Parfém je Tykwerovo opus magnum, a zároveň i vstupenka mezi filmové velikány, jako je Stanley Kubrick, neboť se mu podařilo vytvořit fascinující dílo obsahující množství scén, které lze v oblasti kinematografie považovat za unikátní. Výsledný dojem z filmu je pak přímo magický a mě nezbývá než tento film označit za větší než malý kinematografický zázrak, který při opětovných shlédnutích neztrácí nic ze svého kouzla (už několikrát osobně prověřeno). Vskutku fascinující dílo...
Spojení Polanského s Dickensem se po shlédnutí tohoto filmu zdá být samozřejmé a zcela logické. Dickensův Oliver Twist je pro Polanského dokonalou látkou k adaptaci (kombinace jisté hravosti s takřka všudypřítomnými temnými podtóny u obou jmenovaných; navíc v historických kulisách mohou naplno vyniknout Polanským toliko milované "Rembrandtovské" barvy) a Polanski je zase tím nejpovolanějším pro transformaci díla Charlese Dickense na filmový pás - oba jsou totiž precizními vypravěči, každý v rámci jiného média.___Samotný film je precizní ve všech ohledech a sympaticky umírněný (věřím, že třeba takový Spielberg by v nemálo momentech sklouzával k silnému patosu...) a jeho postavy jsou ve fikčním světě něčím víc než jen pohyblivými ilustracemi těch z literárního textu. S klidným svědomím mohu prohlásit, že lépe to natočit už nešlo.
Něco mezi hororem a pohádkou pro odrostlejší...chvílemi obstojně napínavé, avšak nijak zvlášť děsivé. Scénář je dokonale předvídatelný a nepřekvapuje ani v maličkostech, ale abych jen nekritizoval, musím uznat, že natočené to je vskutku znamenitě, ty malé potvory jsou zábavné a herecké obsazení se také povedlo (dokonce i Katie se tu dá snést...). V konečném součtu se jedná o sympatický žánrový nadprůměr, kterému výrazně podkopává nohy jen ten průhledný scénář.
Pevná ruka Aarona Sorkina je cítit z každé minuty tohoto malého filmového zázraku. Moneyball nejenže dokonale těží z hereckého umu Brada Pitta, zároveň se mu i daří prodat Jonaha Hilla jakožto velmi schopného dramatického herce, tedy všechna čest! Líbila se mi celá ta decentnost, zručná práce s klišé a absence vlezlého patosu, ke kterému většina sportovních filmů sklouzává. Moneyball vlastně ani není typický sportovní film (stejně jako Eastwoodův nedoceněný Invictus), neboť jednotlivá utkání zde nehrají prim a akorát jednou jedinkrát nějaký zápas nabírá na osudovosti (místo klišé se však dočkáváme precizně promyšleného závěru, který je hluboce lidský a nijak vykonstruovaný). Čeho si na Moneyballu nejvíce cením, je jeho přirozený hluboce lidský rozměr a spousta detailů, které dávají postavám život, a to díky vypilovanému scénáři, skvělým hercům a pevné režii Bennetta Millera.
Film, který vyžaduje stoprocentní soustředěnost, schopnost číst mezi řádky a prakticky neustálou mentální konstrukci celků skrze detaily, může být pro nepřipraveného diváka velmi únavný a z hlediska srozumitelnosti až frustrující. A přesně takový je Tinker Tailor Soldier Spy - precizní v detailech a nepoddajný. Tomas Alfredson natočil film, který vypadá, že vznikl ve stejné době jako Melvilleho Samuraj, a při jehož realizaci se mohl opřít o malou armádu prvotřídních herců. Pomyslnou korunku celému filmu pak dává jeho úplný závěr, který okamžitě obohacuje celý příběh o novou rovinu.
Vcelku solidní zábava, která v těch nejsvětlejších momentech převrací představu o Vánocích naruby (vždyť samotná ikona svátků tu je za politováníhodného ňoumu...), jinak ale nemohu říct, že by Velká vánoční jízda nějak vybočovala z animované velkovýroby. Od studia Aardman jsem rozhodně čekal více.
