Speedwell

To, že šaty dělají člověka, mi tady silně připomíná Příběh rytíře.

Motiv se podobá Večeři s April :-)

Mrhání lidskými životy alias páchání zla ve jménu konámí dobra bezesporu patří do liských dějin, ale herci prostě v mých očích hráli jako gumoví, takže sorry Ameriko... tohle neberu.

Tak trochu jako Leon, i když Leon svou dobrosrdečnost nepřežil.

V mých očích je tenhle počin naprostá bomba. Krátký příběh o hektickém životě prasavců, pro které je každá vteřina bojem o přežití, se mi nesmazatelně vryl do paměti, ačkoli jsem měla tu čest ho vidět jen jednou.

Melodický hlas na začátku, který nám sděloval, jak to vlastně všechno bylo, mi silně připomínal začátek Pána prstenů. V některých scénách na můj vkus bylo trochu moc krve, ale potěšil mě dunivý hlas Luciusova černošského kámoše.

Myslím, že tahle sféra filmů je pochopitelná spíš pro holky. Dávám přehnaně tolik, protože mě potěšilo, jak režisérka a hlavní představitelky dokázaly vystihnout tu labilitu ve světě dospívajících.

To, že můžu vidět známé tváře, ještě není zárukou, že se musím bavit.

Pro někoho symbol naděje, pro někoho symbol šílenství. Benicio Del Toro zosobnil Ernesta Che Guevaru ve dvou filmových rovinách: v černobílé mezi kravaťáky a v barevné v terénu. Střídání černobílosti a barevnosti filmu není ve filmové branži novinkou, ale sem to šmrncovně sedlo.

Jednotlivé výkony herců mi seděly, tak proč to na mě jako celek působilo jako bortící se domeček z karet? Musím přiznat, že místy jsem se vůbec nesoustředila na plátno, ale na božskou hudbu Cartera Burwella.