"Francesca Savelli nám opakovaně volá a mluví sama se sebou o sexu." Odposlechy, konspirace, odborné fintičky a paranoia v prostředí plném aktivních i vyřazených agentů vybavených technickými hračičkami - to mi vždycky chutnalo.
"Co je to RZ? - Rychle zavři!" Podobně infantilních vtípků obsahuje Tacho dostatek. Sledování anglické posádky bylo trochu utrpením, asfaltu se trhalo překvapivě málo, ale víc negativ k tomu nemám. Naivní automobilová romantika s příchutí nádorů mi překvapivě sedla, slovenská posádka (ve složení navigátor Zajček a mafián Medveď) mi hodně zvedala náladu a jelikož nepatřím k těm, kterým při vyslovení jména Landa automaticky naskakují pupínky, tak mi v lehce nadprůměrném hodnocení nic nebrání.
"Vím, že on i ostatní chlapi mě chtějí jen kvůli sexu. To se mi líbí. Ale bolí mě to!" Podobně pitomé fráze se mezi pravidelným pohekáváním objevují po celou dobu snímku a já hrdě přiznávám, že jsem smysl natočení této podívané nepochopil. A tak to zůstane.
"Na tuhle práci musíš být chytrý a rychlý." Samozřejmě se hovoří o prestižním zaměstnání lepiče plakátů. To mě sice rozesmálo, ale jinak patřím mezi úzkou skupinu nevzdělaných, jimž nečiní potěchu sledovat film plný beznaděje a dětských slz. Ani "objevná" myšlenka na téma, že zoufalí lidé dělají činy, mi nepřipadá šokující a tento "realistický obraz poválečné Itálie" je dalším z kritikou opěvovaných filmů, který má zákaz vstupu do mého přehrávače.
"On se baví. Pochopte to!" V uzavřeném prostoru chladnokrevná sova vrtá, krájí, škrtí a řeže do členů hereckého ansámblu, čímž neustále snižuje jejich počet. To není nijak nápaditý námět, ale velkou předností je to, že zdaleka ne při každé možnosti vrah udeří, což je pro zachování jistého stupně napětí jen dobře.
"Napadlo Vás někdy, že Frankenstein a My Fair Lady jsou stejný příběh?" Bohémský scénárista a zasněná zapisovatelka jsou teoreticky dokonalým párem při úniku do světa filmové fantazie, ale bohém má evidentně svá nejlepší léta za sebou a nejeden jejich ulítlý nápad trpí nádechem samoúčelnosti. Mám slabost pro Audrey Hepburn, nemám nejmenší problém se na tento snímek kouknout ještě jednou, pouze mne obsah filmu připravil na skvělou podívanou, která se však dostavila jen v několika náznacích.
Skvělý film k zamyšlení a diskuzi pro všechny, kteří nejsou líní myslet a umí z dutiny ústní vypustit vlastní myšlenku. Mám k němu drobné výhrady, ale nikomu je nenutím. Například rozhodnutí soudce Haywooda dle mého názoru příliš nerespektuje dobovou situaci, plamenné projevy žalobce i obhájce mi připadaly příliš hysterické, ale klady výrazně převyšují. Dostalo mne zejména charisma, které neuvěřitelně sálá ze sedícího a vpřed čumícího Lancastera, jehož Dr. Janning patří k nejzajímavějším postavám, které jsem na obrazovce zahlédl.
"Smrt není tak zlá. - A jak to víte? - Jednou jsem už zemřela!" Ukecané klišé vždycky trochu zabolí, ale když dobro v kozačkách dokáže přeprat zlo v kimonu, tak má u mě jednu nepříliš zaslouženou hvězdu k dobru.
"Rozhodl jsem se, že už se rozhodovat nebudu." A to je správné rozhodnutí. Proto zásadový Frank začíná konat šílenosti, když je přistižen při neexistující nevěře, obviněn z otcovství se ženou, do které nikdy nezasunul a navíc je hrdým majitelem dítěte a neplodnosti. Copak o to, téma bylo hodně zajímavé, ale poměrně rychle spadlo do standardního klišoidního zpracování s minimálním závanem svěžesti.
