Gargandi snilld neboli Screaming Masterpiece je velice zajimavý dokumentární film o Islandské hudební scéně. Objevují se zde ve formě rozhovorů a ukázek z koncertů takové veličiny hudebního nebe jako Björk, Sigur Rós, Múm, Mugison a mnoho dalších pro nás úplně neznámých islandských kapel. Vřele doporučuji.
Precizní skládačka s výbornými hereckými výkony. Škoda jen, že se dá celkem snadno uhádnout pointa(y) už téměř v polovině filmu. Sice jsem byl od té doby stále zvědav, zda mě bratři Nolanové jěště něčím překvapí a naštěstí ano. Sice jen v maličkostech, ale i ty potěší. Kdybych neuhádl pointu, tak bych určitě sáhnul po 5*. Takhle to bude za silné 4*.
Mám jedinou výtku k této jinak celkem slušné gangsterce a tou je hudba. Morricone neMorricone, mně prostě vůbec nesedla. Přišla mi chvílemi hodně patetická a často vhodně nekorespondovala s tím co se děje ve filmu. Proto dám celkově o jednu hvězdičku méně. Komu hudba nevadila, tak ať si jednu hvězdičku klidně přidá... Finito.
Klady M:III: Philip Seymour Hoffman jako prvotřídní zleják, hudba, začátek, občas chtěně vtipné (tím neříkám, že ten film má nadhled - má jen takové záblesky, ale celkově se to tváří smrtelně vážně)
-----
Zápory M:III: strašně dlouhé, nepřehledné akční scény, trapné dialogy (co proboha měl znamenat ten monolog jednoho z členů v HQ o Anti-bohu ["Anti-God"]??), často nechtěně vtipné.
Celkově je pro mně M:III zklamáním, zvlášť když jsem byl naťešený nadšenými reakcemi zde...
Jako kratký film by to bylo skvělé. Zůstalo by z toho jen to dobré, originální námět, šílená kamera a střih, industriální hudba a jako třešnička na dortu Švankmajerovská animace. Bohužel to není kraťas a proto mě po první půlce začala nudit tvůrcova kovová onanie. Myslel jsem, že Tetsuo je z těch filmů, které buď vychvalujete do nebes nebo zatracujete. Takže největší překvapení pro mě je, že mě to vlastně nudilo, což je ještě horší. Dvě hvězdičky dávám jen za námět a technické zpracování.
Tenhle film mně opravdu dostal. Stephen Gaghan nám připravil po Trafficu další slušnou nálož. Že politika, obchod s ropou a americké zájmy (nejenom) na blízkém východě jsou špína a nic jiného všichni víme. Gaghan nám ale ukazuje, co se za onou 'špínou' skrývá, a jaké důsledky to má na všechny zůčastněné i na obyčejné lidi. Ropa, Dolary a Amerika to je svatá trojice dnešního světa a tuto smutnou skutečnost nám předvádí i Syriana. PS: je lepší na to jít jako na dokument, než očekávat klasicky vystavěný hraný film. Od tohoto filmu neočekávejte, že se budete bavit, spíše se připravte na to, že zapojíte to co všichni máme mezi ušima ;-) Good night and good luck! ;-)
Na Virgin Suicide jsem se těšil především proto, že je to první film Sofie Coppola, jejíž Lost In Translation považuji za jeden z nejlepších filmů roku 2003. A mé vysoké očekávání se naplnilo. Virgin Suicide staví především na melancholicky zasněné náladě, atmosféře, která je prostoupena všemi aspekty filmu, jak v obrazovém ztvárnění, v hereckých výkonech, tak především v hudbě francouzkých Air. Jde o retrospektivní vyprávění příběhu pěti sester Lisbonových, které jsou svazováni přísnými pravidly chování a různými zákazy ze strany svých rodičů, především své matky, jež jsou tak dohnáni, jak originální název napovídá, k sebevraždě. Film je vyprávěn pohledem chlapců, jejich spolužáků, kteří je obdivují a jsou do nich zamilovaní. Ale jak jeden z nich říká "My jsme o nich nevěděli nic a ony o nás všechno" vystihuje vztah mezi nimi, kdy přes všechnu jejich snahu jim nedokáží pomoci. Vynikající herecké výkony předvádí především Kirsten Dunst jako 15ti letá Lux, Josh Harnett jako playboy Trip (ten se mi líbil už ve Fakultě) a pak také duo rodičů James Woods a Kathleen Turner, která velmi přesvědčivě zahrála ledově chladnou matku. 4 1/2 *
Nejlepší "sci-fi" za poslední roky. Code 46 bych zařadil vedle Lost Translation a Ethernal Sunshine of the Spotless Mind. Hlavně svou krásnou, lehce posmutnělou atmosmérou, na které má velkou zásluhu výborná kamera a především hudba. Nádhera. K tomu si přičtěte výtečné herce Tima Robbinse a Samanthu Morton v netradiční lovestory pod režijní taktovkou Michaela Winterbottoma a vyjde vám film, který vás naprosto dostane svou lehkostí, s kterou předkládá vážná a možná za pár let aktuální témata. Nezaručuji, že se vám bude líbit, ale pro mě je to další srdcovka spolu s výše zmiňovanými filmy.
