Moje oblíbené seriály

• Monty Pythonův létající cirkus (TV seriál) (1969) Svůj stý komentář jsem si schovával právě pro Létající dirkus, který je pro mě personifikací geniality, toho nejlepšího ze společenské a politické satiry, parodie a komedie, kategorický důkaz britského smyslu pro humor. Pane Chapmane, Cleese, Idle, Jonesi, Paline i vy mistře Gilliame, poklona až k zemi, pero mého klobouku zametá prach z vaší cesty. Nalijme si čistého vína - některé skeče jsou slabší až slabé, Gilliamovi animace jakkoliv originální a fantastické někdy štvou, jelikož přerušují náš oblíbený skeč. V osledpujícím světle té naprosté většiny šílených (ve smyslu nepřekonatelných) skečů, scének a gagů a charizmatu, který ze všech pěti hrajících Pythonů (zj. Cleese, Palina a Idlea) přímo tryská se tyto výtky ztrácejí jako nepodstatné hnidopišství nějakého obzvláště protivného rýpala. Čím byli Beatles pro britskou hudbu, tím je skupina Monty Python a jejich Létající cirkus pro britský humor. 100%

• Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990) Uvařte si silnou černou kávu, připravte si spoustu višňových koláčů, hoďte se do gala (pánové tmavé obleky s vázankou a béžové baloňáky), půjčte si všech třicet dílů seriálu a na víkend si nedělejte žádné plány. Vydáte se do tichého, poklidného světa, kde nádherně voní vznešené Douglasovi jedle, kde žijí poslední muži se srdcem na pravém místě a krásné, osobité dívky, kde každý skrývá své vlastní tajemství a kam spolu s vámi míří speciální agent Dale Cooper, aby přišel na kloub záhadě tak temné a děsivé, že z toho ještě dlouho budete mít těžké spaní. Thriller se potkává s bláznivou komedií, zamilovaná scéna je následována tajuplnou mystickou vizí. Twin Peaks je průsečík žánrů a forem, je to komplexní velký příběh kroutící se jako neposlušná nit, na nějž jsou citlivě napojeny příběhy menší, aby se tu víc, tu méně přidali k vytváření hlavní detektivní linie, hlavně ale aby sami o sobě pobavili, dojmuli... Celý dojem hluboce podkreslují Badalementiho originální mysticky-jazzové hudební motivy a opakující se symboly, které se vám velice brzo dostanou pod kůži a i vy budete vědět, že "sovy, nejsou čím se zdají být"... Nejsilnější stránkou seriálu jsou samotné postavy, charizmatické ve své jedinečnosti a nepochybuji, že si stejně jako já zamilujete šerifa Harryho, tajemného Hawka, přitroublého Andyho a jeho malou, pomalou Peggy , krásné servírky Shelly a Normu, živočišnou Audrey, rozervanou dvojici Donnu a Jamese, podrazáckého Bena Horna, tajemnou Annie a samozřejmě Dalea Coopera, nejcharizmatičtějšího agenta v dějinách pohyblivých obrázků. A jakkoliv je zakončení posledního dílu geniální, David by za něj zasloužil kopanec do řitě. To je ode mě vše. Za celý personál hotelu Great Northern přeji příjemnou zábavu! 100%

• Městečko South Park (TV seriál) (1997) Smekám pane Parker, pane Stone... Jste sprostí až to praští, dovedu si představit, že vás hodně lidí nesnáší a co víc, být ortodoxní křesťan, Žid, muslim, prakticky kdokoli kdo je v něčem ortodoxní, beru do ruky bouchačku a jdu vás odpravit... Právě proto vás obdivuju, že si do vaši satiry nenecháte od nikoho kecat a stejným mertem si děláte srandu ze všeho, z čeho si alespoň trochu srandu dělat jde...Některé díly jsou i pro mě trochu moc, ale stále si stojím za tím, že jde o jeden z nejvtipnějších a nejvlivnějších seriálů všech dob. Při vytrvalém sledování se začnou pěkně vybarvovat i mnozí ze vzdálnivě nedůležitých charakterů, z žáků například Tweek, Token, Wendy či krazy kriplíci Jimmy a Timmy z dospělých pak pan Garrison, Stanův taťka Randy, výchovný poradce MacKee nebo rapující mentor Chef, se svou všudypřítomnou kuchařskou čepicí a nápomocnou povahou... Kapitolou samou o sobě je potom Butters, který se z třetiřadé postavy, jenž většinu prvních třech řad mlčela v pozadí, vyšvihl do takových výšin popularity, že konkuroval samotnému tlustoprdovi, Ericu Cartmanovi. Poté co jsem - teď už několikrát - zhlédl všech dvanáct (ta poslední je nekompletní) sérií, musím se uklonit ještě hlouběji. Vskutku, tohle dílko už překračuje hranice televizní zábavy... - o čemž svědčí i sbírka filozofických essejí s názvem South Park: Bigger, longer and more penetrating. 100%

