Do kina jsem šel bez předsudků (knihu jsem nečetl / originál jsem neviděl) a jen s průměrným ( průměr dle Finchera - za čtyři nebo za pět hvězd?) očekáváním. Co jsem dostal je filmový zážitek, který funguje lépe a silněji než jsem kdy doufal. Od pocitu zimy při první návštěvě domu pro hosty až po propocené dlaně u většiny vypjatějších scén. Poslední dobou se u filmů soustředím na to, zda se tvůrcům podařilo dostat se mi pod kůži a udělat mi tam to co mají v úmyslu. Po shlédnutí mužů co nenávidí ženy začínám chápat proč se některé dívky chovají tak jak se chovají, proč někteří lidé následují své zásady i za hranici společenského pohodlí a že moje rodina je vlastně naprosto v pohodě...
P.S. Fincherova práce s vizuálem a jeho přenesení dynamiky/kinetiky do nervových zakončení začíná vybízet k otázce, zda by u některých filmů nemělo být varováni pro citlivější jedince... Kdo viděl, ví, kdo neviděl, vzpomene si...
Tak aby bylo jasno. Tohle není Kurýr. Tohle není Trier. Tohle není film, který by si zasloužil vložit do krabičky k jakémukoliv (byť sebelepšímu) dalšímu filmu a to je to proč je pro mne Drive zážitkem. Problémem většiny dnešních filmů je, že podstatu celé zápletky a nejlepší scény většinou prozradí trailer. Ono vlastně i kdyby traileru nebylo, hrdinu většinou poznáte a pochopite za pět minut od nástupu na scénu a pak už jen čekáme na twist. Ok. Nasrat. Tohle je silný, hořký a kurevsky dobrý kafe.
Tohle je prostě neskutečný... Od A do Z... Warholův synovec Banksy překročil hranice reality a veškerou svou fascinaci i opovržení konzumem vecpal do malého francouze, který je zase zřejmě bratrancem jednoho přehypovaného dje, kterýžto v hudební branži dělá přesně to co Thiery... Legendární!
Jak se bude jmenovat most? Rázný mužíček konající takovou malou kulturní vendetku, který z místních vytáhne mix informací a občas někoho postraší Putinem. Někdo se chytí, někdo ne. Občas se debatka rozjede a jede se dál. Scenerie jak z Bohdana Slámy. Akorát real a se silným nádechem nostalgie po atmosféře naplněné určitou mírou strachu. Strange but Nice
Tak takhle to tedy bylo... Jsem na pomezí... George Lucas použil oldschool přechody... Vložil Humor tam kde bysme to nečekali... Řemeslník by řekl... Kašlu na řemeslníka. Já jsem srdcař. Za pět.. Proč? Protože první zdání tam sice vidět je na každým rohu, ale to druhý... Prostě to všechno stojí za to...
Chtěl bych napsat něco chytrýho... strašně bych chtěl... Chtěl bych popsat pocit zadostiučinění, který by se na konci filmu měl dostavit. Problém je v tom, že ačkoliv to do sebe na konci všechno perfektně zaklapne a dopadne to přesně tak jak si každý normální člověk může přát, pocit zadostiučinění zůstává zastíněn horou zla, které lze potrestat, ale nikdo ho už nikdy nevymaže... P.S. Klíčem k pochopení celého filmu mi byla sice nevýrazná ale neméně geniální hudba, která i v happyendových momentech obsahuje několik jakoby falešných tónů, které uvádějí šťastnou chvilku na pravou míru a vracejí ji tam, kam patří : do života
Hele kámo, myslim žes to podělal... Neměl si brát ty prášky a měl si rovnou umřít. To byla jízdenka ven chlape, co budeš dělat teď? Natočíš další blbej film? Možná že se producenti a hvězdy prostě jen dostali do fáze, kdy zkřížením indie tématu a Blockbusterových kulis úplně čirou náhodou otevřeli svá srdce. Chvíli asi přemýšleli, jestli to nebude trochu trapas, ale pak přišel Jude a řekl že to je to ono a to ono funguje. Adam Sandler do toho poslal emoce někoho, kdo už toho o moc víc dosáhnout nemůže, Seth roste každým shozeným kilem a vlastně mám všechny tak nějak pořád doma a rodina roste. Trochu tu postrádám Aldouse Snowa, ale ten se asi kousnul u Jackie Q
Postav dům, zasaď strom, vyhraj spor! George Clooney v zápasu o zbytky své rozervané duše nese příběhem pohár přetékající pochybnostmi o smyslu všeho a věci co se dějí kolem jsou tak reálné až z toho mrazí... Pátá hvězdička za scénu, do které se derou závěrečné titulky... that´s it...
