Profil
Hodnocení (1110)
Komentáře (573) Biografie (1)
Obsahy (2)
Kšefty (1)
Filmotéka (200)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
|
Moje komentáře |
 Crying with Laughter (2009) 
|
02.03.2010 |
| |
Bezprostřední, hutné, rychlé, silné. Extrémně lehkonoze vytvořený film (rozpočet kolem 500 000 eur, velká mírá improvizace na natáčení) pohrávající si s problematikou vzpomínání, zapomínání a dlouho zapomenutých traumat velice svérázným způsobem. Nejde tady o to, že by se podobná zápletka nikdy v jiném filmu neobjevila, ale spíš o to,
jak je divákovi servírována. Stephen McCole v titulní roli vás přesvědčí o tom, že sólová komika může mít něco do sobe, i když vám z ní o trochu víc běhá mráz po zádech, než prosvítá úsměv na rtech - je skvělým a samozřejmým středobodem filmu, naprosto přesvědčivým Joeym Friskem. Vzpomínám si, že mě během filmu několikrát napadlo, že
na mě působí velice podobně (jak vzhledem, tak projevem) jako jeho americký kolega Philip Seymore Hoffman.
No, tak či tak - o něm i o scénáristovi a režisérovi Justinu Molotnikovi určitě velice brzy uslyšíme znovu. Skotská nová vlna se blíží! Keep the faith! 90% |
 Khwaam jam sun... Tae rak chan yao (2009)
|
26.02.2010 |
| |
Opravdu jsem nikdy nebyl na tyhle asijské romantické komedie/dramata... Osudová láska, roztomilý pes, milostný trojúhelník, vtipy o krkání a prdění, životní pravdy a groteskní nadsázka, to všechno zabalené ve velice sterilním, user-friendly balení... Když si k tomu přidám velice, ale velice otřesné thajské popové písně o lásce, musím si pro sebe horko těžko obhajovat ty podprůměrné dvě hvězdy. Jestli mě něco dojalo, byly to snad jen opravdu roztomilé kukuče zamilovaných seniorů. Dívat se na to dá, mnohým se to bude dost možná líbit, ale můj škopek piva to tedy není.
40% |
|
Dean Spanley (2008)
|
22.02.2010 |
| |
Úžasně plynulý, vtipný a - vím, že to bude znít pateticky, ale on takový prostě je - hřejivý film. Témata rodičovství, přátelství, ztráty a loajality jsou tady naservírovány na stříbrném plátu (příběhu) magického realismu s velice výrazným komickým tepáním a reliéfy odkazujícími k hlubším životním pravdám. Jednoduše řečeno, Děkan Spanley je hlubokomyslná taškařice o reinkarnaci. Opírá se o dva silné pilíře - předlohu lorda Dunsanyho, její krásný příběh a jazyk; a lahůdkové herecké výkony Petera O'Toolea a Sama Neila, přičemž role toho druhého mi učarovala natolik, že se v duchu usměju, kdykoli si na ní vzpomenu. No, doporučuji tedy všemi devíti, přičemž nejvíc si na tomhle tokajským zalitém příběhu smlsnou milovníci nejlepšího přítele člověka. (SPOILER:) Haf, haf. 90% |
|
Kenjac (2009)
|
22.02.2010 |
| |
Osel, plný symboliky, Chorvatska a pravdy skryté pod povrchem je velice pěkným příkladem moderního chorvatského filmu. Je svižný, vtipný, hořký, má oblouk. Tragikomika příběhu pěkně splývá s jeho kulisami - vyprahlým Chorvatskem, kde kousek za okrajem vesnice ještě pochodují vojáci a vybuchují granáty. Všechny postavy jsou tu zemité, každá si nese své jizvy (ať už šrapnel granátu v páteři, traumatickou vzpomínku na matku, nebo skrývané domácí násilí) a hlavně - rychle a snadno si získají naše sympatie. Víc než kdo jiný asi ústřední Nebojša Glogovac, jehož Boro, který se na týden vrací z Dubrovniku do rodného Drinovci, v sobě nese něco smutně opravdového. 70% |