Dne 18. 7. 2009 se to konečně stalo. Já a U2 jsme dýchali stejný vzduch na Olympijském stadionu v Berlíně a mně bylo fajn. Pravdou je, že do tváře jsme si zrovna nehleděli a proto jsem uvítal toto DVD, abych viděl to, co jsem na koncertě vidět nemohl. Muzika mému uchu lahodila v obou případech, pohled tolika kamer taky potěšil a kapela svou silou dokázala, že velký koncert se dá odehrát i takřka staticky - bez zběsilého poskakování a poloobnaženého komparzu za zády. Musím uznat, že už to nejsou ti dravci jako v počátku kariéry http://www.youtube.com/watch?v=GxFMAb-_1g4, ale zase si mohou dovolit podobnou šílenost, jakou byli tři čeští kluci na pódiu v Berlíně při Angel Of Harlem - http://www.youtube.com/watch?v=ejdj2AiyXWg.
"Omlouváme se fanouškům ostatních týmů. Tento dokument byl věnován návratu mistrů." To byla krása, když se kompletní sestava hokejových profíků z celé planety poprvé sešla na Mistrovství světa. I když to nebyla plánovaná akce, ale důsledek stávky v NHL, tak to stálo za to. Zraněný Ručínský rozhodoval zápasy, devítiprstý Jágr si stále vodil soupeře podle své nálady a celou sezónu mizerně chytající Vokoun se proměnil v neprůstřelnou hráz. Je velmi příjemné zavzpomínat si na mužstvo, které v průběhu deseti let dokázalo pětkrát vyhrát MS a přihodilo k tomu jednu zlatku z olympiády.
"A v čem vyniká ten Cimrman? - Ve všem! - A kdo to říká? - On!" České nebe asi nikdy nebude nějvětším klenotem z dílny Svěrák - Cimrman - Smoljak, ale každý fanda DJC si musí náležitě užít objevy přednášejících i mudrování nebeské komise. Samozřejmě je mi trochu líto, že se mezi tradiční genialitu tvůrců zatoulala netradiční špetka trapnosti ve složení slávista, Podmáslí a Krychle, ale celkové vyznění vyznění tohoto kusu ode mne neobjektivně dostává ohodnocení čtyři hvězdy a tři cípy k tomu.
"Kéž zhniješ v samotném pekle, ty šmejde hnusnej!" Takové rozhřešení, doprovázené solidním direktem, si dám líbit. Jinak mě příběh falešného retarda s pozitivní motivací nijak zvlášť neuchvátil, ale v případě komedie ze sportovního prostředí tradičně své hodnocení zaokrouhluji nahoru.
"Vysílám tě na výzvědné poslání. S dýkou v zádech budeš přesvědčivější." Tato spartakiáda s bodnými a sečnými zbraněmi byla začvičena na vysoké výkonnostní úrovni, srdeční záležitosti boji nijak neuškodily a nekonečné množství podivnými směry poletujících kudliček rozhodně stálo za pokoukání.
"Co Čínská čtvrť? - Tam budeme nápadný! - Vem si paruku a kimono!" Hledání mrňavého asiata s rychlýma končetinama uprostřed nekonečného množství podobných týpků je úkolem hodným pařížské kriminálky. Jedině policie je totiž schopná dodat organizovanému zločinu tu správnou štábní kulturu, ale vyřešit tento malý žlutý problém bude patrně nad její síly. Přiznám se, že mám rád akční filmy, ve kterých "ten správný" vymetá podlahu s "těmi mocnými", ale tady nemohu jít s hodnocením výše, neboť akce byla rušena přehnaným množstvím slzopudných okamžiků.
