Krásný film, v podstatě dokonalý po řemeslné stránce. Možná nejlepší 3D vůbec. Užíval jsem si linii počátků kinematografie, neboť jsem velkou část těch filmečků měl tu čest zhlédnout. Úžasní herci. Je tu několik hereckých es, kteří tu mají jen pár vět a přesto film oživí. Jako celek na mě ovšem působil Hugo rozpačitě, uměle a mdle. Nevím, kde je chyba, zda v pomalosti vedení příběhu, či v podstatě v jeho absenci. Příběhová linie chlapce není v ničem zajímavá (maximálně v jeho vztahu k Isabelle), v půlce filmu ji přebere ta Meliésovská, která má pro mě velkou sílu, bohužel je výsledek velmi povrchní. Nejsem také schopen plně ocenit efekt všech těch mechanických hraček na klíč, neboť úplně to samé mám již nakoukané a užité z počítačové dvojhry Syberia, kde byla tato tématika dovedena k dokonalosti. Věřím však, že ostatní to může okouzlit.
Ten film není ani zdaleka dokonalý. Je historicky nepřesný, ne zcela vyvážený, nepříliš překvapivý, začátek je rozporuplný a nezáživný a z jedné postavy dělá zbytečně terminátora, čímž celou jednu etapu filmu znevěrohodňuje. Ano, digitální kamera tomu ubírá. Hudba mohla být daleko exotičtější a ne jen sem tam napodobovat Misii, občas Glasse a zbytek odbubnovat (ale co chtít od Hornera). Ten film měl daleko navíc. To, co mě ovšem zaráží, je obrovská netolerance spousty diváků (uživatelů) k určitým prvkům. Nechápu, jak někdo může kritizovat, že se to Gibson rozhodl natočit v mayském jazyce. Vždyť takový přístup se dá jedině chválit a měl by se napodobovat. Nechápu, jak někdo může vůbec pochybovat o tom, zda jde o film. Nechápu, jak někomu může vadit ta hodina běhání v lese. Já si přál, aby tahle část nikdy neskončila! Vždyť byla strhující a nápaditá. Nechápu, jak někdo ještě dneska může nadávat na naturalistickou stránku. Ta nebyla přehnaná. V rámci nastoleného děje, mělo všechno svůj význam a smysl. A především svou sílu. Podobně krve stříká v každém druhém hororu. Zde to ovšem kdekoho dráždí, protože to vypadá velmi věrohodně. Navíc je to Gibsonův trademark. Kdo se dívá na jeho film, musí s něčím takovým ne počítat, musí se na to těšit. A poslední věc, kterou nechápu, je kritika nevykreslení charakterů. Vždyť to je v pořádku, je to naprosto v souladu s bezcenností lidského života v jejich světě. Mel Gibson je režisér, který točí pouze výjimečné filmy a je velká škoda, že kvůli sobě i svému okolí předčasně odešel do důchodu....
Ty tři díly mají stoupající tendenci. Příběh s kouzelnicí je opravdu poutavý. Dark Echo má pak drobnou výhodu ve své větší délce. Problém vězí taky v příliš očividné snaze vytěžit z Dextera, co nejvíc. Už třeba jenom ta intenzivní potřeba všude cpát tu nejvýraznější dexter hudbu do každé scény. Problém je taky v tom, že co Dexterova věta, to je to nejomšelejší klišé ze seriálu. Furt dokola. Jedná se o vcelku primitivní záležitost. Přesto...je to Dexter a přináší to několik zajímavostí a střípků do historie našeho oblíbeného vraha. Podobný druh animace zrovna nemusím, ale díky hlasu Michaela C. Halla se to dalo snést a do děje se trochu vžít.
Ten film je příšerný. Emociálně vyprahlé postavy, bez špetky charakteru a rozumu, nesmyslně jednající. Půlka filmu se odehrává v jedné posteli. Často to působí jako porno bez těch věcí, které porno dělají pornem. Pak ovšem přijde závěr. Na jednu stranu strašně trapný. Správný art přece musí něco takového obsahovat, aby to celý film povýšilo někam jinam. Na druhou stranu je v porovnání s předchozím dějem tak dokonale nečekaný a šokující, že je v podstatě geniální. Uvědomil jsem si díky němu, jak jsou obyčejné starosti hodně malicherné. SPOILER À ma soeur! je filmem s pravděpodobně nejreálnější a nejbrutálnější násilnou smrtí, co jsem zatím viděl. Její síla spočívá v jednoduchosti, rychlosti, nečekanosti a fakt, že se to stalo jakoby mimochodem, ohromně pomáhá k dokonale reálnému vyznění.
Těžko říci, jak v souvislosti s dalšími díly a seriálem, po prvním filmu však na mě Ghost in the Shell působí dojmem, že se snaží vypadat chytřejší a komplikovanější, než ve skutečnosti je. Nejpůsobivější na celém filmu byla nejklidnější část ke konci první půlky, kdy se dal prostor skvělé hudbě Kenjiho Kawaie s tradičními japonskými sbory a bubny. Ta část se mě dotkla daleko více, než nekonečné monology a hovory, které předcházely a následovaly a řešily sci-fi tématiku, která mi nepřijde nijak objevná a více mě bavila třeba v Andrew - člen naší rodiny. Dusná atmosféra a depresivní styl animace Kōkaku kidōtai však tvoří společně s hudbou páteř zážitku. Tyto kvality pak dávají téměř zapomenout na to, že jsem první půlku tápal, kdo je kdo, o co vlastně jde a zda mi to stojí vůbec za to. Snad budu po dalších filmech série chytřejší.
Začátek Krávy je hrozně zdlouhavý. Celý příběh je obyčejný, rutinní a zkrátka co možná nejsmutnější a nejbeznadějnější. Neměl jsem z něj pocit autentičnosti. Jednak kvůli hudbě, tak kvůli celkovému dojmu umělosti, tak kvůli opětovnému užívání snových částí Karla Kachyni, které mi už zevšedněly. Ke konci přesto Kráva poměrně zaujme. Vadilo mi ale nejvíc něco jiného. Nejbeznadějnějším prvkem filmu jsou postavy. Já vím, že vykreslit jakousi vesnickou demenci bylo záměrem, když však přeji všem postavám co nejbrzčí smrt, je něco špatně. Buď se mnou, nebo s filmem. Nebo obojí. Obzvláště dvě hlavní postavy jednají naprosto zmatkovitě, debilně, pokaždé jinak, jsou dokonale vygumované, mají tupý pohled a nemají ani špetku sympatičnosti. Nemám nic proti fimům s dementy. V momentě, kdy ale ve filmu chybí jakýsi objektivizující hlas, který by upozorňoval, že toto je dement a autor to ví, v momentě, kdy ve filmu chybí kdokoliv, ke komu bych se mohl upnout jako k ostrůvku inteligence a rozumu, pak takové dílo bezchybně funguje jako frustrační nástroj plný beznaděje. Vůbec se mi ale nebude líbit.
Vždy mě potěší sci-fi ze staré školy. Dnes jich je jako šafránu. Všude je to samý komiksový film (což jsou většinou pseudo sci-fi) nebo remaky starých klasik. Moon je působivě tajemný. Nejsilnější stránka filmu tkví dle mého v tom, že divák sám je do určité míry detektivem a může si lámat hlavu, v čem tkví zápletka. Navíc způsob, jakým se jí divák dozví, není vůbec klišé, což je jedině dobře. Funguje depresivní atmosféra i beznaděj. Vizuál je skvělý (snad až na ty odlétávající kousky měsíční horniny) a Clint Mansell má třetí soundtrack, který stojí za poslech. To, že je Moon do určité míry smíchaninou různých filmů a že by to mohl být v klidu jeden z dílů Krajních mezí (jak trefně poznamenal Agathon), nechám stranou. Udělat opravdu revoluční sci-fi se podaří jednou za třicet let. Pokud totiž někdo chce udělat inteligentní pomalejší film ve vesmíru, pokaždé to někomu bude připomínat Vesmírnou odyseu, Sunshine, Solaris, Vetřelce a kdoví co ještě.
