Co si dokážete představit za hrůzu, když se řekne 3D, teenageři a žralok a certifikát pro rodiny s dětmi, to dostanete.
To, že byl tento film původně natočen a promítán ve 3D, připočtěme k současnému marketingovému trendu, jak tahat lidem z kapes víc a víc peněz. Ostatně, na tom nijak vybaveném DVD je stejně film plochý, tedy 2D.
Navíc je to film zcela neoriginální, bez napětí, bez nápadu, bez jakékoliv snahy o inovaci – a jednotlivé útoky žraloka jsou podobně drastické jako hon na mamuta v Machovi a Šebestové.
Jinak zde máme značně originální a nikde použitou koncepci studentů střední školy, jejichž vymakaná tělíčka ve srovnání s jejich IQ značně vedou. Jedou si zadovádět na jezero, a ono bum ho – zrovna tam řádí smečka hladových žraloků. Mimochodem, první půlhodinu přetočte – nic se v ní neděje, jen se seznámíme s postavami, což je nám platné jak mrtvému zimník.
Čímž se dostáváme k absurdnostem scénáře. Například útok žraloka na dívku na mělčině, kdy by žraloka musela půlka koukat ven – pokud nešlo o zcela placatý druh. Nebo chlápkovi žralok ukousne ruku – a ona mu z ní netryská krev, ne ne, on s tímto zraněním doplave (!) na břeh, kde se sice zhroutí, ale večer si vezme oštěp a jde se za záře táboráčku žralokovi pomstít či co. Mimochodem, netušil jsem, že na ukousnutou ruku stačí lékárnička z výletní chatky.
Také si nejsem jist, zda žraloci jen tak lezou do sladkovodních jezer, a pokud šlo o jezero slané, kde se vzalo uprostřed pevniny? Také nepochopím, když holka svého chlapce oholí lodním šroubem, že tento nemá nakonec ani škrábnutí. A podobných hloupostí je film plný, přitom se nezdá, že schválně, protože tvůrci něco takového jako nadhled neznají.
A když nakonec zjistíme, že do jezera žraloky vypustilo pár chlápků, co se nudilo, řeknete si, a jak tam tu hromadu žraloků do toho jezera dostali? Zkrátka absurdita stíhá absurditu, ale protože se film tváří hrozně vážně, obávám se, že to tvůrci i vážně celé mysleli...
Pro cílovou skupinu asi úžasné pošušňání, pro člověka s mozkem neustálé WTF. Tohle si o parodii přímo říká, a taky parodie - Tupíři - se musím říct docela povedla. Btw, hlavní hrdina mi tím bílým xichtem připomínal Data ze Star Treku. Má to slušnou kameru a výpravu, ale to je tak jediné. Ty postavy teenagerů, co se míhaly na plátně, působily tak nesmírně afektovaně, až to bylo směšné samo o sobě.
Je to jednoznačně ústup ze slávy co se kvality týče. Ubylo hlášek i postřehů, ostatně v té době chyběl pro nějaký nadhled a rozhled prostor a čas. Škoda, že nebylo jasně řečeno, čí dítě je to Píšťalky.
Existují filmy akční, s příběhem, bláboly, ale také filmy pocitové. Kde se odehrává nějaký vnitřní příběh, ale důležitější je imprese.
Woody Allen nás tentokrát vezme do Paříže – začne sestřihem jednoho dne v Paříži se záběry zajímavých zákoutí i památek, i se změnou počasí, aby nám pak představil hlavního hrdinu v dokonalém podání Owena Wilsona.
Gil je nájemný scenárista, který se snaží napsat román. Pocitový román. Proto je Paříží okouzlen, až by se sem přestěhoval. Jejich známí naopak vidí na Francii jen to špatné a Gilova snoubenka Inez s nimi souhlasí. A Gilovi to není příjemné.
Zvláště když Paul ze sebe sype moudra a znalosti na potkání, opravuje průvodkyni, říká „zasvěcené“ komentáře k nabídce francouzských vín... Aneb, jak se pronese v jednom sarkastickém bonmotu ve filmu: „Pseudointelektuál by přece nepřednášel na Sorbonně“.
Když posléze Gil zabloudí v noční Paříži, uděje se mu podivná věc – přenese se do minulosti. A my společně s Gilem projdeme různými salóny, hudebními styly, potkáme slavné spisovatele, hudebníky i malíře, samozřejmě také impresionisty, a to půlnoc co půlnoc...
Přece jen však filmu chybí větší důraz, jaký od Allena známe – do pokrytectví smetánky už se tolik nestrefuje, a také vyznění filmu je smířlivější. Nostalgie je zbytečná, říká film, protože se člověk musí smířit s tou dobou, ve které žije, a v ní si najít to hezké. S čímž by se dalo polemizovat, viďte?
Přesto jde o příjemný a svěží snímek, který má své kouzlo, není zbytečně sentimentální ani kýčovitý, a pokud v sobě nosíte podobné pocity, jako hlavní hrdina, máte rádi procházky v dešti a pařížské uličky, není co řešit.
Osobně miluju scénu s vysvětlením portrétu Adriany. Líbí se mi i práce s obrazem v pozadí (pes u stolu v luxusní restauraci). "Vidím nosorožce."
Prostředníci přišli pozdě. Koho by problém vydělávání na pornoprůmyslu mohl zajímat po filmech Kevina Smithe a zvláště Zack a Miri točí porno? Navíc styl Prostředníků je stejný, podobně ukřičený a vulgární.