Ach ti mladí Wheelerovi. Oni jsou tak krásní, ale pořád na sebe křičí, zahýbají si a jedna nejmenovaná fabrika musí frčet na tři směny, aby ukojila jejich touhu po nikotinu. Asi bych při tomto snímku bez větších obtíží usnul, ale při neustále se opakujících hádkách se hladina zvuku zvedala tak vysoko, že jsem byl donucen donudit se až k toužebně očekávanému THE END.
Úchylná idiocie našla svého krále. Will Ferrell rozvibroval svou gumovost na maximální možnou míru a pokud by tento snímek nebyl jen rozjuchanou hrou dvou vypatlaných mozků, rytmizujících hlav a těl zasažench elektrickými výboji, tak bych šel s hodnocením určitě výš.
Mám trochu problém, když mi herci dopředu naznačují, že se chystají říct vtip, následně ho zpackaně zainterpretují a ještě se tomu vřele zasmějí, abych si snad náhodou nevšiml, že se humor nedostavil. Byl jsem donucen okolnostmi dokoukat to až do konce a asi poprvé v životě jsem byl vděčný za reklamní bloky, které výrazně převyšovaly kvalitu viděného díla.
"Vrátili jsme se s 48 henryovkami, 5000 náboji a malou houfnicí, aby si měl poručík s čím hrát." Tahle výprava dobrovolníků, zločinců, barevných a Jižanů mne vcelku zaujala. S Apači před nosem, Francouzi za zády a vlastními problémy uprostřed se odehrál napínavý příběh s prvky ne zcela padnoucího, ale rozhodně ne špatného humoru. Chvílemi jsem se sice ztrácel v bojových scénách (zejména noc mi nebyla příznivě nakloněna), ale jinak bylo o zábavu postaráno.
"Čestný člověk je ten, kdo nedostal dobrou nabídku." Dostihový sport to je zkrátka synonymem pro čest a o zákeřnou praktiku tam ožebračený sázející nestihne ani zakopnout. Dobře se mi na to koukalo, protože mám rád sportovní filmy o silné vůli, s potěšením pokukuju pod pokličku nejednoho odvětví a doufám, že se mi jednou splní sen nakopat zadnici všem tzv. sportovním funkcionářům, kteří si svou přirozenou bezcharakterností mastí naditou kapsu.
"Morální koncepce dobra a zla neplatí pro intelektuálně nadřazené." Je skvělé, když studenti řádně poslouchají svého učitele, převedou teorii v praxi, vychytrale se zařadí mezi nadřazené a uměleckou vraždou odstraní jednoho méněcenného kolegu. Jelikož jsou to však chlapci hraví, tak neopomenou dokázat nic netušícímu světu svou cynickou převahu, čímž dávájí vědoucímu divákovi šanci na velmi inspirativní podívanou. A já, inspirován tímto dílem, se jdu mrknout po někom méněcenném.
"Kdyby měl příležitost, zabïl by nás." Špiclovo ucho zase jednou rozluštilo něco, co dešifrovat nemělo a rychle pochopilo, že by jeho nevinné zachytávání slov ve větru mohlo mít neblahý důsledek pro jeho svědomí. Moc jsem se těšil na propracovaný thriller s koňskými dávkami napětí a místo toho se přišoural ospalý schizofrénní film s osamělým čmuchalem, jehož mnohokrát opěvovaná profesionalita dostala od scénáristy několik smrtelných zásahů. Snad bych šel s hodnocením ještě níž, ale úcta ke stáří snímku, v kombinaci se zábavnou závěrečnou destrukcí bytu, mne donutila jednu celou půlhvězdu tentokrát přidat.
"Nechci se ráno vzbudit zavražděnej!" Neměl jsem v sobě při sledování větší než malé množství jakékoli omamné látky, takže si jen mohu domýšlet, jak bych se mohl skvěle bavit ve sjeté formě svého bytí. Mé naplno vnímající JÁ se však chvílemi trochu nudilo.
