahovou rovinu, je to jak když sledujeme dva filmy za sebou a ne v jednom, a tím pádem se nám subjektivně zdá dvakrát tak delší, než ve skutečnosti je...
Celá práce čtyřky s metajazykem připomíná známý "paradox lháře" (Kréťan říká: ˇVšichni kréťané jsou lháři". Pokud říká pravdu, současně se popírá, a naopak), jenom s tím rozdílem, že Vřískot hned od začátku tvrdí "jsem parodie sama na sebe", ale tvrdí to tak ironicky, že mu to nakonec přestáváme věřit a nepomůže ani Tarského řešení pomocí jazykových rovin, protože se stírá jakákoli hierarchie a rozdíly mezi referenčním jazykovým kódem a referenty. Všechno se odehrává v jednom znivelizovaném prostoru virtuální reality (mobilních i internetových sítí, FB...). Tady by se spíše hodila Fichteho teorie sebekladení subjektu prostřednictvím nekonečných reflexí (co jiného děláme na webu, než se neustále zpytujeme, a tím vytváříme svoje identity). Jinak, jaké že je hlavní pravidlo čtyřky? No přeci, že přežívá jen ten nejhloupější - policajt Arquette, který vždy přichází několik kroků po ději a je tak doslova "zpožděný", naprosto ve vleku událostí (u nás známý kánon "hloupého Honzy"). Pokud se někdo vymykyká aspoň částečně tomuhle pravidlu, pak jsou to podle autorů bílé emancipované ženy, které si o sobě nemyslí, že dokážou nahodilý systém virtuálních synopsí života překonat, zneužít a ovládnout (reportérka, vrah), naopak je respektují a nepodléhají šovinistické iluzi "Všemocného" (že by antiteze jinému aktuálnímu hitu?;-). Tyto ženy vrah maximálně zraní = 21. století patří ženám a zženštilým heterosexuálům, jako by říkali autoři, samozřejmě opět ironicky (viz kolegyně Arquetta, která respekt k řádu zaměňuje s naivní poslušností úřednímu postupu):-)
pro mě nejlepší je scéna, kde se Ryan ptá, jestli už Russell slyšel, že se všechno děje z nějakého důvodu ... a odpoví si sama, že někdy se věci dějou jenom tak, to samé platí i o jejich pseudovztahu i o samotném únosu, nejen o potratu. Ten film má jako motor náhodu, nikoli osudovost, a proto zůstal většinovými diváky naprosto nepochopen - jak jinak než náhodou se dozví Russell o identitě vyjednávače ... jenže je mu to úplně na nic, protože už se mezitím radikálně změnila situace vyjednáváčů, takže ani tahle náhoda nemá žádný důvod, stejně jako život
... a butler v poslední scéně dosáhl konečně svého, takhle se měla spravedlnost vypořádat už s vrahem jeho rodiny - vítězství ducha zákona nad jeho literou, takže vlastně happy end?;-)
V podstatě hodně nemravný a perverzní film, který obhajuje lifestylové využívání drog ... ovšem nikoli podle demokratického principu "stejný účinek každému", naopak jeho myšlenka je velice elitářská,každý díky pilulce jen intenzifikuje a rozšíří svoje už existující schopnosti a hranice, které ho buď rozvinou, posunou anebo zničí. Doslovný odkaz na Matrix v jedné scéně není náhodný, protože Matrix se celý nesl v platonsky metafyzickém duchu, kdy předpokládal skutečnou realitu za naším vědomím a světem jevů, jenže Všemocný se přímo kochá myšlenou, že jsme, jak pronese v jednom dialogu Niro, jen plodem nahodilého výstřiku semene (proto také mají mít bodyguardi Coopera každý jiný oblek - tohle přece není "Matrix";-))Navíc příběh nemohl svou logikou, se kterou představoval hrdinu, ani skončit jinak než tím rozkošným happy endem, Cooper jako jediný ze závislých využil "supermanské" schopnosti k tomu, aby drogu ještě víc vyladil, investoval do budoucnosti a nejen požitkářsky využíval přítomný okamžik ... tento film představuje pokrizovou ameriku ve světle nového optimismu, který již není založen pouze na bezmezné víře v člověka, boha a demokracii, ale který počítá s eugenickým selektevním přístupem k jedinečnosti člověka. Možná že právě tohle však není ta nejoptimistější vize pro nás průměrné;-)
