Nebála bych se říct, že to je jedna z nejúžasnějších koncertních show, co jsem kdy viděla... měla jsem pocit, že jsem součástí, projev Bona mnou prochází skrt naskrz, argentinští fanoušci mi řvou přímo do ucha a já chci víc a víc a víc U2, všechno hrozně rychle utíká, dojetí přibývá a já si říkám, že si určitě zítra musim U2 pustit. A tenhle pocit se mě pak drží ještě dalších několik týdnů, do doby, než přijde možnost se jít podívat do kina znovu. Až to bude někde zas, nepochybně půjdu potřetí, zatraceně návyková záležitost, vřele doporučuju :-)
Moudrost versus náboženství a fanatismus.. škoda, že si člověk nemůže oddychnout s tím, že to bylo dávno a lidi dostali postupem času rozum. Bohužel, člověk jest bytost stádovitá a chameleonovitá.. Postava Hypatie je samozřejmě úžasná - krása zevnitř i zvenčí, kontrastující a jedinečná. Celkové ztvárnění se mi moc líbilo, vžila jsem se ihned a že to se mnou často cloumalo..
Naprosto luxusní zábava, o to více intenzivní díky velkému plátnu kina, jak jsem si mohla (naprosto neplánovaně a improvizovaně) vychutnat. Postava novodobého Sherlocka je navíc jakýmsi okouzlujícím způsobem sympatická a trhlá, což samozřejmě dodává příjemný šmrnc. Nevím, jestli to bylo aktuálnín rozpoložením, ale mám dojem, že se mi dvojka líbila snad ještě víc než jednička.. už dlouho jsem se u filmu takhle nebavila, moc fajn uvolnění..
Tomu říkám zajímavá tématika, panečku. Líbí se mi, jak se podařilo ztvárnit tehdejší dobu, i prostředí, prolínání vzpomínek, a především mimika Kate Winslet - její výkon divák ocení o to víc, když se mu všechno poté rozloží v hlavě. Do příběhu jsem se vžila hned, prožívala si s postavami těžký příběh a několikrát si kladla řadu otázek. Postupně se vše rozplétalo, ale i tak si člověk občas říká "proč"?
Musím přiznat, že jsem čekala trochu víc. Výkon Meryl a pana faráře je samozřejmě vynikající, tématika taky zajímavá, ale něco mi tam chybělo. Jakási jiskra navíc..
Uf uf uf, tohle musim nejdřív rozdýchat, nechat rozplynout v hlavě a pak teprve změnit hodnocení ze čtyř hvězd na pět. Jelikož a protože mi tahle nová Fincherovina leží v hlavě už druhý den a hlodá, hlodá, hlodá... dojem je tak silný, scénky se vrací, kamera naprosto dokonalá, postavy jedinečný.. fujtajbl, takových medů! Asi to nemá smysl rozpitvávat, už jenom kvůli spoilerům, ale neodpustim si komentář, že jsem už dlouho u filmu nepociťovala tak zvláštní emoce.. přes vydýchávání se z drsných scén, napětí, pochopení i nepochopení, zaujetí, smutek.. neskutečná nálož. Těžko jsem se mohla soustředit na cokoli okolo, když jsem vycházela z kina. A jak se tomu stalo dneska, myslím si, že i zítra se budu probouzet s některou z vizí spojenou s Lisbethinou tváří a prapodivných vztahů rodiny Vangerových.. Tleskám, mistře Finchere, smekám.. jo a nesmím ještě opomenout ještě velké nadšení z úvodních titulků a toho, co je provází.. paráda :-)
S odeznívajícími titulky a závěrečnou muzikou se nechávám unášet lehounce jako sněhová vločka.. a představuju si, jak hravou a bezstarostnou duši mají všichni podobní Lindě.. můžeme závidět?
Snažím se v slzách, čerstvě po shlédnutí, vymyslet nějaký kloudný komentář, který by aspoň zčásti vystihoval moje pocity..ale jelikož vím, že by to byl marný pokus, nezbývá než napsat, že mě Cesta dostala. Odvedla moje myšlenky do extrémní situace, do nepředstavitelných představ, dojetí, zamyšlení nad lidskou společností, vnitřní síle.. no, mám dojem, že mi tenhle film bude v hlavě nějakou dobu vrtat, a to je dobře..
