krtek3

Ač film naráží na romskou problematiku za minulého režimu, musím se ptát, z koho z nás by se po odebrání rodičům, tvrdé výchově bez kapky citu, individuálního jednání, porozumění, či čehokoli, co by alespoň náznakem připomínalo mateřskou péči a vyrůstání mezi bandou starších, zkušenějších sígru, nestala stejná troska, která neví kam patří, jako z Mariána na konci filmu. Proces resocializace měl v tomto případě, a jistě ne jenom v něm, zcela opačné účinky. Ale neměl by na každého? Nevěřím, že se tato problematika týká pouze Romů, ale všech, se kterými bylo zacházeno hrubě a nedostali možnost osvojit si vzorce slušného chování. Nedělám si iluze o kultuře většinové romské komunity, co mě však mrzí je, že diskriminace a přesudky na obou stranách, stále ještě brání k lepší vzájemné komunikaci a porozumění.

Nebýt oskarového šílenství a toho, že tento snímek zařadili do programu filmového klubu, asi bych si ho nechala ujít. A o nic závratného bych nepřišla. Danny Boyle mě nenadchnul kdysi filmem Pláž (2000) a ani tentokrát jsem neodcházela z kina nikterak oslněná. Věrohodnost pokusu o zachycení současné Indie hodnotit nemůžu, protože jsem v Indii nebyla. Pokud bych však mohla právě tomuto obrazu věřit, byla by to jedna z věcí, které bych ocenila. Jistě spousta lidí žije na hranici chudoby a bídy, jakou si nedokážeme představit, ale kruté scény v kontrastu s romantickým happyendem a naprosto šíleným závěrečným tanečkem, který celý snímek naprosto bezdůvodně neuvěřitelně shodil, mě nedojaly. Přejdu-li předvídatelnost a tisíckrát ohrané téma, musím uznat, že s minimálním rozpočtem, vratkým scénářem a neznámými herci dosáhnout na tolik ocenění je opravdu umění.

Předpokládám, že nebylo záměrem diváka pobavit, ale já jsem se bavila královsky. Úplně nejvíc u scény s vlky. Myslím, že tvůrci by měli alespoň trochu přemýšlet, než se pustí do podobné fantasmagorie, protože navzdory všem efektům mi příběh připadal úsměvný.

Myslela jsem si, že letadlo je nejbezpečnější dopravní prostředek. Ale tenhle seriál dávali každý týden asi rok a půl :-D

Umím si popravdě řečeno představit i zábavnější způsob jak navodit napětí. 68 minut nudy, v posledních deseti děj vygradoval a konec. Herecký výkon Ivy Janžurové se dá jen těžko hodnotit, když skoro jediné co za celou hodinu filmu řekla bylo "prrr", aby zastavila kočár. Když ale koukám na ostatní komentáře.. - asi nemám vkus :-)

Skvělý experimentální počin Věry Chytilové, možná jeden z jejích nejlepších. Stejně jako velká část filmů, které vznikaly v šedesátých letech, klade větší důraz na obraz a estetickou hodnotu, než na samotný děj. Ten sice ustupuje do pozadí, nic to však nemění, na naléhavosti. Je něco, nebo nic není? Je to, co je pro nás důležité, skutečně důležité? ...

Sníměk jen minimálně vybočující z Hollywoodské klasiky, který nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost diváka a především ničím nepřekvapí. Téma není nijak objevné, Julia Roberts mě taky zvlášť nenadchla, za pozornost stála snad jen postava Betty v podání Kirsten Dunst, která byla jako jediná alespoň trochu propracovaná. Nepochopila jsem, co má úsměv Julie Roberts společného s úsměvem Mony Lisy.

Komedie? Tak asi nemám smysl pro humor.. Každopádně hodně rozpačitý snímek, který vyvolává spoustu nezodpovězených otázek. Tři pubertální holky po maturitě se vydávají na dlouho plánovanou cestu za svobodou a zábavou. Jak dlouho se předtím znaly? Zdá se, že hodně dlouho, ale nejdůležitější věci o sobě navzájem zjišťují až na cestě. Možná si měly popovídat ještě před ní. Znásilnění jedné z nich vyšumí kamsi do prázdna, poměrně rychle se na něj zapomene. Skok z jedoucího auta skončí pouhým zavázaným kolenem, nikdo se už příliš nepozastavuje nad tím, že se Iška pravděpodobně chtěla zabít. Filmu by pomohlo, kdyby byl děj roztažen do delšího časového úseku. Těžko se dá uvěřit tomu, že se tolik neuvěřitelných zvratů může v životě dlouholetých kamarádek odehrát za pouhých pár dní.

Čtyři hvězdičky za Gabriela Byrna. Sice nedostal šanci se příliš projevit, ale alespoň se sem tam ukázal. Líbila se mi hudba, Reese Witherspoonová po přiblblých romantických komediích taky příjemně překvapila.

Velmi kladně hodnotím, jak se tvůrcům podařilo vytvořit snímek, na který se dá dívat, podle tak absolutně slaboduché předlohy. Viděla jsem prvně film a od knihy jsem čekala o sto procent víc, než jen absurdní, rádoby výchovný, naivní dívčí román, ke všemu naprosto neuměle napsaný. Filmové zpracování je ale poměrně zdařilé, vytváří jemný, citlivý příběh o obyčejných ženách, které žijí své malé životy, navíc narozdíl od knihy divákovi nic nevnucuje.