Všichni chlapi na celém světě si honí péro, zní úvodní premisa filmu. A tak sledujeme, jak se mladík, který dostal od nemocného otce úkol postarat se o rodinu, spojí se dvěma kamarády a začnou podnikat v internetovém pornobyznysu. Aby to bylo napínavější, je film uvozen scénou odvážení milionu dolarů ruské mafii.
A o ničem jiném v podstatě film není, když pomineme ještě neplacení daní a jiné podobné problémy. Je až moc znát, jak se snaží tvůrci konkurovat Fincherově snímku The Social Network o vzniku Facebooku. A tak se i zde skáče v několika časových rovinách, i zde se řinou z úst herců nekonečné repliky. I zde použijeme rádoby dokumentární roztřesenou kameru. (Mimochodem, divné je, že u dokumentů vídám statickou kameru.)
Ale kde si Fincher uchoval režisérskou zručnost a přehlednost, zde brzy nastoupí určitý zmatek. Ne, že by některé repliky a dialogy nebyly vtipné, ale celkově film působí hodně nekompaktně, někdy až chtěně. Nepomáhá ani stopáž, která je delší, než byste čekali - a chtěli.
Navíc jsme podobných filmů už viděli několik, například od zmíněného Kevina Smithe, takže se u některých scén neubráníme pocitu již viděného. A nakolik mám rád Luka Wilsona, hodí se skutečně spíše do mírně střelených mírně mysticky vyprávěných komediálních dramat, ale jako drsný byznysmen vypadá poněkud směšně.
A nějak ani ty umělohmotné holky nevypadaly až tak atraktivně, fakt. :)
Takže takový průměrný film, skutečně ani neurazí, ani nenadchne. téma je už poněkud vyčpělé, zpracování je zmatené a herecké výkony takové nijaké (do jaké role asi tak může být obsazen James Caan?), některé fórky se povedly, některé ne... Prostě průměr.
Přes svoji stopáž a jistou rozvleklost vlastně film neřekl nic víc, než co zjistíte u různých podobných konspiračních videí na YouTube. Jak to s těmi kruhy v obilí, tak rozbory současné ekonomiky, že moc patří jen úzké skupince nejbohatších. Zde vše v jednom, ale přesto nic navíc. (Tedy kromě těch mnohostěnů, ale tam třeba tvorba mnohostěnu z I-Ťing mi přišla hodně násilná.)
Uplakaná slaďárna, která vydírá, co to jde a rozpočet a herci dovolí. Přitom by takové téma šlo natočit decentně a jednoduše, a zapůsobilo by daleko víc.
Úžasný začátek, než divákovi dojde, že se bude řešit jen jedna pohádková věc, která se většinou vyřeší na konci, když mezitím proběhne řada jiných dějů. Zcela zamrazí a zruší se tok pohádkového vyprávění, když se děj přesune do naší současnosti. Podobně na houpačce je tomu s kamerou - jednou básnivě snivá za chvíli získá nervní střih a ruční rozkolísanost, a jakákoliv atmosféra je ta tam - v těch rychlých střizích ji poberete asi tak stejně jako u reklamy na prací prášek. Některé hlášky a dialogy vtipné, jiné zcela trapné ("krasavica").
Jako sorry, tohle je jedno WTF za druhým. "Vždycky je v tom nějakej pták." - Ty ty, svatá Kryšpíno! - Myši. - Chichichi. - Šišlající čert, ha ha legrace, co bych vám nabídl k snědku? ... Po čtvrt hodině taková snůška blábolů, dementních dialogů, neschopnosti natočit zajímavě třeba štvanici, přehnaných gest pro trapné vtípky, z nichž by bylo trapně i studentům... A ten konec, to jako bylo všechno? ... Nejhorší je to herectví neherectví. Vypadá to celé jak ansámbl ochotníků. Chápu Troškovu snahu o milé, české, hřejivé až teplé pohádky, v nichž ztepilí hošani jezdí na koni v rozhalenkách, případně rovnou bez košile. Chápu, že to dělá pro ty své diváky, z nichž většina pochází z Hoštic. Ale ono to chce taky určitou umírněnost ve výrazu, soustředění na děj a příběh, dramaturga, pak raději ještě jednoho dramaturga, a hudebního skladatele, který má cit pro dění na plátně... Tady vážně ani jedna filmová složka nepodporuje druhou. Jako když vedle sebe pustíte současně Bacha, Louise Armstronga, Vaška Neckáře a Lunetic. ... A ty odkazy na jiné pohádky, no to snad ne, to mělo být vtipné? ... Dvě hvězdy za výpravu a profíka Frantu Němce.
Nová americko-britská verze v režii Caryho Fukunagy a s Miou Wasikowskou v hlavní roli rozervané dívky anglického 19. století.
Režijní styl Caryho Fukunagy mi neseděl u jeho filmu Sin Nombre – přišlo mi, že plave po povrchu a víc se soustředí na artistní obrázky.
Což se mu daří i zde – úvodní scény trpící Jany bloudící po blatech a krásných místech divoké anglické krajiny se než na nějaký její vnitřní bol soustředí na obrazové podání a kompozici. Mia dostala úkol – kruť se, trp a breč, a Mia úkol svědomitě vykonává. Ale city v tom nejsou. Mia vůbec vlastně nijak nehraje - po celou dobu má jeden obličej a jen se tváří.