Mám nějak problém se vyznat ve svých emocích. Během tohohle filmu se jich totiž střídalo tolik, vzájemně se prolínaly a překrývaly, až se to těžko vstřebává. Sotva mi stačily zaschnout slzy, tak jsem se musela smát. Když jsem se usmívala dojetím, tak se mi za pár vteřin muselo zkrabatit čelo. Ač se to zdá naprosto šílený, všechno mi do sebe zapadá a uzavírá dokonalý kruh příběhu. Do toho atmosféra fucking Brugg.. a ty hlášky, už od samotnýho začátku! Jsem toho plná až moc, a tak se už radši nebudu víc rozepisovat. Konec mě rozebral, dojal, rozesmál, a to se jen tak nestává. Ani s trpaslíkem jsem neměla problém - do scénáře a příběhu mi krásně zapadl. Perfektní podívaná, nemám víc do dodat... :-)
He, bylo mi to doporučeno jakožto sci-fi, co bych mohla skousnout, což se částečně stalo, ale částečně mě to vůbec neoslovovalo. Lidi v dokonalých bílých převlecích, moderní udělátka okolo, tuhle tajemstvíčko a tuhle akční honička, klasika, která mě nikdy nebrala. K tomu dokonalej ksichtík Ewana McGregora, e-e.. Akce to mělo, divák má očekávání a tak, jak už je to v těhle filmech v úmyslu, je v něm budována zvědavost a netrpělivost, co bude dál, záporák Sean Bean byl dostatečně zápornej, myšlenka jakžtakž, takže přeci jenom ty 3* dám...
Tohle je opravdu síla, vážení.. ne že bych to nečekala, ale film má velice zvláštní a specifickou náladu.. do příběhu jsem se vžila celkem rychle a závěr mě oddělal.
Několik let po přečtení úžasné knihy, co se čte jedním dechem, se na plátně objeví filmové zpracování. Skepse zapracuje, děsím se, jak zase režiséři zprznili psanou předlohu.. a co se nestane, milé překvápko! Nejen že Liya Kebede předvedla skvělý herecký výkon, ale ještě k tomu je sympatická a do hlavní role mi sedne. Samozřejmě, že se musí řada silných scén vynechat, nechceme přece civět na pětihodinou estrádu o utrpení žen. Ostatně, i tahle dávka na psychiku byla slušná, a to se nezabíhalo tolik do detailů. Každopádně jsem se do toho vžila a nějaká ta kapka ukápla... Ani tady si to neodpustím a musím vzdát hold a čest Waris, i když si to samozřejmě nikdy nepřečte, protože taková odvaha a vnitřní síla se jen tak nevidí.. plus nevyumělkovaná krása ženy, to taky nebývá u modelek častý :-)
Panečku, tohle jsem opravdu nečekala.. nebála bych se označit za pravýho odpůrce přeslazených romanťáren a ejhle! Koukám na příběh o lásce, kde je několik čekaných klišé, ale nevšímám si jich, ke konci bulim jako malá holka a jsem dojatá.. pěkný nápad + dobré herecká obsazení + sentiment v mojí povaze zahrály své a já si výjimečně romanťárnu užila a prožila :-)
Ještě teď - několik týdnů po shlédnutí - když jsem si prohlížela obrázky a proběhly mi hlavou některé scény, mi zvlhly oči. Čert vem to, že jsem ve filmu viděla řadu věcí z vlastní profese, tady jde silnej příběh.. a měli bychom se zamyslet nad tím, jak se asi daří lidem, co tančí ne s vlky, ale s kolečky... a uvnitř. Nezavírejte oči, tohle je taky realita...
Myslím, že nedovedu vymyslet dostatečně objektivní, rozumný a chladný komentář (ostatně jako nikdy :-D), a tak snad radši napíšu jenom to, že se mi názory Jardy Duška ohromně zamlouvají, měla jsem pocit, že mi mluví z duše a je neskutečně krásný člověk... člověk s tou největší lidskostí, opravdovým citem a vztahem k přírodě, co by spousta ekologických teroristů mohla závidět... je neskutečně hřejivý vědět, že existujou takový lidi, opravdu. Uklidnilo mě to a vůbec mi po skouknutí tohohle neobyčejnýho minifilmu bylo hezky.. :-)
Ono se k takovýmu geniálním dílu těžko něco připisuje, ostatně jako vždycky, když jste pohlceni silným příběhem, řadou úchvatných scén a detailní kamerou s dokonale sednoucí muzikou v pozadí. Že jsem vždycky uchvácena atmosférou opuštěných a zchátralých míst, nehrožeností přírody a fascinuje mě propojení toho všeho, není to jediný důvod, proč mě Stalker tak vzal. Nejen že mě donutil nespustit oči a vžít se do všeho, jako by Zóna byla přímo u mě v bytě, ale dohnal mě k několikahodinové depresi. Myšlenky a vize filmu nemá smysl tady rozvádět - buď vám docvaknou a propojíte si je se skutečností, anebo nepochopíte.. toť krása, krutost a genialista Stalkera :-)