Tento komentář jsem chtěl nést v povzneseném a ironickém duchu, ale nemohu. Tahle věc je sick a ještě k tomu hloupá. Uwe Boll sice možná jako filmař ušel kus cesty, ale jako člověk by se nad sebou měl zamyslet a buď navštívit psychiatra, anebo skočit z mostu. Nejde o to, že by byla idea filmu zcestná. Tyto věci se ve světě prostě dějí, ale horší než podobnou věc provést je podobnému fenoménu věnovat tolik pozornosti. Uwe, zabal to!
PS Relativně slušné řemeslné zpracování dnes má i záznam maturitních plesů a není to důvod podobný humus podporovat
PSS Přirovnávat tohle k Falling Down je... k posrání...
Chcete vědět, jak by vypadal americký sitcom, kdyby ho natočil brit? Kulisy z Rosean, znásilněná korektnost z Family Guye a ultimativní HBO dabing nakopaly prdel americkému mustru atomové rodinky. Louie se s ničím nemaže, občas si ho vyhoní v komoře a když tvrdí, že nemá prachy, tak to znamená, že má v peněžence asi tak padesát korun (kurz střed). Možná to není nijak originální, ale když jsou geniální hlášky střídány životní moudrostí, nad kterou se nedá než pokývat hlavou... a smeknout... PS Při volbě sexuálního partnera nezapomínejte na seniory! Jsou sice starý, ale rozhodně ještě nejsou mrtvý!
Absolutní a lahodný kus kinematografie na kterém lidi od Pixaru nechali kus života, zraku a evidentně i dvousetgramový steak srdce. Příběh je prostý, ale jak už tady kdosi prohlásil, kdyby se kostra všech příběhů ve všech variantách měla objevit v dějinách filmu pouze jednou, přestaly by se filmy točit kolem roku 1935 (možná dříve). Co mě dostalo byl fakt, že v celé té animované taškařici je důmyslně ukryto víc filmařiny, vzrušení a emocí, než v polovině letních blockbusterů.
ps. Renton a Gemini nedostanou přidáno ;)
Staré francouzské filmy mají jednu nespornou výhodu. Narozdíl od těch nových už jsou totiž ozkoušené časem a tak je šance, že bude film stát za starou bagetu, naprosto minimální. Sicilský klan je takový artovější kmotr s nezdolným triem legendárních herců. Šedivý vlk Gabin si střihnul patriarchu se smyslem pro detail. Roger Sartet je ztělesnění nevypočitatelnosti a jako vlk s ksichtem Delona se prokousává celým filmem. Komisař Lino Ventura se snaží přesta kouřit a v podstatě to myslí dobře... Oni to v podstatě myslí všichni dobře... Ennio to myslí taky dobře...
Vidíte toho policajta? Jo. Co je s ním? Je veliký, já jsem maličký. To by byl panečku rukojmí! Satirická groteska v brutálním tempu.. Spojte Crank, Tři dny Kondora a Moderní dobu, kde Charlieho alternuje Louis de Fun.
Monty Pythoon versus Tři králové v kulisách po Mariňákovi v režii Kevina Smitha. Ani jedno z toho není pravda, ale mohla by, třeba to tak je. Možná že všechny filmy točí jeden chlápek. Ta jedna hvězdička dolů je vlastně jen za to, že 94 minut je podle mého málo.
George Clooney sedí v kostele plném lidí, kteří jsou tak obyčejní, že snad ani nevypadají jako Američané a pokouší se uchopit něco z toho, co před lety zavrhl, protože si nechtěl život komplikovat. Některé myšlenky nemusí být velké a ani objevné. Stačí, když přicházejí v tom správném pořadí a je jedno, jestli se tak děje v St. Luis, Chicagu nebo třeba Horažďovicích...
Uctívání tradice je krásná věc a moderní technologie dokáží leckdy starý, tisíckrát omletý námět převyprávět tak, že si ho s radostí poslechnete ještě několikrát. Vemte si třeba Jamese Camerona, který zrecykloval Pocahontas způsobem,který dostal do kina lidi, kteří byli naposledy na Titanicu. Wolfman pro mne tímto filmem není a je mi lhostejno jak moc chtěl někdo uctít starou školu. Do kina jsem šel bez očekávání a úvod filmu mi dal zapravdu. Postupem času jsem ale formě vyprávění přivykl a řekl jsem si, že z toho zkusím vyždímat to nejlepší a tak jsem si začal užívat obraz a hudbu. Atmosféra, prostředí a hudba jsou totiž jedním slovem výborné. Co mne tedy nakonec dotlačilo k pouhým třem hvězdičkám? Řekněme že posledních dvacet minut je souhrn všech věcí, které vám mohou zničit dojem i ze skvělého filmu. Ke konci jakoby si tvůrci řekli že se asi přeci jen drželi moc při zdi a začnou tlačit na rámovku. Lekačky jsou fajn věc, pokud jich nenacpete deset do pěti minut. Závěrečná vysvětlovačka jak z bonda. Souboj jak z ligy výjimečných a dohra u vodopádu jak z pána prstenu a oportunistické mrknutí, kdyby snad někdo nedejbože chtěl vidět dvojku... chraň vás ruka...