• Machři a šprti (TV seriál) (1999) Seriál mého srdce... Trochu se mi ho chce přirovnat k zážitku z Almost Famous, ale Freaks and Geeks jdou svou délkou ještě o něco dál a zažírají se pod kůži, do masa. Na "vině" je hlavně opravdu skvělá práce tvůrců, kteří každý díl scénáristicky vymazlily, vybavily dokonalým (a na seriál tohoto ražení honosně drahým) soundtrackem - The Who, Deep Purple, Cream, Grateful Death, Rush, ... - a hlavně - neuvěřitelně obsadily. Právě za casting obdržel seriál Emmy. Zamiloval jsem si všechny charaktery - mimoňské Geeky, v čele s "pizizubým Billem" Martina Starra, beze zbytku všechny Freaky - frajírkovského rebela bez příčiny Daniela, ultra cynického Kena, dobráckého Nicka (s tváří Marshalla z How I met your mother) i poněkud nestabilní, ale v jádru křehkou Kim. I tak pro mě ale srdcem seriálu zůstává Lindsay, Lindsay ve své neodolatelné ošoupané zelené armádní bundě, záplavou hnědých vlasů a tváří a povahou ztělesňující mou vysněnou dívku, kterou jsem nikdy nepotkal (už jo)... Konec posledního, osmnáctého dílu jsem vnitřně obrečel, protože jakkoliv je strašné, že už se na McKinley High nikdy nepodívám, je díl Discos and Dragons ze všech vůbec nejlepší a uzavírá celou sérii velkolepým stylem. 100%

• Rodina Sopránů (TV seriál) (1999) Beton. James Gandolfini spolu s mnoha neskutečně talentovanými herci pod taktovkou mnoha výjimečných režisérů v čele s tvůrcem seriálu, Davidem Chasem, vytvořili pomník, který bude jednou pro vždy připomínat filmovým a televizním kritikům a teoretikům, že televize není ve srovnání s filmem podřadným médiem, ale naopak disponuje možnostmi, které film nemá a nikdy mít nebude. To, že The Sopranos z fleku neprohlásím za nejlepší seriál všech dob můžu vysvětlit prakticky jen mou léty nabytou opatrností a nikterak velkými sympatiemi k mafiánskému žánru jako takovém. The Sopranos jsou ovšem mnohem víc, než jen další mafiánskou historkou, roztáhnutou na desítky a desítky hodin. Jsou epickou freskou, portrétem dnešní americké rodiny, sondou do několika oblastí sociální problematiky, jsou inteligentní zábavou na dlouhé večery, jsou k dokonalosti dovedeným souborem jedinečných postav. Zde je pět z mých nemilejších, i když nelze než nezamilovat si všechny ostatní, do jednoho nezapomenutelné... 5. :Johnny "Sack" Sacramoni . Kdo z vás si aspoň na chvilku nepřál, aby byl Bossem, o kterém seriál vypráví on? Aspoň na chvíli. Naprosto důstojný Tonyho protihráč a přítel v jedné osobě. 4.: Livia Soprano. TAK dokonalá postava. Herecký minimalismus dovedený do naprosté dokonalosti. Tonyho nenáviděná, milovaná matka byla mou druhou nejmilejší postavou, dokud byla na scéně. Z dlouhodobější hlediska ji však předběhli ještě tihle dva. 3.:Corrado "Junior" Soprano. Možná vůbec nejnezapomenutelnější role seriálu. Od první chvilky, kdy se ozval jeho bass a zpoza obřích černých brýlí zajiskřily oči to byl můj hrdina. Nutno dodat, čím byl senilnější, tím byl lepší a víc mě dojímal. 2.: Carmela Soprano. Jistě, všichni víme, že to byla JEHO show. Ale to, co předvedla Edie Falco za těch šest (a půl) sezón na televizní obrazovce Galdolfiniho portrét dostihuje snad ve všech ohledech. Ultimátní zobrazení Matky a Manželky, Ženy, kterou by chtěl (měl by chtít) po svém boku každý muž. Ne-za-po-me-nu-te-ná. 1.: Anthony "Tony" Soprano. Jak říká jeden můj oblíbený pisálek: "Nuff´said." Takže tak. Prosím o prominutí všechny ostatní esa seriálu - problematického Christophera, stabilního Silvia, infantilního Paulieho, ujetého Ralphieho a ambiciózního Richieho, dobráckého Bobbyho, Pussyho a holky - valleygirl Adrianu, nesnesitelnou Janice nebo pragmatickou Ro. Jo a chcete někdo debatovat o nejlepším ukončení série v televizní historii? Ta scéna podkreslená sklatbou Don´t stop believing trumfne cokoli, s čím příjdete. http://www.youtube.com/watch?v=rnT7nYbCSvM. Střih. A tma. Nezapomenu... 100%