Ideologie stranou. Jedná se o film s netradičním zvukovým a obrazovým ztvárněním. Bohužel nemá tah na branku, protože napínavé, neřkuli akční scény, často střídá odlehčená rovina nějaké té tancovačky, "zábavy" a "romantiky". Obvláště ona romantická část je nekonečně naivní a uspěchaná. Působí opravdu debilně. Hlavní postavy jsou kvůli tomuto nesympatické. Pomáhá jim k tomu i to, že jsou to trochu prázdné schránky, snad kromě Lukavského. Beru-li v potaz, že jsem je měl pokládat za kladné postavy, musí to být negativum. Scény v terénu nejsou marné, chybí jim ale trochu přehlednost. Někdy jsem tam nevěděl, kdo je zrovna kdo. Nefungují ani momenty překvapivých "zvratů" a "odhalení", jelikož snímek pro mě na krátké ploše nedokáže vybudovat s postavami vztah. Celkově na mě Král Šumavy zanechal mdlý dojem s nepříjemným oparem.
Asi jsem na ty nové mainstreamové velkofilmy starý. Mně to prostě přišlo hrozně stupidní a taky zbrklé. Všechno je divákovi naservírováno až pod nos a mozkovou činnost může zapojit tak možná u náušnice. Na Carpenterově Věci byla krásná ta nejistota. Ta tady kvůli obrovské předvídatelnosti a hnusným efektům úplně padá. V úvodní části se jedná o béčkový monstermovie. V té další, která si nese potenciál z předchozích verzí, je vše řečeno hned zkraje, takže i neznalý divák, nemá vlastně co řešit. Ostatně ona i Carpenterova Věc měla náznaky béčkovosti, nebyla však tak hloupá. Na Antarktidě, kde i v létě je maximálně -10 stupňů (ale spíše méně), si v klidu sedí bez čepic a mají piknik? Objeví se mimozemská entita a vědci ji jdou pitvat tak, že nemají ani u pusy roušku? Na začátku se objeví megaloď, ale zdá se, že na ni všichni hned zapomenou? A ta věc s helikoptérou a jejími dvěma pasažéry? A řada dalších věcí. Navíc se samozřejmě nejedná o horor, jako spíše o prostinký "lekačák", který používá ty nejomšelejší žánrové prvky. Pokud mě na tomto prequelu něco skutečně potěšilo, tak je to krásné navázání na Carpentorovu Věc, i s použitím Morriconeho hudby, u kterého mi skoro ukápla slza.
Je to roztomile nesmyslné...a rychlé. Bohužel pro mě ani zábavné, ani vtipné, poučné, hezké, příjemné, poutavé nebo šokující. Zkrátka nic. Existují filmy podobně "dadaistické", které dokáži ocenit. Tohle je ale snímek, který je divný proto a takovým způsobem, aby se zalíbil. A je to z něj dost cítit.
Emma Watson sem, Emma Watson tam, hlavním tahounem tohohle filmu nebyla ona, nýbrž nepříliš známá Lucy Boynton v roli Posy, která byla dokonale uvěřitelná, charismatická a roztomilá. Emma Watson mě příliš nepřesvědčila a trochu mě mrzí, že všichni vidí v tomhle filmu jenom ji. Jako celek se totiž jedná o velmi pozitivní a hezký snímek, který je však pro mě zároveň i trochu depresivní. Vždycky ve mně tyhle příběhy vzbudí rozpaky, jelikož jsem vždycky měl stejné ambice, jako hlavní hrdinky, jen v trochu jiném oboru a nedaří se mi tolik, jako jim :-).
Ačkoliv triky byly kvalitní, člověk prostě vidí, že to, na co kouká, není skutečný tvor. Obzvláště ty chlupy jsou příliš málo detailní a rozmazané a alespoň já na ty opičáky koukal stále jako na animaci a nešlo se toho zbavit. Myslím, že tenhle film bude dalece méně trvanlivý, než původní Planeta opic. To takový Skip ve filmu Můj pes Skip ve mně vzbudil neskutečně více emocí za daleko méně práce, protože to byl prostě reálný pes. A s tím souvisí další věc. Ty dnešní blockbustery, tam furt musí být nějaká monumentální scéna, něco akčního, něco hrozně důležitého. Ono jak je toho pak hodně, tak se to rozmělní. Když už tu máme tu Planetu opic, tak si vezměme třeba zase tu z roku 1968. První půl hodinu se tam prakticky, kromě přistání na cizí planetě, nic nestane. Ale ta atmosféra by se dala krájet! Tady všechny ty bombastické věci prošuměly okolo mě. Víceméně. Jinak je to samozřejmě dobrý film, kde je člověk správně rozpolcený, komu to má vlastně fandit. Škoda toho konce, kdy z opic dělají strašné supermany a ignorují, že nějaká polovina z nich by vlastně měla být stále úplně normálními lidoopy! Co mě potěšilo však byly odkazy a to, že si David Hewlett a další zajímaví seriáloví herci zahráli konečně v pořádném velkofilmu. I Felton byl fajn.
I přestože má film několik nej, nedokážu mu dáti vyšší hodnocení. Ta nej jsou totiž většinou toho negativního rázu, včetně snad nejhorších dialogů, co jsem ve filmu kdy slyšel a včetně nejhoršího, nejzbytečnějšího a nejvíc mimo závěru, který jsem kdy viděl. Kdyby to bylo míněno jako vtip a provokativní pokus, tak smeknu, ale obávám se, že to bylo myšleno vážně. Jo, těšil jsem se na první nahou scénu v historii nepornografického filmu, to by ovšem nesměla mít Extase milion různých verzí a já natrefit zrovna na tu cenzurovanou. Musel jsem si jí pak pustit na youtube, ale teda taky nic moc, myslím, že bohatě stačí mrknout na plakát. K příběhu se nemá cenu vyjadřovat. To, co ovšem oceňuje většina uživatelů, mě nechává zcela chladným. Těmhle jemným vizuálním kompozicím a (patrně) uměleckým záběrům, zdá se, nerozumím, nebo je to prostě jen otázka jiného vkusu. Ačkoliv i já ignorant si všiml pár hezkých kamerových fórů, ovšem nejvíc mě pobavil až pohled z motyčky v závěru.
První polovina filmu je těžko uchopitelná, pomalu mi ani nedávala moc smysl, působí tak snově. V podstatě nic se tam neděje a souznít s nějakou postavou bylo takřka nemožné, všechny mi přišly přímo nechutné. Což byl asi záměr. Ovšem ani herecky to nebylo nic moc. Přišlo mi v kontextu druhé půlky zajímavé, že jsem v té první dospěl k názoru, že to snad skutečně musí být středověk, jinak to ani není možné. Po přesunu Hany do Ostravy a příchodu Radovana Karadžiče konečně získává snímek poněkud širší rozměr a přívětivější tvář. Konečně přichází na řadu spor racionalismu a svobodné mysli proti zapšklosti dogmatického náboženství, který se tak stává ústředním bodem celého příběhu. Závěrečný střet je pak skvělým vyvrcholením, který byl sám o sobě zážitkem, za který stálo zhlédnout i velmi nudnou první polovinu filmu.
Pokud se nemýlím, tak tohle je ten ročník, který Martin Zbrožek započal několikaminutovým nicneděláním na pódiu a svým následným vystoupením překonal metu absurdity a trapnosti, o které si jistě mnozí mysleli, že se nedá překročit. Tohle a možná ten další ročník s Čtvrtníčkovým komentářem byly poslední, které byly něco extra. Ty další už se snažily buď napodobit, napravit nebo jen neurazit.
Revoluční přenos udílení výročních filmových cen, který byl jízdou od začátku do konce a skutečně všechny další ročníky se mu snažily vyrovnat tu s větším tu s menším úspěchem. Ten následující ročník byl pořád ještě skvělý. Vrcholem se překvapivě stal hned ten následující nominační večer, ale na ten si už dneska asi nikdo nevzpomene. Pak se Zbrožek osamostatnil a rozjel naprosto vrcholné absurdní představení, které šlo až za rámec snesitelnosti. Bohužel od té doby už se tahle show potáci v průměrnosti. A to, že to tu má takhle malé hodnocení je dáno tím, že lidi nemají paměť a taky, že mísní pitomci hodnotí každý ročník, aniž by ho třeba viděli a dokonce ti největší pitomci to tu komentují.