Doba se mění a lidé se buď mění s ní, anebo se drží svých jistot a postojů někde na okraji dění. Skupinka lidí lapených mezi komunismem a kapitalismem si vytvořila svůj malý Neverland s parníkem a basou lahváčů a sní si svůj malý sen, jehož útržky pouští po proudu řeky. U mě dobrý je pro mne film, jehož nejsilnější myšlenky jsou ukryty pod povrchem těch nejbanálnějších dialogů a kterému "heist" zakončení skoro ublížilo, ale to vše je vlastně jen otázkou vkusu. Celkový duch filmu ve mne evokoval Pupendo a to i díky skvělým hercům, kteří se jakoby zázrakem většinou vzdali i svých trademarkových grimas a postavám dali duši. Vlastně nemám co vytknout. No. Možná bych měl, ale nechci.
Víra je věc, která vám dá křídla. Víra lidi vynáší vysoko. Vzduch tam řídne, vítr sílí a na nic už si tam nesáhnete. Nakonec vám vítr vaše křídla zlomí a většinou se tak stane nad šestiproudovou dálnicí kudy se v dvacetitunových kamionech vozí jogurty do Tesca. Malá Edie odložila ambice do kouta a ve stoupavém proudu začala nabírat výšku. Létala s Andym. Andy byl hokynář, který kupoval značkové obaly a vytvářel z nich koláže. Lidé z nich byli nadšení, protože nechápali drzost, se kterou on předkládal to, co oni už dávno považovali za prázdné. Chtělo by se říct, že se s Andym doplňovali, ale to by se toho chtělo trochu víc, než v plechovce od fazolí skutečně zbylo. Andy byl perská kočka nasávající energii do prázdnoty uvnitř sebe sama. Filmy, které spolu točili byly sračky. Vlastně nešlo ani o filmy. Šlo jen o další pokus prodat další prázdnou nádobu. Edie se ale stala slavnou. V New Yorku byla v té době vytyčena nová zemská osa a svět se kolem ještě nenakousnutého jablka měl začít otáčet rychlostí dne trvajícího 15 minut. Na chvíli se tak možná stalo, ale zem se nepohnula a Andy si sehnal novou hostesku.
Celou tu dobu se kolem poflakoval ještě chuligán s kytarou, který Edie na tu prázdnotu upozorňoval a snad se o ní i bál... Problém je, že když chcete s prázdnotou obchodovat, hrozně těžko se v ní hledá hranice, kde končí zboží a začíná duše a jen málokdo doopravdy vnímá energii a víru, kterou od ostatních přijímá. Andymu to asi nedošlo nikdy. Andy. Edie.
Pojeď s náma, uvidíš něco!
Tohle je popkulturní vagon plný černého uhlí řítící se sokolovskou uhelnou pánví a kdo se mu postaví, dostane přes držku. Guy Ritchie se zřejmě na večírku sjel s Michaelem Bayem. Chvíli drbali Stephena Sommerse a pak se Guy sebral a letěl zpátky do studia, aby dokončil nejakčnější historickou svatokrádež s aspirací na dvojku. Yeah!
Takoví dánští chalupáři. Bez Sováka, Kemra a orchestrionu. Tihle chlápci si však každý na samotu u lesa berou kufr plný kradených pěněz, raneček traumat a vybledlých snů, které v tichu lesa promlouvají a dávají věcem nový tvar a smysl. Samozřejmě kromě zakopávání piva, pozorování krav a procházek na pláž, které měly smysl odjaktěživa...
Po shlédnutí tohoto filmu jsem si ujasnil několik věcí : Láska je přežitek. Vztahy jsou přežitek. Dospělost je přežitek. Chovat se rozumně je přežitek. Kvalitní hlášky jsou přežitek. Dospělí mohou být ve filmu ještě debilnější než děti. Pointy jsou přežitek. Příběh je přežitek. Hvězdička Marii Poledňákové za to, že měla tu odvahu mne připravit o zbytek iluzí.