Více než jen žánrový (detektivní) film, jakým byla švédská adaptace. Fincherův nový film je již tradičně precizní ve všech aspektech a po vzoru The Social Network umírněný, co se jakýchkoliv exhibic týče (něco ve stylu Klubu rváčů nebo Úkrytu opravdu nečekejte, Muži, kteří nenávidí ženy mají vedle zmíněného The Social Network nejblíže k Zodiacovi). Pro řadového diváka v některých částech možná úmorný (má vpravdě dlouhou, avšak opodstatněnou expozici...), ale z hlediska vyprávění pro svou preciznost takřka bere dech od začátku až do konce. Dokonale promyšlené záběrování a vyprávění sloužící kamerové jízdy (dobrá, jedna čirá vizuální exhibice se tu najde) v kombinaci s Fincherovým smyslem pro detail (loužičky moči od paralyzérem omráčeného člověk, deformace obličeje a vypadané zuby po silné ráně tupým předmětem, atd.) a takřka všudypřítomnou hudbou mého oblíbence Trenta Reznora pak ústí v dokonalý, ale zároveň i vyčerpávající divácký zážitek. Připočtěte si k tomu ještě vynikající casting (od dokonale sehraného ústředního dua až po ty nejmenší role), několik povedených vtipů a dech beroucí (nekecám!) úvodní titulky, ve kterých se za doprovodu božího coveru Immigrant Songu proplétají hlavní motivy filmu (je to takové zvrácená verze bondovských úvodních titulků) a máte tu zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Sice není tolik podbízivý, aby si získal každého, ale o to více pak u několika šťatlivců rezonuje. P.S.: V komentáři rozhodně nešetřím superlativy, což o vypovídá o naprosté spokojenosti. P.S.S.: Sladkobolný závěr, po němž následují titulky a nový song od How to Destroy Angels je taktéž vynikající.
Už jen to přemrštěné (a nechutně digitální) finále vám dá dost důvodů na to, abyste se tvůrcům tohohle filmu mohli dlouhé hodiny posmívat. Narozdíl od všeho, co se děje před tím, to je ale aspoň zvrhlým způsobem zábavné. Jinak Ice Cube jako akční hrdina vůbec nefunguje a Willem Dafoe má po Nebezpečné rychlosti 2 na kontě další otřesný akčňák.
Skvělá konverzační komedie, která neustále podrývá dobrou vůli člověka, toliko uměle pěstovanou zrádným svědomím, aneb čtyřhra o tom, kdo je nejslabší a během sociálního masakru utrpí největší újmu. V této hře každopádně není vítěze, o tom žádná. Roman Polanski po Hnusu, Rosemary má děťátko a Nájemníkovi natočil další "bytový" film, tentokráte však bez hororových prvků (no, jak se to vezme, on to vlastně je takový sociální horor) a jednoduše...komediální. A rozhodně i podnětný. Divadelní původ z filmu sálá na sto honů, stejně tak i režisérův perfekcionalismus a zdravý rozum, neboť zcela ctí zvolenou látku a vyhýbá se jakýmkoliv exhibicím jiné povahy než té herecké. Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly - všichni přímo excelují! Vynikající. Kritika filmu ve spojení se srovnáváním s divadelní předlohou není na místě, neboť ne každý chodí do divadla.
Drive je pro mě bezesporu jedním z vrcholných kino-zážitků roku 2011 (o první místo se dělí s Malickovým Stromem života). Je to postmoderní art, ve kterém žánrové prvky (krimi, heist, noir, revenge flick, romance a akční film) mutují s režisérovým progresivním přístupem (který je mnohdy velmi evropský) takovým způsobem, že se mi z toho ještě několik měsíců po projekci točí hlava. To, co Refn z jinak nepříliš objevného scénáře dokázal vytěžit, je naprosto fascinující! A stejně tak je fascinující i mlčenlivý Ryan Gosling, záporák Alebert Brooks, křehká Carey Mulligan a žánrovým světem ztrápený (!) Bryan Cranston. Kamera je doslova úchvatná, střih taktéž a celý filmový zážitek ještě výrazně umocňuje melancholická hudba z pera Cliffa Martineze plus několik pečlivě vybraných retro songů. Jestli si nějaký film roku 2011 zaslouží podrobnou analýzu (či snad celou knihu), je to právě Drive. Geniální!