Je jasné, že pro diváky je důležitá (ne-li nejdůležitější) ta vizuální nádhera. Některé záběry jsou skutečně skvostné (nejvíc mi utkvěl skákající bílý žralok, parazitující houby na mravencích nebo třeba výlět na Angelův vodopád). Líbil se mi koncept seriálu zmapovat celou planetu. Bohužel díky tomu je to seriál skákající od jednoho k druhému i v rámci jednoho dílu. U ničeho se moc dlouho nezdržíme, jde se zase dál, informační hodnota je malá. Dějová linka se brzo okouká, jelikož všem zvířatům jde vždy jen o to se najíst a rozmnožit. S přírodou nic nenaděláme, ale seriál tento fakt neustále akcentuje a to i tím, jak se neustále soustředí na predátory a jejich lov. Asi aby to bylo zajímavější a akčnější. Taky jeden černý puntík za to, že se docela značné množství záběrů opakuje v rámci různých dílů. Smysl seriálu tkví hlavně v tom vidět v úžasném zpracování ty největší přirodní divy naší planety. A to se mu daří. Mrzela mě absence některých ikonických zvířat jako třeba goril, různých hadů, gepardů, tygr se tu objeví taky spíše omylem na pár vteřin, orangutáni byli jen zmíněni, na žirafy si taky nevzpomínám, ale možná tam chvilku byly. Naopak hodně si cením dílu o mořských hlubinách, protože dokumentů zabývající se tímhle obskurním světem je málo. A vděčím také seriálu za velkou citovou vazbu k levhartům mandžuským, jejichž smutný osud jsem začal hodně prožívat. Nejsilnější děj měla linka o tučňácích císařských.
Ono by bylo fajn, kdyby vždycky říkali, odkud ty informace mají, jak na to přišli, co ví jistě a co nejistě, ale pak by to na průměrného diváka působilo ještě víc, jako snůška hovadin, protože vědci vlastně neví s určitostí vůbec nic. Takhle to může působit na neznalého docela dobře. Tahle část Putování je ze všech čtyř nejhorší a od ostatních se nejvíce liší. Zejména zbytečnou přítomností toho nechutného a otravného průvodce a jen výjimečně použitými digitálními triky, zároveň i nejmenší pestrostí a i přesto, že se zabývá nejkratším úsekem, zdlouhavostí. Zvláště první část byla úmorná. Dva díly potom celkem i zbytečné, protože už byly lépe a hezčeji zpracované v Putování s pravěkými zvířaty. Ale jinak je to dobrý standard BBC.
Jeden z největších trapasů českých distributorů vůbec. Za tohle podporování dinosauřího mýtu a klišé o tom, jak každý velký teropodní dinosaurus musí být tyrannosaurs, měl někdo dostat křeslo, ale vsadím se , že mu to prošlo. Korunku tomu nasazuje oficiální text distributora. O tom, co to způsobilo, je možné vidět i na některých zdejších uživatelích, kteří nic neřešili a tuto hloupost přejali. To je jako by byl dokument o Napoleonovi a já v textu distributora psal o životě Hitlera. Dokument samotný je samozřejmě velmi zajímavý, narozdíl od klasického Putování s dinosaury, se mnohem více soustředí na stránku informativní a humornou a funguje zejména ve spojení s krátkou nástavbou Putování s dinosaury jménem Balada o Allosaurovi, která je vůbec nejlepší epizodou této minisérie.
Něco tomu chybí. Minimálně podobně hutná tečka, vyvrcholení, jakým byl asteroid v Dinosaurech nebo příchod člověka v Pravěkých zvířatech. Tady je tečkou příchod dinosaurů, kde snad použili původní záběry z prvního Putování, a to nějak není ono. Možná mohla být větší akcentace permského vymírání. Zdá se mi, že potenciál prvohovor nebyl vůbec využit a bylo to vzaté ještě z většího rychlíku, než předchozí série. Tato minisérie se soustředí na živočichy a rostliny, což je zřejmé, ale přesto mi přijde jako škoda, že nedostávají větší prostor klimatické změny a geologie, které s vývojem organismů úzce souvisí a v prvohorách jsou neskutečně zajímavé. V této sérii mi také připadalo nejvíc na mysl, jak je to všechno vycucané z prstu a jak je všechno sebevědomě prohlašováno bez sebemenšího zaváhání. Už jen ten začátek s Theou. Myslím, že se tomuhle dokumentu budou za padesát let hodně smát, podobně jako se smějeme ztvárnění dinosaurů v těch nejstarších filmech. Navíc se scénáristé ani moc nepředvedli ve vymýšlení jednotlivých minipříběhů, je to víceméně to samé. Já vím, že se příroda opakuje, ale takové emoce jako v případě Ornitocheira z Putování s dinosaury, nebo dokonce Big Ala, tu zkrátka nejsou. Taky tu jsou použity stejné fóry, že dravec se žene za svou obětí, jenže v tom dravce sežere ještě něco většího atd. Slabinou oproti předchozím sériím je i hudba. U Dinosaurů a Zvířat mě u ní skoro mrazilo, tady vůbec. Efekty také nezazářily v porovnání s tím, jaká to byla v roce 1999 bomba, jsou efekty Monster úplně stejně kvalitní jako Dinosaurů, akorát tvůrci mnohem méně sahali po reálných modelech, takže výsledek působí více digitálně a uměle. Nicméně je to i přesto zajímavý, až moc populárně vědecký, dokument, který je nejcennější ve zvoleném tématu, protože dokumentů zabývajících se tímto obdobím je žalostně málo.
Tohle má být jedno z vyvrcholení celé ságy? Ságy, která si celou dobu udržovala svoji vysokou kvalitu a na konci musí takhle ostudně padnout? Ano, je to teprve půlka dílu (fakt, který je ovšem nestoudnou drzostí tvůrců), ale to, jakým způsobem se filmu podařilo zazdít všechny potenciálně zajímavé motivy a zdůraznit tu neskonalou nudu ústřední trojice, nezná mezí. Kdyby ta ústřední trojice něco hrála a byly jim dány do úst netrapné dialogy, ještě by to šlo. Přitom se Rupert, Emma a Daniel každým dílem zlepšovali, ale asi mě zmátlo, jak pěkně jejich neumětelství skryli borci typu Alan Rickman (téměř nulová pozornost na jeho postavu je nepochopitelná), Maggie Smith či Gary Oldman. Překvapuje mě, že díl s největší úlohou pro Emmu Watson, bude zároveň nejslabším. On je problém v tom, že řada scén nedává moc smysl, respektive dává, ale výskyt magie dělá v tomto díle scénáristům největší potíže. Velmi často jsem si totiž říkal, že se může stát, umřít, přijít, objevit cokoliv a kdokoliv, když si to příběh vyžádá. Stačí použít nějaké kouzlo. Když se to však příběhu nehodí, kouzlo se nepoužije. Jinak tenhle film už má pramálo společného s předchozí atmosférou, hudba tu skoro není a pokud ano, nestojí za řeč. Výtvarné ztvárnění už nemá s předchozími díly skoro nic do činění, ale chápu, že je to ovlivněno dějem. Dvě hvězdičky za skvělou konferenci na začátku a za pěkné zpracování báje o třech bratřích, jinak ale dost zklamání, a to se mi obzvlášť předchozí díl od Yatese opravdu líbil, nejvíce zakončení. Rádoby cliffhanger první část Relikvie smrti akorát připomene, jak se v tomhle filmu vlastně nic nestalo.
Standardní slušný film, co těží ze svého aktuálního tématu a používá taková ta další aktuální témata, co frčí, jako třeba mocný hrdina, co je tak trochu nabubřelý, ale mění svět (je to trochu jako komiksový snímek). Jinak je Social Network vlastně doku-drama s tím rozdílem, že je dost znát, jak jsou jednotlivé konflikty trochu přehnané a nadsazené pro potřeby filmu, jinak by se v něm vůůůůbec nic nestalo...
Rozhodně to není jen pro ty nejmenší, jak tu pár osob píše, většinu vtipů asi těžko pochopí. Až mě překvapilo, jak velké nároky na vzdělání a slovní sázobu Já, padouch má. Je to velmi milá záležitost s úžasným hlavním hrdinou a i nečekaně zábavnými vedlejšími postavami (do jedné!). Filmu jsem schopen klišé odpustit, protože jsem si jich takřka nevšiml. Zastínilo je totiž to, že jsem se opravdu srdečně smál situačním gagům. A ne že by se mi to stávalo u animáků často, vzpomínám si tak na tři předešlé, a sice Hledá se Nemo, Doba ledová a Simpsonovi ve filmu. Ačkoliv jejich kvalit Já, padouch nedosahuje, je to pořád výtečná podívaná těžící z extrémních charakterů jednotlivých hrdinů, u které jsem nezaznamenal ani jednu trapnou scénu, ačkoliv několik scén a jejich vyznění bych si dovedl představit jinak a moralistickou stopu a směřování negativního k pozitivnímu holt smazat z filmu pro děti asi nejde.
