Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (46)

plakát

Cizí oběd (2013) 

Špatný vlak vás může dovézt na správné nádraží - a někdy ve správném kině skončíte na špatném filmu.

plakát

Nymfomanka, část II. (2013) 

Nymfomanka je propagovaná jako film, který se dráždivě a provokativně dotýká erotiky a (filmového) umění. Nakonec však tato prostinká a upatlaná mozaika (erotických?) historek, která je vyšperkovaná posbíranými odkazy směrem k výtvarnému umění, k literatuře (k umění románu), hudbě, Freudovi a samozřejmě k filmu, působí jen jako negativní otisk nejnovějšího díla Trierova generačního souputníka, Giuseppe Tornatoreho. Trier totiž stejně jako Tornatore upadl do pasti midcultu. A midcult, tak jak jej vysvětluje Umberto Eco, k oběma filmům sedne jako prdel na hrnec. Oba zmíněné filmy, v jejichž centru je sběratelství a řád, se ještě jakoby mimoděk snaží vřadit do Ecových katalogů "dějin krásy" (Nejvyšší nabídka) nebo naopak do "dějin ošklivosti" (Nymfomanka). "Ošklivá" Nymfomanka si zaslouží uznání alespoň za to, že je chvílemi zábavná, i když výsledek je jen "třením poštěváčku o knižní vazbu", který nevyniká nad jiné filmy pro ženy (Stmívání) a o ženách (Vlhká místa). I tak Nymfomanka část publika (a není tím nutně míněna ženská polovina obecenstva) bezpochyby dokonale uspokojí.

plakát

Zorro vítězí (1937) 

Jen mimochodem - tento takřka čtyřhodinový opus byl v českých kinech uváděn na přelomu 30. a 40. let jako dvoudílný film a Zorro vítězí navazuje na snímek Zorro Tajemný mstitel. Velmi kvalitativně nevyrovnané dílo vydatně využívá westernových propriet - včetně tklivé písně při jízdě na koni. Pokud se ještě něčeho v Zorrovi nabízí opravdu plnými hrstmi, rozhodně ne řemeslného a vypravěčského umu, to však vynahrazuje pouťová atraktivita, od které se v našem prostředí svého času odvíjel její podivuhodný "kultovní statut".

plakát

Felch in Flat (2009) (amatérský film) 

Filmový kroužek při Domě osvěty v Třešti natočil barevný film o masopustní veselici v Mrákotíně. Pracovníci domu osvěty ho budou promítat v obcích při zájezdech s filmem. A další plány kroužku? Zaměří se na natáčení snímků z umělecké výroby na Třešťsku, na pracovní úsilí družstevníků ve žních a jiných špičkových pracích a chce vytvořit film z oslav 600 let trvání Třeště. Tyto snímky se současně stanou dokumentem o budování socialismu v okrese.

plakát

Hunger Games (2012) 

Reality show se čtyřiadvaceti (ne)dobrovolníky odkazuje k báji o Minotaurovi (podle jedné verze mu bylo každoročně obětováno sedm panen a sedm mladíků). Na rozdíl od zminěného mýtu je u Hunger Games posun nejen číselný - show každý rok nechává jednoho účastníka vyhrát (přežít)... Analogie s antikou se dále promítá do využívání vizuálních motivů inspirovaných fašizoidní estetikou, architekturou, kostýmy a propagandou, kde se třicátá léta prolnula v křiklavou přebujelost let osmdesátých. Labyrintu fungování reality show a bloudění světem médií, manipulace, pokrytectví, lidskými rozhodnutími a mocí se filmaři dotkli jen okrajově a výsledkem je (snad až příliš) přímočarý příběh hrdinky Katniss.

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011) 

Harry Potter, prezentovaný jako událost roku 2011, bezpochyby událostí roku je, ovšem pouze společenského rázu. Vnímáme-li uvedení filmu pouze jako závěrečný slavnostní ceremoniál, kterým vyvrcholilo letité čekání, kdy (zvlášť pro skalní fanoušky) vše skončilo 14.7.2011, pak jako aktu mu nelze nic vytknout. Film bez této přídavné hodnoty je však možná nejsvižnější z posledních tří uvedených filmů, ale je to taky jediný klad Relikvií smrti 2. Výraznější zážitek než film vzniklý pod oficiální záštitou autorky a studia nabízí skromnější fanouškovská (a navíc muzikálová!) adaptace - A Very Potter Musical.

plakát

Inspirace (1949) 

Inspirace Karla Zemana, barevný film z roku 1949, má úplně jiný šmrnc na 8mm černobílé němé kopii. Zvlášť když je promítnutá společně s náhodně puštěným hudebním podkresem Pink Floyd ze starého cívkového magnetofonu. Pohled muže z okna do déště při čekání na inspiraci se pak proměňuje v surreálný halucinační trip, jemuž se máloco vyrovná. K dokonalosti zážitku chyběly snad jen měkké drogy.

plakát

Pan Prokouk akrobat (1959) 

Film Pan Prokouk akrobatem v sedmdesátých letech vydaly Filmové laboratoře-Barrandov jako jeden z mnoha černobílých němých 8mm filmů pro domácí promítání. Změna z klasického formátu na úzký, experimentování s vizuální podobou filmu - tedy s přeměnou z barevného filmu v černobílý - má svůj vliv na divácký zážitek a snímek tak získává nečekaně jinou atmosféru, ke které napomáhá i záměna prostředí kina s jiným prostorem. Diverzitu vnímání navíc rozšiřuje možnost pustit si ke krátkému filmu doprovodnou hudbu podle svého uvážení anebo zůstat u vrčení malé promítačky... Pokud Pan Prokouk černobílým zpracováním působí jako trochu "jiná" emocionální zkušenost, pak z hlediska příběhu se vlastně nic nemění a stále máme před sebou dadaistickou hříčku určenou (nejen) pro dětské publikum.

Ovládací panel
9 bodů