Jedno z největších překvapení roku. Zrození Planety opic se podařilo něco, v co jsem snad ani nedoufal - po všech těch Transformerech a podobných bezmyšlenkovitých povrchních atrakcích se mu podařilo navrátit zašlý lesk a důstojnost spektakulárním bijákům. Postavy zde konečně zase jednou nejsou pouhými figurkami, které vyplňují prostor vizuálně přešlechtěných akčních sekvencí a v dialogových scénách se trápí jako ryba na suchu, ale působí živým dojmem a jednají jako opravdové bytosti - což platí především pro hlavního hrdinu, digitálního opičáka Caesara, který od první do poslední minuty prochází dech beroucím vývojem osobnosti a troufám si říct, že po Spielbergových dinosaurech a Jacksonově Glumovi představuje jeden z dalších milníků kinematografie - a to nejen na poli digitálních technologií, ale především pak v samotném vyprávění. Andy Serkis si za jeho ztvárnění bezpochyby zaslouží veliké uznání (a tým trikařů s ním)! ____ Zrození Planety opic je sice stále blockbuster, ale na dnešní poměry až nezvykle vypilovaný i v jiných ohledech než v těch trikových. Například scénář je zcela prostý momentů, které by vás pro svou stupiditu aspoň na chvíli vytrhly ze soustředěného sledování pečlivě vystavěného příběhu. Díky za tenhle myšlenkově potentní a ve většině ohledů precizní film, v něco takového jsem v hollywoodské produkci snad ani nedoufal (to by musel být v kolonce režiséra uveden Fincher, Scorsese nebo Spielberg). Rupert Wyatt svou první velkou produkci ukočíroval znamenitě a musím říct, že když započala opičí revoluce, takřka jsem nedýchal.
Na tomhle filmu je nelehko popsatelné "něco", díky čemu mi u něho nevadila jistá schematičnost a předvídatelnost děje, patos a několik ryze hollywoodských momentů (fandící ředitel a spolužáci, atd.), které jinak nemohu vůbec vystát. Snad je to těmi postavami, které se okamžitě zaryjí pod kůži. Snad jsou to skvělé výkony ústřední trojice (+ sympaťák Frank Grillo). Snad je to sám o sobě božský Tom Hardy. Snad je to excelentní a v pravý moment uzavřené finále, které dokonale zúročuje předešlé dvě hodiny. Snad to jsou výborně promyšlené a provedené souboje. Vynikající režie Gavina O´Connora. Uvěřitelné lidské drama. ___Warrior je něco jako velmi povedené dítko Fightera a Rockyho - s prvotřídní genetickou informací, která si bere to nejlepší od obou jmenovaných. Z hlediska žánru u mě sice stále vede geniální Ali Michaela Manna, ale Warrior k němu nemá až tak daleko. Jestli nadšení brzy nevyprchá, mám tu zaděláno na další srdcovku.
Nejzábavnější na druhé Pařbě je opět závěrečná prezentace fotek (chvílemi dosti hardcore), kterou však plně doceníte pouze tehdy, když absolvujete předešlou hodinu a půl filmu...což ve výsledku není až tak velká oběť. Je sice fakt, že tenhle film prakticky zcela kopíruje jedničku, ale i tak nabízí solidní dávku zábavy. Jen toho Tysona si tentokrát mohli odpustit.
Colin Farrell je tím nejlepším, co tenhle sympatický remake mohlo potkat. Svou vpravdě béčkovou roli si zatraceně užívá (a my s ním) a upírům navrací respekt, který jim uzmuli vykulení krvesajové na dietě, co se na slunci třpytí jako diamant (a.k.a Twilight...). Ono vlastně celé herecké obsazení stojí zato - Yelchin s přehledem zvládá teenagersky nablblou i hororově napjatou polohu, Collette je bez debat fajn a Poots nejenže vypadá božsky, ale zároveň i dobře hraje (pokud má šanci). Jen ten Mintz-Plasse je ke konci spíše otravný a hraje pořád to samé dokola. Také škoda druhé poloviny, která film tlačí do vod průměru (ke konci se z toho stává zaměnitelná žánrová patlanina), protože první půlhodina je neuvěřitelně sympatická a v momentě, kdy se Farrell konečně rozjel naplno, jsem div neskákal radostí.