Do toho znějí cituplně housličky, táhlé uplakané tóny, rozklepaná kamera má navodit dojem autentičnosti – proč u tohoto příběhu, proč?! – a my brzy zjistíme, že než o romantický příběh půjde o cestu emancipované ženy za svým osudem.
Navíc příběh není vyprávěn lineárně, ale opět narazíme na jedno z artistních klišé – pěkně rozházíme časové roviny a budeme se tvářit, že to je umění. Takže bloudící Jana najde útočiště v domě pastora a jeho sester, abychom se v retrospektivě vraceli do jejího dětství, zlých zkušeností v internátu, do dní jejího pobytu na tom rozlehlém jak-se-jmenuje panství, kde má pán velké tajemství v podobě šílené manželky.
Kdo nezná předlohu, možná bude příběhem zaujat a říkat si, kam asi spěje. Problém je, že s tímto úvodem a náznaky je pro takového diváka zcela k nepochopení vztah Jany a Edwarda, protože hlavní prostor ústředního začátku dostal pastor. Film svým narušením naračních postupů a odklonem od předlohy tak vzbuzuje jiné pocity a očekávání, soustředí se na jiné, méně podstatné linie, takže závěr je poté spíše překvapivý.
Díky BBC Films se natáčelo skoro na stejných lokacích jako u Zeffirelliho verze z roku 1996 a obrázky jsou skutečně hezké – věčná mlha nad rašeliništi, zmrzlá půda, chladné, kamenné domy a sídla, odloučenost samot. Slunce prosvítající vrstvou prachu okny do interiérů, dřevěná schodiště, přízemní kuchyně, služebnictvo ve svých krojích, temné knihovny, tajemné obrazy, oheň v krbu. Cokoliv má ilustrovat Anglii té doby, zde najdete.
Jediné, co chybí, jsou skutečné emoce. Když jedna z postav na začátku umírá, chybí jakékoliv divácké pouto k ní, režisérovi se nepovedlo třeba nějakým drobným detailem nám ji zlidštit, udělat z ní člověka z masa a krve, a nikoliv figurku na šachovnici.
Nevím, jestli to bylo českým dabingem, ale příběh byl docela nudný a rádoby humorné situace nehumorné (třeba v převlečení za kněze když naruší natáčení filmu). Po slušném začátku film poněkud upadá, a než se dostane k meritu věci, je zde řada zdlouhavých a nijak zajímavých záběrů.
Roztahaná nuda, kdy někdo viděl Memento, načetl si o dalších možných vzácných poruchách, šmrncnul to Sexem ve městě, a totálně zblbl diváka, že vlastně ani neví, jestli tam vůbec hraje Milla nebo někdo jiný. Kdo je vrahem tak evidentně mlátí do očí od chvíle, kdy se objeví na scéně, až je spíše překvapením, že je to skutečně on. Mimochodem, i když nepoznáte něčí tvář, poznáte snad kurňa druhýho po hlase, nebo se naučíte jeho tvář vnímat hmatem aspoň, ne?
Zajímavý - a skutečně aktuální - nápad, scénář je poměrně napínavý, horší je to s technickým provedením, herecky tak půl na půl. Skutečně netušíme, jakému magoru se mohou naše soukromá data dostat do ruky...
Slušně zahrané, slušná kamera, ale po 30 minutách není o co hrát a jen se opakují už viděné situace, jen v jiných variacích. Po hodině je jasné, že film zaplatila nějaká turistická společnost (poznejte krásy naší krajiny, můžete zažít i dobrodružství), ale jinak nastupuje nuda.
Velmi slušně udělaný film, a to i pro ty, kdo baseballu nerozumí. Vlastně to ani tak není o baseballu, těch záběrů z hřiště tak moc není, jako o hledání svého já. Chladně kalkulující manažer, který se nestýká s hráči, nechodí na stadión, najednou v sobě najde cosi jako srdce, a samotného ho to překvapí. Úsporná kamera, gesta, dialogy, náznaky, skutečně velmi povedené. Naprostý souhlas s uživatelem Lima.
Z evropských zemí východního bloku do Las Vegas. Tahle pařba se ale až tak moc nevydařila.
O co jde v sérii Hostel (a potažmo mnoha dalších podobných filmech), je asi každému jasné. Moderní trend zaměřený na lidské úchylky, zde zálibu v mučení a různě „originální“ smrti lidí na plátně, má zelenou.
Zobrazení bývá dostatečně naturalistické, až člověk zapřemýšlí, zda jak tvůrci takových filmů, tak jejich diváci, nemají v hlavě o pár koleček víc, a zda by se neměli případně léčit tím, že budou v poutech celých 24 hodin nuceni koukat na Barneyho a Dorotku a popíjet k tomu růžový čaj.
Zkrátka – tenhle hostel je někde v okolí Las Vegas, zase jsou lidi chytáni a zase před bohatým, znuděným publikem mučeni. Asi hodinu trvá, než se seznámíme s jedním ženichem a jeho kamarády, aby se posléze objevil jeden zvrat, trochu se nám to zvrhne v arénovku a v jeden pokus o útěk. Ačkoliv má jít o verzi „bez cenzury“, některé násilí kupodivu není vyjádřeno explicitně.
Nelogičností samozřejmě celá řada, počínaje Ukrajincem, takže pokud někomu jde skutečně o ty úžasné vraždy, násilí a mučeníčko, ať si pustí 35. minutu a pak skočí na hodinu a čtyři minuty filmu, zbytek v podstatě může vynechat.