|
Sherlock Holmes (2009)
|
24.01.2010 |
| |
Moderní, svižné, velice zábavné a většinou dokonce moc vtipné. Robert Downey je (jako obvykle) vynikající a proti jeho inkarnaci Sherlocka Holmese sice můžete mít akademické námitky pokud jste zakonzervované doylofilské papriky, pravdou však zůstává, že takhle šarmantní detektiv tady nebyl od dob speciálního agenta Coopera z Twin Peaks. Jude Law k němu v tomto smyslu jako Dr. Watson sedí dokonale - a jejich buddy chemie spolehlivě zastiňuje jakékoli náznaky heterosexuálních romancí, které se ve filmu mihnou. Dominantním prvkem filmu je pak jeho tempo - Ritchie jako obvykle přepudroval nos, roztočil detektivní snímek příběh rychlostí, kterou by mu mohl závidět kdejaká dnešní akce, aby se s ním nakonec zavřel do střižny a dal pásu pocítit, zač jsou toho podfu(c)kářské nůžky. Výsledek?Pokud patříte k lidem, kteří se chodí do kina bavit a nemají zvláštní potřebu hledat v dialozích a juxtapozici záběrů hluboké myšlenkové přesahy, je pro vás nová inkarnace Sherlocka Holmese sázkou na jistotu. 70% |
|
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
|
24.01.2010 |
| |
Parnassus mě nejprve potěšil, pak zmátl a nakonec vyplivl velice zaraženého a až se to bojím přiznat - zklamaného. Asi už začínám stárnout, ale za celý film jsem nenalezl nic, za co by se dal příběh uchopit - to by však samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě film dokázal absolutně sfouknout silou své fantazie, originality, výjimečnosti... Nic takového se však nekonalo. Herecké výkony herců jsou sice lahůdkové (Ledger, Plummer, Waits...), aranžmá krásné a Gilliamovsky opojné a celé je to stylizováno moc příjemně a vtipně (rozšafnost Waitsova Pana Nicka například), ale jako celek to prostě nedrží, skřípe a zanechává velice nedokončený dojem. 60% |
|
Ex Drummer (2007)
|
05.12.2009 |
| |
Velice ostré - nejen kvůli po rybě smrdící kundě a půlmetrovému péru. Drsný koktejl hnusu, násilí, humoru, zloby, snobství, pokrytectví a v neposlední řadě punku natočený Koenem Mortierem nás diváky staví do podobné situace jako hrdinu Driese - stáváme se zhnusenými pozorovateli životů třech sociopatů a jejich okolí, abychom se nakonci filmu z tohoto světa vrátili do toho našeho a blahořečili si a byli vděčni za to co máme. Co se posouvání mantinelů zobrazitelnosti a provokativnosti ve světovém filmu týče, vlaje vlajka Evropské unie hrdě jak v málosčem jiném. Otázkou je, jestli je na co být pyšný :-) Každopádně zážitek, který je třeba vidět - tedy za předpokladu, že na něj máte žaludek. 80% |
|
Sebastiane (1976)
|
05.12.2009 |
| |
Být homosexuálem v Británii sedmdesátých let musela být mimo jiné pěkná nuda. Aspoň soudě dle prvního britského "otevřeně homoerotického" filmu. Legenda britské gay cinemy, Derek Jarman, v něm pracuje prakticky pouze s estetikou mužského těla (viz. pětiminutový slow motion záběr nahého hrdiny, polévajícím se vědrem studené vody), přičemž na jakýkoli náznak děje či akce (a to ne erotické, nýbrž násilné) si musíte počkat až na vágní závěr. V určitém smyslu tedy (a tehdy) opravdu punkově přelomový snímek, po třiceti letech však spíš jen obrázkový katalog pohledných gayů, kteří půl druhé hodiny spoře odděni skotačí na pustém ostrově, klábosí latinsky a snaží se donutit chudáka Sebestiána, aby neprudil a podržel. Hodnocení se zříkám, pokud by vás však zajímalo, bylo by to někde mezi jednou až dvěma hvězdama. |