Tradiční jihokorejská kvalita. Film vyniká pečlivě budovaným napětím a v některých momentech až monstrózní atmosférou strachu a paranoii, herecké výkony (Kang-ho Song jako vždy přímo skvělý...) jsou také na vysoké úrovni, jen škoda "drive" ztrácející druhé poloviny a dějové rozbředlosti. Antarktida snad nikdy nebyla děsivější a nebudila větší respekt.
Heist, drama o manželské krizi, krimi thriller, exploatace nejhrubšího ražení, černá komedie - prostě jeden zběsile hnaný žánrový cyklus, který překvapivě drží dobře pohromadě. Jo Nesbo to celé proklatě dobře promyslel, ať už se jedná o samotnou zápletku s několika twisty, či o konkrétní postavy (zakomplexovaný slizoun vs. elegantní a pohledný "supervoják")...a Morten Tyldum to bez jakýchkoliv exhibic zdárně převedl na plátno. Aksel Hennie jako titulní (anti)hrdina je doslova boží a jeho razantní přerod v půlce filmu opravdu stojí zato.
Ale jo, ta nová Věc nakonec není vůbec špatná, geniálnímu originálu se to samozřejmě nemůže vůbec rovnat, ale v téhle době nejsou funkční horory, kde moc nehapruje logika a postavy nejsou úplně debilní, samozřejmostí, takže jsem si to nakonec docela užil. Atmosféra je ucházející, ale nic extra, stejně tak se mohlo více zapracovat na motivu paranoii, tak či tak ten film ve výsledku prostě dobře šlape a Mary Elizabeth Winstead je také jako náhražka za Kurta Russela více než obstojná (scénář ji zbytečně nestaví do nedůvěryhodné pozice, její postava zde rozhodně není prezentována jako nebojácná akční hrdinka, jak jsem se obával, a divák si uvědomuje její limity). A to závěrečné propojení s Carpenterovou Věcí je moc fajn. Očekával jsem katastrofu, ale nakonec jsem se dočkal vcelku ucházející "žánrovky".
Předvídatelné až hanba. Je jasné, že chlapec, co dostane od velkého přísného kovboje nůž, ten nůž nakonec v dramatickém momentu použije, aby si zachránil život. Je jasné, že hospodský, který se celou dobu pere se střílením z pušky, nakonec v dramatickém momentu jako vynikající střelec perfektně trefí cíl, aby zachránil život někoho jiného. A je naprosto jasné, že starý zapšklý drsňák, který vedl vojsko v boji proti indiánům, se nakonec s těmi indiány spojí a projeví se jako perfektní stratég. Kovbojové a vetřelci prostě působí, jakoby byli napsání podle univerzálního návodu na klasickou naraci, akorát se tak stalo rukou někoho, kdo v něm nedokázal číst mezi řádky a myslel si, že dobrý scénář udělá jen prostřednictvím naplnění základních definic, se kterými je ale nutno v rámci každého jednotlivého projektu nakládat pokaždé trochu jinak. Není tu žádný hlubší koncept, události se jen řetězí a motivy se tu děsně okatě budují výhradně pro to, aby v předem odhadnutelném momentě jednorázově vyeskalovaly v řešení patové situace. Postavy nemají žádnou hloubku a herci (jinak VYNIKAJÍCÍ herci) tak nemají vůbec co hrát. Když si k tomu ještě připočtu chatrně vystavěnou zápletku, křečovitě podanou amnézii a "wtf" scénu s ohněm, nemůžu uvěřit, že tohle všechno je dílem pěti (PĚTI!) scénáristů. Favreau se jako režisér také moc nepředvedl (je to povětšinou úmorná rutina) a film celkově na pár světlejších momentů nijak zvlášť nebaví. A to zněl původní koncept tak lákavě (propojení westernu a sci-fi), nehledě na to, že se tu na jednom plátně sešel Indiana Jones s Jamesem Bondem! Velká škoda.