Jako vždycky, když shlédnu něco, co mnou hluboce pohne, mám problém k tomu napsat nějaký kloudný komentář. Musela jsem to v sobě nechat uzrát, a tak píšu o den po tom, co jsem viděla tuhle dokonalost v kině. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila pojem o reálným světě mimo plátno, sledovala podívanou o posedlosti něčeho dosáhnout, hranicí mezi dobrem a zlem, pochroumaný psychice... nechala se unést a s nedočkavostí hltala další a další scénu. Už se mi to delší dobu nestalo, a proto neváhám dát maximální počet hvězd. Film ve mně hlodá ještě dneska, doznívají mi některé scény, dochází souvislosti, mozaika se uzavírá. Nedovedu si představit člověka, kterým by to nepohlo - není to o vztahu k baletu (což mě osobně nikdy nebralo), ale o silných emocích, změně života... Nehledě na to, že je to samozřemě skvěle natočeno (čekal by snad od Aronofskyho někdo něco jinýho?), navíc jsem v tom jakožto člověk pracující hodně s lidskou psychickou viděla spoustu úžasných scén a řada věcí se mi v hlavě propojila.. měla jsem zkrátka o čem i po skončení přemýšlet, a to já ráda. Černá labuť na mě hodně zapůsobila a naprosto splnila moje očekávání, možná ho spíš předčila... Byl to zážitek, vřele doporučuji :-)
Barry Lyndon je rozhodně vizuálně a filmařsky ztvárněná dokonalost. Kubrick se do toho vložil opravdu naplno, dal si mravenčí práci s tím, aby na nás dýchlo kouzlo doby, a to naprosto autenticky. Někdy se dokonce zdá, že se díváme na namalované obrazy. Nejen že jde o krásný prostředí a kostýmy, ale mistru Kubrickovi se podařilo skvěle zachytit vzestup a pád způsobem, co diváka chytí i přes dlouhou stopáž. Nedávám úplných pět, protože se mě to nedotklo tím úplně niterným způsobem, ale každopádně klobouk dolů, Stanley.. Nenudila jsem se :-)
Přímo ukázkový film lidské stádovitosti a absurdity myšlení nerdů. Jo a taky honba za prachama, jak jinak. Skvěle natočeno, je určitě zajímavý vidět, jak to všechno začalo, ale. Těch ale tady mám víc... okamžiky, kdy na mě dýchla nějaká emoce, bych mohla spočítat snad na prstech jedné ruky. Nemůžu říct, že by mě to vyloženě nudilo, ale rozhodně se necítím nadšena nebo zaujata. Dalo se to čekat, ale přeci jenom mi moc nedalo strávit dvě hodiny sledováním, jak se hackuje, honí za úspěchem, mění status, a konečně jak se jednoslovně odpovídá s robotickým chladným pohledem. Skouknutím téhle nové Fincheroviny jsem se ještě víc utvrdila ve svým odporu vůči facebooku a obecně sociálním sítím. Jdu se zahrabat s depkou, kam se jako lidstvo ženeme.. mám ty nejhorší vize o odosobněných figurínách, co vstávají, žijí a usínají s noťasem v ruce. Představy o postupným vymírání tý nejpřirozenější komunikace, kterým je slovo, dotek...
Občanský průkaz mě opravdu mile překvapil - i přes dlouhou stopáž mě bavil celou dobu a hlavně se tu podle mě povedlo vyvážit negativa a pozitiva komunistických let. Je pravda, že jsem tu dobu nezažila, soudě ale podle vyprávění od různých lidí si to představuju přesně tak, jak je to natočeno. Žádná naivní podívaná o jistotách, ani totální kritika nesvobody. Kluci zahráli dospívání pěkně - vzepření proti systému, boj s rodinou a školou.. Uvízla mi v hlavě i mladá učitelka, která pro svoje progresivní myšlení nemohla dostat svůj prostor a bohužel jsem si musela přiznat, že se tomu tak někde děje i dneska - kdo se liší a nejde s většinou, dostane zabrat. Hodně jsem si zavzpomínala na dětství, dost věcí se ještě v post-komunistický době zachovalo... Líbilo se mi vyznění filmu, že život není procházka růžovou zahradou, sny ale zůstávají.. přesně s takovým dojmem jsem vycházela z kina.. :-)
Panečku, to byla ale smršť! Network předběhl dobu, respektivě předpověděl rizika, co se na nás už nějaký ten pátek valí. Doporučila bych tenhle film všem televizním maniakům, čtenářům Blesku, možná vlastně každýmu. Hlavní postava otevírá oči opravdu úžasným způsobem, na který opět lidi reagují jako stádo. Spousta jeho myšlenek i mimo vysílání mi bylo blízkých a samozřejmě obdivuju výkon pana Holdena. Realita okolo novinařiny a zpravodajství, všechny druhy přetvářky, pračky peněz, atd moc hezky ukázáno. Network je zkrátka ojedinělé dílo, nikdy jsem nic podobnýho neviděla a určitě ani neuvidím - doporučuju všem...
Další dílko bratří Coenů sršící originalitou a zvláštním pojetím. Potřebovala bych se na to podívat ještě jednou v klidu doma, protože mám za sebou jenom jedno skouknutí, a to v kině. Rohodně jsem z něj vycházela plná dojmů, silně to na mě zapůsobilo. Nechala jsem se do děje vtáhnou hned a troufám si i tvrdit, že jsem i většinu pochopila. Netroufám si však tvrdit, že stejně jako páni tvůrci, ale ze svýho úhlu pohledu. Už teď mám tendenci přidat tu poslední hvězdu, ale nechám to až na druhé skouknutí, jsem si téměř jistá, že ještě další věci zapadnou a já se utvrdím v tom, že koukám na opravdu geniální seanci.
