Moje oblíbené filmy

• Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994) Jdu takhle jednou domů. Těžkej den ve škole a hlad fakt velkej; ideální čas na hamburgery, základ každýho vydatnýho oběda. Big Kahuna Burger jsem zrovna nenašel. Slyšel jsem že tam maj moc dobrý hamburgery, ale sám jsem si ještě nedal. Volba tak padla na Mc Donald. Nejdřív jdu do umývárny si napudrovat nos. Pak přijdu k pokladně a řeknu: "Garçon! Dám si čtvrtlibrák se sejrem". Paní na mě vypulí tu svojí vepřovou hlavu a prohodí: "Cože?" Já si uvěmomím, že tady je vlastně metrickej systém a ona ví kulový, co je čtvrtlibrák, tak žádám Royale sýr, ale stylově anglicky, tak jak je to napsáno na obalu. Dostanu tedy cheesburger. Bystře reaguji "Já nechtěl cheesburger", "gumo", pomyslím si. "Cože" se ona zeptá. Po otázce, z které je země a následné odpovědi jsem si pak vlastně uvědomil, že se v Cože mluví česky. "Chci Mc Royal, pekelně krvavej". "Dobře, dáte si ještě něco?". Řekl jsem si, že bych to mohl spláchnout nějakým chutným nápojem. "Sprite". "Sprite? Fajn." "A ještě koktejl za pět". "Tady nebo s sebou?" "Tady". Jdu ke stolu, rozbalím obal, zakousnu se.....iiiiiiiihhhhhmmmmm to je mooc dobrej burger :-) PULP FICTION, film který nemá konkurenci!

• Forrest Gump (1994)

• Vetřelec (1979) Toto veledílo je jeden veliký klenot. Je pro mě jedničkou v žánru sci-fi i hororu, sci-fi a horor jsou mými nejoblíbenějšími žánry. Není tedy co řešit. A opravdu nesnáším kecy o tom, že to není strašidelné, nebo že to je na dnešní dobu trapné, nebo nedejbože narážky na efekty nebo na to, že tam ten vetřelec neni vidět. Strašidelné to bezesporu je ( o této pravdě nehodlám diskutovat :-) ) , jelikož je to i dnes nejhrůzostrašnější film, co znám ( i když to stále není můj vysnění ideál strachu). Efekty jsou i v dnešní době skvělé a nijak nekazí pocit z filmu, a samozřejmě obava z neznámého je nejúčinnější formou napětí a strachu zároveň. A to se ještě vůbec nezmiňuju o hudbě a Ripleyjce...

• Zelená míle (1999) Je naprostá hloupost tvrdit, že je celý film až příliš očekávatelný. Je to omyl. Zde také každý podvědomě očekává, že to dopadne tak jako ve filmu vždycky a divák je pak následně možná i zklamán, že děj probíhá, tak jak lze vlastně očekávat. A to je na něm právě to nečekaného... :) Jinak pro mě je to nejdojemnější a nejsilnější film, co jsem kdy viděl a podle mě i krapet (nebo možná o dost) lepší než Shawshank. Je to asi tím, že jsem Míli spatřil dříve, ale to samé se dá říci o těch, kteří viděli nejdřív Shawshank a pokládajíí ho za lepší. Sporné je pro mě označení fantasy, protože to by musela být fantasy i Bible (což sice je, ale běžně se tak neoznačuje). Já jsem Johna chápal jako dalšího božího syna. Pokud by tam ony "fantasy" prvky nebyly, Zelená míle by ztratila 90% ze své síly, dojemnosti i působitosti, jelikož by se jednalo pouze o obyčejného nevinného muže odsouzeného na smrt.

• Planeta opic (1968) Rozhodl jsem se napsat k tomuto filmu komentář...a jak tak nad tím přemýšlím, nemám snad co k této esenci dokonalosti a mému 2.nejoblíbenějšímu sci-fi co říct. Má dost možná vůbec nejsympatičtější a nejoblíbenější podkresová hudba od arcimága Jerryho Goldsmithe rozjíždí jeden z nejzajímavějších příběhů kinematografie, mrazivou, dechberoucí podívanou, která NIKDY neztratí své kouzlo. Masky v Planetě opic budou navždy vypadat skvěle, protože jsou zkrátka pravé, ručně dělané. To, jak bude vypadat Van Hellsing, Pán prstenů nebo Harry Potter v našich očích za 30 let nikdo neví. Patrně se těm efektům budou naši potomci smát. Planetě opic by se však smála jen duševní troska. Lovecraftovské pravidlo přikazující závěr, který má překonat vše, co jsme dosud v příběhu zaznamenali, je zde předvedeno učebnicově. Není problém takový závěr vytvořit v prázdném filmu, ale ve snímku, který nás dusí neustálými nápady a neuvěřitelnou propracovaností a bezchybností, je to teprve oříšek. V Planetě opic je však závěr, který v této kategorii v mém osobním žebříčku nese jednoznačné 1. místo a jediná škoda je, že je tak neuvěřitelně známý a provařený, že málokdo dokáže před zkouknutím odolat jeho prozrazení. Jelikož jsem ale Planetu opic viděl poprvé snad v šesti letech, nikdo to nestihl a já byl v šoku, v šoku přesně takovém, v jakém jsem měl být.

• Žhavé výstřely (1991) Nejlepší parodie. Autoři na nás chrlí gagy s neuvěřitelnou kadencí a já se jim musím řechtat i počtyřicáté. Jsou to dokonalé hlášky i scény. Někdy se sice poštěstí vtip, který je spíše pro ty jednodušší z nás, nebo nějaké hlušší místo, ale jsou to opravdu jen výjimky. Lloyd Bridges hraje neskutečnou roli. Dvojka se díkybohu drží na úplně stejné úrovni a i když tam ta vtipová kadence není taková, o to jsou geniálnější. Díky Jime!

• Americká krása (1999)

• Nekonečný příběh (1984) Nádherné fantasy, král svého žánru. Smutné a někdy i hororové okamžiky přirozeně střídají ty veselé. Legendární scény, postavy a místa, sympatická kniha a možnost vytřískat na tomo filmu u soudu miliony z důvodu klamavého názvu. Co víc si přát? :-)

• Big Lebowski (1998)

• Mechanický pomeranč (1971) Mechanický pomeranč má z mého pohledu jedinou vadu. Trvalo několik měsíců, než jsem se ho odhodlal prvně zhlédnout. A říkám si, ještěže jsem tak učinil. Ze snímku by měl starý Beethoven nepochybně radost. Zcela jistě nečekal k čemu všemu se jeho devátá dá ještě použít. Slyšel jsem, že Kubrick nepovažoval Pomeranč za příliš zdařilý. Osobně to nechápu. Druhá polovina filmu sice nemá takové tempo jako ta první, ale za to je velice důležitá pro morální ponaučení :-). Pokaždé když venku zaprší, vyběhnu s přáteli, zazpíváme si Singin in the Rain a hrajeme si podobně jako hlavní hrdina. Štěstí je, že na to policie doposavaď nepřišla. Jinak komentář Misery je fakt nejvíc cool, co jsem kdy viděl :)))