Kdybyste měly hlad, zabijte pár kuřat... Clint Eastwood odjíždí konat dobro a na zápraží dřevěné chaloupky uprostřed stojí jeho dvě děti. Nemávají. Stojí a koukají... Život je chleba o jedné setsakra tvrdé kůrce a uprostřed pustiny je všechno relativní...
Krátká verze : Viděli jste Scarface? Tak Push je jeho přesným opakem... Vlastně kdy se tyto dva filmy dostaly nějakým nedopatřením na jedno dvd, nebo nedejbože disk, vesmír by byl zničen...
Dave Rodriguez, tento Miamský Bohdan Sláma, natočil film vymykající se svou drtivou silou všem popkulturním měřítkům, které jsem měl tu čest poznat. Tři ultra nesympatičtí hrdinové se na ploše jednoho sta minut pokouší vyřešit odbyt několika desítek tablet extáze, ale to je pouze maska tohoto projektu (Dave a jeho kámoši fikaně tuto věc nenazvali ani filmem). Herecké obsazení tvoří zejména neherci, což dává jasně tušit autorovo snahu o co největší autentičnost. Důraz na detaily je zde kladen i u vedlejších postav. Dokonale vykroucený prostředník i makabrózní drogový baron.Timing absurdních a rádoby trapných hlášek svou kvalitou jasně navazuje na kultovní filmy Guye Ritchieho a mám pocit, že tohle je pravý život v Miami. Kamera se jasně odkazuje na Traffic (Především přepálené obličeje). Obraz obecně je věc, kterou stojí za to se zabývat hlouběji. Neinformovaný divák totiž musí každou chvíli čekat prostřih na erotickou scénu. Tu jsem zaregistroval jednu a její celkové vyznění mi dalo jasně najevo, že autor zná i kinematografii z poloviny minulého století. (Francouzský polibek ala Sean Connery v prvních bondovkách)...
Hvězdička za pobavení...
Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali...
Vítejte na lince kurzu svádění. Pro přihlášení se do kurzu zmáčněte jedničku. Ehm... Pro přihlášení do kurzu zmáčkni jedničku. Já, já, já sem jen... Zmáčkni jedničku ty kreténe a gratuluju, už teď si můj nejhorší žák... Schematičnost sice v první chvíli začíná poněkud vadit, nicméně gradující souboj neni vůbec špatnej... Jo... a pepřák ve výtahu...
Film o životních rolích, které ať hrajeme sebelépe, nikdy nemohou být zastíněny těmi, za které nás naše okolí nominovalo na cenu akademie. Aragorn v roli Toma Stalla snažícího se vyniknout v příběhu o prostém venkovském kavárníkovi zřejmě nedokáže uniknout svým zvykům z Východních příslibů a nutno podotknout, že v jeho tváři se tato herecká minulost objevuje i ve zcela civilních chvilkách... Minulost je svině a dostihnout nás nemůže jen proto, že ta mrcha je pořád při nás...
Je to prosté, přesné a trochu dlouhé, ale skvěle se na to kouká. Co se hereckého ztvárnění postav týče, tak si nijak zásadnějšího hereckého výkonu vědom nejsem, ale to od přímočarého příběhu o pomstě římského vojáka nikdo nechce. Eye candy záběry, úměrná brutalita a spousta skvělých soubojů. Toužíte po jednoduché rubačce? Je tady 300. Chcete od filmu i něco navíc? Gladiátor je tu k vašim službám. A Joaquin si to užil...
Posledního Rockyho film provázely uznalé reakce na každém kroku a možná i proto jsem se za ním nehrnul. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mi jsou všechny postavy blízké jako staří známí, kterým rozumím a chápu je. Přesné dávkování skvělých hlášek a na solar mířícího sentimentu je totiž korunováno koncem, který snad nemohl být lepší. Civilní heroismus? Heroický civilismus? Lidé, kterým rozumím a jejich osud mne zajímá. Bravo.