Tenhle film měl opravdu specifickou atmosféru. Nejde jenom o tu "severskou" náladu, ale hlavně o postavy a komornost, jakousi intimitu. Samozřejmě to muselo zaumout už jenom díky tomu, že se poybuju každý den mezi lidma s postižením, a tak jsem se na to dívala i z profesionálního hlediska. Uvízl mi v hlavě "blicí" sáček, což fungovalo jako vtípek v práci skvěle :-) Líbilo se mi, jak se děj zvrtával a i pointa, že moc pozitivismu škodí. I když u nás je spíš opačný problém - běda, jak není na co nadávat, a i kdyby se nebylo, tak se určitě něco časem najde....:-)
Poetický, dojemný a silný snímek ukazující, že ne všichni učitelé mají vymytou hlavu poučkami, definicemi a že ne všichni poučují. Robin Williams to zahrál bravurně, i mladíčkům z akademie se povedlo autenticky zahrát tu úžasnou uhranutost poezií a respekt, kterýho v dnešní době už moc není. Moc to nedovedu popsat, to se prostě mustí vidět... příběh o odvaze, vnitřní přirozenosti a lidskosti... krása. Kéž by bylo víc takových učitelů :-)
Po dokoukání jsem si uvědomila, že je přeci jen Česká republika celkem bezpečná.. nepodceńuju samozřejmě problematiku mládeže a obecně vysoký kriminality. Naopak - je to zatraceně akutální - při spoustě scén to ve mně hezky vřelo a jednání hlavního představitele jsem naprosto chápala. Naprosto šílená je scénka v drogovým doupěti, skvěle natočeno, a zároveň hezky odpálila hlavní dění. I postoj a práce policie je tu dobře nastíněná. Zároveň mě příběh Harryho Browna vedl k mým klasickým úvahám přenášenýho zla a agrese - jak se postupně předává dál... stačí se zamyslet nad tím, jak vyrůstala většina těch nebezpečných výrostků... je to neustálej koloběh. Není to tudíž pouze otázka mladší generace a puberty, ale otázka hnusu uvnitř člověka.
Asi se málokdy vidí, aby byl film téměř od začátku do konce plný deprese, zoufalství a stupňovao se v něm padání hloub a hloub do průseru. Skvělý herecký výkony pouze podrthují sílu a dramatičnost, emoce věřím se vším všudy. Zaujal mě i styl natočení, kdy se neustále dostáváme do přítomnosti, minulosti, a to z pohledu různých postav. Možná bych na konec brala ještě nějakou závěrečnou tečku, ale pointa i tak byla jasná...
Pokud bych měla vytáhnout ze svojí sbírky film na zlepšení nálady, vybrala bych určitě Big Lebowski. Neumim si představit vtipnější a originálnější postavu, než je Dude - už při samotným vyslovení se mi automaticky tvoří úsměv na rtech a naskakuje řada geniálních scén. Nebo když si vybavim úchylně avantgradní sny, co se točí naší hlavní postavičce hlavou, nemám slov :-D Tenhle film má styl, až neunesitelný množství skvělých hlášek a nebála bych se ho označit za kult. Od chvíle, kdy ho znám, mám bowling ještě radši :-)
Ty novodobý český filmy jsou zvláštní.. řada z nich mě odpuzuje jen díky tou skvadrou herců, který neuznávám a ani je jako herce neberu, pouze jako určitou náhražku nebo parodii na herce. Najdou se však filmy, který jsou částečně umělý neschopností tvořit něco zajímavýho a lidskýho, ale zároveň se režisér snaží o poutavost a dobrý děj. Klasickým příkladem takovýho mutanta jsou Ženy v pokušení. Skvělý námět generačních a vztahových rozdílů, problematika matky a dcery, hledání hodnot, fajn herecký výkony, ale něco tomu chybí. Má to šmrnc, humor a nadhled, je to aktuální, ale! Není v tom realita, přesvědčivost, a to je ten důvod, proč jsem tak zatvrzelá proti současný český kinamatografii. Zlatá garda bohužel vymřela a ta nová to nějak nedovede zahrát s takvoým srdcem, já si zkrátka nemůžu pomoct... Bavila jsem se u toho, zamyslela, je to působivý...ale i tak tomu něco chybí.
Jééé, takovej milej filmek na pobavení..nelze v tom hledat nějakou hlubší myšlenku, ale jde o to si umět vychutnat obyčejně neobyčejný výkony herců v absurdním, ale komciky ztvárněmým příběhu :-) Výborně jsme se bavila, je to originální a netypciký, ne převratný, ale každopádně oslovující a humorný.
