Ollie235

,, The day we stop lookin', Charlie, is the day we die." Odkaz na tento snímek by se měl objevovat ve všech definicích sousloví herecký koncert. Výborný zážitek, který ve mě dokázal vyvolat směs pocitů, jako jen málokterý film. Kromě výkonu mistra Al Pacina nutno vyzdvihnout i skvělé dialogy a podmanivou atmosféru, která vtáhne hned na začátku a nepustí až do konce.

,,All these people. I'm the only one who knows the truth." Krásně natočený snímek, se kterým mám jeden zásadní problém - ani s odstupem několika dní si nejsem jistý, co se mi vlastně snažil říci. Byla to pocta filmařskému řemeslu? Apel na nesmyslnost rasismu? Obyčejný příběh o lásce? Ve výsledku se zřejmě jedná o kombinaci všeho uvedeného a nejen toho, nějaké výraznější poselství mi ale přece jen chybělo. Empire of Light si tak budu zřejmě pamatovat především jako herecký koncert Olivie Colman.

,,There's a lot of people saying a lot of things, but in the end you gotta listen to yourself." Nemohu se zbavit dojmu, že tohle se mělo jmenovat Colonel Parker - ten je totiž nejen vypravěčem, ale dostává až nečekaně velký prostor. Samotné životopisné pojednání o jedné z největších hudebních hvězd historie paradoxně působí zdlouhavě (o půl hodiny kratší stopáž by tomu za mě seděla víc) i zkratkovitě zároveň (sice divákovi připomene mnohé klíčové okamžiky amerických dějin, ale o samotném Elvisovi toho naopak mnoho zcela zamlčí). Celkově mě to stále docela bavilo, ale čekal jsem jednoduše víc. Chyběly mi v tom emoce, v některých okamžicích mi naopak přišlo, že se zbytečně tlačí na pilu. Bohemian Rhapsody si zkrátka pustím raději, a to nejen proto, že Queen poslouchám častěji.