Pokud bude na film koukat někdo, pro koho je série Hostel novinkou, může cítit v počátku filmu jisté napětí, oč tady asi jde, ale v té 35. minutě stejně už bude vědět, na čem je.
Tenhle film je nemocnej sám o sobě a Soderbergh je chladný a bezcitný chirurg, nebo spíš pitvač, který kašle na emoce, na příběh, na diváka, prostě se jen chce pitvat a pak se opít do bezvědomí. Sám.
Od dob Dogville nesnáším studiové stylizace a filmy odehrané v papundeklových kulisách. Tady ještě navíc ta komiksová přebarvičkovaná stylizace leze brzy na nervy, a příběh je takový mix westernu, samurajů a mírně postapo. Celé to ale vypadá, jako byste třeba Mad Maxe odehráli s panenkami v domečku tříletých holčiček.
Nikdy bych neřekl, že Fincher bude HORŠÍ než původní filmová adaptace knihy. Vůbec mi v poslední době přijde, že z Finchera se stal jen velmi dobrý řemeslník, ale originalita a invence už odešly k brdičkům. Navíc tady trochu hapruje i scénář, kdy některé motivy ani nenaznačuje, takže divák, neznalý knihy, se nemá čeho chytit a nemusí chápat, oč zrovna jde.
Kam to Ron Perlman a Billy Zane zas vlezli? Necharismatický představitel Krále Škorpióna, příběh jak z nějaké dvacet let staré adventury, dva sloni a na závěr nějaký ten Xena-like souboj.
MTV verze Dumase s vyšším rozpočtem a několika dobrými vtípky, docela funguje i charisma mušketýrů, ale jinak chladné, nudné, strojené a bez akce. Vzducholoď však zruší i to málo pozitivního, co ve filmu do té doby bylo. Mimochodem, vážně by si dva král a vévoda, oba chlapi, povídali o barvě svých šatů a z uší jim cinkaly náušnice?
Svéhlavý irský venkovský polda, hromada černého humoru a suchých hlášek, a samozřejmě nějaké ty mrtvoly a dealeři drog.
Stárnoucí polda Gerry Boyle (Brendan Gleeson) se se svou prací nepáře – ostatně, kromě bouraček se v té malé vesnici na pobřeží Irska nic neděje. Jednoho dne se ale vše změní, když se objeví mladý a horlivý policejní učedník, vzápětí mrtvola s biblickými citáty v puse a kytkou na klíně, a nakonec i pašeráci drog, po nichž jde polda z FBI.
Právě pro něho je svět Irska a svérázná a nevypočitatelná povaha irského policisty něčím, co ne a ne pochopit. A přitom jsou zde pořád i ti drogoví dealeři...
Od prvních záběrů autoři dávají jasně najevo, jakým směrem se film bude ubírat, a ze svého směru neuhnou. Což je jim ke cti, protože jde o zdařilý mix kriminálky, černého humoru, jisté politické nekorektnosti, ale i jakéhosi nestandardního průvodce po Irsku a irskou povahou.
Mnohé hlášky jsou dokonalé a jít o český film, určitě rychle zlidoví jako u českých komedií 70. a 80. let.
Navíc skvěle hrají všichni herci, povedla se i výprava, kamera zbytečně neskáče a neklepe se, hudba podtrhuje tragikomičnost scén.
Skutečně povedený kousek, poctivý kus filmařiny, což potěší o to víc, že se dnes podobné inteligentní snímky skoro nevyskytují. P.S.: U tohoto filmu je nutné slyšet zvuk v originále pro specifickou mluvu a různé přízvuky angličtiny, proto si dabing raději nepouštějte.
Taková spíš moralitka, která by utáhla maximálně dvacet minut, ne celovečerák. Bruce je na tom finančně asi hodně špatně, že bere takovéhle mizerné štěky.
Taková čínsky bláznivá, televizní komedie na téma superhrdinů, která má pár povedených hlášek, ale jinak začne brzy nudit, navíc i vizuálně je to chudičké.
Animace mi přišla docela otřesná, na rok svého vzniku, a příběh byl tak na 40 minut maximálně. Nakonec ani nejde o nic již neviděného, podobných story je spousta, a tato není ničím víc ozvláštněna.
Taková průměrná parodie akčních filmů, někdy hnaná až do absurdna, kde některé vtipy jsou vynikající, jiné trapné. Vabank nebo Sexmise se Machulskému povedly daleko lépe.
Takových středověkých, anglických sedm statečných. Vizuál slušný, dějová linka poslabší, kde to ani James Purefoy nijak nezachrání, a Paul Giamatti je zde největším šlápnutím vedle. I ta kamera je docela úděsná.
Moje komentáře
Aréna národů (TV pořad) (2012)
odpad!Neuvěřitelně trapná parodie Her bez hranic. Valenta, kams to zas vlezl?