Moje komentáře
U2 3D (koncert) (2007)
Nebála bych se říct, že to je jedna z nejúžasnějších koncertních show, co jsem kdy viděla... měla jsem pocit, že jsem součástí, projev Bona mnou prochází skrt naskrz, argentinští fanoušci mi řvou přímo do ucha a já chci víc a víc a víc U2, všechno hrozně rychle utíká, dojetí přibývá a já si říkám, že si určitě zítra musim U2 pustit. A tenhle pocit se mě pak drží ještě dalších několik týdnů, do doby, než přijde možnost se jít podívat do kina znovu. Až to bude někde zas, nepochybně půjdu potřetí, zatraceně návyková záležitost, vřele doporučuju :-)
Agora (2009)
Moudrost versus náboženství a fanatismus.. škoda, že si člověk nemůže oddychnout s tím, že to bylo dávno a lidi dostali postupem času rozum. Bohužel, člověk jest bytost stádovitá a chameleonovitá.. Postava Hypatie je samozřejmě úžasná - krása zevnitř i zvenčí, kontrastující a jedinečná. Celkové ztvárnění se mi moc líbilo, vžila jsem se ihned a že to se mnou často cloumalo..
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Naprosto luxusní zábava, o to více intenzivní díky velkému plátnu kina, jak jsem si mohla (naprosto neplánovaně a improvizovaně) vychutnat. Postava novodobého Sherlocka je navíc jakýmsi okouzlujícím způsobem sympatická a trhlá, což samozřejmě dodává příjemný šmrnc. Nevím, jestli to bylo aktuálnín rozpoložením, ale mám dojem, že se mi dvojka líbila snad ještě víc než jednička.. už dlouho jsem se u filmu takhle nebavila, moc fajn uvolnění..
Předčítač (2008)
Tomu říkám zajímavá tématika, panečku. Líbí se mi, jak se podařilo ztvárnit tehdejší dobu, i prostředí, prolínání vzpomínek, a především mimika Kate Winslet - její výkon divák ocení o to víc, když se mu všechno poté rozloží v hlavě. Do příběhu jsem se vžila hned, prožívala si s postavami těžký příběh a několikrát si kladla řadu otázek. Postupně se vše rozplétalo, ale i tak si člověk občas říká "proč"?
Pochyby (2008)
Musím přiznat, že jsem čekala trochu víc. Výkon Meryl a pana faráře je samozřejmě vynikající, tématika taky zajímavá, ale něco mi tam chybělo. Jakási jiskra navíc..
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Uf uf uf, tohle musim nejdřív rozdýchat, nechat rozplynout v hlavě a pak teprve změnit hodnocení ze čtyř hvězd na pět. Jelikož a protože mi tahle nová Fincherovina leží v hlavě už druhý den a hlodá, hlodá, hlodá... dojem je tak silný, scénky se vrací, kamera naprosto dokonalá, postavy jedinečný.. fujtajbl, takových medů! Asi to nemá smysl rozpitvávat, už jenom kvůli spoilerům, ale neodpustim si komentář, že jsem už dlouho u filmu nepociťovala tak zvláštní emoce.. přes vydýchávání se z drsných scén, napětí, pochopení i nepochopení, zaujetí, smutek.. neskutečná nálož. Těžko jsem se mohla soustředit na cokoli okolo, když jsem vycházela z kina. A jak se tomu stalo dneska, myslím si, že i zítra se budu probouzet s některou z vizí spojenou s Lisbethinou tváří a prapodivných vztahů rodiny Vangerových.. Tleskám, mistře Finchere, smekám.. jo a nesmím ještě opomenout ještě velké nadšení z úvodních titulků a toho, co je provází.. paráda :-)
Sněhový dort (2006)
S odeznívajícími titulky a závěrečnou muzikou se nechávám unášet lehounce jako sněhová vločka.. a představuju si, jak hravou a bezstarostnou duši mají všichni podobní Lindě.. můžeme závidět?
Cesta (2009)
Snažím se v slzách, čerstvě po shlédnutí, vymyslet nějaký kloudný komentář, který by aspoň zčásti vystihoval moje pocity..ale jelikož vím, že by to byl marný pokus, nezbývá než napsat, že mě Cesta dostala. Odvedla moje myšlenky do extrémní situace, do nepředstavitelných představ, dojetí, zamyšlení nad lidskou společností, vnitřní síle.. no, mám dojem, že mi tenhle film bude v hlavě nějakou dobu vrtat, a to je dobře..
V Bruggách (2008)
Mám nějak problém se vyznat ve svých emocích. Během tohohle filmu se jich totiž střídalo tolik, vzájemně se prolínaly a překrývaly, až se to těžko vstřebává. Sotva mi stačily zaschnout slzy, tak jsem se musela smát. Když jsem se usmívala dojetím, tak se mi za pár vteřin muselo zkrabatit čelo. Ač se to zdá naprosto šílený, všechno mi do sebe zapadá a uzavírá dokonalý kruh příběhu. Do toho atmosféra fucking Brugg.. a ty hlášky, už od samotnýho začátku! Jsem toho plná až moc, a tak se už radši nebudu víc rozepisovat. Konec mě rozebral, dojal, rozesmál, a to se jen tak nestává. Ani s trpaslíkem jsem neměla problém - do scénáře a příběhu mi krásně zapadl. Perfektní podívaná, nemám víc do dodat... :-)
Ostrov (2005)
He, bylo mi to doporučeno jakožto sci-fi, co bych mohla skousnout, což se částečně stalo, ale částečně mě to vůbec neoslovovalo. Lidi v dokonalých bílých převlecích, moderní udělátka okolo, tuhle tajemstvíčko a tuhle akční honička, klasika, která mě nikdy nebrala. K tomu dokonalej ksichtík Ewana McGregora, e-e.. Akce to mělo, divák má očekávání a tak, jak už je to v těhle filmech v úmyslu, je v něm budována zvědavost a netrpělivost, co bude dál, záporák Sean Bean byl dostatečně zápornej, myšlenka jakžtakž, takže přeci jenom ty 3* dám...
Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008)
Příběh o přátelství, krutosti, vymazaných mozcích a výsměchu osudu nad člověkem...
Kluci nepláčou (1999)
Tohle je opravdu síla, vážení.. ne že bych to nečekala, ale film má velice zvláštní a specifickou náladu.. do příběhu jsem se vžila celkem rychle a závěr mě oddělal.
Květ pouště (2009)
Několik let po přečtení úžasné knihy, co se čte jedním dechem, se na plátně objeví filmové zpracování. Skepse zapracuje, děsím se, jak zase režiséři zprznili psanou předlohu.. a co se nestane, milé překvápko! Nejen že Liya Kebede předvedla skvělý herecký výkon, ale ještě k tomu je sympatická a do hlavní role mi sedne. Samozřejmě, že se musí řada silných scén vynechat, nechceme přece civět na pětihodinou estrádu o utrpení žen. Ostatně, i tahle dávka na psychiku byla slušná, a to se nezabíhalo tolik do detailů. Každopádně jsem se do toho vžila a nějaká ta kapka ukápla... Ani tady si to neodpustím a musím vzdát hold a čest Waris, i když si to samozřejmě nikdy nepřečte, protože taková odvaha a vnitřní síla se jen tak nevidí.. plus nevyumělkovaná krása ženy, to taky nebývá u modelek častý :-)
P.S. Miluji Tě (2007)
Panečku, tohle jsem opravdu nečekala.. nebála bych se označit za pravýho odpůrce přeslazených romanťáren a ejhle! Koukám na příběh o lásce, kde je několik čekaných klišé, ale nevšímám si jich, ke konci bulim jako malá holka a jsem dojatá.. pěkný nápad + dobré herecká obsazení + sentiment v mojí povaze zahrály své a já si výjimečně romanťárnu užila a prožila :-)
Uvnitř tančím (2004)
Ještě teď - několik týdnů po shlédnutí - když jsem si prohlížela obrázky a proběhly mi hlavou některé scény, mi zvlhly oči. Čert vem to, že jsem ve filmu viděla řadu věcí z vlastní profese, tady jde silnej příběh.. a měli bychom se zamyslet nad tím, jak se asi daří lidem, co tančí ne s vlky, ale s kolečky... a uvnitř. Nezavírejte oči, tohle je taky realita...
Když kámen promluví (video film) (2010)
Myslím, že nedovedu vymyslet dostatečně objektivní, rozumný a chladný komentář (ostatně jako nikdy :-D), a tak snad radši napíšu jenom to, že se mi názory Jardy Duška ohromně zamlouvají, měla jsem pocit, že mi mluví z duše a je neskutečně krásný člověk... člověk s tou největší lidskostí, opravdovým citem a vztahem k přírodě, co by spousta ekologických teroristů mohla závidět... je neskutečně hřejivý vědět, že existujou takový lidi, opravdu. Uklidnilo mě to a vůbec mi po skouknutí tohohle neobyčejnýho minifilmu bylo hezky.. :-)
Stalker (1979)
Ono se k takovýmu geniálním dílu těžko něco připisuje, ostatně jako vždycky, když jste pohlceni silným příběhem, řadou úchvatných scén a detailní kamerou s dokonale sednoucí muzikou v pozadí. Že jsem vždycky uchvácena atmosférou opuštěných a zchátralých míst, nehrožeností přírody a fascinuje mě propojení toho všeho, není to jediný důvod, proč mě Stalker tak vzal. Nejen že mě donutil nespustit oči a vžít se do všeho, jako by Zóna byla přímo u mě v bytě, ale dohnal mě k několikahodinové depresi. Myšlenky a vize filmu nemá smysl tady rozvádět - buď vám docvaknou a propojíte si je se skutečností, anebo nepochopíte.. toť krása, krutost a genialista Stalkera :-)
Černá labuť (2010)
Jako vždycky, když shlédnu něco, co mnou hluboce pohne, mám problém k tomu napsat nějaký kloudný komentář. Musela jsem to v sobě nechat uzrát, a tak píšu o den po tom, co jsem viděla tuhle dokonalost v kině. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila pojem o reálným světě mimo plátno, sledovala podívanou o posedlosti něčeho dosáhnout, hranicí mezi dobrem a zlem, pochroumaný psychice... nechala se unést a s nedočkavostí hltala další a další scénu. Už se mi to delší dobu nestalo, a proto neváhám dát maximální počet hvězd. Film ve mně hlodá ještě dneska, doznívají mi některé scény, dochází souvislosti, mozaika se uzavírá. Nedovedu si představit člověka, kterým by to nepohlo - není to o vztahu k baletu (což mě osobně nikdy nebralo), ale o silných emocích, změně života... Nehledě na to, že je to samozřemě skvěle natočeno (čekal by snad od Aronofskyho někdo něco jinýho?), navíc jsem v tom jakožto člověk pracující hodně s lidskou psychickou viděla spoustu úžasných scén a řada věcí se mi v hlavě propojila.. měla jsem zkrátka o čem i po skončení přemýšlet, a to já ráda. Černá labuť na mě hodně zapůsobila a naprosto splnila moje očekávání, možná ho spíš předčila... Byl to zážitek, vřele doporučuji :-)