Začátek vypadá tak dobře (nečekaně seriózně a hlavní hrdina sympaticky záporně) a nakonec jsou z toho akorát trochu chytřejší Transformeři a méně drsný Robocop. Vlastně s výjimkou závěrečného proslovu se nejedná o žádné vybočení z komicsových klišé. Zabaví to, to jo, stejně jako mě zabaví sledování Talentmanie, ale za jakou cenu, že. Je to prostě typická komiksová konina, která se akorát snaží vypadat jinak, ale je úplně stejná. Ten Samuel L. Jacskon ale potěšil, jen si to chce na něj počkat.
Je to jednoduché a přesto vysoce efektní a zábavné. Odkazy (těžko říct, jestli všechny záměrné) na mnoho sci-fi filmů a přesto poměrně originální zážitek plný překvapení. Je to jako jeden díl probíhajícího seriálu, postavy se tu spolu baví, jako bychom je dávno znali, nevíme vůbe nic o těch mnoha konfliktech celého světa, no a ten konec, ten si opravdu o to pokračování říká! Jinak je to ale skvělá žánrová jednohubka. Komorní a nepříliš trikovou atmosféru rozhodně vítám.
Je to takové na půli cesty. Na jednu stranu několik zábavných absurdit a hezkých surrealistických hrátek s úžasným vizuálem, na stranu druhou je to především pořád docela normální evropské drama. Ale ty dvě části (scény s Viorelem) a samotná Bibliothéka stojí opravdu za to. A snová balkánská dechovka a podivné osazenstvo vlaku vlastně taky. Je to taková hravá blbůstka, která se ale zároveň snaží vypadat strašně vážně a jakože řeší hrozně důležitý problém. No co si má chudák průměrný divák myslet!
Celou dobu je to tak solidní film! Efektů je hodně, ale jsou dost špatné (je to rok 2000, o rok dříve vznikl Matrix, o sedm let Jurský park). Ta závěrečná část je ale taková břečka, že musím Hollow Manu dát o dvě hvězdy míň, než bych původně chtěl. Mimo milion jiných debilit a klišé jsem třeba ještě neviděl takhle moc trapně nezdolatelného záporňáka. Dětská hra hadr. Verhoevene, mám tě rád, ale za tenhle film sis ten "vyhazov" z Hollywoodu fakt zasloužil. A můj milovaný Jerry Goldsmith se taky moc nepředvedl s tou vykrádačkou Základního instinktu.
Je vtipné, jak se dá v podstatě stejné téma natočit tak různým způsobem. Na jedné straně stojí totální debilita - Godzilla Rolanda Emmericha se všemi zápory béčkově áčkového megafilmu. Na druhé straně Monstrum, od kterého jsem pranic nečekal. Hype mě dokonale minul, protože tenhle film vidím poprvé až dva roky po premiéře. A zjištění na konci snímku, že za něj může J.J. Abrams mě jen utvrdilo, jak svělý hráč tenhle člověk na poli amerického mainstreamu je. Jestliže digitální kameru v normálních filmech fakt nemusím, tady to mělo svoje opodstatnění od A až do Z a byla dokonalým tahem. I úvod byl dobrý, je za a) důležitý pro pochopení pozdějšího chování postav a za b) je důležitý pro takové uklimbání, aby byl pak člověk správně v šoku. Navíc jsem byl vtáhnut do děje okamžitě, celý úvod jsem byl v napětí, kdy to přijde. Nevím, kdy naposledy jsem se takhle do filmu vžil a ani jsem příliš často neměl pocit, že by v reálu člověk tu kameru zahodil a snažil se zachránit holý život, protože když jsem nad tím tak přemýšlel, snažil bych se To točit taky, aby po mě něco zbylo :-). Scénář je skvělý, co se týče nápadů jednotlivých městských prostředí, toho, co se zrovna všechno děje, člověk to ani není schopen pobrat. Samozřejmě musí divák tolerovat, že se parta lidí kvůli jedný holce hrne zpátky peklem, což může být těžké, ale pro lásku, co by člověk neudělal, že? Ani dialogy nejsou zlé. Cloverfield je neskutečně reálně působící snímek i přesto, že hlavní potvora a ty prckové jsou trochu hloupě udělané. Jen jsem úplně nepobral těch pár slov na konci závěrečných titulků, ale radši je nebudu řešit, protože konec je jinak moc fajn. Nutno však podotknout, že bez zajímavé formy natáčení by byl snímek asi jen lehce nadprůměrný a pokud bych na něco takového měl koukat v každém druhém filmu, velmi snadno by mě nadšení přešlo. (ačkoliv u Blair Witch jsem to sežral taky, tenhle časový rozestup je tak ideální)
Některé dílky mají vtip, zvlášť ke konci jsou pak části, které jsou delší a hezky doplňují nevyřčené věci, které mě během seriálu napadly, že musí postavám vrtat hlavou. Ale zas některé díly jsou tak úplně o ničem, krátké a trapné, že je to až k nevíře. Ale tak co, webepizody....Ohryzek je nejlepší.
Jestliže byla StarGate: Atlantis o třídu horší než původní SG1, je Universe zase minimálně o třídu horší než Atlantis. Ale aspoň si jde vlastní cestou. Atlantis byl jen horším klonem, přebírajícím stejné klady i zápory, jen ty zápory byly více vidět a klady méně. Universe nemá s původními Hvězdnými bránami prakticky nic společného, v podstatě ani tu bránu. I když ano, kadenci logických chyb si to drží stejnou, ale narozdíl od předchozích Bran, které to zachraňovaly nadhledem, Universe nic neomlouvá. Ve zdejších zajímavostech se píše, že se seriál inspiroval Firefly, ale tam byla spousta akce a vtipu. Akce je tady jen výjimečně a vtip takřka vůbec. Universe se mnohem více snaží okopírat Battlestar Galacticu, ale vůbec mu to nejde. V poslední době se stalo módou, že ve sci-fi a příbuzných seriálech, se mnohem méně soustředí na to sci-fi, ale jde se více po osudech jednotlivých postav, jestli mají bebíčko, jestli jim umřel tatínek, kdo se s kým má rád, jestli jsou těhotné. Rozhodně je to touha po tom, aby takový seriál bylo schopno sledovat co nejvíce lidí, včetně přítelkyň kluků sledujících sci-fi. Ale seriálů o postavách je tolik! Špatných i dobrých! A navíc tady ty postavy s výjimkou tří (Rush, Greer, Young) mě vůbec neberou. Tohle je StarGate, já chci objevovat civilizace, planety, technologie! Chci prožívat nové sci-fi záplekty, které v jiných seriálech zažít nemůžu. Jsem ochoten tolerovat (a koneckonců jsem za to i rád), že se přístup tvůrců zcela změnil. Sledovat potřetí to samé, by bylo divné. Ale tato cesta se mi nelíbí. Absence vtipu mi nevadí, ale ať to teda má aspoň nějakou jiskru a tah. Jsem rád za to, že si dali tvůrci daleko více záležet na prostředí planet, už nejsou tak líní cestovat s kamerou na různá místa Severní Ameriky, nejen Vancouveru. Jsem rád, že tu není trapas s anglicky mluvícími rasami. Ale sledovat Beverly Hills ve StarGate nechci, toho jsem si bohatě užil ve 200. epizodě SG1! Je pravda, že první tři díly, osmý díl a závěr série byly moc fajn, ale jestliže mám daleko největší zážitek z toho, když uvidím hostující postavy ze staré SG1, je na tomto seriálu zatím asi něco špatně. A absenci úvodní znělky nekvituji, jedna z mnoha věcí, ze kterých si dělal 200. díl SG1 srandu a tady se zcela bez skrupulí objevuje.
Moje komentáře
Hugo a jeho velký objev (2011)
Krásný film, v podstatě dokonalý po řemeslné stránce. Možná nejlepší 3D vůbec. Užíval jsem si linii počátků kinematografie, neboť jsem velkou část těch filmečků měl tu čest zhlédnout. Úžasní herci. Je tu několik hereckých es, kteří tu mají jen pár vět a přesto film oživí. Jako celek na mě ovšem působil Hugo rozpačitě, uměle a mdle. Nevím, kde je chyba, zda v pomalosti vedení příběhu, či v podstatě v jeho absenci. Příběhová linie chlapce není v ničem zajímavá (maximálně v jeho vztahu k Isabelle), v půlce filmu ji přebere ta Meliésovská, která má pro mě velkou sílu, bohužel je výsledek velmi povrchní. Nejsem také schopen plně ocenit efekt všech těch mechanických hraček na klíč, neboť úplně to samé mám již nakoukané a užité z počítačové dvojhry Syberia, kde byla tato tématika dovedena k dokonalosti. Věřím však, že ostatní to může okouzlit.