|
Dobrý ročník (2006)
|
24.10.2009 |
| |
Je pravda, že jsem na začátku k Dobrému ročníku přivoněl značně podezíravě. Velká jména u obsahem tak komorního filmu dělají dobrotu jen žřídkakdy. Navíc ten námět... Že on ten zavilý kapitalista nakonec prohlédne a uvědomí si, v čem spočívá skutečné štěstí, říkal jsem si s náramě ošklivým cynickým úšklebkem. Přesto si mě film po chvilce začal získávat a někdy v půlce jsem si najednou uvědomil, že se skoro proti své vůli velice příjemně bavím, i když se na plátně v zásadě nic neděje. Režisér, který ještě nedávno definoval filmový chaos svým Černým jestřábem, totiž nyní nesmírně zručně propůjčuje Dobrému ročníku unylou opojnost filozofie spjaté s pěstováním a pitím vína: formálně i příběhově jde o absolutně poklidný, navýsost odlehčený, velice odpočinkový a pozitivní filmový zážitek. Co na tom, že jste ten příběh už xkrát slyšeli a jeho moralitu odhadnete pět minut po úvodních titulcích? Nechte Ridleyho ať vám dokáže, že i cesta může být cíl. 80% P.S.: Za scénu, při které hraje píseň "How Can I Be Sure Of You" bych nejradši přidal pátou hvězdu, ale to by asi nebylo fér :-) Tak ji jenom tak připomínám... |
|
Vládci vesmíru (1987)
|
07.09.2009 |
| |
Prosím za prominutí, ale nemíním z nějaké pochybné nostalgie šetřit plagiát Hvězdných válek (které sami originalitou právě neoplývají), který je hloupý, nudný a vtipný jako umělá hmota. Fantasy, ve které se střetne hrdina s úctou nazývaný He-Man s protivnicí jménem Evil-Lyn, může být buďto nepředstavitelně zábavné nebo nekonečně dementní a nesledovatelné. Přes veškerou dobrou vůli jsem ve Vládcích vesmíru neobjevil ani zrnko sebeironie a jen několik málo scén, které mě pobavily svou upřímnou blbostí . Co se týče hereckých výkonů - kdyby bývali tvůrci svěřili jednotlivé party dřevěným loutkám v rukou zkušených vodičů, dostali by z nich dost pravděpodobně živelnější a přesvědčivější (rozumějte nějaké) herectví. Byli jste-li kdy na pochybách co je a jak vypadá takzvaný "kýč", prosím nehledejte dále. 10% |
|
Pařba ve Vegas (2009)
|
25.08.2009 |
| |
Komedii, ve které od začátku do konce souzníte s postavami, kde se nadsázka efektivně prolíná s věrohodně znějící historkou, kde naprostá většina humoru vychází z motivace postav a situací, ve kterých se ocitají, kde neznámí herci propůjčují svým postavám jedinečně vtipné charaktery, způsobem, jakým by to dokázala málokterá hollywoodská hvězda, komedii, jejíž příběh je vyprávěn vkusně a šíleně zároveň tak, že do sebe nakonec vše smysluplně zapadne... prostě, bych se výmáčkl - takovou komediim která mě rozesměje, pobaví, dojme a něco ve mě zanechá, takovou je dnes, přátelé, třeba hledat teleskopem. Díky pánům Lucasovi a Moorovi (scénář), Toddu Philipsovi a v neposlední řadě ústřední herecké trojici je na světě o jeden výše popsaný exponát více. Jděte a využijte ho.
P.S.: A ať vás ani nenapadne odejít před koncem titulků, holoto. Připravili byste se o zážitek odpovídající intenzitě pravého háku Mikea Tysona. You spin my head right round, right round, when you go down, when you go down town...