První díl mi nijak zvlášť nevadí (vlastně mi ta jeho ospalá, do melancholických barev utopená atmosféra v kombinaci s fajnovým soundtrackem jistým způsobem imponuje...), druhý díl mě pro změnu velmi bavil svou debilitou a celkově nízkou kvalitou zpracování (je to opravdu hrůůůůza), třetí díl si kvalitativně zase o něco polepšil díky režii Davida Sladea, ale na druhou stranu nebyl až tak špatný jako dvojka, abych se u něho mohl zlomyslně bavit - jinak řečeno technicky precizní, špatně zahraná a špatně napsaná nuda. A první část (uf) čtvrtého dílu? Opět to samé jako třetí díl, akorát už bez zručného Sladea + několik wtf momentů jako telepatická hádka mezi vlky, šachová partie jako afrodiziakum, první sex a naprosto otřesný (či snad záměrně parodický?) dovětek po titulcích. Dějově to je opět velmi plytké (svatba-líbánky-sex-asi měsíc trvající těhotenství-jedna bitka mezi upíry a vlky-porod-nazdar u druhé části) a takový Marty Scorsese by to všechno dokázal odvyprávět během desetiminutové montážní sekvence, a to určitě stokrát lépe a ještě s větší hloubkou...ale proč by něco takového vůbec dělal, že? Potěšilo akorát pár vtípků a závěrečná půlhodinka, kde se konečně něco začíná dít (cokoliv!), přičemž samotný porod je vlastně celkem fajn. Na dobrý film to ale rozhodně nestačí. P.S.: palec dolů za otřesné digitální mimino, naopak palec nahoru za digitálně otřesně vychrtlou Kristen.
Ale jo, já ten celkových koncept chápu, ale Joe Johnston prostě není Spielberg a Captain America není Indy, takže se snaha částečně míjí účinkem. Druhá polovina mě navíc na rozdíl od stylového úvodu už moc nebrala. Tak či tak to vzhledem k povaze hrdiny mohlo dopadnout mnohem hůře a herecké obsazení je do jednoho perfektní. Žádná pecka, ale například Green Lantern si o kvalitách tohohle filmu i tak může nechat zdát.
Nepředvídatelný, odvážný, inteligentní (a poctivě napsaný), výtečně zahraný, svěže natočený a hlavně zlý, zlý, ZLÝ FILM. Kevin Smith změnu žánru ustál se ctí, přičemž v případě tohoto filmu se jedná vlastně hned o dvojitou změnu - z jeho tradiční komedie na progresivní variaci na teenage horor, která se zase v polovině transformuje v akční film - v tomto případě taktéž neobvyklý. Velká spokojenost. P.S.: Michael Parks je boží.
Pro Lynche typicky temné, zvrácené, ale zároveň i černohumorné (a až groteskní) vyprávění, které tentokrát pojednává především o chlapeckém dospívání a o konfrontaci s temnotou obývající svět dospělých. Mistr filmového surrealismu opět novátorsky pracuje s žánry, přičemž v tomto případě se jedná především o žánry noir a krimi, které buď deformuje, anebo uctivě paroduje. Modrý samet obsahuje veškeré ingredience, díky kterým se z Lynche stal pojem, a nabízí opravdu nevšední, až magický divácký zážitek. Navíc Dennis Hopper ve své životní roli "taťky" Franka je nezapomenutelný. Spolu s Lost Highway a Mulholland Drive pro mě Modrý samet tvoří Lynchovu "vrcholnou trojku".
Surrealistická adaptace učebnice psychologie - light verze. Švankmajer točí a vypráví podle jasně stanovených parametrů, jen je někdy až moc polopatický, jindy zase zbytečně manýristický a sem tam bohužel i nudný. "Tupý" verbální přednes herců a jejich celková topornost a křečovitost v detailech (jinak jde totiž o fotografickou animaci...) na dobrém dojmu taky moc nepřidává, ale na druhou stranu musím přiznat, že Freud s Jungem mě vždy dokázali solidně pobavit. Tenhle film je taková jednorázová skládačka, která při kompletaci představuje vcelku jednoduchý a při znalosti Oidipova komplexu i předem čitelný obraz.
