PATJA

Tenhle seriál má spoustu vrstev, vážné, komediální i edukativní. Komická vyčnívá. Nejde mi o prostetické vtipy, okolo kterých se asi bude točit většina komentářů, ale o vypiplané dialogy se skvělým načasováním a výbornou partou herců. Petr Uhlík coby Max si svým naprosto autentickým výkonem seriál trochu ukradl pro sebe, ale ostatní protagonisté plní další důležité úlohy a jejich proměny jsou perfektně zahrané.

Negativním hodnocením zde příliš nerozumím. Je to fascinující sonda do lidských duší a charakterů s překvapivými zvraty, kdy někdo, koho jste považovali za kladnou postavu, zčistajasna zradí a naopak. Lidé jsou prostě komplexní bytosti. Jediné, co mi vadilo, byly hry, ve kterých dotyční nemohli rozhodnout o svém osudu. To, vzhledem k tomu, jak si seriál zakládal na férovosti a spravedlnosti, není moc obhajitelné a ani divácky mi to nepřišlo atraktivní (myslím třeba mrtvé ve hře "lodě").

Film vyvolává fyzickou úzkost. Nic pro lidi, které dohání k zoufalství jakákoliv jemná motorická práce.

Možná to byl záměr, soudě dle úplného epilogu, avšak motivace postav pro mě byla naprosto neuvěřitelná. Kromě ubíjejícího nudného života protagonisté vykazovali jen minimální známky psychických potíží. K sebevraždě se člověk nedopracuje tak, že si řekne "no, už mě to tak nějak nebaví" a už vůbec s takovouto pseudomotivací nevezme s sebou vlastní dítě. Pokud bych odhlédnul od nepřesvědčívých prvních 3/4 filmu, kde Haneke musel balancovat mezi snahou o popsání příčin a zároveň snahou nic neprozradit, což se mu prostě nepovedlo, pak samotný závěr je působivý - a zde paradoxně právě oním emocionálním odstupem. Možná, že kdyby se Haneke vydal cestou větší doslovnosti a nechal postavy žít emocionální bouři před kritickým rozhodnutím a dojít s ledovým klidem do sedmého kontinentu, byl by film realističtější. Šok širší rodiny je u sebevražd běžný jev, ale to že okolí problémy nevnímá, neznamená, že ty problémy sebevrah neprožívá, tak jako tomu bylo v tomhle filmu.

No, nevěřte špatným hodnocením. Žádné nesmyslné zkratky ani nelogičnosti tu ve skutečnosti nejsou. V tomhle filmu je všechno správně. Dokonce i Zimmerova hudba, což mě překvapilo asi nejvíc.

Kadence humoru místy klesne k hranici nudy, ale celkově je to natolik povedené, že můžu zodpovědně říct, že podobně vtipný film jsem už dlouho neviděl.

Film na mě nepůsobil jako komedie (humoru tam bylo zhruba tolik, jako v životě kohokoliv z nás), spíš jako pokus o autentické zachycení vesnické nuzosti a uprděnosti, a to podle mě úspěšný. Otázka je, jestli má smysl o tom točit další film.

Mělo to být kratší, mělo to být víc sci-fi, mělo to být víc postapo (ve filmu použili normálně existující místa v Austrálii, takže to vytváří postapokalyptický dojem jen velmi omezeně). Ale pointa tak krásně staví na hlavu předchozí děj a umocňuje marnost života, že si to tři hvězdy snad i zaslouží.

Vyjma ústředního depresivního motivu toho film příliš navíc nenabízí. Rozhodně nejde o strhující film, ani na něm není nic vizuálně uhrančivého, jak se snaží tvrdit popisek. To je úplně vycucané z prstu. Po dokoukání podle mě velmi brzy zjistíte, že vám v hlavě vlastně vůbec nic neutkví. Není ani co.

Utahané, nudné, roztříštěné.