"Ve dne nás budou okrádat a v noci znásilňovat dobytek!" Maloměšťáci z městečka Bethel zkrátka nebyli smířeni s tím, že se jejich počet na tři dny rozroste o třičtvrtě milionu dobře naladěných hippies, ale brzy pochopili, že se bude vydělávat. Byl jsem připraven na jiný úhel pohledu na legendární Woodstock, časem jsem se smířil i s tím, že kamera se k pódiu čelem neotočí, takže hlavní zklamání mi přineslo povrchní zachycení atmosféry vyjímečného okamžiku nepříliš zdařilou kombinací LSD s bahenním plácáním.
Nedokážu ohrnovat nos nad snímkem, jež vytváří z podvodníka bojovou mašinu a to vše za účelem zachování panenství jeho ctěné zadnice. O originalitu příběhu zde sice divák nezakopne, věřit Schneiderovi jet-liovské údery taky není snadné, ale pár fórů se povedlo, Mistr má velmi blízko k dokonalosti a osazenstvo věznice si jednu hvězdu taky zaslouží.
"Myslím, že nadání pro vyšetřování, je atraktivní ženskou kvalitou." Pokud podobnou větu vypustí z dutiny ústní dvanáctiletý cvalík, tak něco není v pořádku. Možná to, že hlavní detektivka, školačka a koláčová úplatnice v jednom, je příliš mladá na to, aby se na ni mužské oko dívalo jinak, než s nádechem pedofílie, přestože producentova kapsa projevila jistou náklonnost k přílivu financí od dospělejšího diváka.
Moje komentáře
Klub 54 (1998)
"Kolik je 2+2? - Hh? - To bude dobrý. Máš pravdu je nádhernej."
Odposlech (2006)
"Francesca Savelli nám opakovaně volá a mluví sama se sebou o sexu." Odposlechy, konspirace, odborné fintičky a paranoia v prostředí plném aktivních i vyřazených agentů vybavených technickými hračičkami - to mi vždycky chutnalo.
TACHO (2010)
"Co je to RZ? - Rychle zavři!" Podobně infantilních vtípků obsahuje Tacho dostatek. Sledování anglické posádky bylo trochu utrpením, asfaltu se trhalo překvapivě málo, ale víc negativ k tomu nemám. Naivní automobilová romantika s příchutí nádorů mi překvapivě sedla, slovenská posádka (ve složení navigátor Zajček a mafián Medveď) mi hodně zvedala náladu a jelikož nepatřím k těm, kterým při vyslovení jména Landa automaticky naskakují pupínky, tak mi v lehce nadprůměrném hodnocení nic nebrání.
Deník nymfomanky (2008)
"Vím, že on i ostatní chlapi mě chtějí jen kvůli sexu. To se mi líbí. Ale bolí mě to!" Podobně pitomé fráze se mezi pravidelným pohekáváním objevují po celou dobu snímku a já hrdě přiznávám, že jsem smysl natočení této podívané nepochopil. A tak to zůstane.
Zloději kol (1948)
"Na tuhle práci musíš být chytrý a rychlý." Samozřejmě se hovoří o prestižním zaměstnání lepiče plakátů. To mě sice rozesmálo, ale jinak patřím mezi úzkou skupinu nevzdělaných, jimž nečiní potěchu sledovat film plný beznaděje a dětských slz. Ani "objevná" myšlenka na téma, že zoufalí lidé dělají činy, mi nepřipadá šokující a tento "realistický obraz poválečné Itálie" je dalším z kritikou opěvovaných filmů, který má zákaz vstupu do mého přehrávače.
Hrůza na jevišti (1987)
"On se baví. Pochopte to!" V uzavřeném prostoru chladnokrevná sova vrtá, krájí, škrtí a řeže do členů hereckého ansámblu, čímž neustále snižuje jejich počet. To není nijak nápaditý námět, ale velkou předností je to, že zdaleka ne při každé možnosti vrah udeří, což je pro zachování jistého stupně napětí jen dobře.
