JohnSorrow

Krásné, přemýšlivé a díky skvěle padnoucí hudbě i hluboce depresivní (pokud jste kyborg-positive).

Po Princess Mononoke a Spirited Away jsem si dal dalšího Miyazakiho - Howl's Moving Castle. Kouzlo a duch tohoto japonského autora byl cítit v celém filmu, ale po zmíněných snímcích od něj prostě čekám větší pecku. Spousta skvělých momentů, luxusní ztvárnění "Moving Castle", ale celkově mi to prostě nestačilo. Ta asijská jinakost jakoby ustoupila západní přímosti a to je prostě škoda, velká škoda...

Nejsem si úplně jistý, jestli je ten film skutečně tak dobrý, nebo mi jen sedl, ale přidávám se k té přibližné polovině diváků, která tomu napálila 4 nebo rovnou 5 hvězd. The Perks of Being a Wallflower rozhodně nezapadá do škatulky "běžná teenage komedie" a rozhodně se ani žánrově nevejde do téhle úzké definice. Ač obsahuje množství skutečně vtipných scén, umně dávkuje i dramatické scény a výsledný mix prostě stojí za to.

Jedním slovem dokonalost. Film, který se nezastaví a nenechá diváka ani chíli odpočinout. Mění schéma, mění styl a sledující je tak neustále konsternován. A je neustále pozadu. Snaží se vstřebat to, co viděl, zaujmout postoj a už je konfrontován s dalším tématem, ještě těžším, než bylo to předchozí. A nakonec přijde velkolepé finále. Doporučuji sledovat o samotě, protože jen ta dokáže alespoň z malé části vystihnout některé z pocitů a stavů, kterými hlavní hrdina prochází. P.S. Ten kytarový motiv podkresu, resp. jeho styl čím dál častěji potkávám v PC hrách (Metro 2033, Wolfenstein: NO). Úplně z něj cítím naději, která je tak vzácná v těch šílených kulisách čirého zoufalství a zmaru. Ale taky v tom cítím něco strašného a neodvratitelného. A přesně o tom všem je i Metro Manila.

Skvělý Fassbender, Noomi velmi příjemně překvapila a zbytek stojí na Gigerově dimenzi přesahující dokonalosti. Právě on a jeho tvorba pro mě byla motorem celého snímku - všechny ty jednoduché křivky i spletité ornamenty, antropo bytosti a vetřelčí náznaky. Přese všechny nedostatky a nesrovnalosti (nemůžu si odpustit popsat alespoň jednu - SPOILER - když už si vyberu posádku na daleký let, tak si sakra ověřím, jestli mě ti trotlové alespoň v něčem budou schopni poslechnout. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že tam byli pouze jako čirý komparz. A bez nich by byl Prometheus mnohem temnější a stylovější.) jde o kvalitní a dospělou sci-fi, která svou nepříjemně tísnivou atmosférou zastupuje hororový žánr mnohem lépe a přesvědčivěji než spousta "čistokrevných" titulů.

Úžasně zachycené prostředí amazonských pralesů, skvěle líbezný hudební doprovod a výjimečné herecké výkony. Jen mi to přišlo krátké. Jednotlivé postavy nedostaly tolik prostoru, kolik by potřebovaly nebo kolik bych chtěl, aby byly bývaly dostaly (a to jich tam bylo poskrovnu). Ovšem myšlenkový přesah a vliv na diváka je nedozírný a to je přesně to, co z Misie dělá skutečně nádherný snímek.

Jeden z nejemotivnějších filmových závěrů s nesmírně citlivě volenou hudbou. Doporučuji sledovat osamotě a vyhradit si na film pořádný kus naprosto soustředěné pozornosti.

Člověk by nevěřil, že téma jako regulérní soutěž o život, se dá pojmout takhle nudně. Chtěl bych vidět někoho, kdo věří, že ti lidi mají strach o svůj život, že jim tak obecně není všechno jedno - za chvíli skončí natáčecí den a padla (i když těžko to může být chyba herců).

Několik vtipných hlášek, ale tolik donebevolajících dementností. Pár skečů dobrých pro YT, víc bohužel nic. A ty herecké nevýkony!

Jalovější a neuvěřitelnější vztah než ten, který se divákovi snaží vnutit Katniss a Peeta jsem snad ještě neviděl. Chemie nulová, uvěřitelnost taktéž. Jediný, co při sledování jejich příběhu cítím, je lítost - vůči Peetovi. Ovšem po ostatních stránkách zajímavá podívaná. Opět pár logických přešlapů, ale jinak solidní akční zážitek. Nakonec si dovolím upozornit na The Hanging Tree od Jamese Howarda Newtona, ta se fakt povedla.