Noc žraloka 3D (2011)
odpad!Co si dokážete představit za hrůzu, když se řekne 3D, teenageři a žralok a certifikát pro rodiny s dětmi, to dostanete. To, že byl tento film původně natočen a promítán ve 3D, připočtěme k současnému marketingovému trendu, jak tahat lidem z kapes víc a víc peněz. Ostatně, na tom nijak vybaveném DVD je stejně film plochý, tedy 2D. Navíc je to film zcela neoriginální, bez napětí, bez nápadu, bez jakékoliv snahy o inovaci – a jednotlivé útoky žraloka jsou podobně drastické jako hon na mamuta v Machovi a Šebestové. Jinak zde máme značně originální a nikde použitou koncepci studentů střední školy, jejichž vymakaná tělíčka ve srovnání s jejich IQ značně vedou. Jedou si zadovádět na jezero, a ono bum ho – zrovna tam řádí smečka hladových žraloků. Mimochodem, první půlhodinu přetočte – nic se v ní neděje, jen se seznámíme s postavami, což je nám platné jak mrtvému zimník. Čímž se dostáváme k absurdnostem scénáře. Například útok žraloka na dívku na mělčině, kdy by žraloka musela půlka koukat ven – pokud nešlo o zcela placatý druh. Nebo chlápkovi žralok ukousne ruku – a ona mu z ní netryská krev, ne ne, on s tímto zraněním doplave (!) na břeh, kde se sice zhroutí, ale večer si vezme oštěp a jde se za záře táboráčku žralokovi pomstít či co. Mimochodem, netušil jsem, že na ukousnutou ruku stačí lékárnička z výletní chatky. Také si nejsem jist, zda žraloci jen tak lezou do sladkovodních jezer, a pokud šlo o jezero slané, kde se vzalo uprostřed pevniny? Také nepochopím, když holka svého chlapce oholí lodním šroubem, že tento nemá nakonec ani škrábnutí. A podobných hloupostí je film plný, přitom se nezdá, že schválně, protože tvůrci něco takového jako nadhled neznají. A když nakonec zjistíme, že do jezera žraloky vypustilo pár chlápků, co se nudilo, řeknete si, a jak tam tu hromadu žraloků do toho jezera dostali? Zkrátka absurdita stíhá absurditu, ale protože se film tváří hrozně vážně, obávám se, že to tvůrci i vážně celé mysleli...
Stmívání (2008)
Pro cílovou skupinu asi úžasné pošušňání, pro člověka s mozkem neustálé WTF. Tohle si o parodii přímo říká, a taky parodie - Tupíři - se musím říct docela povedla. Btw, hlavní hrdina mi tím bílým xichtem připomínal Data ze Star Treku. Má to slušnou kameru a výpravu, ale to je tak jediné. Ty postavy teenagerů, co se míhaly na plátně, působily tak nesmírně afektovaně, až to bylo směšné samo o sobě.
Konec básníků v Čechách (1993)
Je to jednoznačně ústup ze slávy co se kvality týče. Ubylo hlášek i postřehů, ostatně v té době chyběl pro nějaký nadhled a rozhled prostor a čas. Škoda, že nebylo jasně řečeno, čí dítě je to Píšťalky.
Půlnoc v Paříži (2011)
Existují filmy akční, s příběhem, bláboly, ale také filmy pocitové. Kde se odehrává nějaký vnitřní příběh, ale důležitější je imprese. Woody Allen nás tentokrát vezme do Paříže – začne sestřihem jednoho dne v Paříži se záběry zajímavých zákoutí i památek, i se změnou počasí, aby nám pak představil hlavního hrdinu v dokonalém podání Owena Wilsona. Gil je nájemný scenárista, který se snaží napsat román. Pocitový román. Proto je Paříží okouzlen, až by se sem přestěhoval. Jejich známí naopak vidí na Francii jen to špatné a Gilova snoubenka Inez s nimi souhlasí. A Gilovi to není příjemné. Zvláště když Paul ze sebe sype moudra a znalosti na potkání, opravuje průvodkyni, říká „zasvěcené“ komentáře k nabídce francouzských vín... Aneb, jak se pronese v jednom sarkastickém bonmotu ve filmu: „Pseudointelektuál by přece nepřednášel na Sorbonně“. Když posléze Gil zabloudí v noční Paříži, uděje se mu podivná věc – přenese se do minulosti. A my společně s Gilem projdeme různými salóny, hudebními styly, potkáme slavné spisovatele, hudebníky i malíře, samozřejmě také impresionisty, a to půlnoc co půlnoc... Přece jen však filmu chybí větší důraz, jaký od Allena známe – do pokrytectví smetánky už se tolik nestrefuje, a také vyznění filmu je smířlivější. Nostalgie je zbytečná, říká film, protože se člověk musí smířit s tou dobou, ve které žije, a v ní si najít to hezké. S čímž by se dalo polemizovat, viďte? Přesto jde o příjemný a svěží snímek, který má své kouzlo, není zbytečně sentimentální ani kýčovitý, a pokud v sobě nosíte podobné pocity, jako hlavní hrdina, máte rádi procházky v dešti a pařížské uličky, není co řešit. Osobně miluju scénu s vysvětlením portrétu Adriany. Líbí se mi i práce s obrazem v pozadí (pes u stolu v luxusní restauraci). "Vidím nosorožce."