ale jo ... akce byla jak nášlapný miny, rychlá, překvapivá, brutální, i když digitální, scénář asi ten nejlepší z možných scénářů vzhledem k tomu, jak je to téma ohraný a vyčerpaný, naštěstí diváka to nevyčerpává, i když ten nadhled si musí bohužel dodat na vlastní náklady
Moje komentáře
Gong fu guan lan (2008)
tak nakonec to byla extrémně nevyrovnaná podívaná, ale za jedno zkouknutí stojí, i přes ty výkyvy to mělo drive, hlavně pro ty, co někdy aspoň trochu házeli na koš nebo sledovali NBA
Poslední propadne peklu (1982)
dobrá protilátka na přeslazený štědrovečerní program
Skóruj! (2007)
konečně má i ping pong svoji komediální poctu, navíc ve stylu kung fu, plus syžet z enter the dragon, to všechno spolu s geniálním hongem jako slepým mistrem rovná se silné čtyři hvězdy
Stmívání (2008)
jedna hvězdička za létací scény lesem...připomněly mně totiž moje vlastní sny
Ženy v pokušení (2010)
odpad!křeč zatvrdlá v konvenčních představách o tom, jak fungují vztahy mezi partnery, rodiči, dětmi, jak fungujou psychologové, jak funguje život ... a to je ten největší problém, on totiž život "nefunguje" ve smyslu toho, jak funguje nějakej stroj, kde součástky očekávání a převody zkušeností zapadají dokonale do soukolí vtipu, vtip vzniká nechtěně, právě mimo všechna klišé, i když na jejich základě ... něco tak vyumělkovanýho, nevěrohodnýho jsem neviděl od dob Kolji, ale ten měl aspoň toho Kolju
Ninja (2009)
nedostavila se bohužel obvyklá rozkoš z naplnění všech pravidel žánru, jejich cílovědomé a zodpovědné sledování, doslova kopírování, jakoby narušilo přirozenou dynamiku každého takového příběhu, americký ninja zůstává stále nedostižným vzorem ...
Šéfové na zabití (2011)
od dob pařby ve vegas jsem se tak nepobavil, a ta rozkošná citace pulp fiction, to mě až dojalo;-)
Zrození Planety opic (2011)
Ne!To slovo odlišuje zvířata od lidí ne proto, že by znamenalo vzpouru (bouřit se mohou i zvířata), ale protože představuje základní formu abstraktního myšlení - "ne" vlastně nepřímo označuje "nic", "nicotu", negace je opakem konkrétního, věcného, proto často působí destruktivně, ale současně konstituuje člověka jako (sebe) vědomou osobu, individualitu, která dokáže přemýšlet sama o sobě (proto právě mimochodem "osoba"). Ve vývoji dítěte se toto poznávání nazývá nepřesně "období vzdoru" a je často redukováno pouze na tu "destruktivní složku" onoho ne... Tento moment definitivního přerodu Caesara, stejně jako finální inferno na mostě, jsou ve filmu obrovsky silné a názorné, spojené navíc s hledáním dalších abstraktních pojmů jako domov nebo oběť (např. domov už pro něj není jen "konkrétní" pokoj, ve kterém vyrůstal, ale prostor, kde může dál růst, rozvíjet se, prostor, který může prakticky být kdekoli, kde jsou jeho blízcí a kde nachází přijetí své osobnosti). Co na tom, že celá premisa filmu je nelogická - těžko by pokusná opice, která je pod neustálou kontrolou personálu a dohledem doktorů "utajila" svoje těhotenství.
Ledová smrt II (2008)
Pro mě ještě lepší než první díl, vlastně bych to vůbec nerozděloval a hodnotil společně, protože dvojka vysvětluje i doplňuje, a to nikoli polopatě, ale naprosto účinně, celý rastr příběhu, a to nejsem žádný fanoušek doslovnosti - už jen ten roztomilý paradox, že si v nemocnici personál přesně podle Hippokratovy přísahy oživí svoji vlastní "smrt";-)
Lidice (2011)
nebýt těch "nešťastných" sněhobílých králíků, asi bych dal i pět hvězdiček, ale tenhle tak umělej symbol mi na několik minut" zcizil" celej film, proč jen na hřbitov nevypustili i nějaký černý exempláře nebo strakáče, určitě by se jich v Lidicích pár našlo (a nejen mezi králíky)?