Apocalypto (2006)
Ten film není ani zdaleka dokonalý. Je historicky nepřesný, ne zcela vyvážený, nepříliš překvapivý, začátek je rozporuplný a nezáživný a z jedné postavy dělá zbytečně terminátora, čímž celou jednu etapu filmu znevěrohodňuje. Ano, digitální kamera tomu ubírá. Hudba mohla být daleko exotičtější a ne jen sem tam napodobovat Misii, občas Glasse a zbytek odbubnovat (ale co chtít od Hornera). Ten film měl daleko navíc. To, co mě ovšem zaráží, je obrovská netolerance spousty diváků (uživatelů) k určitým prvkům. Nechápu, jak někdo může kritizovat, že se to Gibson rozhodl natočit v mayském jazyce. Vždyť takový přístup se dá jedině chválit a měl by se napodobovat. Nechápu, jak někdo může vůbec pochybovat o tom, zda jde o film. Nechápu, jak někomu může vadit ta hodina běhání v lese. Já si přál, aby tahle část nikdy neskončila! Vždyť byla strhující a nápaditá. Nechápu, jak někdo ještě dneska může nadávat na naturalistickou stránku. Ta nebyla přehnaná. V rámci nastoleného děje, mělo všechno svůj význam a smysl. A především svou sílu. Podobně krve stříká v každém druhém hororu. Zde to ovšem kdekoho dráždí, protože to vypadá velmi věrohodně. Navíc je to Gibsonův trademark. Kdo se dívá na jeho film, musí s něčím takovým ne počítat, musí se na to těšit. A poslední věc, kterou nechápu, je kritika nevykreslení charakterů. Vždyť to je v pořádku, je to naprosto v souladu s bezcenností lidského života v jejich světě. Mel Gibson je režisér, který točí pouze výjimečné filmy a je velká škoda, že kvůli sobě i svému okolí předčasně odešel do důchodu....
Dexter: Early Cuts (TV seriál) (2009)
Ty tři díly mají stoupající tendenci. Příběh s kouzelnicí je opravdu poutavý. Dark Echo má pak drobnou výhodu ve své větší délce. Problém vězí taky v příliš očividné snaze vytěžit z Dextera, co nejvíc. Už třeba jenom ta intenzivní potřeba všude cpát tu nejvýraznější dexter hudbu do každé scény. Problém je taky v tom, že co Dexterova věta, to je to nejomšelejší klišé ze seriálu. Furt dokola. Jedná se o vcelku primitivní záležitost. Přesto...je to Dexter a přináší to několik zajímavostí a střípků do historie našeho oblíbeného vraha. Podobný druh animace zrovna nemusím, ale díky hlasu Michaela C. Halla se to dalo snést a do děje se trochu vžít.
À ma soeur! (2001)
Ten film je příšerný. Emociálně vyprahlé postavy, bez špetky charakteru a rozumu, nesmyslně jednající. Půlka filmu se odehrává v jedné posteli. Často to působí jako porno bez těch věcí, které porno dělají pornem. Pak ovšem přijde závěr. Na jednu stranu strašně trapný. Správný art přece musí něco takového obsahovat, aby to celý film povýšilo někam jinam. Na druhou stranu je v porovnání s předchozím dějem tak dokonale nečekaný a šokující, že je v podstatě geniální. Uvědomil jsem si díky němu, jak jsou obyčejné starosti hodně malicherné. SPOILER À ma soeur! je filmem s pravděpodobně nejreálnější a nejbrutálnější násilnou smrtí, co jsem zatím viděl. Její síla spočívá v jednoduchosti, rychlosti, nečekanosti a fakt, že se to stalo jakoby mimochodem, ohromně pomáhá k dokonale reálnému vyznění.
Kōkaku kidōtai (1995)
Těžko říci, jak v souvislosti s dalšími díly a seriálem, po prvním filmu však na mě Ghost in the Shell působí dojmem, že se snaží vypadat chytřejší a komplikovanější, než ve skutečnosti je. Nejpůsobivější na celém filmu byla nejklidnější část ke konci první půlky, kdy se dal prostor skvělé hudbě Kenjiho Kawaie s tradičními japonskými sbory a bubny. Ta část se mě dotkla daleko více, než nekonečné monology a hovory, které předcházely a následovaly a řešily sci-fi tématiku, která mi nepřijde nijak objevná a více mě bavila třeba v Andrew - člen naší rodiny. Dusná atmosféra a depresivní styl animace Kōkaku kidōtai však tvoří společně s hudbou páteř zážitku. Tyto kvality pak dávají téměř zapomenout na to, že jsem první půlku tápal, kdo je kdo, o co vlastně jde a zda mi to stojí vůbec za to. Snad budu po dalších filmech série chytřejší.
Kráva (TV film) (1992)
Začátek Krávy je hrozně zdlouhavý. Celý příběh je obyčejný, rutinní a zkrátka co možná nejsmutnější a nejbeznadějnější. Neměl jsem z něj pocit autentičnosti. Jednak kvůli hudbě, tak kvůli celkovému dojmu umělosti, tak kvůli opětovnému užívání snových částí Karla Kachyni, které mi už zevšedněly. Ke konci přesto Kráva poměrně zaujme. Vadilo mi ale nejvíc něco jiného. Nejbeznadějnějším prvkem filmu jsou postavy. Já vím, že vykreslit jakousi vesnickou demenci bylo záměrem, když však přeji všem postavám co nejbrzčí smrt, je něco špatně. Buď se mnou, nebo s filmem. Nebo obojí. Obzvláště dvě hlavní postavy jednají naprosto zmatkovitě, debilně, pokaždé jinak, jsou dokonale vygumované, mají tupý pohled a nemají ani špetku sympatičnosti. Nemám nic proti fimům s dementy. V momentě, kdy ale ve filmu chybí jakýsi objektivizující hlas, který by upozorňoval, že toto je dement a autor to ví, v momentě, kdy ve filmu chybí kdokoliv, ke komu bych se mohl upnout jako k ostrůvku inteligence a rozumu, pak takové dílo bezchybně funguje jako frustrační nástroj plný beznaděje. Vůbec se mi ale nebude líbit.
Moon (2009)
Vždy mě potěší sci-fi ze staré školy. Dnes jich je jako šafránu. Všude je to samý komiksový film (což jsou většinou pseudo sci-fi) nebo remaky starých klasik. Moon je působivě tajemný. Nejsilnější stránka filmu tkví dle mého v tom, že divák sám je do určité míry detektivem a může si lámat hlavu, v čem tkví zápletka. Navíc způsob, jakým se jí divák dozví, není vůbec klišé, což je jedině dobře. Funguje depresivní atmosféra i beznaděj. Vizuál je skvělý (snad až na ty odlétávající kousky měsíční horniny) a Clint Mansell má třetí soundtrack, který stojí za poslech. To, že je Moon do určité míry smíchaninou různých filmů a že by to mohl být v klidu jeden z dílů Krajních mezí (jak trefně poznamenal Agathon), nechám stranou. Udělat opravdu revoluční sci-fi se podaří jednou za třicet let. Pokud totiž někdo chce udělat inteligentní pomalejší film ve vesmíru, pokaždé to někomu bude připomínat Vesmírnou odyseu, Sunshine, Solaris, Vetřelce a kdoví co ještě.
Král Šumavy (1959)
Ideologie stranou. Jedná se o film s netradičním zvukovým a obrazovým ztvárněním. Bohužel nemá tah na branku, protože napínavé, neřkuli akční scény, často střídá odlehčená rovina nějaké té tancovačky, "zábavy" a "romantiky". Obvláště ona romantická část je nekonečně naivní a uspěchaná. Působí opravdu debilně. Hlavní postavy jsou kvůli tomuto nesympatické. Pomáhá jim k tomu i to, že jsou to trochu prázdné schránky, snad kromě Lukavského. Beru-li v potaz, že jsem je měl pokládat za kladné postavy, musí to být negativum. Scény v terénu nejsou marné, chybí jim ale trochu přehlednost. Někdy jsem tam nevěděl, kdo je zrovna kdo. Nefungují ani momenty překvapivých "zvratů" a "odhalení", jelikož snímek pro mě na krátké ploše nedokáže vybudovat s postavami vztah. Celkově na mě Král Šumavy zanechal mdlý dojem s nepříjemným oparem.