Prostředníci (2009)
Prostředníci přišli pozdě. Koho by problém vydělávání na pornoprůmyslu mohl zajímat po filmech Kevina Smithe a zvláště Zack a Miri točí porno? Navíc styl Prostředníků je stejný, podobně ukřičený a vulgární. Všichni chlapi na celém světě si honí péro, zní úvodní premisa filmu. A tak sledujeme, jak se mladík, který dostal od nemocného otce úkol postarat se o rodinu, spojí se dvěma kamarády a začnou podnikat v internetovém pornobyznysu. Aby to bylo napínavější, je film uvozen scénou odvážení milionu dolarů ruské mafii. A o ničem jiném v podstatě film není, když pomineme ještě neplacení daní a jiné podobné problémy. Je až moc znát, jak se snaží tvůrci konkurovat Fincherově snímku The Social Network o vzniku Facebooku. A tak se i zde skáče v několika časových rovinách, i zde se řinou z úst herců nekonečné repliky. I zde použijeme rádoby dokumentární roztřesenou kameru. (Mimochodem, divné je, že u dokumentů vídám statickou kameru.) Ale kde si Fincher uchoval režisérskou zručnost a přehlednost, zde brzy nastoupí určitý zmatek. Ne, že by některé repliky a dialogy nebyly vtipné, ale celkově film působí hodně nekompaktně, někdy až chtěně. Nepomáhá ani stopáž, která je delší, než byste čekali - a chtěli. Navíc jsme podobných filmů už viděli několik, například od zmíněného Kevina Smithe, takže se u některých scén neubráníme pocitu již viděného. A nakolik mám rád Luka Wilsona, hodí se skutečně spíše do mírně střelených mírně mysticky vyprávěných komediálních dramat, ale jako drsný byznysmen vypadá poněkud směšně. A nějak ani ty umělohmotné holky nevypadaly až tak atraktivně, fakt. :) Takže takový průměrný film, skutečně ani neurazí, ani nenadchne. téma je už poněkud vyčpělé, zpracování je zmatené a herecké výkony takové nijaké (do jaké role asi tak může být obsazen James Caan?), některé fórky se povedly, některé ne... Prostě průměr.
Impostor: Živá zbraň (2001)
Atmosféra není špatná, i na herce se dobře kouká, ale přece jen nápad je dobrý na jednu povídku Krajních mezí a trošku v tom hapruje i logika.
Thrive (2011)
Přes svoji stopáž a jistou rozvleklost vlastně film neřekl nic víc, než co zjistíte u různých podobných konspiračních videí na YouTube. Jak to s těmi kruhy v obilí, tak rozbory současné ekonomiky, že moc patří jen úzké skupince nejbohatších. Zde vše v jednom, ale přesto nic navíc. (Tedy kromě těch mnohostěnů, ale tam třeba tvorba mnohostěnu z I-Ťing mi přišla hodně násilná.)
Pošli to dál (2000)
Uplakaná slaďárna, která vydírá, co to jde a rozpočet a herci dovolí. Přitom by takové téma šlo natočit decentně a jednoduše, a zapůsobilo by daleko víc.
Micimutr (2011)
Úžasný začátek, než divákovi dojde, že se bude řešit jen jedna pohádková věc, která se většinou vyřeší na konci, když mezitím proběhne řada jiných dějů. Zcela zamrazí a zruší se tok pohádkového vyprávění, když se děj přesune do naší současnosti. Podobně na houpačce je tomu s kamerou - jednou básnivě snivá za chvíli získá nervní střih a ruční rozkolísanost, a jakákoliv atmosféra je ta tam - v těch rychlých střizích ji poberete asi tak stejně jako u reklamy na prací prášek. Některé hlášky a dialogy vtipné, jiné zcela trapné ("krasavica").
Čertova nevěsta (2011)
Jako sorry, tohle je jedno WTF za druhým. "Vždycky je v tom nějakej pták." - Ty ty, svatá Kryšpíno! - Myši. - Chichichi. - Šišlající čert, ha ha legrace, co bych vám nabídl k snědku? ... Po čtvrt hodině taková snůška blábolů, dementních dialogů, neschopnosti natočit zajímavě třeba štvanici, přehnaných gest pro trapné vtípky, z nichž by bylo trapně i studentům... A ten konec, to jako bylo všechno? ... Nejhorší je to herectví neherectví. Vypadá to celé jak ansámbl ochotníků. Chápu Troškovu snahu o milé, české, hřejivé až teplé pohádky, v nichž ztepilí hošani jezdí na koni v rozhalenkách, případně rovnou bez košile. Chápu, že to dělá pro ty své diváky, z nichž většina pochází z Hoštic. Ale ono to chce taky určitou umírněnost ve výrazu, soustředění na děj a příběh, dramaturga, pak raději ještě jednoho dramaturga, a hudebního skladatele, který má cit pro dění na plátně... Tady vážně ani jedna filmová složka nepodporuje druhou. Jako když vedle sebe pustíte současně Bacha, Louise Armstronga, Vaška Neckáře a Lunetic. ... A ty odkazy na jiné pohádky, no to snad ne, to mělo být vtipné? ... Dvě hvězdy za výpravu a profíka Frantu Němce.
Chrámy těla (2010)
Líbil se mi ten mírně ironický nadhled, ale je pravda, že někdy to u výpovědí jednotlivých aktérů chtělo jít víc do hloubky, po příčinách.