Barry Lyndon (1975)
Barry Lyndon je rozhodně vizuálně a filmařsky ztvárněná dokonalost. Kubrick se do toho vložil opravdu naplno, dal si mravenčí práci s tím, aby na nás dýchlo kouzlo doby, a to naprosto autenticky. Někdy se dokonce zdá, že se díváme na namalované obrazy. Nejen že jde o krásný prostředí a kostýmy, ale mistru Kubrickovi se podařilo skvěle zachytit vzestup a pád způsobem, co diváka chytí i přes dlouhou stopáž. Nedávám úplných pět, protože se mě to nedotklo tím úplně niterným způsobem, ale každopádně klobouk dolů, Stanley.. Nenudila jsem se :-)
The Social Network (2010)
Přímo ukázkový film lidské stádovitosti a absurdity myšlení nerdů. Jo a taky honba za prachama, jak jinak. Skvěle natočeno, je určitě zajímavý vidět, jak to všechno začalo, ale. Těch ale tady mám víc... okamžiky, kdy na mě dýchla nějaká emoce, bych mohla spočítat snad na prstech jedné ruky. Nemůžu říct, že by mě to vyloženě nudilo, ale rozhodně se necítím nadšena nebo zaujata. Dalo se to čekat, ale přeci jenom mi moc nedalo strávit dvě hodiny sledováním, jak se hackuje, honí za úspěchem, mění status, a konečně jak se jednoslovně odpovídá s robotickým chladným pohledem. Skouknutím téhle nové Fincheroviny jsem se ještě víc utvrdila ve svým odporu vůči facebooku a obecně sociálním sítím. Jdu se zahrabat s depkou, kam se jako lidstvo ženeme.. mám ty nejhorší vize o odosobněných figurínách, co vstávají, žijí a usínají s noťasem v ruce. Představy o postupným vymírání tý nejpřirozenější komunikace, kterým je slovo, dotek...
Občanský průkaz (2010)
Občanský průkaz mě opravdu mile překvapil - i přes dlouhou stopáž mě bavil celou dobu a hlavně se tu podle mě povedlo vyvážit negativa a pozitiva komunistických let. Je pravda, že jsem tu dobu nezažila, soudě ale podle vyprávění od různých lidí si to představuju přesně tak, jak je to natočeno. Žádná naivní podívaná o jistotách, ani totální kritika nesvobody. Kluci zahráli dospívání pěkně - vzepření proti systému, boj s rodinou a školou.. Uvízla mi v hlavě i mladá učitelka, která pro svoje progresivní myšlení nemohla dostat svůj prostor a bohužel jsem si musela přiznat, že se tomu tak někde děje i dneska - kdo se liší a nejde s většinou, dostane zabrat. Hodně jsem si zavzpomínala na dětství, dost věcí se ještě v post-komunistický době zachovalo... Líbilo se mi vyznění filmu, že život není procházka růžovou zahradou, sny ale zůstávají.. přesně s takovým dojmem jsem vycházela z kina.. :-)
Network (1976)
Panečku, to byla ale smršť! Network předběhl dobu, respektivě předpověděl rizika, co se na nás už nějaký ten pátek valí. Doporučila bych tenhle film všem televizním maniakům, čtenářům Blesku, možná vlastně každýmu. Hlavní postava otevírá oči opravdu úžasným způsobem, na který opět lidi reagují jako stádo. Spousta jeho myšlenek i mimo vysílání mi bylo blízkých a samozřejmě obdivuju výkon pana Holdena. Realita okolo novinařiny a zpravodajství, všechny druhy přetvářky, pračky peněz, atd moc hezky ukázáno. Network je zkrátka ojedinělé dílo, nikdy jsem nic podobnýho neviděla a určitě ani neuvidím - doporučuju všem...
Seriózní muž (2009)
Další dílko bratří Coenů sršící originalitou a zvláštním pojetím. Potřebovala bych se na to podívat ještě jednou v klidu doma, protože mám za sebou jenom jedno skouknutí, a to v kině. Rohodně jsem z něj vycházela plná dojmů, silně to na mě zapůsobilo. Nechala jsem se do děje vtáhnou hned a troufám si i tvrdit, že jsem i většinu pochopila. Netroufám si však tvrdit, že stejně jako páni tvůrci, ale ze svýho úhlu pohledu. Už teď mám tendenci přidat tu poslední hvězdu, ale nechám to až na druhé skouknutí, jsem si téměř jistá, že ještě další věci zapadnou a já se utvrdím v tom, že koukám na opravdu geniální seanci.