Moje komentáře
Sherlock (TV seriál) (2010)
Ještě že ti britové nejsou takoví obchodníci, aby to cpali do kina... Bych si asi musil pořídit permici :)
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Do kina jsem šel bez předsudků (knihu jsem nečetl / originál jsem neviděl) a jen s průměrným ( průměr dle Finchera - za čtyři nebo za pět hvězd?) očekáváním. Co jsem dostal je filmový zážitek, který funguje lépe a silněji než jsem kdy doufal. Od pocitu zimy při první návštěvě domu pro hosty až po propocené dlaně u většiny vypjatějších scén. Poslední dobou se u filmů soustředím na to, zda se tvůrcům podařilo dostat se mi pod kůži a udělat mi tam to co mají v úmyslu. Po shlédnutí mužů co nenávidí ženy začínám chápat proč se některé dívky chovají tak jak se chovají, proč někteří lidé následují své zásady i za hranici společenského pohodlí a že moje rodina je vlastně naprosto v pohodě... P.S. Fincherova práce s vizuálem a jeho přenesení dynamiky/kinetiky do nervových zakončení začíná vybízet k otázce, zda by u některých filmů nemělo být varováni pro citlivější jedince... Kdo viděl, ví, kdo neviděl, vzpomene si...
Drive (2011)
Tak aby bylo jasno. Tohle není Kurýr. Tohle není Trier. Tohle není film, který by si zasloužil vložit do krabičky k jakémukoliv (byť sebelepšímu) dalšímu filmu a to je to proč je pro mne Drive zážitkem. Problémem většiny dnešních filmů je, že podstatu celé zápletky a nejlepší scény většinou prozradí trailer. Ono vlastně i kdyby traileru nebylo, hrdinu většinou poznáte a pochopite za pět minut od nástupu na scénu a pak už jen čekáme na twist. Ok. Nasrat. Tohle je silný, hořký a kurevsky dobrý kafe.
Banksy: Exit Through the Gift Shop (2010)
Tohle je prostě neskutečný... Od A do Z... Warholův synovec Banksy překročil hranice reality a veškerou svou fascinaci i opovržení konzumem vecpal do malého francouze, který je zase zřejmě bratrancem jednoho přehypovaného dje, kterýžto v hudební branži dělá přesně to co Thiery... Legendární!
Epochální výlet pana Třísky do Ruska (TV film) (2010)
Jak se bude jmenovat most? Rázný mužíček konající takovou malou kulturní vendetku, který z místních vytáhne mix informací a občas někoho postraší Putinem. Někdo se chytí, někdo ne. Občas se debatka rozjede a jede se dál. Scenerie jak z Bohdana Slámy. Akorát real a se silným nádechem nostalgie po atmosféře naplněné určitou mírou strachu. Strange but Nice
Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005)
Tak takhle to tedy bylo... Jsem na pomezí... George Lucas použil oldschool přechody... Vložil Humor tam kde bysme to nečekali... Řemeslník by řekl... Kašlu na řemeslníka. Já jsem srdcař. Za pět.. Proč? Protože první zdání tam sice vidět je na každým rohu, ale to druhý... Prostě to všechno stojí za to...
Spáči (1996)
Chtěl bych napsat něco chytrýho... strašně bych chtěl... Chtěl bych popsat pocit zadostiučinění, který by se na konci filmu měl dostavit. Problém je v tom, že ačkoliv to do sebe na konci všechno perfektně zaklapne a dopadne to přesně tak jak si každý normální člověk může přát, pocit zadostiučinění zůstává zastíněn horou zla, které lze potrestat, ale nikdo ho už nikdy nevymaže... P.S. Klíčem k pochopení celého filmu mi byla sice nevýrazná ale neméně geniální hudba, která i v happyendových momentech obsahuje několik jakoby falešných tónů, které uvádějí šťastnou chvilku na pravou míru a vracejí ji tam, kam patří : do života
Komici (2009)
Hele kámo, myslim žes to podělal... Neměl si brát ty prášky a měl si rovnou umřít. To byla jízdenka ven chlape, co budeš dělat teď? Natočíš další blbej film? Možná že se producenti a hvězdy prostě jen dostali do fáze, kdy zkřížením indie tématu a Blockbusterových kulis úplně čirou náhodou otevřeli svá srdce. Chvíli asi přemýšleli, jestli to nebude trochu trapas, ale pak přišel Jude a řekl že to je to ono a to ono funguje. Adam Sandler do toho poslal emoce někoho, kdo už toho o moc víc dosáhnout nemůže, Seth roste každým shozeným kilem a vlastně mám všechny tak nějak pořád doma a rodina roste. Trochu tu postrádám Aldouse Snowa, ale ten se asi kousnul u Jackie Q
Michael Clayton (2007)
Postav dům, zasaď strom, vyhraj spor! George Clooney v zápasu o zbytky své rozervané duše nese příběhem pohár přetékající pochybnostmi o smyslu všeho a věci co se dějí kolem jsou tak reálné až z toho mrazí... Pátá hvězdička za scénu, do které se derou závěrečné titulky... that´s it...