Věc: Počátek (2011)
Asi jsem na ty nové mainstreamové velkofilmy starý. Mně to prostě přišlo hrozně stupidní a taky zbrklé. Všechno je divákovi naservírováno až pod nos a mozkovou činnost může zapojit tak možná u náušnice. Na Carpenterově Věci byla krásná ta nejistota. Ta tady kvůli obrovské předvídatelnosti a hnusným efektům úplně padá. V úvodní části se jedná o béčkový monstermovie. V té další, která si nese potenciál z předchozích verzí, je vše řečeno hned zkraje, takže i neznalý divák, nemá vlastně co řešit. Ostatně ona i Carpenterova Věc měla náznaky béčkovosti, nebyla však tak hloupá. Na Antarktidě, kde i v létě je maximálně -10 stupňů (ale spíše méně), si v klidu sedí bez čepic a mají piknik? Objeví se mimozemská entita a vědci ji jdou pitvat tak, že nemají ani u pusy roušku? Na začátku se objeví megaloď, ale zdá se, že na ni všichni hned zapomenou? A ta věc s helikoptérou a jejími dvěma pasažéry? A řada dalších věcí. Navíc se samozřejmě nejedná o horor, jako spíše o prostinký "lekačák", který používá ty nejomšelejší žánrové prvky. Pokud mě na tomto prequelu něco skutečně potěšilo, tak je to krásné navázání na Carpentorovu Věc, i s použitím Morriconeho hudby, u kterého mi skoro ukápla slza.
Panika v městečku (2009)
Je to roztomile nesmyslné...a rychlé. Bohužel pro mě ani zábavné, ani vtipné, poučné, hezké, příjemné, poutavé nebo šokující. Zkrátka nic. Existují filmy podobně "dadaistické", které dokáži ocenit. Tohle je ale snímek, který je divný proto a takovým způsobem, aby se zalíbil. A je to z něj dost cítit.
Baletní střevíčky (TV film) (2007)
Emma Watson sem, Emma Watson tam, hlavním tahounem tohohle filmu nebyla ona, nýbrž nepříliš známá Lucy Boynton v roli Posy, která byla dokonale uvěřitelná, charismatická a roztomilá. Emma Watson mě příliš nepřesvědčila a trochu mě mrzí, že všichni vidí v tomhle filmu jenom ji. Jako celek se totiž jedná o velmi pozitivní a hezký snímek, který je však pro mě zároveň i trochu depresivní. Vždycky ve mně tyhle příběhy vzbudí rozpaky, jelikož jsem vždycky měl stejné ambice, jako hlavní hrdinky, jen v trochu jiném oboru a nedaří se mi tolik, jako jim :-).
Zrození Planety opic (2011)
Ačkoliv triky byly kvalitní, člověk prostě vidí, že to, na co kouká, není skutečný tvor. Obzvláště ty chlupy jsou příliš málo detailní a rozmazané a alespoň já na ty opičáky koukal stále jako na animaci a nešlo se toho zbavit. Myslím, že tenhle film bude dalece méně trvanlivý, než původní Planeta opic. To takový Skip ve filmu Můj pes Skip ve mně vzbudil neskutečně více emocí za daleko méně práce, protože to byl prostě reálný pes. A s tím souvisí další věc. Ty dnešní blockbustery, tam furt musí být nějaká monumentální scéna, něco akčního, něco hrozně důležitého. Ono jak je toho pak hodně, tak se to rozmělní. Když už tu máme tu Planetu opic, tak si vezměme třeba zase tu z roku 1968. První půl hodinu se tam prakticky, kromě přistání na cizí planetě, nic nestane. Ale ta atmosféra by se dala krájet! Tady všechny ty bombastické věci prošuměly okolo mě. Víceméně. Jinak je to samozřejmě dobrý film, kde je člověk správně rozpolcený, komu to má vlastně fandit. Škoda toho konce, kdy z opic dělají strašné supermany a ignorují, že nějaká polovina z nich by vlastně měla být stále úplně normálními lidoopy! Co mě potěšilo však byly odkazy a to, že si David Hewlett a další zajímaví seriáloví herci zahráli konečně v pořádném velkofilmu. I Felton byl fajn.
Extase (1933)
I přestože má film několik nej, nedokážu mu dáti vyšší hodnocení. Ta nej jsou totiž většinou toho negativního rázu, včetně snad nejhorších dialogů, co jsem ve filmu kdy slyšel a včetně nejhoršího, nejzbytečnějšího a nejvíc mimo závěru, který jsem kdy viděl. Kdyby to bylo míněno jako vtip a provokativní pokus, tak smeknu, ale obávám se, že to bylo myšleno vážně. Jo, těšil jsem se na první nahou scénu v historii nepornografického filmu, to by ovšem nesměla mít Extase milion různých verzí a já natrefit zrovna na tu cenzurovanou. Musel jsem si jí pak pustit na youtube, ale teda taky nic moc, myslím, že bohatě stačí mrknout na plakát. K příběhu se nemá cenu vyjadřovat. To, co ovšem oceňuje většina uživatelů, mě nechává zcela chladným. Těmhle jemným vizuálním kompozicím a (patrně) uměleckým záběrům, zdá se, nerozumím, nebo je to prostě jen otázka jiného vkusu. Ačkoliv i já ignorant si všiml pár hezkých kamerových fórů, ovšem nejvíc mě pobavil až pohled z motyčky v závěru.
Hanele (1999)
První polovina filmu je těžko uchopitelná, pomalu mi ani nedávala moc smysl, působí tak snově. V podstatě nic se tam neděje a souznít s nějakou postavou bylo takřka nemožné, všechny mi přišly přímo nechutné. Což byl asi záměr. Ovšem ani herecky to nebylo nic moc. Přišlo mi v kontextu druhé půlky zajímavé, že jsem v té první dospěl k názoru, že to snad skutečně musí být středověk, jinak to ani není možné. Po přesunu Hany do Ostravy a příchodu Radovana Karadžiče konečně získává snímek poněkud širší rozměr a přívětivější tvář. Konečně přichází na řadu spor racionalismu a svobodné mysli proti zapšklosti dogmatického náboženství, který se tak stává ústředním bodem celého příběhu. Závěrečný střet je pak skvělým vyvrcholením, který byl sám o sobě zážitkem, za který stálo zhlédnout i velmi nudnou první polovinu filmu.
Český lev 2003 (TV pořad) (2004)
Pokud se nemýlím, tak tohle je ten ročník, který Martin Zbrožek započal několikaminutovým nicneděláním na pódiu a svým následným vystoupením překonal metu absurdity a trapnosti, o které si jistě mnozí mysleli, že se nedá překročit. Tohle a možná ten další ročník s Čtvrtníčkovým komentářem byly poslední, které byly něco extra. Ty další už se snažily buď napodobit, napravit nebo jen neurazit.
Český lev 2000 (TV pořad) (2001)
Revoluční přenos udílení výročních filmových cen, který byl jízdou od začátku do konce a skutečně všechny další ročníky se mu snažily vyrovnat tu s větším tu s menším úspěchem. Ten následující ročník byl pořád ještě skvělý. Vrcholem se překvapivě stal hned ten následující nominační večer, ale na ten si už dneska asi nikdo nevzpomene. Pak se Zbrožek osamostatnil a rozjel naprosto vrcholné absurdní představení, které šlo až za rámec snesitelnosti. Bohužel od té doby už se tahle show potáci v průměrnosti. A to, že to tu má takhle malé hodnocení je dáno tím, že lidi nemají paměť a taky, že mísní pitomci hodnotí každý ročník, aniž by ho třeba viděli a dokonce ti největší pitomci to tu komentují.