Kurz negativního myšlení (2006)
Tenhle film měl opravdu specifickou atmosféru. Nejde jenom o tu "severskou" náladu, ale hlavně o postavy a komornost, jakousi intimitu. Samozřejmě to muselo zaumout už jenom díky tomu, že se poybuju každý den mezi lidma s postižením, a tak jsem se na to dívala i z profesionálního hlediska. Uvízl mi v hlavě "blicí" sáček, což fungovalo jako vtípek v práci skvěle :-) Líbilo se mi, jak se děj zvrtával a i pointa, že moc pozitivismu škodí. I když u nás je spíš opačný problém - běda, jak není na co nadávat, a i kdyby se nebylo, tak se určitě něco časem najde....:-)
Společnost mrtvých básníků (1989)
Poetický, dojemný a silný snímek ukazující, že ne všichni učitelé mají vymytou hlavu poučkami, definicemi a že ne všichni poučují. Robin Williams to zahrál bravurně, i mladíčkům z akademie se povedlo autenticky zahrát tu úžasnou uhranutost poezií a respekt, kterýho v dnešní době už moc není. Moc to nedovedu popsat, to se prostě mustí vidět... příběh o odvaze, vnitřní přirozenosti a lidskosti... krása. Kéž by bylo víc takových učitelů :-)
Harry Brown (2009)
Po dokoukání jsem si uvědomila, že je přeci jen Česká republika celkem bezpečná.. nepodceńuju samozřejmě problematiku mládeže a obecně vysoký kriminality. Naopak - je to zatraceně akutální - při spoustě scén to ve mně hezky vřelo a jednání hlavního představitele jsem naprosto chápala. Naprosto šílená je scénka v drogovým doupěti, skvěle natočeno, a zároveň hezky odpálila hlavní dění. I postoj a práce policie je tu dobře nastíněná. Zároveň mě příběh Harryho Browna vedl k mým klasickým úvahám přenášenýho zla a agrese - jak se postupně předává dál... stačí se zamyslet nad tím, jak vyrůstala většina těch nebezpečných výrostků... je to neustálej koloběh. Není to tudíž pouze otázka mladší generace a puberty, ale otázka hnusu uvnitř člověka.
Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007)
Asi se málokdy vidí, aby byl film téměř od začátku do konce plný deprese, zoufalství a stupňovao se v něm padání hloub a hloub do průseru. Skvělý herecký výkony pouze podrthují sílu a dramatičnost, emoce věřím se vším všudy. Zaujal mě i styl natočení, kdy se neustále dostáváme do přítomnosti, minulosti, a to z pohledu různých postav. Možná bych na konec brala ještě nějakou závěrečnou tečku, ale pointa i tak byla jasná...
Big Lebowski (1998)
Pokud bych měla vytáhnout ze svojí sbírky film na zlepšení nálady, vybrala bych určitě Big Lebowski. Neumim si představit vtipnější a originálnější postavu, než je Dude - už při samotným vyslovení se mi automaticky tvoří úsměv na rtech a naskakuje řada geniálních scén. Nebo když si vybavim úchylně avantgradní sny, co se točí naší hlavní postavičce hlavou, nemám slov :-D Tenhle film má styl, až neunesitelný množství skvělých hlášek a nebála bych se ho označit za kult. Od chvíle, kdy ho znám, mám bowling ještě radši :-)
Ženy v pokušení (2010)
Ty novodobý český filmy jsou zvláštní.. řada z nich mě odpuzuje jen díky tou skvadrou herců, který neuznávám a ani je jako herce neberu, pouze jako určitou náhražku nebo parodii na herce. Najdou se však filmy, který jsou částečně umělý neschopností tvořit něco zajímavýho a lidskýho, ale zároveň se režisér snaží o poutavost a dobrý děj. Klasickým příkladem takovýho mutanta jsou Ženy v pokušení. Skvělý námět generačních a vztahových rozdílů, problematika matky a dcery, hledání hodnot, fajn herecký výkony, ale něco tomu chybí. Má to šmrnc, humor a nadhled, je to aktuální, ale! Není v tom realita, přesvědčivost, a to je ten důvod, proč jsem tak zatvrzelá proti současný český kinamatografii. Zlatá garda bohužel vymřela a ta nová to nějak nedovede zahrát s takvoým srdcem, já si zkrátka nemůžu pomoct... Bavila jsem se u toho, zamyslela, je to působivý...ale i tak tomu něco chybí.
Absurdistán (2008)
Jééé, takovej milej filmek na pobavení..nelze v tom hledat nějakou hlubší myšlenku, ale jde o to si umět vychutnat obyčejně neobyčejný výkony herců v absurdním, ale komciky ztvárněmým příběhu :-) Výborně jsme se bavila, je to originální a netypciký, ne převratný, ale každopádně oslovující a humorný.