Paříž v letním parnu (1964)
"Napadlo Vás někdy, že Frankenstein a My Fair Lady jsou stejný příběh?" Bohémský scénárista a zasněná zapisovatelka jsou teoreticky dokonalým párem při úniku do světa filmové fantazie, ale bohém má evidentně svá nejlepší léta za sebou a nejeden jejich ulítlý nápad trpí nádechem samoúčelnosti. Mám slabost pro Audrey Hepburn, nemám nejmenší problém se na tento snímek kouknout ještě jednou, pouze mne obsah filmu připravil na skvělou podívanou, která se však dostavila jen v několika náznacích.
Norimberský proces (1961)
Skvělý film k zamyšlení a diskuzi pro všechny, kteří nejsou líní myslet a umí z dutiny ústní vypustit vlastní myšlenku. Mám k němu drobné výhrady, ale nikomu je nenutím. Například rozhodnutí soudce Haywooda dle mého názoru příliš nerespektuje dobovou situaci, plamenné projevy žalobce i obhájce mi připadaly příliš hysterické, ale klady výrazně převyšují. Dostalo mne zejména charisma, které neuvěřitelně sálá ze sedícího a vpřed čumícího Lancastera, jehož Dr. Janning patří k nejzajímavějším postavám, které jsem na obrazovce zahlédl.
Elektra (2005)
"Smrt není tak zlá. - A jak to víte? - Jednou jsem už zemřela!" Ukecané klišé vždycky trochu zabolí, ale když dobro v kozačkách dokáže přeprat zlo v kimonu, tak má u mě jednu nepříliš zaslouženou hvězdu k dobru.
Nonstop párty (2002)
"Když si máš vybrat mezi pravdou a legendou, otiskni legendu."
Teorie chaosu (2008)
"Rozhodl jsem se, že už se rozhodovat nebudu." A to je správné rozhodnutí. Proto zásadový Frank začíná konat šílenosti, když je přistižen při neexistující nevěře, obviněn z otcovství se ženou, do které nikdy nezasunul a navíc je hrdým majitelem dítěte a neplodnosti. Copak o to, téma bylo hodně zajímavé, ale poměrně rychle spadlo do standardního klišoidního zpracování s minimálním závanem svěžesti.
U2 360° - Živě z Rose Bowl (koncert) (2009)
Dne 18. 7. 2009 se to konečně stalo. Já a U2 jsme dýchali stejný vzduch na Olympijském stadionu v Berlíně a mně bylo fajn. Pravdou je, že do tváře jsme si zrovna nehleděli a proto jsem uvítal toto DVD, abych viděl to, co jsem na koncertě vidět nemohl. Muzika mému uchu lahodila v obou případech, pohled tolika kamer taky potěšil a kapela svou silou dokázala, že velký koncert se dá odehrát i takřka staticky - bez zběsilého poskakování a poloobnaženého komparzu za zády. Musím uznat, že už to nejsou ti dravci jako v počátku kariéry http://www.youtube.com/watch?v=GxFMAb-_1g4, ale zase si mohou dovolit podobnou šílenost, jakou byli tři čeští kluci na pódiu v Berlíně při Angel Of Harlem - http://www.youtube.com/watch?v=ejdj2AiyXWg.
Návrat mistrů (2005)
"Omlouváme se fanouškům ostatních týmů. Tento dokument byl věnován návratu mistrů." To byla krása, když se kompletní sestava hokejových profíků z celé planety poprvé sešla na Mistrovství světa. I když to nebyla plánovaná akce, ale důsledek stávky v NHL, tak to stálo za to. Zraněný Ručínský rozhodoval zápasy, devítiprstý Jágr si stále vodil soupeře podle své nálady a celou sezónu mizerně chytající Vokoun se proměnil v neprůstřelnou hráz. Je velmi příjemné zavzpomínat si na mužstvo, které v průběhu deseti let dokázalo pětkrát vyhrát MS a přihodilo k tomu jednu zlatku z olympiády.