• Father Ted (TV seriál) (1995) První svojská show Grahama Linehama, jehož komediální rukopis je tady čitelný stejně dobře jako v případě IT Crowd či první (jednoznačně nejlepší) série Black Books. Irský původ autora je tady akcentovaný nejen ústřední mužskou postavou (jak Bernard z BB tak Roy z IT jsou, stejně jako jejich představitelé Irové jak polena), ale je dějově na jednom z malých irských ostrovů situován... Chemie ústřední dvojice je vynikající, Teda i Dougala si oblíbíte stejně rychle jako Bernarda a Mannyho či Roye a Mosse. Píšu dvojice, jelikož šílený otec Jack sice občas něco rozzuřeně zamumlá, resp. majzne nejbližšího nebožáka něčím tvrdým po hlavě, ale většinu času pouze spí v ústraní, sníc své sny o brandy a jeptiškách. A - stejně jako v BB a IT je nejspíš nejslabším článkem castingu žena - paní Doylová je příliš zapomenutelná postava, na to, aby vedle ostatních něčím zaujala. Ovšem, k seriálu jako celku - špičková zábava, jenž lehce snese srovnání i s Fawlty Towers. Ať žije irský humor. 90%

• Přátelé (TV seriál) (1994) Plně si uvědomuju, na čem je založený humor tohohle seriálu, vím, že prakticky všechny vtipné scénky jsou samoúčelné, motivované čistě kompozičně, že se i "vzdělaní" Ross s Chandlerem chovají dost často jako úplně stejní zabedněnci jako Joey (který by opravdu v normálním světě nepřežil), vím, že do chytrosti geniálností typu Monty Pythonů či Atkinsnova Black Adderu mají na hony daleko......... Viděljsemtovšechnotamazpátkynejmíňpětkrát..ufff a je to venku. Ne, tohle je prostě ideální odpočinková záležitost, kdy opravdu můžete hodit logiku a racio za hlavu a vžít se do světa (třebaže umělého) přátelství a pohody. To je taky vše co Přátelé nabízejí- odpočinek a nenáročnou zábavu (kterou zajišťují především Ross a Chandler)-nic víc, ale ani o ždibec míň. Howgh! 100%