Zázračná planeta (TV seriál) (2006)
Je jasné, že pro diváky je důležitá (ne-li nejdůležitější) ta vizuální nádhera. Některé záběry jsou skutečně skvostné (nejvíc mi utkvěl skákající bílý žralok, parazitující houby na mravencích nebo třeba výlět na Angelův vodopád). Líbil se mi koncept seriálu zmapovat celou planetu. Bohužel díky tomu je to seriál skákající od jednoho k druhému i v rámci jednoho dílu. U ničeho se moc dlouho nezdržíme, jde se zase dál, informační hodnota je malá. Dějová linka se brzo okouká, jelikož všem zvířatům jde vždy jen o to se najíst a rozmnožit. S přírodou nic nenaděláme, ale seriál tento fakt neustále akcentuje a to i tím, jak se neustále soustředí na predátory a jejich lov. Asi aby to bylo zajímavější a akčnější. Taky jeden černý puntík za to, že se docela značné množství záběrů opakuje v rámci různých dílů. Smysl seriálu tkví hlavně v tom vidět v úžasném zpracování ty největší přirodní divy naší planety. A to se mu daří. Mrzela mě absence některých ikonických zvířat jako třeba goril, různých hadů, gepardů, tygr se tu objeví taky spíše omylem na pár vteřin, orangutáni byli jen zmíněni, na žirafy si taky nevzpomínám, ale možná tam chvilku byly. Naopak hodně si cením dílu o mořských hlubinách, protože dokumentů zabývající se tímhle obskurním světem je málo. A vděčím také seriálu za velkou citovou vazbu k levhartům mandžuským, jejichž smutný osud jsem začal hodně prožívat. Nejsilnější děj měla linka o tučňácích císařských.
Putování s pravěkými lidmi (TV seriál) (2003)
Ono by bylo fajn, kdyby vždycky říkali, odkud ty informace mají, jak na to přišli, co ví jistě a co nejistě, ale pak by to na průměrného diváka působilo ještě víc, jako snůška hovadin, protože vědci vlastně neví s určitostí vůbec nic. Takhle to může působit na neznalého docela dobře. Tahle část Putování je ze všech čtyř nejhorší a od ostatních se nejvíce liší. Zejména zbytečnou přítomností toho nechutného a otravného průvodce a jen výjimečně použitými digitálními triky, zároveň i nejmenší pestrostí a i přesto, že se zabývá nejkratším úsekem, zdlouhavostí. Zvláště první část byla úmorná. Dva díly potom celkem i zbytečné, protože už byly lépe a hezčeji zpracované v Putování s pravěkými zvířaty. Ale jinak je to dobrý standard BBC.
Putování s dinosaury - Pátrání po Tyrannosaurovi (TV film) (2000)
Jeden z největších trapasů českých distributorů vůbec. Za tohle podporování dinosauřího mýtu a klišé o tom, jak každý velký teropodní dinosaurus musí být tyrannosaurs, měl někdo dostat křeslo, ale vsadím se , že mu to prošlo. Korunku tomu nasazuje oficiální text distributora. O tom, co to způsobilo, je možné vidět i na některých zdejších uživatelích, kteří nic neřešili a tuto hloupost přejali. To je jako by byl dokument o Napoleonovi a já v textu distributora psal o životě Hitlera. Dokument samotný je samozřejmě velmi zajímavý, narozdíl od klasického Putování s dinosaury, se mnohem více soustředí na stránku informativní a humornou a funguje zejména ve spojení s krátkou nástavbou Putování s dinosaury jménem Balada o Allosaurovi, která je vůbec nejlepší epizodou této minisérie.
Putování s pravěkými monstry (TV seriál) (2005)
Něco tomu chybí. Minimálně podobně hutná tečka, vyvrcholení, jakým byl asteroid v Dinosaurech nebo příchod člověka v Pravěkých zvířatech. Tady je tečkou příchod dinosaurů, kde snad použili původní záběry z prvního Putování, a to nějak není ono. Možná mohla být větší akcentace permského vymírání. Zdá se mi, že potenciál prvohovor nebyl vůbec využit a bylo to vzaté ještě z většího rychlíku, než předchozí série. Tato minisérie se soustředí na živočichy a rostliny, což je zřejmé, ale přesto mi přijde jako škoda, že nedostávají větší prostor klimatické změny a geologie, které s vývojem organismů úzce souvisí a v prvohorách jsou neskutečně zajímavé. V této sérii mi také připadalo nejvíc na mysl, jak je to všechno vycucané z prstu a jak je všechno sebevědomě prohlašováno bez sebemenšího zaváhání. Už jen ten začátek s Theou. Myslím, že se tomuhle dokumentu budou za padesát let hodně smát, podobně jako se smějeme ztvárnění dinosaurů v těch nejstarších filmech. Navíc se scénáristé ani moc nepředvedli ve vymýšlení jednotlivých minipříběhů, je to víceméně to samé. Já vím, že se příroda opakuje, ale takové emoce jako v případě Ornitocheira z Putování s dinosaury, nebo dokonce Big Ala, tu zkrátka nejsou. Taky tu jsou použity stejné fóry, že dravec se žene za svou obětí, jenže v tom dravce sežere ještě něco většího atd. Slabinou oproti předchozím sériím je i hudba. U Dinosaurů a Zvířat mě u ní skoro mrazilo, tady vůbec. Efekty také nezazářily v porovnání s tím, jaká to byla v roce 1999 bomba, jsou efekty Monster úplně stejně kvalitní jako Dinosaurů, akorát tvůrci mnohem méně sahali po reálných modelech, takže výsledek působí více digitálně a uměle. Nicméně je to i přesto zajímavý, až moc populárně vědecký, dokument, který je nejcennější ve zvoleném tématu, protože dokumentů zabývajících se tímto obdobím je žalostně málo.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
Tohle má být jedno z vyvrcholení celé ságy? Ságy, která si celou dobu udržovala svoji vysokou kvalitu a na konci musí takhle ostudně padnout? Ano, je to teprve půlka dílu (fakt, který je ovšem nestoudnou drzostí tvůrců), ale to, jakým způsobem se filmu podařilo zazdít všechny potenciálně zajímavé motivy a zdůraznit tu neskonalou nudu ústřední trojice, nezná mezí. Kdyby ta ústřední trojice něco hrála a byly jim dány do úst netrapné dialogy, ještě by to šlo. Přitom se Rupert, Emma a Daniel každým dílem zlepšovali, ale asi mě zmátlo, jak pěkně jejich neumětelství skryli borci typu Alan Rickman (téměř nulová pozornost na jeho postavu je nepochopitelná), Maggie Smith či Gary Oldman. Překvapuje mě, že díl s největší úlohou pro Emmu Watson, bude zároveň nejslabším. On je problém v tom, že řada scén nedává moc smysl, respektive dává, ale výskyt magie dělá v tomto díle scénáristům největší potíže. Velmi často jsem si totiž říkal, že se může stát, umřít, přijít, objevit cokoliv a kdokoliv, když si to příběh vyžádá. Stačí použít nějaké kouzlo. Když se to však příběhu nehodí, kouzlo se nepoužije. Jinak tenhle film už má pramálo společného s předchozí atmosférou, hudba tu skoro není a pokud ano, nestojí za řeč. Výtvarné ztvárnění už nemá s předchozími díly skoro nic do činění, ale chápu, že je to ovlivněno dějem. Dvě hvězdičky za skvělou konferenci na začátku a za pěkné zpracování báje o třech bratřích, jinak ale dost zklamání, a to se mi obzvlášť předchozí díl od Yatese opravdu líbil, nejvíce zakončení. Rádoby cliffhanger první část Relikvie smrti akorát připomene, jak se v tomhle filmu vlastně nic nestalo.
The Social Network (2010)
Standardní slušný film, co těží ze svého aktuálního tématu a používá taková ta další aktuální témata, co frčí, jako třeba mocný hrdina, co je tak trochu nabubřelý, ale mění svět (je to trochu jako komiksový snímek). Jinak je Social Network vlastně doku-drama s tím rozdílem, že je dost znát, jak jsou jednotlivé konflikty trochu přehnané a nadsazené pro potřeby filmu, jinak by se v něm vůůůůbec nic nestalo...
Já, padouch (2010)
Rozhodně to není jen pro ty nejmenší, jak tu pár osob píše, většinu vtipů asi těžko pochopí. Až mě překvapilo, jak velké nároky na vzdělání a slovní sázobu Já, padouch má. Je to velmi milá záležitost s úžasným hlavním hrdinou a i nečekaně zábavnými vedlejšími postavami (do jedné!). Filmu jsem schopen klišé odpustit, protože jsem si jich takřka nevšiml. Zastínilo je totiž to, že jsem se opravdu srdečně smál situačním gagům. A ne že by se mi to stávalo u animáků často, vzpomínám si tak na tři předešlé, a sice Hledá se Nemo, Doba ledová a Simpsonovi ve filmu. Ačkoliv jejich kvalit Já, padouch nedosahuje, je to pořád výtečná podívaná těžící z extrémních charakterů jednotlivých hrdinů, u které jsem nezaznamenal ani jednu trapnou scénu, ačkoliv několik scén a jejich vyznění bych si dovedl představit jinak a moralistickou stopu a směřování negativního k pozitivnímu holt smazat z filmu pro děti asi nejde.