Zhruba do poloviny je to docela slušná komedie s přesvědčivým Hanksem, jehož silný přízvuk a lámaná angličtina je kouzelná. Přehlížím to, že se za dobu pár týdnů naučí jakžtakž anglicky z turistických průvodců. V druhé polovině už to jde s kvalitou z kopce jež vyvrcholí "vyprávěním o hrdinovi", to je vrchol ubohosti. No nic. Čekal jsem, že se budu bavit o trochu lépe, ale i tak jsou to zasloužené *** Nebýt Hankse, tak je to bída. Promiň, Stevene.
Na tomto snímku je nejhodnotnější jeho námět, bohužel scénář je šíleně rozvleklý se spoustou hluchých míst. Dost často jsem se tedy nudil. Též mi vadil hlavní hrdina Tashi, který pořád vypadal, že neumí do pěti počítat. Proto dávám pouhé 2*. O to víc si cením filmů jako Hymalaya, Pohár nebo ještě Travellers and Magicians. U Samsary to nezachrání ani celkem dobrá kamera.
Nick Park nebo vlastně Wallace nám opět předvedli další erupci svých šílených vynálezů, při kterých vám smíchy vyskočí bránice z těla. Nesmí samozřejmě chybět ani odkazy na slavné filmy či hlášky. Vskutku geniální grotesky! A tak se mi chce říct už jen jediné: "I want more, MORE!"
I když jsem se pěkně bavil, tak na knižní trilogii o čtyřech dílech to opravdu nemá, a proto NEPROPADEJTE PANICE!. Ale pořád je to nadprůměrná inteligentní zábava. Jediné co bylo lepší než v knize byly DVEŘE! Aaaaaaaahhhhh.
Koncert Björk z jejího turné k albu Homogenic. Přesně takhle vypadal její koncert na open-air festivalu ET Jam na Džbánu v sobotu 13. června roku 1998. Kdo tam byl tak ví :) Bosá Björk v bílých šatičkách s křidélky cupitající po pódiu nemá jako vždy chybu.
Film především o Zdeňku Svěrákovi jako tatínkovi Honzy Svěráka. Proto v tomto 'dokumentu' nenajdeme zmínky na všechny filmy Zdeňka Svěráka. Pro mně je to hlavně krásná a dojemná pocta tatínkovi od vlastního syna. Nemám co dodat.
Příběh na jedné straně o hledání jistoty nejen v lásce, ale i pravého životního prostoru (Annie - K.S.Thomas a Tom - R.Redford) a na straně druhé o nalezení ztracené důvěry v milovaného koně Pilgrima a též pošramocené sebedůvěry po tragické nehodě (Grace - S.Johansson). Dlouhá stopáž filmu je přímoúměrná vyprávěnému příběhu, který plyne zvolna stejně jako život na ranči. Největší devizou filmu jsou působivě natočené scény s koňmi, především pak ta závěrečná je opravdu mistrovská. Dále bych pak vyzdvihnul scénu tance mezi Annie a Tomem, která je plná napětí a skryté touhy. A čtrnáctiletá Grace v podání Scarlett Johansson? Ta je naprosto přesvědčivá a hlavně přirozená. Robert Redford znovu dokazuje, že je nejen výborný herec, ale i skvělý filmový vypravěč.