90% |
|
Hanebný pancharti (2009)
|
24.08.2009 |
| |
Tarantinovi nelze nezávidět. Celý život točí filmy, které ho podle všeho točit k smrti baví... a když ho k tomu nádavkem baví točit TAKHLE vydatné věci, není divu že se chlubí jedním z nejmohutnějších cult-followingů ze všech žijících režisérů. Hanebný pancharti (kreativci v distribuci si konečně dali práci a přišli s chytrým překladem) jsou snímkem pro všechny fanoušky jeho stylu, témat a trademarků; filmem pro všechny ty z nás, kteří za ty roky sledování Schindlerových seznamů a Pianistů nespočetněkrát zatoužili pustit k vodě své superego, vsáknout se skrz celuloid do filmové diegeze a pálit, mučit a ničit nácky, způsobem ze kterého by se jim samotným dělalo zle. Jak je u Tarantina zvykem, jsou Pancharti také cinefilským pamlskem - a nemyslím tím jen nespočet odkazů na před/válečné evropské kinematografie. No a především a hlavně - Hanebný pancharti jsou skvělý, zábavný a ó sou chytrý film, který vás rozesměje, rozpumpuje a rozpřemýšlí - když už o ničem jiném, tak o tom, kde sakra Tarantino bere tak úžasné hračky - to jest herce. Michael Fassbender je novým přírustkem do mé sbírky oblíbených britskch postaviček, Mélanie Laurent dosavadním symbolickým vrcholem Tarantinova pantheonu osudových filmových krásek a Christoph Waltz je děsivý, strašlivý a strašidelně talentovaný pan herec. Bylo-li tak pro mě ve filmu něco mírným zklamáním, pak asi to, jak nevýrazně oproti nim působilo samotné komando panchartů. 90% ale rozhodně si neodpustím: "Au revoir, Shosanna!" |
|
Samá chvála (2004)
|
15.08.2009 |
| |
Tenhle komentář začnu velice nekorektně a neprofesionálně: (ne, že by se tady na něco takového hrálo, eh? :) Fakt, že je tahle slátanina hodnocená lépe (tj. zde na csfd) než v relativně podobném žánru a prostředí odehrávající se Royal Tenenbaums je dle mého názoru dostatečně kategorický důkaz o lidské... přirozenosti (ano, chtěl jsem použít jiné slovo). Jednotliví rodiní příslušníci jsou buďto příšernými karikaturami (němá rodina Alice, Skipovi nevyhovaní spratci), neslanými, nemastnými mátohami (Daniel Hanka Azaria, bohužel i Katie mé milé Zooey Deschanel, kvůli které jsem se k filmu dostal) či přehrávajícími (navíc opravdu špatně) hysterkami (Alice, Lucy). To celé samo o sobě však ještě není nic, ve srovnání s bezradností a nanicovatostí scénáře (SPOILER: jehož pointou je zřejmě smíření excentrické rodiny způsobem deus ex machina a jehož jediným zvratem je závěrečná VHSka od vychcaného rodiného dědy) a neschopností režiséra a herců přinutit nás soucítit s kteroukoli postavou - natož se jejím osudem bavit. Nepochopení, zvednuté obočí, bezradnost a nechuť. 20% |
|
Příběh rytíře (2001)
|
13.08.2009 |
| |
Vynikající pocta romantické představě rytířství v rozkošně (post)moderním stylu. Záměrně nepíšu středověku, o žádném náznaku historické věrnosti se zde mluvit nedá - ale to přece ani v díle Waltera Scota či Artušovských legendách. Zde prostě tvůrci romantickou nadsázku těchto legend posunuli ještě o trochu dál (i tím, že vytvořili dle mého názoru vhodnou paralelu rytířství a rockové hudby) a výsledný efekt může být urážející snad jen pro malou skupinku škrobených, úzkoprsých historiků či spíše pro daleko početnější skupinu lidí, kteří si na takové historiky hrají. Dost dobře nechápu, co tady všichni sáhodlouze blouzní o Queenech, když od nich ve filmu zazní jedna píseň (i když uznávám, že při úvodní We will rocku you jsem se ještě i já cítil nesvůj). Scéna, kterou si mě film definitivně získal byla shodou okolností veskrze nerytířská a absoulutně nastylizovaná - je to ona taneční scéna, ve které se středověký tanec pomalinku mění v rockové dovádění na Bowieho Golden Years www.youtube.com/watch. Mňam. Co se týče hereckých výkonů... Mám jen slova chvály. Heath Ledger je v roli mladého nerozvážného rytíře s rockovým srdcem špičkový castingový tah a Heath už tehdy dokazoval, že je na prvním místě herec a teprve potom hvězda. Mark Addy a Alan Tudyk jako Roland a Wat jsou tak dobří přátelé na život a na smrt, jaké si jen můžete přát, Paul Bettany je intenzivní a vynikající... A dámy (jak by tu jen mohly chybět) jsou krásné jak se do takového příběhu sakra patří. Jenom jsem se divil, že se nikdo neujal půvabné kovářky Laury Fraser. Vřelé dík Brianovi za tenhle vtipný (zmiňoval jsem se o tom jak je tenhle film vtipný? ten je vám tak vtipný :-P), zábavný a originální filmový zážitek. 80% |