Rampage (2009)
odpad!Tento komentář jsem chtěl nést v povzneseném a ironickém duchu, ale nemohu. Tahle věc je sick a ještě k tomu hloupá. Uwe Boll sice možná jako filmař ušel kus cesty, ale jako člověk by se nad sebou měl zamyslet a buď navštívit psychiatra, anebo skočit z mostu. Nejde o to, že by byla idea filmu zcestná. Tyto věci se ve světě prostě dějí, ale horší než podobnou věc provést je podobnému fenoménu věnovat tolik pozornosti. Uwe, zabal to! PS Relativně slušné řemeslné zpracování dnes má i záznam maturitních plesů a není to důvod podobný humus podporovat PSS Přirovnávat tohle k Falling Down je... k posrání...
Lucky Louie (TV seriál) (2006)
Chcete vědět, jak by vypadal americký sitcom, kdyby ho natočil brit? Kulisy z Rosean, znásilněná korektnost z Family Guye a ultimativní HBO dabing nakopaly prdel americkému mustru atomové rodinky. Louie se s ničím nemaže, občas si ho vyhoní v komoře a když tvrdí, že nemá prachy, tak to znamená, že má v peněžence asi tak padesát korun (kurz střed). Možná to není nijak originální, ale když jsou geniální hlášky střídány životní moudrostí, nad kterou se nedá než pokývat hlavou... a smeknout... PS Při volbě sexuálního partnera nezapomínejte na seniory! Jsou sice starý, ale rozhodně ještě nejsou mrtvý!
Ratatouille (2007)
Absolutní a lahodný kus kinematografie na kterém lidi od Pixaru nechali kus života, zraku a evidentně i dvousetgramový steak srdce. Příběh je prostý, ale jak už tady kdosi prohlásil, kdyby se kostra všech příběhů ve všech variantách měla objevit v dějinách filmu pouze jednou, přestaly by se filmy točit kolem roku 1935 (možná dříve). Co mě dostalo byl fakt, že v celé té animované taškařici je důmyslně ukryto víc filmařiny, vzrušení a emocí, než v polovině letních blockbusterů. ps. Renton a Gemini nedostanou přidáno ;)
Sicilský klan (1969)
Staré francouzské filmy mají jednu nespornou výhodu. Narozdíl od těch nových už jsou totiž ozkoušené časem a tak je šance, že bude film stát za starou bagetu, naprosto minimální. Sicilský klan je takový artovější kmotr s nezdolným triem legendárních herců. Šedivý vlk Gabin si střihnul patriarchu se smyslem pro detail. Roger Sartet je ztělesnění nevypočitatelnosti a jako vlk s ksichtem Delona se prokousává celým filmem. Komisař Lino Ventura se snaží přesta kouřit a v podstatě to myslí dobře... Oni to v podstatě myslí všichni dobře... Ennio to myslí taky dobře...
Rabín Jákob (1973)
Vidíte toho policajta? Jo. Co je s ním? Je veliký, já jsem maličký. To by byl panečku rukojmí! Satirická groteska v brutálním tempu.. Spojte Crank, Tři dny Kondora a Moderní dobu, kde Charlieho alternuje Louis de Fun.
Muži, co zírají na kozy (2009)
Monty Pythoon versus Tři králové v kulisách po Mariňákovi v režii Kevina Smitha. Ani jedno z toho není pravda, ale mohla by, třeba to tak je. Možná že všechny filmy točí jeden chlápek. Ta jedna hvězdička dolů je vlastně jen za to, že 94 minut je podle mého málo.
Lítám v tom (2009)
George Clooney sedí v kostele plném lidí, kteří jsou tak obyčejní, že snad ani nevypadají jako Američané a pokouší se uchopit něco z toho, co před lety zavrhl, protože si nechtěl život komplikovat. Některé myšlenky nemusí být velké a ani objevné. Stačí, když přicházejí v tom správném pořadí a je jedno, jestli se tak děje v St. Luis, Chicagu nebo třeba Horažďovicích...