Dávám * za skvělého mentora Anthony "Bill" Hopkinse, * za překrásnou Claire "Susan" Forlani, * za Brada "Joe" Pitta a poslední * za smířlivou pozitivní atmosméru. Jen mohli v některých momentech ubrat na slzavosti. Je zajímavé, jak je Joe jako Smrt v těle člověka ze začátku jako dítě. Všechno je pro něj poprvé (arašídové máslo, první polibek). Až ke konci díky Billovi pochopí, že jeho sobectví (já chci Susan, je moje) může taky zraňovat. Takže bych Pittovi nevyčítal žádnou topornost, ta byla zcela na místě. Délka filmu mi přišla tak akorát. Mám totiž rád dlouhé filmy, stejně jako tlusté knížky - pokud jsou dobré :)
Pro mně překvapení roku 2004. Motorová pila potěšila :) The Man Comes Around od Johnyho Cashe rovněž. Vyšel jsem z kina s úsměvem od ucha k uchu. Bezchybná akční jízda.
Při sledování Nebe jsem si vzpomněl na Kim Ki-duka. O nějakém ději se dá mluvit jen v první půlce, potom už jde jen o přítomnost - o vzájemnou lásku. Posmutněle krásné.
Musím to vidět ještě jednou, pak myslím, že dám 5*. (To bude tím, že jsem to viděl poprvé až v TV s částečným dabingem - škoda - když Cate má tak krásný hlas ... proč dabing, ČT2?)
Tenkrát bych tomu dal 5*, dnes jen 4*. Rudolf Hrušínský dabující kung-fu Mistra nemá ale chybu! Nejvíc mne dostal dialog, kdy se bavili o černých ďáblech (= zlejácký ninjové z Japonska): -- Šli jsme za nimi, ale najednou zmizeli. -- Jako kdyz se propadnou do zeme. -- Kil Dong (aka Mstitel s píšťalou): ------ Vážně? -- To je hloupost. Všichni nemohli zmizet. -- Určitě se bál, takže měl ze strachu vidiny. -- Viděl jsem to ... Viděl jsem to na vlastní oči. --- Kil Dong: TO BY ZNAMENALO, ŽE OVLÁDAJÍ TAOISMUS!
Po Kristiánovi další film, kde se Nataša Gollová, Adina Mandlová a Oldřich Nový znovu potkali a dopadlo to opět VÝTEČNĚ! Slovy Vladimíra: "Miluji Vás".
Co si divák zapamatuje z tohoto filmu? Dokonalou kamerovou ekvilibristiku, která je někdy samoúčelná, ale efektní. A pak výtečné herecké výkony Jodie Foster, Kristen Stewart a samozřejmě Foresta Whitakera jako lupiče s dobrým srdcem. Velmi dobrý a napínavý thriller. Už se těším na Zodiac, kéž by Fincher nalezl formu ze Se7en!
Knižní předlohu neznám, z předchozích filmů HPčka jsem viděl jen jeden v TV, ale už nevím, jestli to byl první nebo druhý díl. Ohnivý pohár jsem viděl hezky v kině a v originále s titulkama a musím říct, že jsem se celkem hezky bavil a kupodivu jsem se ani moc neztracel v ději. Nejlepší část filmu je pro mně 'ples' pro svoji komediální lehkost. Dále mi bylo sympatické, že v tomto díle to mezi ústřední trojkou celkem skřípe. Akční scény byly slušné, jen mi hodně vadil nepřehledný a chvílemi zmatený střih. A závěr? Lord Voldemort trochu zklamal, tím myslím jeho ufonskou vizáž. Za to hlas Ralpha Fiennese byl už hodný správného zlejáka. A také nesmím zapomenout vyzdvihnout Alastora Moodyho, fakt sympaťák a nejvýraznější postava Ohnivého poháru. Suma sumárum 6/10.
Moje komentáře
Astronautova žena (1999)
s alternaivnim koncem by to bylo za 4* (http://www.youtube.com/watch?v=rMXjAuEc2EY)
Barbe-bleue (1901)
www.youtube.com/watch
Screaming Masterpiece (2005)
Gargandi snilld neboli Screaming Masterpiece je velice zajimavý dokumentární film o Islandské hudební scéně. Objevují se zde ve formě rozhovorů a ukázek z koncertů takové veličiny hudebního nebe jako Björk, Sigur Rós, Múm, Mugison a mnoho dalších pro nás úplně neznámých islandských kapel. Vřele doporučuji.
Spalovač mrtvol (1968)
Při vzpomínce na pana Kopfrkingla mi naskakuje husí kůže.