• Hotýlek (TV seriál) (1975) Ani ne tak nutností, jako spíš hodně velko výhodou je při sledování Fawlty Towers znát nezaměnitelnou společenskou strukturu a atmosféru Británie (a ještě konkrétněji konzervativní jihozápadní Anglie) 70. let. Bez toho je pochopení mnoha odkazů, narážek či vůbec motivaci jednání postav v mnoha případech obtížné až nemožné. Zažraná mezitřídní rivalita, thatcherismus, klasický britský konzervatismus, to je jenom pár ze společenských fenoménů, na jejichž znalosti pochopení Cleesova díla stojí a padá. Když říkám Cleesova díla, zapomínám sice trochu na spoluautorku, rovněž vynikající Connie Booth (v roli služebné Poly), ale jinak podtrhuju to, co je špičkou, zlatým hřebem a samozřejmou podstatou a duší celého díla, a to je mistr konverzační i situační komiky, John Cleese osobně. Jeho herecké kreace, záchvaty hysterie a ryze nebritský hulvátismus a netakt jsou prostě nepochopitelné. Vrchol série je pro mě jeho střet s německými klienty "hlavně nemluvte o válce..." Špička! P.S.: No a jistě, i za mě - vy malověrní, jež jste shlédli dabovaný Hotýlek a nepřišel vám vtipný, vězte - VEŠKERÁ chyba opravdu JE v naší těžkopádné (jakkoli krásné) češtině a v drzosti a neschopnosti zodpovědných lidí ... takže nepruďte a shánějte Fawlty Towers v původním znění, prosím... ;-) 100%

• Řím (TV seriál) (2005) Strhující série, kvalitou psaní a poctivostí produce suveréně převyšující všchny vysokorozpočtové seriály poslední doby. Mám příliš málo prostoru, abych zde mohl dostatečně vynachválit casting seriálu a herecké výkony či brilantní scénáristickou práci, pro mě naprosto ideálně balancuící historická fakta s barvitou, "nedosažitelně vzdálenou" dobu zlidšťující a příbližující fabulací (jako náznak příkladu toho, co tím myslím, pomněte nástěné malby Římanů s masivními penisy :-)). Rozhodnutí tvůrců neutopit masivní stomiliónový rozpočet za několik digitálně velkolepých scén, ale soustředit se na komorní (o to více poctivou a úchvatnou) dramatizaci osudů několika klíčových postav oné slavné doby, kvituju s maximálním uznáním, stejně jako nápad suplovat vznešenou latinu alespoň čistou britskou RP angličtinou. Za sebe tedy vztyčený prostředníček Schofieldovi a Burrowsovi z Prison Breaku trosečníkům z Lostu i hrdinům z Hrdinů... já se klaním majestátnímu Juliu Cesarovi, Marku Antoniovi, Cicerovi, Brutovi, Luciu Verinovi, Titu Pulovi a vůbec celému tvůrčímu týmu seriálu Řím. 90%

• Kancl (TV seriál) (2001) Trapnost je zlatý důl aneb miliónový námět v podání Gerveaise a Merchanta. Je strašně osvěžující pozorovat, jak dokumetární forma (a fakt, že jde o pseudodokument) ovlivňuje klasický britcom. Jako všechny série, i The Office staví zejména na charakterech. Zde musíme samozřejmě zmínit Davida Brenta - parodii na moderního, neortodoxního managera a zároveň tragického epigona komiků jako John Cleese či Spike Mulligan. V angličtině je pro něj naprosto přesně padnoucí termín - prick. Hned za ním vystupuje jeho asistent, velkolepý anální horelezec a ještě věší idiot (pokud je to vůbec možné), Garreth, který by byl opravdu k nevydržení, kdyby jeho degenerující vystupování aspoň částečně nevyvažovala dvojice Dawn a Tim, kteří představujou jediné racionální, "normální" tvory na pracovišti. Kromě Gervaiste, který ve své děsivé roli vskutku exceluje (i když musím přiznat, že mě jeho umělý úsměv na úplném konci pomalu přestával bavit - a jsem tím pádem rád, že Vánočním speciálem příběh uzavřeli), mě nejvíc nadchl dokonale obyčejný Martin Freeman. Podepisuju přítomné ódy, s plným hodnocením si nejsem jistý a proto počkám, až si to projedu podruhé... 28.5.08 Projel jsem pár dílů. Porovnal s několika novějšími britskými sériemi. Kancl zraje! 90%