Iron Man (2008)
Začátek vypadá tak dobře (nečekaně seriózně a hlavní hrdina sympaticky záporně) a nakonec jsou z toho akorát trochu chytřejší Transformeři a méně drsný Robocop. Vlastně s výjimkou závěrečného proslovu se nejedná o žádné vybočení z komicsových klišé. Zabaví to, to jo, stejně jako mě zabaví sledování Talentmanie, ale za jakou cenu, že. Je to prostě typická komiksová konina, která se akorát snaží vypadat jinak, ale je úplně stejná. Ten Samuel L. Jacskon ale potěšil, jen si to chce na něj počkat.
Lovec kořist (2009)
Je to jednoduché a přesto vysoce efektní a zábavné. Odkazy (těžko říct, jestli všechny záměrné) na mnoho sci-fi filmů a přesto poměrně originální zážitek plný překvapení. Je to jako jeden díl probíhajícího seriálu, postavy se tu spolu baví, jako bychom je dávno znali, nevíme vůbe nic o těch mnoha konfliktech celého světa, no a ten konec, ten si opravdu o to pokračování říká! Jinak je to ale skvělá žánrová jednohubka. Komorní a nepříliš trikovou atmosféru rozhodně vítám.
Bibliotheque Pascal (2010)
Je to takové na půli cesty. Na jednu stranu několik zábavných absurdit a hezkých surrealistických hrátek s úžasným vizuálem, na stranu druhou je to především pořád docela normální evropské drama. Ale ty dvě části (scény s Viorelem) a samotná Bibliothéka stojí opravdu za to. A snová balkánská dechovka a podivné osazenstvo vlaku vlastně taky. Je to taková hravá blbůstka, která se ale zároveň snaží vypadat strašně vážně a jakože řeší hrozně důležitý problém. No co si má chudák průměrný divák myslet!
Muž bez stínu (2000)
Celou dobu je to tak solidní film! Efektů je hodně, ale jsou dost špatné (je to rok 2000, o rok dříve vznikl Matrix, o sedm let Jurský park). Ta závěrečná část je ale taková břečka, že musím Hollow Manu dát o dvě hvězdy míň, než bych původně chtěl. Mimo milion jiných debilit a klišé jsem třeba ještě neviděl takhle moc trapně nezdolatelného záporňáka. Dětská hra hadr. Verhoevene, mám tě rád, ale za tenhle film sis ten "vyhazov" z Hollywoodu fakt zasloužil. A můj milovaný Jerry Goldsmith se taky moc nepředvedl s tou vykrádačkou Základního instinktu.
Monstrum (2008)
Je vtipné, jak se dá v podstatě stejné téma natočit tak různým způsobem. Na jedné straně stojí totální debilita - Godzilla Rolanda Emmericha se všemi zápory béčkově áčkového megafilmu. Na druhé straně Monstrum, od kterého jsem pranic nečekal. Hype mě dokonale minul, protože tenhle film vidím poprvé až dva roky po premiéře. A zjištění na konci snímku, že za něj může J.J. Abrams mě jen utvrdilo, jak svělý hráč tenhle člověk na poli amerického mainstreamu je. Jestliže digitální kameru v normálních filmech fakt nemusím, tady to mělo svoje opodstatnění od A až do Z a byla dokonalým tahem. I úvod byl dobrý, je za a) důležitý pro pochopení pozdějšího chování postav a za b) je důležitý pro takové uklimbání, aby byl pak člověk správně v šoku. Navíc jsem byl vtáhnut do děje okamžitě, celý úvod jsem byl v napětí, kdy to přijde. Nevím, kdy naposledy jsem se takhle do filmu vžil a ani jsem příliš často neměl pocit, že by v reálu člověk tu kameru zahodil a snažil se zachránit holý život, protože když jsem nad tím tak přemýšlel, snažil bych se To točit taky, aby po mě něco zbylo :-). Scénář je skvělý, co se týče nápadů jednotlivých městských prostředí, toho, co se zrovna všechno děje, člověk to ani není schopen pobrat. Samozřejmě musí divák tolerovat, že se parta lidí kvůli jedný holce hrne zpátky peklem, což může být těžké, ale pro lásku, co by člověk neudělal, že? Ani dialogy nejsou zlé. Cloverfield je neskutečně reálně působící snímek i přesto, že hlavní potvora a ty prckové jsou trochu hloupě udělané. Jen jsem úplně nepobral těch pár slov na konci závěrečných titulků, ale radši je nebudu řešit, protože konec je jinak moc fajn. Nutno však podotknout, že bez zajímavé formy natáčení by byl snímek asi jen lehce nadprůměrný a pokud bych na něco takového měl koukat v každém druhém filmu, velmi snadno by mě nadšení přešlo. (ačkoliv u Blair Witch jsem to sežral taky, tenhle časový rozestup je tak ideální)
SGU Stargate Universe Kino (TV seriál) (2009)
Některé dílky mají vtip, zvlášť ke konci jsou pak části, které jsou delší a hezky doplňují nevyřčené věci, které mě během seriálu napadly, že musí postavám vrtat hlavou. Ale zas některé díly jsou tak úplně o ničem, krátké a trapné, že je to až k nevíře. Ale tak co, webepizody....Ohryzek je nejlepší.
SGU Stargate Universe (TV seriál) (2009)
Jestliže byla StarGate: Atlantis o třídu horší než původní SG1, je Universe zase minimálně o třídu horší než Atlantis. Ale aspoň si jde vlastní cestou. Atlantis byl jen horším klonem, přebírajícím stejné klady i zápory, jen ty zápory byly více vidět a klady méně. Universe nemá s původními Hvězdnými bránami prakticky nic společného, v podstatě ani tu bránu. I když ano, kadenci logických chyb si to drží stejnou, ale narozdíl od předchozích Bran, které to zachraňovaly nadhledem, Universe nic neomlouvá. Ve zdejších zajímavostech se píše, že se seriál inspiroval Firefly, ale tam byla spousta akce a vtipu. Akce je tady jen výjimečně a vtip takřka vůbec. Universe se mnohem více snaží okopírat Battlestar Galacticu, ale vůbec mu to nejde. V poslední době se stalo módou, že ve sci-fi a příbuzných seriálech, se mnohem méně soustředí na to sci-fi, ale jde se více po osudech jednotlivých postav, jestli mají bebíčko, jestli jim umřel tatínek, kdo se s kým má rád, jestli jsou těhotné. Rozhodně je to touha po tom, aby takový seriál bylo schopno sledovat co nejvíce lidí, včetně přítelkyň kluků sledujících sci-fi. Ale seriálů o postavách je tolik! Špatných i dobrých! A navíc tady ty postavy s výjimkou tří (Rush, Greer, Young) mě vůbec neberou. Tohle je StarGate, já chci objevovat civilizace, planety, technologie! Chci prožívat nové sci-fi záplekty, které v jiných seriálech zažít nemůžu. Jsem ochoten tolerovat (a koneckonců jsem za to i rád), že se přístup tvůrců zcela změnil. Sledovat potřetí to samé, by bylo divné. Ale tato cesta se mi nelíbí. Absence vtipu mi nevadí, ale ať to teda má aspoň nějakou jiskru a tah. Jsem rád za to, že si dali tvůrci daleko více záležet na prostředí planet, už nejsou tak líní cestovat s kamerou na různá místa Severní Ameriky, nejen Vancouveru. Jsem rád, že tu není trapas s anglicky mluvícími rasami. Ale sledovat Beverly Hills ve StarGate nechci, toho jsem si bohatě užil ve 200. epizodě SG1! Je pravda, že první tři díly, osmý díl a závěr série byly moc fajn, ale jestliže mám daleko největší zážitek z toho, když uvidím hostující postavy ze staré SG1, je na tomto seriálu zatím asi něco špatně. A absenci úvodní znělky nekvituji, jedna z mnoha věcí, ze kterých si dělal 200. díl SG1 srandu a tady se zcela bez skrupulí objevuje.