Jana Eyrová (2011)
Nová americko-britská verze v režii Caryho Fukunagy a s Miou Wasikowskou v hlavní roli rozervané dívky anglického 19. století. Režijní styl Caryho Fukunagy mi neseděl u jeho filmu Sin Nombre – přišlo mi, že plave po povrchu a víc se soustředí na artistní obrázky. Což se mu daří i zde – úvodní scény trpící Jany bloudící po blatech a krásných místech divoké anglické krajiny se než na nějaký její vnitřní bol soustředí na obrazové podání a kompozici. Mia dostala úkol – kruť se, trp a breč, a Mia úkol svědomitě vykonává. Ale city v tom nejsou. Mia vůbec vlastně nijak nehraje - po celou dobu má jeden obličej a jen se tváří. Do toho znějí cituplně housličky, táhlé uplakané tóny, rozklepaná kamera má navodit dojem autentičnosti – proč u tohoto příběhu, proč?! – a my brzy zjistíme, že než o romantický příběh půjde o cestu emancipované ženy za svým osudem. Navíc příběh není vyprávěn lineárně, ale opět narazíme na jedno z artistních klišé – pěkně rozházíme časové roviny a budeme se tvářit, že to je umění. Takže bloudící Jana najde útočiště v domě pastora a jeho sester, abychom se v retrospektivě vraceli do jejího dětství, zlých zkušeností v internátu, do dní jejího pobytu na tom rozlehlém jak-se-jmenuje panství, kde má pán velké tajemství v podobě šílené manželky. Kdo nezná předlohu, možná bude příběhem zaujat a říkat si, kam asi spěje. Problém je, že s tímto úvodem a náznaky je pro takového diváka zcela k nepochopení vztah Jany a Edwarda, protože hlavní prostor ústředního začátku dostal pastor. Film svým narušením naračních postupů a odklonem od předlohy tak vzbuzuje jiné pocity a očekávání, soustředí se na jiné, méně podstatné linie, takže závěr je poté spíše překvapivý. Díky BBC Films se natáčelo skoro na stejných lokacích jako u Zeffirelliho verze z roku 1996 a obrázky jsou skutečně hezké – věčná mlha nad rašeliništi, zmrzlá půda, chladné, kamenné domy a sídla, odloučenost samot. Slunce prosvítající vrstvou prachu okny do interiérů, dřevěná schodiště, přízemní kuchyně, služebnictvo ve svých krojích, temné knihovny, tajemné obrazy, oheň v krbu. Cokoliv má ilustrovat Anglii té doby, zde najdete. Jediné, co chybí, jsou skutečné emoce. Když jedna z postav na začátku umírá, chybí jakékoliv divácké pouto k ní, režisérovi se nepovedlo třeba nějakým drobným detailem nám ji zlidštit, udělat z ní člověka z masa a krve, a nikoliv figurku na šachovnici.
Hon na lišku (1966)
Nevím, jestli to bylo českým dabingem, ale příběh byl docela nudný a rádoby humorné situace nehumorné (třeba v převlečení za kněze když naruší natáčení filmu). Po slušném začátku film poněkud upadá, a než se dostane k meritu věci, je zde řada zdlouhavých a nijak zajímavých záběrů.
Faces in the Crowd (2011)
Roztahaná nuda, kdy někdo viděl Memento, načetl si o dalších možných vzácných poruchách, šmrncnul to Sexem ve městě, a totálně zblbl diváka, že vlastně ani neví, jestli tam vůbec hraje Milla nebo někdo jiný. Kdo je vrahem tak evidentně mlátí do očí od chvíle, kdy se objeví na scéně, až je spíše překvapením, že je to skutečně on. Mimochodem, i když nepoznáte něčí tvář, poznáte snad kurňa druhýho po hlase, nebo se naučíte jeho tvář vnímat hmatem aspoň, ne?
Panic Button (2011)
Zajímavý - a skutečně aktuální - nápad, scénář je poměrně napínavý, horší je to s technickým provedením, herecky tak půl na půl. Skutečně netušíme, jakému magoru se mohou naše soukromá data dostat do ruky...
Tracker (2010)
Slušně zahrané, slušná kamera, ale po 30 minutách není o co hrát a jen se opakují už viděné situace, jen v jiných variacích. Po hodině je jasné, že film zaplatila nějaká turistická společnost (poznejte krásy naší krajiny, můžete zažít i dobrodružství), ale jinak nastupuje nuda.
Moneyball (2011)
Velmi slušně udělaný film, a to i pro ty, kdo baseballu nerozumí. Vlastně to ani tak není o baseballu, těch záběrů z hřiště tak moc není, jako o hledání svého já. Chladně kalkulující manažer, který se nestýká s hráči, nechodí na stadión, najednou v sobě najde cosi jako srdce, a samotného ho to překvapí. Úsporná kamera, gesta, dialogy, náznaky, skutečně velmi povedené. Naprostý souhlas s uživatelem Lima.
Hostel III (video film) (2011)
Z evropských zemí východního bloku do Las Vegas. Tahle pařba se ale až tak moc nevydařila. O co jde v sérii Hostel (a potažmo mnoha dalších podobných filmech), je asi každému jasné. Moderní trend zaměřený na lidské úchylky, zde zálibu v mučení a různě „originální“ smrti lidí na plátně, má zelenou. Zobrazení bývá dostatečně naturalistické, až člověk zapřemýšlí, zda jak tvůrci takových filmů, tak jejich diváci, nemají v hlavě o pár koleček víc, a zda by se neměli případně léčit tím, že budou v poutech celých 24 hodin nuceni koukat na Barneyho a Dorotku a popíjet k tomu růžový čaj. Zkrátka – tenhle hostel je někde v okolí Las Vegas, zase jsou lidi chytáni a zase před bohatým, znuděným publikem mučeni. Asi hodinu trvá, než se seznámíme s jedním ženichem a jeho kamarády, aby se posléze objevil jeden zvrat, trochu se nám to zvrhne v arénovku a v jeden pokus o útěk. Ačkoliv má jít o verzi „bez cenzury“, některé násilí kupodivu není vyjádřeno explicitně. Nelogičností samozřejmě celá řada, počínaje Ukrajincem, takže pokud někomu jde skutečně o ty úžasné vraždy, násilí a mučeníčko, ať si pustí 35. minutu a pak skočí na hodinu a čtyři minuty filmu, zbytek v podstatě může vynechat. Pokud bude na film koukat někdo, pro koho je série Hostel novinkou, může cítit v počátku filmu jisté napětí, oč tady asi jde, ale v té 35. minutě stejně už bude vědět, na čem je.