Dokonalý trik (2006)
Precizní skládačka s výbornými hereckými výkony. Škoda jen, že se dá celkem snadno uhádnout pointa(y) už téměř v polovině filmu. Sice jsem byl od té doby stále zvědav, zda mě bratři Nolanové jěště něčím překvapí a naštěstí ano. Sice jen v maličkostech, ale i ty potěší. Kdybych neuhádl pointu, tak bych určitě sáhnul po 5*. Takhle to bude za silné 4*.
21 gramů (2003)
Velmi bolestný zážitek. --- Cokoliv se vám přihodí, život jde dál ... nebo ne?
Let číslo 93 (2006)
Opravdu dost mě to vzalo, o to víc jsem rád, že jsem byl "jen" v kině ... realita musela být jěště mnohem děsivější.
Neúplatní (1987)
Mám jedinou výtku k této jinak celkem slušné gangsterce a tou je hudba. Morricone neMorricone, mně prostě vůbec nesedla. Přišla mi chvílemi hodně patetická a často vhodně nekorespondovala s tím co se děje ve filmu. Proto dám celkově o jednu hvězdičku méně. Komu hudba nevadila, tak ať si jednu hvězdičku klidně přidá... Finito.
Mission: Impossible III (2006)
Klady M:III: Philip Seymour Hoffman jako prvotřídní zleják, hudba, začátek, občas chtěně vtipné (tím neříkám, že ten film má nadhled - má jen takové záblesky, ale celkově se to tváří smrtelně vážně) ----- Zápory M:III: strašně dlouhé, nepřehledné akční scény, trapné dialogy (co proboha měl znamenat ten monolog jednoho z členů v HQ o Anti-bohu ["Anti-God"]??), často nechtěně vtipné. Celkově je pro mně M:III zklamáním, zvlášť když jsem byl naťešený nadšenými reakcemi zde...
Tetsuo (1988)
Jako kratký film by to bylo skvělé. Zůstalo by z toho jen to dobré, originální námět, šílená kamera a střih, industriální hudba a jako třešnička na dortu Švankmajerovská animace. Bohužel to není kraťas a proto mě po první půlce začala nudit tvůrcova kovová onanie. Myslel jsem, že Tetsuo je z těch filmů, které buď vychvalujete do nebes nebo zatracujete. Takže největší překvapení pro mě je, že mě to vlastně nudilo, což je ještě horší. Dvě hvězdičky dávám jen za námět a technické zpracování.
Syriana (2005)
Tenhle film mně opravdu dostal. Stephen Gaghan nám připravil po Trafficu další slušnou nálož. Že politika, obchod s ropou a americké zájmy (nejenom) na blízkém východě jsou špína a nic jiného všichni víme. Gaghan nám ale ukazuje, co se za onou 'špínou' skrývá, a jaké důsledky to má na všechny zůčastněné i na obyčejné lidi. Ropa, Dolary a Amerika to je svatá trojice dnešního světa a tuto smutnou skutečnost nám předvádí i Syriana. PS: je lepší na to jít jako na dokument, než očekávat klasicky vystavěný hraný film. Od tohoto filmu neočekávejte, že se budete bavit, spíše se připravte na to, že zapojíte to co všichni máme mezi ušima ;-) Good night and good luck! ;-)
Sunset Blvd. (1950)
Zapomenutý vybroušený diamant. Ostrý (satira), chladný (Norma Desmond) a přesto dokonalý (díky Billy).
Smrt panen (1999)
Na Virgin Suicide jsem se těšil především proto, že je to první film Sofie Coppola, jejíž Lost In Translation považuji za jeden z nejlepších filmů roku 2003. A mé vysoké očekávání se naplnilo. Virgin Suicide staví především na melancholicky zasněné náladě, atmosféře, která je prostoupena všemi aspekty filmu, jak v obrazovém ztvárnění, v hereckých výkonech, tak především v hudbě francouzkých Air. Jde o retrospektivní vyprávění příběhu pěti sester Lisbonových, které jsou svazováni přísnými pravidly chování a různými zákazy ze strany svých rodičů, především své matky, jež jsou tak dohnáni, jak originální název napovídá, k sebevraždě. Film je vyprávěn pohledem chlapců, jejich spolužáků, kteří je obdivují a jsou do nich zamilovaní. Ale jak jeden z nich říká "My jsme o nich nevěděli nic a ony o nás všechno" vystihuje vztah mezi nimi, kdy přes všechnu jejich snahu jim nedokáží pomoci. Vynikající herecké výkony předvádí především Kirsten Dunst jako 15ti letá Lux, Josh Harnett jako playboy Trip (ten se mi líbil už ve Fakultě) a pak také duo rodičů James Woods a Kathleen Turner, která velmi přesvědčivě zahrála ledově chladnou matku. 4 1/2 *
Kód 46 (2003)
Nejlepší "sci-fi" za poslední roky. Code 46 bych zařadil vedle Lost Translation a Ethernal Sunshine of the Spotless Mind. Hlavně svou krásnou, lehce posmutnělou atmosmérou, na které má velkou zásluhu výborná kamera a především hudba. Nádhera. K tomu si přičtěte výtečné herce Tima Robbinse a Samanthu Morton v netradiční lovestory pod režijní taktovkou Michaela Winterbottoma a vyjde vám film, který vás naprosto dostane svou lehkostí, s kterou předkládá vážná a možná za pár let aktuální témata. Nezaručuji, že se vám bude líbit, ale pro mě je to další srdcovka spolu s výše zmiňovanými filmy.