Vlkodlak (2010)
Uctívání tradice je krásná věc a moderní technologie dokáží leckdy starý, tisíckrát omletý námět převyprávět tak, že si ho s radostí poslechnete ještě několikrát. Vemte si třeba Jamese Camerona, který zrecykloval Pocahontas způsobem,který dostal do kina lidi, kteří byli naposledy na Titanicu. Wolfman pro mne tímto filmem není a je mi lhostejno jak moc chtěl někdo uctít starou školu. Do kina jsem šel bez očekávání a úvod filmu mi dal zapravdu. Postupem času jsem ale formě vyprávění přivykl a řekl jsem si, že z toho zkusím vyždímat to nejlepší a tak jsem si začal užívat obraz a hudbu. Atmosféra, prostředí a hudba jsou totiž jedním slovem výborné. Co mne tedy nakonec dotlačilo k pouhým třem hvězdičkám? Řekněme že posledních dvacet minut je souhrn všech věcí, které vám mohou zničit dojem i ze skvělého filmu. Ke konci jakoby si tvůrci řekli že se asi přeci jen drželi moc při zdi a začnou tlačit na rámovku. Lekačky jsou fajn věc, pokud jich nenacpete deset do pěti minut. Závěrečná vysvětlovačka jak z bonda. Souboj jak z ligy výjimečných a dohra u vodopádu jak z pána prstenu a oportunistické mrknutí, kdyby snad někdo nedejbože chtěl vidět dvojku... chraň vás ruka...
U mě dobrý (2008)
Doba se mění a lidé se buď mění s ní, anebo se drží svých jistot a postojů někde na okraji dění. Skupinka lidí lapených mezi komunismem a kapitalismem si vytvořila svůj malý Neverland s parníkem a basou lahváčů a sní si svůj malý sen, jehož útržky pouští po proudu řeky. U mě dobrý je pro mne film, jehož nejsilnější myšlenky jsou ukryty pod povrchem těch nejbanálnějších dialogů a kterému "heist" zakončení skoro ublížilo, ale to vše je vlastně jen otázkou vkusu. Celkový duch filmu ve mne evokoval Pupendo a to i díky skvělým hercům, kteří se jakoby zázrakem většinou vzdali i svých trademarkových grimas a postavám dali duši. Vlastně nemám co vytknout. No. Možná bych měl, ale nechci.
Warholka (2006)
Víra je věc, která vám dá křídla. Víra lidi vynáší vysoko. Vzduch tam řídne, vítr sílí a na nic už si tam nesáhnete. Nakonec vám vítr vaše křídla zlomí a většinou se tak stane nad šestiproudovou dálnicí kudy se v dvacetitunových kamionech vozí jogurty do Tesca. Malá Edie odložila ambice do kouta a ve stoupavém proudu začala nabírat výšku. Létala s Andym. Andy byl hokynář, který kupoval značkové obaly a vytvářel z nich koláže. Lidé z nich byli nadšení, protože nechápali drzost, se kterou on předkládal to, co oni už dávno považovali za prázdné. Chtělo by se říct, že se s Andym doplňovali, ale to by se toho chtělo trochu víc, než v plechovce od fazolí skutečně zbylo. Andy byl perská kočka nasávající energii do prázdnoty uvnitř sebe sama. Filmy, které spolu točili byly sračky. Vlastně nešlo ani o filmy. Šlo jen o další pokus prodat další prázdnou nádobu. Edie se ale stala slavnou. V New Yorku byla v té době vytyčena nová zemská osa a svět se kolem ještě nenakousnutého jablka měl začít otáčet rychlostí dne trvajícího 15 minut. Na chvíli se tak možná stalo, ale zem se nepohnula a Andy si sehnal novou hostesku. Celou tu dobu se kolem poflakoval ještě chuligán s kytarou, který Edie na tu prázdnotu upozorňoval a snad se o ní i bál... Problém je, že když chcete s prázdnotou obchodovat, hrozně těžko se v ní hledá hranice, kde končí zboží a začíná duše a jen málokdo doopravdy vnímá energii a víru, kterou od ostatních přijímá. Andymu to asi nedošlo nikdy. Andy. Edie. Pojeď s náma, uvidíš něco!
Sherlock Holmes (2009)
Tohle je popkulturní vagon plný černého uhlí řítící se sokolovskou uhelnou pánví a kdo se mu postaví, dostane přes držku. Guy Ritchie se zřejmě na večírku sjel s Michaelem Bayem. Chvíli drbali Stephena Sommerse a pak se Guy sebral a letěl zpátky do studia, aby dokončil nejakčnější historickou svatokrádež s aspirací na dvojku. Yeah!
Blikající světla (2000)
Takoví dánští chalupáři. Bez Sováka, Kemra a orchestrionu. Tihle chlápci si však každý na samotu u lesa berou kufr plný kradených pěněz, raneček traumat a vybledlých snů, které v tichu lesa promlouvají a dávají věcem nový tvar a smysl. Samozřejmě kromě zakopávání piva, pozorování krav a procházek na pláž, které měly smysl odjaktěživa...