|
Proroctví (2009)
|
10.08.2009 |
| |
Kdybych tak jen věděl, co se z Proroctví vyklube, velice obezřetně bych se mu vyhl obloukem. Troška toho know-how by se mi tehdy hodila. Pro mě je už pozdě, vy ostatní však slyšte: Vydáte-li se na tento film do kina, hrozí vám nemalé nebezpečí. Ve filmu hraje Nicholas Cage. Je poměrně hloupý ( platí pro film). Je dosti nudný (platí pro oba). Obsahuje plus mínus dvě tři scény, které vás vytrhnou ze série mikrospánků (nepočítaje povedený, jiným filmem zavánějící hororový úvod). Budou vás možná rozčilovat velice kostrbatě a papírově působícími dialogy (pokud jste jako já typ, který si na jejich kvalitu potrpí tak rozhodně). A na konci vás překvapí (možná příjemně) velice nehollywoodský konec. Tak. To by bylo. Jestli se chcete přesvědčit, jestli je moje proroctví směrodatné, směle do toho. Za sebe radím, abyste své peníze (čas) investovali lépe. 30% |
|
Piráti na vlnách (2009)
|
07.08.2009 |
| |
Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% |
|
Harry Potter a Princ dvojí krve (2009)
|
03.08.2009 |
| |
Těma třema hvězdama novému Potterovi trochu křivdím, ale co naplat, když se na to dívám kolem a kolem, jde o nejslabší díl série. Jako obvykle jde o vizuální pamlsek, ochucený o účiný humor a opírající se o kvalitní literární předlohu a nadupadné herecké obsazení (absenci Oldmana velice uspokojivě nahradil vynikající Jim Broadbent). Docela dost jsem se těšil na ohlášené Yatesovo zaměření na studentské vztahy v Bradavicích a právě tady to nový Potter asi nejvíc projíždí. Herečka Ginny, Bonnie Wright, bohužel ve velké míře naplnila mé obavy stran herecké dřevěnosti a její románek s Harrym postrádá jakoukoli chemii. Když k tomu uvážíme, že kromě závěrečných scén v Bradavicích ve filmu chybí akce (akční vsuvky útoku na Londýn a Doupě, vybočující z tradice věrnosti knižní předloze - osobně nic nenamítám - v tomto směru příliš nezachrání), znamená to poměrně špatné zprávy pro dynamiku vyprávění. I když hodnotím "jenom třema" (=relativně dobrý film), nezdráhám se vás na film poslat do kina. Pořád má co nabídnout. 60% |
|
True Blood: Pravá krev (2008)
|
06.07.2009 |
| |
Hm. A´t se propadnu jestli vím, za co si ode mě True Blood zaslouží čtyři hvězdy. Ale tak nějak mi tam sedí víc než tři... Pojďme je zkusit najít: jednu za Laffayeta a Sama, mé dvě oblíbené postavy (a to, že úspěšnost seriálů stojí a padá s kvalitou postav je stará známá věc). Jednu za pěkné servírky z Merlotte's (Lynn Collins a Lizzy Caplan především). Jednu za celkovou kvalitu a poctivost producentů a tu čtvrtou, nejslabší za práci scénáristů, která sice většinou není bůhví jaká (dost možná proto, že jim svazuje ruky předloha), ale která naštěstí dokáže vyplodit slušné dialogy, šťavnaté cliffhangery a vůbec mě vtáhnout do příběhu natolik, že si každé pondělí s nemalou radostí vzpomenu, že vyšel nový díl a jdu se mu podívat na kloub... Problém mám docela s ústředním duem Sookie - Bill, jejichž osudy jsou mi většinou u šípku, dost pravděpodobně proto, že mi zkrátka nejsou dost sympatičtí jejich představitelé (a taky mě dost ser...eeee... štve ten jejich jižanský přízvuk). Mno, zkrátka na to, že by měli seriál táhnout je to dost velká slabota. Takže tak - víc gore scén, víc hororu, víc krve a sexu, prosím pěkně. 70% |
|
|