Terminál (2004)
Zhruba do poloviny je to docela slušná komedie s přesvědčivým Hanksem, jehož silný přízvuk a lámaná angličtina je kouzelná. Přehlížím to, že se za dobu pár týdnů naučí jakžtakž anglicky z turistických průvodců. V druhé polovině už to jde s kvalitou z kopce jež vyvrcholí "vyprávěním o hrdinovi", to je vrchol ubohosti. No nic. Čekal jsem, že se budu bavit o trochu lépe, ale i tak jsou to zasloužené *** Nebýt Hankse, tak je to bída. Promiň, Stevene.
Samsara (2001)
Na tomto snímku je nejhodnotnější jeho námět, bohužel scénář je šíleně rozvleklý se spoustou hluchých míst. Dost často jsem se tedy nudil. Též mi vadil hlavní hrdina Tashi, který pořád vypadal, že neumí do pěti počítat. Proto dávám pouhé 2*. O to víc si cením filmů jako Hymalaya, Pohár nebo ještě Travellers and Magicians. U Samsary to nezachrání ani celkem dobrá kamera.
Wallace & Gromit (video film) (2002)
Nick Park nebo vlastně Wallace nám opět předvedli další erupci svých šílených vynálezů, při kterých vám smíchy vyskočí bránice z těla. Nesmí samozřejmě chybět ani odkazy na slavné filmy či hlášky. Vskutku geniální grotesky! A tak se mi chce říct už jen jediné: "I want more, MORE!"
Stopařův průvodce po Galaxii (2005)
I když jsem se pěkně bavil, tak na knižní trilogii o čtyřech dílech to opravdu nemá, a proto NEPROPADEJTE PANICE!. Ale pořád je to nadprůměrná inteligentní zábava. Jediné co bylo lepší než v knize byly DVEŘE! Aaaaaaaahhhhh.
Království potoků (TV film) (2005)
To si zas jednou ČT uřízla ostudu. A za co to proboha dostalo cenu?? Nechápu...
Björk: Live at Cambridge (koncert) (2002)
Koncert Björk z jejího turné k albu Homogenic. Přesně takhle vypadal její koncert na open-air festivalu ET Jam na Džbánu v sobotu 13. června roku 1998. Kdo tam byl tak ví :) Bosá Björk v bílých šatičkách s křidélky cupitající po pódiu nemá jako vždy chybu.
Tatínek (2004)
Film především o Zdeňku Svěrákovi jako tatínkovi Honzy Svěráka. Proto v tomto 'dokumentu' nenajdeme zmínky na všechny filmy Zdeňka Svěráka. Pro mně je to hlavně krásná a dojemná pocta tatínkovi od vlastního syna. Nemám co dodat.
Zaříkávač koní (1998)
Příběh na jedné straně o hledání jistoty nejen v lásce, ale i pravého životního prostoru (Annie - K.S.Thomas a Tom - R.Redford) a na straně druhé o nalezení ztracené důvěry v milovaného koně Pilgrima a též pošramocené sebedůvěry po tragické nehodě (Grace - S.Johansson). Dlouhá stopáž filmu je přímoúměrná vyprávěnému příběhu, který plyne zvolna stejně jako život na ranči. Největší devizou filmu jsou působivě natočené scény s koňmi, především pak ta závěrečná je opravdu mistrovská. Dále bych pak vyzdvihnul scénu tance mezi Annie a Tomem, která je plná napětí a skryté touhy. A čtrnáctiletá Grace v podání Scarlett Johansson? Ta je naprosto přesvědčivá a hlavně přirozená. Robert Redford znovu dokazuje, že je nejen výborný herec, ale i skvělý filmový vypravěč.