České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft (divadlo) (2010)
"A v čem vyniká ten Cimrman? - Ve všem! - A kdo to říká? - On!" České nebe asi nikdy nebude nějvětším klenotem z dílny Svěrák - Cimrman - Smoljak, ale každý fanda DJC si musí náležitě užít objevy přednášejících i mudrování nebeské komise. Samozřejmě je mi trochu líto, že se mezi tradiční genialitu tvůrců zatoulala netradiční špetka trapnosti ve složení slávista, Podmáslí a Krychle, ale celkové vyznění vyznění tohoto kusu ode mne neobjektivně dostává ohodnocení čtyři hvězdy a tři cípy k tomu.
Bláznivá olympiáda (2005)
"Kéž zhniješ v samotném pekle, ty šmejde hnusnej!" Takové rozhřešení, doprovázené solidním direktem, si dám líbit. Jinak mě příběh falešného retarda s pozitivní motivací nijak zvlášť neuchvátil, ale v případě komedie ze sportovního prostředí tradičně své hodnocení zaokrouhluji nahoru.
Správná volba (2008)
"Jeden pitomec stojí mezi námi a Bílým domem."
Klan létajících dýk (2004)
"Vysílám tě na výzvědné poslání. S dýkou v zádech budeš přesvědčivější." Tato spartakiáda s bodnými a sečnými zbraněmi byla začvičena na vysoké výkonnostní úrovni, srdeční záležitosti boji nijak neuškodily a nekonečné množství podivnými směry poletujících kudliček rozhodně stálo za pokoukání.
Polibek draka (2001)
"Co Čínská čtvrť? - Tam budeme nápadný! - Vem si paruku a kimono!" Hledání mrňavého asiata s rychlýma končetinama uprostřed nekonečného množství podobných týpků je úkolem hodným pařížské kriminálky. Jedině policie je totiž schopná dodat organizovanému zločinu tu správnou štábní kulturu, ale vyřešit tento malý žlutý problém bude patrně nad její síly. Přiznám se, že mám rád akční filmy, ve kterých "ten správný" vymetá podlahu s "těmi mocnými", ale tady nemohu jít s hodnocením výše, neboť akce byla rušena přehnaným množstvím slzopudných okamžiků.
Nouzový východ (2008)
Ach ti mladí Wheelerovi. Oni jsou tak krásní, ale pořád na sebe křičí, zahýbají si a jedna nejmenovaná fabrika musí frčet na tři směny, aby ukojila jejich touhu po nikotinu. Asi bych při tomto snímku bez větších obtíží usnul, ale při neustále se opakujících hádkách se hladina zvuku zvedala tak vysoko, že jsem byl donucen donudit se až k toužebně očekávanému THE END.
Noc v Roxbury (1998)
Úchylná idiocie našla svého krále. Will Ferrell rozvibroval svou gumovost na maximální možnou míru a pokud by tento snímek nebyl jen rozjuchanou hrou dvou vypatlaných mozků, rytmizujících hlav a těl zasažench elektrickými výboji, tak bych šel s hodnocením určitě výš.
Kevin ze severu (2001)
Mám trochu problém, když mi herci dopředu naznačují, že se chystají říct vtip, následně ho zpackaně zainterpretují a ještě se tomu vřele zasmějí, abych si snad náhodou nevšiml, že se humor nedostavil. Byl jsem donucen okolnostmi dokoukat to až do konce a asi poprvé v životě jsem byl vděčný za reklamní bloky, které výrazně převyšovaly kvalitu viděného díla.
Major Dundee (1965)
"Vrátili jsme se s 48 henryovkami, 5000 náboji a malou houfnicí, aby si měl poručík s čím hrát." Tahle výprava dobrovolníků, zločinců, barevných a Jižanů mne vcelku zaujala. S Apači před nosem, Francouzi za zády a vlastními problémy uprostřed se odehrál napínavý příběh s prvky ne zcela padnoucího, ale rozhodně ne špatného humoru. Chvílemi jsem se sice ztrácel v bojových scénách (zejména noc mi nebyla příznivě nakloněna), ale jinak bylo o zábavu postaráno.