S ratingem PG-13 takový film dočista postrádá smysl, leda by se jednalo o biják na úrovni Spielbergových Čelistí...a těm Noc žraloka 3D nesahá ani po kotník. Na opačné straně spektra je pak záměrně pokleslá Piraňa 3D, která je zábavná právě svou krvavostí a nekorektností. Takže v tomhle případě pokleslé žánrové atrakce nulové (z jedné urafnuté ruky se fakt nepo...), napětí dočista nefunkční a to všudypřítomné 3D už opravdu otravné - vlastně se z něho už stal standard, tak by ho konečně mohli přestat cpát do názvů, jakoby se jednalo o nějaké pouťové atrakce (ačkoliv ono to vlastně v případě některých kravin není až tak daleko od pravdy...smutné).
Zas až taková pecka, jak se říká, to fakt není. Vlastně je to celkem dost utahaná komedie a John Belushi je na ní tím nejzábavnějším...což není nejlepší vizitka vzhledem k tomu, že zastává vedlejší, takřka epizodickou roli.
Twilight ala Grimm, aneb všechno "grimmovsky" dobré zmizelo a všechno "twilightovsky" špatné se naopak ještě vystupňovalo. Uhlazený playboy s tunou gelu ve vlasech mě ve středověkém prostředí sice solidně bavil (nikoliv však záměrně, ale co už...) a Amandě to opravdu moc slušelo, ale na hodinu a půl to je zatraceně málo. Červená Karkulka je s prominutím tááááááááááááááákhle velká koko*ina, která může zaujmout jen svou pitomostí a naivní snahou o navázání na úspěch série Stmívání. A to jsem Catherine Hardwicke po vynikajících Legendách z Dogtownu tolik fandil.
Moje komentáře
Parfém: Příběh vraha (2006)
Parfém je Tykwerovo opus magnum, a zároveň i vstupenka mezi filmové velikány, jako je Stanley Kubrick, neboť se mu podařilo vytvořit fascinující dílo obsahující množství scén, které lze v oblasti kinematografie považovat za unikátní. Výsledný dojem z filmu je pak přímo magický a mě nezbývá než tento film označit za větší než malý kinematografický zázrak, který při opětovných shlédnutích neztrácí nic ze svého kouzla (už několikrát osobně prověřeno). Vskutku fascinující dílo...
Oliver Twist (2005)
Spojení Polanského s Dickensem se po shlédnutí tohoto filmu zdá být samozřejmé a zcela logické. Dickensův Oliver Twist je pro Polanského dokonalou látkou k adaptaci (kombinace jisté hravosti s takřka všudypřítomnými temnými podtóny u obou jmenovaných; navíc v historických kulisách mohou naplno vyniknout Polanským toliko milované "Rembrandtovské" barvy) a Polanski je zase tím nejpovolanějším pro transformaci díla Charlese Dickense na filmový pás - oba jsou totiž precizními vypravěči, každý v rámci jiného média.___Samotný film je precizní ve všech ohledech a sympaticky umírněný (věřím, že třeba takový Spielberg by v nemálo momentech sklouzával k silnému patosu...) a jeho postavy jsou ve fikčním světě něčím víc než jen pohyblivými ilustracemi těch z literárního textu. S klidným svědomím mohu prohlásit, že lépe to natočit už nešlo.
Nebojte se tmy (2010)
Něco mezi hororem a pohádkou pro odrostlejší...chvílemi obstojně napínavé, avšak nijak zvlášť děsivé. Scénář je dokonale předvídatelný a nepřekvapuje ani v maličkostech, ale abych jen nekritizoval, musím uznat, že natočené to je vskutku znamenitě, ty malé potvory jsou zábavné a herecké obsazení se také povedlo (dokonce i Katie se tu dá snést...). V konečném součtu se jedná o sympatický žánrový nadprůměr, kterému výrazně podkopává nohy jen ten průhledný scénář.