Stateční strážci (1978)
trochu nemotorná zábava, jako ostatně většina lo weiových kousků, ale pořád ještě zábava, která obsahuje pár hodně bizarních momentů
Zelená je tráva (2005)
ono je to hlavně o závislosti na kafi, ale i tak výborná zábava, pokud se překlenete přes úvodní povinnou seznamovací půlhodinku
Lovci dinosaurů (2005)
jejda, mě to teda neskutečně bavilo a to se ani necítím jako recesista, vrátilo mě to úplně jako strojem času do dětství, kdy jsem si přál přesně takovýhle film nejen vidět, ale i natočit ...;-)
Texaský masakr motorovou pilou: Počátek (2006)
stejně jako u každé tváře i tady bylo nejzajímavější to, co naznačuje, skrývá a neukazuje, což je u exploitation, který si zakládá na doslovnosti, zábavný paradox způsobený tím, že film chce odhalit původní "tvář" Thomase v jeho osobní anamnéze, ale zároveň ji podle všech pravidel žánru úzkostlivě skrývá. Tvář, a s ní i člověk a jeho svět, si totiž uchovává svou existenci a smysl pouze v pohybu a ve svých proměnách (v „di- ferenci“), nelze ji proto nikdy definitivně popsat, typizovat či interpretovat její původní bytí: „Skutečná tvář není oddělena od života těla, není jen značkou osoby…“ (Ajvaz, Tajemnství knihy). Tvář“ je spíše „orgány- nesoucí nervová deska, která obětovala to podstatné ze své globální pohyblivosti a která shromažďuje nebo vyjadřuje svobodně malé lokální pohyby všeho druhu, který zbytek těla obvykle skrývá.“ (Deleuze, Film - obraz). Vyniká a vyznačuje se tedy onou „jemnou pohyblivostí“, která tvoří účinek uměleckého dílo i jeho hodnotu. Každá její interpretace se proto potencionálně stává jakousi „maskou“, jež pomocí svých reprezentovaných, avšak současně vytvářených, identifikujících obsahů zakrývá onu prázdnotu, z níž původně „tvář“ (obraz, styl) vychází, v němž se veškerá její forma konstituuje a ustaluje: „tvář zůstává vždy jistou prázdnotou, otevřeným prázdným místem, ve kterém lze provést určitou, byť omezenou identifikaci se svým já.“ Jakákoli identifikace já a tváře je tedy konečná, ale nikoli identifikování samo, to je nekonečné, a tak se můžeme těšit na další a další záčátky...
Columbo: Smrt nabízí pomocnou ruku (TV film) (1971)
jeden z největších pomníků celého seriálu - a protože v columbovské mytologii je každá nahodilost režírována poručíkovou prozřetelností, ani uvedení tohoto dílu dva dny po smrti PF není nic jiného než důkaz nesmrtelnosti legendy.
Concorde - Letiště 1979 (1979)
tak to je matroš
Ve znamení Merkura (TV seriál) (1978)
já mám pro tyhle seriály vrozenou slabost, nejen jako dětskej pamětník, ale tohle je i na mě moc velká křeč ... stejný socialistický idylrealismus jako dynastie nováků, tu stavovskou čest nejde věřit ani harcovníkovi beyvlovi, natož rádoby roztomile popletenýmu hanzlíkovi
Noc s nabroušenou břitvou (2003)
tak tady je přeci prapůvodní inspirační zdroj Hitch ...;-)
...a zase ta Lucie! (1984)
teď když se na to po letech dívám s dětma, musím dát nejvyšší počet, protože etudy s opraváři a profesorem Hartmanem jsou prostě geniální, i to tempo vyprávnění přesně ladí s dětským vnímáním ... alespoň s tím naším;-)
Zabijácká elita (1975)
jeden z prvních USA filmů, kde se objevili ninjové ... opět důkaz, jaký byl Peckinpah průkopník, i když klasickou kung fu akci nečekejte, je to zatím spíš taková koketérie
Ohňostroj marnosti (1990)
film obsahuje snad všechny stylistické fetiše DePalmovy režije, několikaminutová nepřerušená úvodní scéna, rozdělený obraz, otáčení kamery kolem své osy při setkání dvou postav, používání transflokátorů apod. To vše je ale netradičně ve službách politické satiry, která pusobí vůči těmto prvkům naprosto antistaticky, takže ruší jejich výsledný efekt a film nenapravidelně tříští na formální a obsahovou rovinu, je to jak když sledujeme dva filmy za sebou a ne v jednom, a tím pádem se nám subjektivně zdá dvakrát tak delší, než ve skutečnosti je...