Nákaza (2011)
Tenhle film je nemocnej sám o sobě a Soderbergh je chladný a bezcitný chirurg, nebo spíš pitvač, který kašle na emoce, na příběh, na diváka, prostě se jen chce pitvat a pak se opít do bezvědomí. Sám.
Bunraku (2010)
Od dob Dogville nesnáším studiové stylizace a filmy odehrané v papundeklových kulisách. Tady ještě navíc ta komiksová přebarvičkovaná stylizace leze brzy na nervy, a příběh je takový mix westernu, samurajů a mírně postapo. Celé to ale vypadá, jako byste třeba Mad Maxe odehráli s panenkami v domečku tříletých holčiček.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Nikdy bych neřekl, že Fincher bude HORŠÍ než původní filmová adaptace knihy. Vůbec mi v poslední době přijde, že z Finchera se stal jen velmi dobrý řemeslník, ale originalita a invence už odešly k brdičkům. Navíc tady trochu hapruje i scénář, kdy některé motivy ani nenaznačuje, takže divák, neznalý knihy, se nemá čeho chytit a nemusí chápat, oč zrovna jde.
Král Škorpion - Bitva osudu (video film) (2012)
Kam to Ron Perlman a Billy Zane zas vlezli? Necharismatický představitel Krále Škorpióna, příběh jak z nějaké dvacet let staré adventury, dva sloni a na závěr nějaký ten Xena-like souboj.
Tři mušketýři (2011)
MTV verze Dumase s vyšším rozpočtem a několika dobrými vtípky, docela funguje i charisma mušketýrů, ale jinak chladné, nudné, strojené a bez akce. Vzducholoď však zruší i to málo pozitivního, co ve filmu do té doby bylo. Mimochodem, vážně by si dva král a vévoda, oba chlapi, povídali o barvě svých šatů a z uší jim cinkaly náušnice?
Pomáhat a chránit (2011)
Svéhlavý irský venkovský polda, hromada černého humoru a suchých hlášek, a samozřejmě nějaké ty mrtvoly a dealeři drog. Stárnoucí polda Gerry Boyle (Brendan Gleeson) se se svou prací nepáře – ostatně, kromě bouraček se v té malé vesnici na pobřeží Irska nic neděje. Jednoho dne se ale vše změní, když se objeví mladý a horlivý policejní učedník, vzápětí mrtvola s biblickými citáty v puse a kytkou na klíně, a nakonec i pašeráci drog, po nichž jde polda z FBI. Právě pro něho je svět Irska a svérázná a nevypočitatelná povaha irského policisty něčím, co ne a ne pochopit. A přitom jsou zde pořád i ti drogoví dealeři... Od prvních záběrů autoři dávají jasně najevo, jakým směrem se film bude ubírat, a ze svého směru neuhnou. Což je jim ke cti, protože jde o zdařilý mix kriminálky, černého humoru, jisté politické nekorektnosti, ale i jakéhosi nestandardního průvodce po Irsku a irskou povahou. Mnohé hlášky jsou dokonalé a jít o český film, určitě rychle zlidoví jako u českých komedií 70. a 80. let. Navíc skvěle hrají všichni herci, povedla se i výprava, kamera zbytečně neskáče a neklepe se, hudba podtrhuje tragikomičnost scén. Skutečně povedený kousek, poctivý kus filmařiny, což potěší o to víc, že se dnes podobné inteligentní snímky skoro nevyskytují. P.S.: U tohoto filmu je nutné slyšet zvuk v originále pro specifickou mluvu a různé přízvuky angličtiny, proto si dabing raději nepouštějte.
Podraz (2011)
Taková spíš moralitka, která by utáhla maximálně dvacet minut, ne celovečerák. Bruce je na tom finančně asi hodně špatně, že bere takovéhle mizerné štěky.
San kei hap lui (2011)
Taková čínsky bláznivá, televizní komedie na téma superhrdinů, která má pár povedených hlášek, ale jinak začne brzy nudit, navíc i vizuálně je to chudičké.
Doctor Strange (video film) (2007)
Animace mi přišla docela otřesná, na rok svého vzniku, a příběh byl tak na 40 minut maximálně. Nakonec ani nejde o nic již neviděného, podobných story je spousta, a tato není ničím víc ozvláštněna.
Kiler (1997)
Taková průměrná parodie akčních filmů, někdy hnaná až do absurdna, kde některé vtipy jsou vynikající, jiné trapné. Vabank nebo Sexmise se Machulskému povedly daleko lépe.
Ironclad (2011)
Takových středověkých, anglických sedm statečných. Vizuál slušný, dějová linka poslabší, kde to ani James Purefoy nijak nezachrání, a Paul Giamatti je zde největším šlápnutím vedle. I ta kamera je docela úděsná.