The Artist (2011)
Magnifique!
Moneyball (2011)
Pevná ruka Aarona Sorkina je cítit z každé minuty tohoto malého filmového zázraku. Moneyball nejenže dokonale těží z hereckého umu Brada Pitta, zároveň se mu i daří prodat Jonaha Hilla jakožto velmi schopného dramatického herce, tedy všechna čest! Líbila se mi celá ta decentnost, zručná práce s klišé a absence vlezlého patosu, ke kterému většina sportovních filmů sklouzává. Moneyball vlastně ani není typický sportovní film (stejně jako Eastwoodův nedoceněný Invictus), neboť jednotlivá utkání zde nehrají prim a akorát jednou jedinkrát nějaký zápas nabírá na osudovosti (místo klišé se však dočkáváme precizně promyšleného závěru, který je hluboce lidský a nijak vykonstruovaný). Čeho si na Moneyballu nejvíce cením, je jeho přirozený hluboce lidský rozměr a spousta detailů, které dávají postavám život, a to díky vypilovanému scénáři, skvělým hercům a pevné režii Bennetta Millera.
Jeden musí z kola ven (2011)
Film, který vyžaduje stoprocentní soustředěnost, schopnost číst mezi řádky a prakticky neustálou mentální konstrukci celků skrze detaily, může být pro nepřipraveného diváka velmi únavný a z hlediska srozumitelnosti až frustrující. A přesně takový je Tinker Tailor Soldier Spy - precizní v detailech a nepoddajný. Tomas Alfredson natočil film, který vypadá, že vznikl ve stejné době jako Melvilleho Samuraj, a při jehož realizaci se mohl opřít o malou armádu prvotřídních herců. Pomyslnou korunku celému filmu pak dává jeho úplný závěr, který okamžitě obohacuje celý příběh o novou rovinu.
Velká vánoční jízda (2011)
Vcelku solidní zábava, která v těch nejsvětlejších momentech převrací představu o Vánocích naruby (vždyť samotná ikona svátků tu je za politováníhodného ňoumu...), jinak ale nemohu říct, že by Velká vánoční jízda nějak vybočovala z animované velkovýroby. Od studia Aardman jsem rozhodně čekal více.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Více než jen žánrový (detektivní) film, jakým byla švédská adaptace. Fincherův nový film je již tradičně precizní ve všech aspektech a po vzoru The Social Network umírněný, co se jakýchkoliv exhibic týče (něco ve stylu Klubu rváčů nebo Úkrytu opravdu nečekejte, Muži, kteří nenávidí ženy mají vedle zmíněného The Social Network nejblíže k Zodiacovi). Pro řadového diváka v některých částech možná úmorný (má vpravdě dlouhou, avšak opodstatněnou expozici...), ale z hlediska vyprávění pro svou preciznost takřka bere dech od začátku až do konce. Dokonale promyšlené záběrování a vyprávění sloužící kamerové jízdy (dobrá, jedna čirá vizuální exhibice se tu najde) v kombinaci s Fincherovým smyslem pro detail (loužičky moči od paralyzérem omráčeného člověk, deformace obličeje a vypadané zuby po silné ráně tupým předmětem, atd.) a takřka všudypřítomnou hudbou mého oblíbence Trenta Reznora pak ústí v dokonalý, ale zároveň i vyčerpávající divácký zážitek. Připočtěte si k tomu ještě vynikající casting (od dokonale sehraného ústředního dua až po ty nejmenší role), několik povedených vtipů a dech beroucí (nekecám!) úvodní titulky, ve kterých se za doprovodu božího coveru Immigrant Songu proplétají hlavní motivy filmu (je to takové zvrácená verze bondovských úvodních titulků) a máte tu zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Sice není tolik podbízivý, aby si získal každého, ale o to více pak u několika šťatlivců rezonuje. P.S.: V komentáři rozhodně nešetřím superlativy, což o vypovídá o naprosté spokojenosti. P.S.S.: Sladkobolný závěr, po němž následují titulky a nový song od How to Destroy Angels je taktéž vynikající.
xXx: Nová dimenze (2005)
Už jen to přemrštěné (a nechutně digitální) finále vám dá dost důvodů na to, abyste se tvůrcům tohohle filmu mohli dlouhé hodiny posmívat. Narozdíl od všeho, co se děje před tím, to je ale aspoň zvrhlým způsobem zábavné. Jinak Ice Cube jako akční hrdina vůbec nefunguje a Willem Dafoe má po Nebezpečné rychlosti 2 na kontě další otřesný akčňák.