Vřískot 4 (2011)
Celá práce čtyřky s metajazykem připomíná známý "paradox lháře" (Kréťan říká: ˇVšichni kréťané jsou lháři". Pokud říká pravdu, současně se popírá, a naopak), jenom s tím rozdílem, že Vřískot hned od začátku tvrdí "jsem parodie sama na sebe", ale tvrdí to tak ironicky, že mu to nakonec přestáváme věřit a nepomůže ani Tarského řešení pomocí jazykových rovin, protože se stírá jakákoli hierarchie a rozdíly mezi referenčním jazykovým kódem a referenty. Všechno se odehrává v jednom znivelizovaném prostoru virtuální reality (mobilních i internetových sítí, FB...). Tady by se spíše hodila Fichteho teorie sebekladení subjektu prostřednictvím nekonečných reflexí (co jiného děláme na webu, než se neustále zpytujeme, a tím vytváříme svoje identity). Jinak, jaké že je hlavní pravidlo čtyřky? No přeci, že přežívá jen ten nejhloupější - policajt Arquette, který vždy přichází několik kroků po ději a je tak doslova "zpožděný", naprosto ve vleku událostí (u nás známý kánon "hloupého Honzy"). Pokud se někdo vymykyká aspoň částečně tomuhle pravidlu, pak jsou to podle autorů bílé emancipované ženy, které si o sobě nemyslí, že dokážou nahodilý systém virtuálních synopsí života překonat, zneužít a ovládnout (reportérka, vrah), naopak je respektují a nepodléhají šovinistické iluzi "Všemocného" (že by antiteze jinému aktuálnímu hitu?;-). Tyto ženy vrah maximálně zraní = 21. století patří ženám a zženštilým heterosexuálům, jako by říkali autoři, samozřejmě opět ironicky (viz kolegyně Arquetta, která respekt k řádu zaměňuje s naivní poslušností úřednímu postupu):-)
Rambo III (1988)
ta lapidárnost scény s modrým světlem přesně vystihuje podstatu tohohle podceňovanýho dílu;-)http://www.youtube.com/watch?v=hsmE8ZzMdSw
Penny se bojí (2006)
dvě hvězdičky za nápad a kameru
Životní zkouška (2000)
pro mě nejlepší je scéna, kde se Ryan ptá, jestli už Russell slyšel, že se všechno děje z nějakého důvodu ... a odpoví si sama, že někdy se věci dějou jenom tak, to samé platí i o jejich pseudovztahu i o samotném únosu, nejen o potratu. Ten film má jako motor náhodu, nikoli osudovost, a proto zůstal většinovými diváky naprosto nepochopen - jak jinak než náhodou se dozví Russell o identitě vyjednávače ... jenže je mu to úplně na nic, protože už se mezitím radikálně změnila situace vyjednáváčů, takže ani tahle náhoda nemá žádný důvod, stejně jako život
Můj nejmilejší bar (1996)
jednou si založím takový bar a bude se jmenovat samozřejmě "Keoma" ... a celý to vidím ve stylu perokreseb a maleb Gustava Kruma.
Ninja na poli smrti (video film) (1984)
http://www.youtube.com/watch?v=893qcNVPQQk pro všechny zájemce o tenhle akční bizár ...plná verze filmu
Ctihodný občan (2009)
... a butler v poslední scéně dosáhl konečně svého, takhle se měla spravedlnost vypořádat už s vrahem jeho rodiny - vítězství ducha zákona nad jeho literou, takže vlastně happy end?;-)
Všemocný (2011)
V podstatě hodně nemravný a perverzní film, který obhajuje lifestylové využívání drog ... ovšem nikoli podle demokratického principu "stejný účinek každému", naopak jeho myšlenka je velice elitářská,každý díky pilulce jen intenzifikuje a rozšíří svoje už existující schopnosti a hranice, které ho buď rozvinou, posunou anebo zničí. Doslovný odkaz na Matrix v jedné scéně není náhodný, protože Matrix se celý nesl v platonsky metafyzickém duchu, kdy předpokládal skutečnou realitu za naším vědomím a světem jevů, jenže Všemocný se přímo kochá myšlenou, že jsme, jak pronese v jednom dialogu Niro, jen plodem nahodilého výstřiku semene (proto také mají mít bodyguardi Coopera každý jiný oblek - tohle přece není "Matrix";-))Navíc příběh nemohl svou logikou, se kterou představoval hrdinu, ani skončit jinak než tím rozkošným happy endem, Cooper jako jediný ze závislých využil "supermanské" schopnosti k tomu, aby drogu ještě víc vyladil, investoval do budoucnosti a nejen požitkářsky využíval přítomný okamžik ... tento film představuje pokrizovou ameriku ve světle nového optimismu, který již není založen pouze na bezmezné víře v člověka, boha a demokracii, ale který počítá s eugenickým selektevním přístupem k jedinečnosti člověka. Možná že právě tohle však není ta nejoptimistější vize pro nás průměrné;-)
Ninja Assassin (2009)
ale jo ... akce byla jak nášlapný miny, rychlá, překvapivá, brutální, i když digitální, scénář asi ten nejlepší z možných scénářů vzhledem k tomu, jak je to téma ohraný a vyčerpaný, naštěstí diváka to nevyčerpává, i když ten nadhled si musí bohužel dodat na vlastní náklady