Líbáš jako Bůh (2009)
Po shlédnutí tohoto filmu jsem si ujasnil několik věcí : Láska je přežitek. Vztahy jsou přežitek. Dospělost je přežitek. Chovat se rozumně je přežitek. Kvalitní hlášky jsou přežitek. Dospělí mohou být ve filmu ještě debilnější než děti. Pointy jsou přežitek. Příběh je přežitek. Hvězdička Marii Poledňákové za to, že měla tu odvahu mne připravit o zbytek iluzí.
Nesmiřitelní (1992)
Kdybyste měly hlad, zabijte pár kuřat... Clint Eastwood odjíždí konat dobro a na zápraží dřevěné chaloupky uprostřed stojí jeho dvě děti. Nemávají. Stojí a koukají... Život je chleba o jedné setsakra tvrdé kůrce a uprostřed pustiny je všechno relativní...
Dealeři (2006)
Krátká verze : Viděli jste Scarface? Tak Push je jeho přesným opakem... Vlastně kdy se tyto dva filmy dostaly nějakým nedopatřením na jedno dvd, nebo nedejbože disk, vesmír by byl zničen... Dave Rodriguez, tento Miamský Bohdan Sláma, natočil film vymykající se svou drtivou silou všem popkulturním měřítkům, které jsem měl tu čest poznat. Tři ultra nesympatičtí hrdinové se na ploše jednoho sta minut pokouší vyřešit odbyt několika desítek tablet extáze, ale to je pouze maska tohoto projektu (Dave a jeho kámoši fikaně tuto věc nenazvali ani filmem). Herecké obsazení tvoří zejména neherci, což dává jasně tušit autorovo snahu o co největší autentičnost. Důraz na detaily je zde kladen i u vedlejších postav. Dokonale vykroucený prostředník i makabrózní drogový baron.Timing absurdních a rádoby trapných hlášek svou kvalitou jasně navazuje na kultovní filmy Guye Ritchieho a mám pocit, že tohle je pravý život v Miami. Kamera se jasně odkazuje na Traffic (Především přepálené obličeje). Obraz obecně je věc, kterou stojí za to se zabývat hlouběji. Neinformovaný divák totiž musí každou chvíli čekat prostřih na erotickou scénu. Tu jsem zaregistroval jednu a její celkové vyznění mi dalo jasně najevo, že autor zná i kinematografii z poloviny minulého století. (Francouzský polibek ala Sean Connery v prvních bondovkách)... Hvězdička za pobavení...
Válka barev (1995)
Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali...
Plump Fiction (1997)
jedna za život plnej sraček, jedna za vyžranou Miu, co si pamatuju...a tak vůbec... znám horší
Škola svádění (2006)
Vítejte na lince kurzu svádění. Pro přihlášení se do kurzu zmáčněte jedničku. Ehm... Pro přihlášení do kurzu zmáčkni jedničku. Já, já, já sem jen... Zmáčkni jedničku ty kreténe a gratuluju, už teď si můj nejhorší žák... Schematičnost sice v první chvíli začíná poněkud vadit, nicméně gradující souboj neni vůbec špatnej... Jo... a pepřák ve výtahu...
Dějiny násilí (2005)
Film o životních rolích, které ať hrajeme sebelépe, nikdy nemohou být zastíněny těmi, za které nás naše okolí nominovalo na cenu akademie. Aragorn v roli Toma Stalla snažícího se vyniknout v příběhu o prostém venkovském kavárníkovi zřejmě nedokáže uniknout svým zvykům z Východních příslibů a nutno podotknout, že v jeho tváři se tato herecká minulost objevuje i ve zcela civilních chvilkách... Minulost je svině a dostihnout nás nemůže jen proto, že ta mrcha je pořád při nás...
Gladiátor (2000)
Je to prosté, přesné a trochu dlouhé, ale skvěle se na to kouká. Co se hereckého ztvárnění postav týče, tak si nijak zásadnějšího hereckého výkonu vědom nejsem, ale to od přímočarého příběhu o pomstě římského vojáka nikdo nechce. Eye candy záběry, úměrná brutalita a spousta skvělých soubojů. Toužíte po jednoduché rubačce? Je tady 300. Chcete od filmu i něco navíc? Gladiátor je tu k vašim službám. A Joaquin si to užil...
Rocky Balboa (2006)
Posledního Rockyho film provázely uznalé reakce na každém kroku a možná i proto jsem se za ním nehrnul. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mi jsou všechny postavy blízké jako staří známí, kterým rozumím a chápu je. Přesné dávkování skvělých hlášek a na solar mířícího sentimentu je totiž korunováno koncem, který snad nemohl být lepší. Civilní heroismus? Heroický civilismus? Lidé, kterým rozumím a jejich osud mne zajímá. Bravo.