Phar Lap (1983)
"Čestný člověk je ten, kdo nedostal dobrou nabídku." Dostihový sport to je zkrátka synonymem pro čest a o zákeřnou praktiku tam ožebračený sázející nestihne ani zakopnout. Dobře se mi na to koukalo, protože mám rád sportovní filmy o silné vůli, s potěšením pokukuju pod pokličku nejednoho odvětví a doufám, že se mi jednou splní sen nakopat zadnici všem tzv. sportovním funkcionářům, kteří si svou přirozenou bezcharakterností mastí naditou kapsu.
Provaz (1948)
"Morální koncepce dobra a zla neplatí pro intelektuálně nadřazené." Je skvělé, když studenti řádně poslouchají svého učitele, převedou teorii v praxi, vychytrale se zařadí mezi nadřazené a uměleckou vraždou odstraní jednoho méněcenného kolegu. Jelikož jsou to však chlapci hraví, tak neopomenou dokázat nic netušícímu světu svou cynickou převahu, čímž dávájí vědoucímu divákovi šanci na velmi inspirativní podívanou. A já, inspirován tímto dílem, se jdu mrknout po někom méněcenném.
Příběh z Bronxu (1993)
"Někdy v žáru vášně radí malá hlava tý velký. A ta by si to měla rozmyslet."
Rozhovor (1974)
"Kdyby měl příležitost, zabïl by nás." Špiclovo ucho zase jednou rozluštilo něco, co dešifrovat nemělo a rychle pochopilo, že by jeho nevinné zachytávání slov ve větru mohlo mít neblahý důsledek pro jeho svědomí. Moc jsem se těšil na propracovaný thriller s koňskými dávkami napětí a místo toho se přišoural ospalý schizofrénní film s osamělým čmuchalem, jehož mnohokrát opěvovaná profesionalita dostala od scénáristy několik smrtelných zásahů. Snad bych šel s hodnocením ještě níž, ale úcta ke stáří snímku, v kombinaci se zábavnou závěrečnou destrukcí bytu, mne donutila jednu celou půlhvězdu tentokrát přidat.
Travička zelená (2008)
"Nechci se ráno vzbudit zavražděnej!" Neměl jsem v sobě při sledování větší než malé množství jakékoli omamné látky, takže si jen mohu domýšlet, jak bych se mohl skvěle bavit ve sjeté formě svého bytí. Mé naplno vnímající JÁ se však chvílemi trochu nudilo.
Zažít Woodstock (2009)
"Ve dne nás budou okrádat a v noci znásilňovat dobytek!" Maloměšťáci z městečka Bethel zkrátka nebyli smířeni s tím, že se jejich počet na tři dny rozroste o třičtvrtě milionu dobře naladěných hippies, ale brzy pochopili, že se bude vydělávat. Byl jsem připraven na jiný úhel pohledu na legendární Woodstock, časem jsem se smířil i s tím, že kamera se k pódiu čelem neotočí, takže hlavní zklamání mi přineslo povrchní zachycení atmosféry vyjímečného okamžiku nepříliš zdařilou kombinací LSD s bahenním plácáním.
Ten Největší (2007)
Nedokážu ohrnovat nos nad snímkem, jež vytváří z podvodníka bojovou mašinu a to vše za účelem zachování panenství jeho ctěné zadnice. O originalitu příběhu zde sice divák nezakopne, věřit Schneiderovi jet-liovské údery taky není snadné, ale pár fórů se povedlo, Mistr má velmi blízko k dokonalosti a osazenstvo věznice si jednu hvězdu taky zaslouží.
Nancy Drew: Záhada v Hollywoodu (2007)
"Myslím, že nadání pro vyšetřování, je atraktivní ženskou kvalitou." Pokud podobnou větu vypustí z dutiny ústní dvanáctiletý cvalík, tak něco není v pořádku. Možná to, že hlavní detektivka, školačka a koláčová úplatnice v jednom, je příliš mladá na to, aby se na ni mužské oko dívalo jinak, než s nádechem pedofílie, přestože producentova kapsa projevila jistou náklonnost k přílivu financí od dospělejšího diváka.