Seznamte se, Joe Black (1998)
Dávám * za skvělého mentora Anthony "Bill" Hopkinse, * za překrásnou Claire "Susan" Forlani, * za Brada "Joe" Pitta a poslední * za smířlivou pozitivní atmosméru. Jen mohli v některých momentech ubrat na slzavosti. Je zajímavé, jak je Joe jako Smrt v těle člověka ze začátku jako dítě. Všechno je pro něj poprvé (arašídové máslo, první polibek). Až ke konci díky Billovi pochopí, že jeho sobectví (já chci Susan, je moje) může taky zraňovat. Takže bych Pittovi nevyčítal žádnou topornost, ta byla zcela na místě. Délka filmu mi přišla tak akorát. Mám totiž rád dlouhé filmy, stejně jako tlusté knížky - pokud jsou dobré :)
Úsvit mrtvých (2004)
Pro mně překvapení roku 2004. Motorová pila potěšila :) The Man Comes Around od Johnyho Cashe rovněž. Vyšel jsem z kina s úsměvem od ucha k uchu. Bezchybná akční jízda.
Nebe (2002)
Při sledování Nebe jsem si vzpomněl na Kim Ki-duka. O nějakém ději se dá mluvit jen v první půlce, potom už jde jen o přítomnost - o vzájemnou lásku. Posmutněle krásné. Musím to vidět ještě jednou, pak myslím, že dám 5*. (To bude tím, že jsem to viděl poprvé až v TV s částečným dabingem - škoda - když Cate má tak krásný hlas ... proč dabing, ČT2?)
Mstitel s píšťalou (1986)
Tenkrát bych tomu dal 5*, dnes jen 4*. Rudolf Hrušínský dabující kung-fu Mistra nemá ale chybu! Nejvíc mne dostal dialog, kdy se bavili o černých ďáblech (= zlejácký ninjové z Japonska): -- Šli jsme za nimi, ale najednou zmizeli. -- Jako kdyz se propadnou do zeme. -- Kil Dong (aka Mstitel s píšťalou): ------ Vážně? -- To je hloupost. Všichni nemohli zmizet. -- Určitě se bál, takže měl ze strachu vidiny. -- Viděl jsem to ... Viděl jsem to na vlastní oči. --- Kil Dong: TO BY ZNAMENALO, ŽE OVLÁDAJÍ TAOISMUS!
Hotel Modrá hvězda (1941)
Po Kristiánovi další film, kde se Nataša Gollová, Adina Mandlová a Oldřich Nový znovu potkali a dopadlo to opět VÝTEČNĚ! Slovy Vladimíra: "Miluji Vás".
Úkryt (2002)
Co si divák zapamatuje z tohoto filmu? Dokonalou kamerovou ekvilibristiku, která je někdy samoúčelná, ale efektní. A pak výtečné herecké výkony Jodie Foster, Kristen Stewart a samozřejmě Foresta Whitakera jako lupiče s dobrým srdcem. Velmi dobrý a napínavý thriller. Už se těším na Zodiac, kéž by Fincher nalezl formu ze Se7en!
Křik (1963)
Mimořádně krásný a čistý film. "Pojď, půjdeme si lehnout a budeme si jako číst ..."
Harry Potter a Ohnivý pohár (2005)
Knižní předlohu neznám, z předchozích filmů HPčka jsem viděl jen jeden v TV, ale už nevím, jestli to byl první nebo druhý díl. Ohnivý pohár jsem viděl hezky v kině a v originále s titulkama a musím říct, že jsem se celkem hezky bavil a kupodivu jsem se ani moc neztracel v ději. Nejlepší část filmu je pro mně 'ples' pro svoji komediální lehkost. Dále mi bylo sympatické, že v tomto díle to mezi ústřední trojkou celkem skřípe. Akční scény byly slušné, jen mi hodně vadil nepřehledný a chvílemi zmatený střih. A závěr? Lord Voldemort trochu zklamal, tím myslím jeho ufonskou vizáž. Za to hlas Ralpha Fiennese byl už hodný správného zlejáka. A také nesmím zapomenout vyzdvihnout Alastora Moodyho, fakt sympaťák a nejvýraznější postava Ohnivého poháru. Suma sumárum 6/10.