Neklid (2011)
Gus Van Sant úctyhodně dojemný. Střízlivě nezávislý. Černohumorně rozverný. Nenápadně citlivý. Zábavný.
Bůh masakru (2011)
Skvělá konverzační komedie, která neustále podrývá dobrou vůli člověka, toliko uměle pěstovanou zrádným svědomím, aneb čtyřhra o tom, kdo je nejslabší a během sociálního masakru utrpí největší újmu. V této hře každopádně není vítěze, o tom žádná. Roman Polanski po Hnusu, Rosemary má děťátko a Nájemníkovi natočil další "bytový" film, tentokráte však bez hororových prvků (no, jak se to vezme, on to vlastně je takový sociální horor) a jednoduše...komediální. A rozhodně i podnětný. Divadelní původ z filmu sálá na sto honů, stejně tak i režisérův perfekcionalismus a zdravý rozum, neboť zcela ctí zvolenou látku a vyhýbá se jakýmkoliv exhibicím jiné povahy než té herecké. Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly - všichni přímo excelují! Vynikající. Kritika filmu ve spojení se srovnáváním s divadelní předlohou není na místě, neboť ne každý chodí do divadla.
Drive (2011)
Drive je pro mě bezesporu jedním z vrcholných kino-zážitků roku 2011 (o první místo se dělí s Malickovým Stromem života). Je to postmoderní art, ve kterém žánrové prvky (krimi, heist, noir, revenge flick, romance a akční film) mutují s režisérovým progresivním přístupem (který je mnohdy velmi evropský) takovým způsobem, že se mi z toho ještě několik měsíců po projekci točí hlava. To, co Refn z jinak nepříliš objevného scénáře dokázal vytěžit, je naprosto fascinující! A stejně tak je fascinující i mlčenlivý Ryan Gosling, záporák Alebert Brooks, křehká Carey Mulligan a žánrovým světem ztrápený (!) Bryan Cranston. Kamera je doslova úchvatná, střih taktéž a celý filmový zážitek ještě výrazně umocňuje melancholická hudba z pera Cliffa Martineze plus několik pečlivě vybraných retro songů. Jestli si nějaký film roku 2011 zaslouží podrobnou analýzu (či snad celou knihu), je to právě Drive. Geniální!
Zrození Planety opic (2011)
Jedno z největších překvapení roku. Zrození Planety opic se podařilo něco, v co jsem snad ani nedoufal - po všech těch Transformerech a podobných bezmyšlenkovitých povrchních atrakcích se mu podařilo navrátit zašlý lesk a důstojnost spektakulárním bijákům. Postavy zde konečně zase jednou nejsou pouhými figurkami, které vyplňují prostor vizuálně přešlechtěných akčních sekvencí a v dialogových scénách se trápí jako ryba na suchu, ale působí živým dojmem a jednají jako opravdové bytosti - což platí především pro hlavního hrdinu, digitálního opičáka Caesara, který od první do poslední minuty prochází dech beroucím vývojem osobnosti a troufám si říct, že po Spielbergových dinosaurech a Jacksonově Glumovi představuje jeden z dalších milníků kinematografie - a to nejen na poli digitálních technologií, ale především pak v samotném vyprávění. Andy Serkis si za jeho ztvárnění bezpochyby zaslouží veliké uznání (a tým trikařů s ním)! ____ Zrození Planety opic je sice stále blockbuster, ale na dnešní poměry až nezvykle vypilovaný i v jiných ohledech než v těch trikových. Například scénář je zcela prostý momentů, které by vás pro svou stupiditu aspoň na chvíli vytrhly ze soustředěného sledování pečlivě vystavěného příběhu. Díky za tenhle myšlenkově potentní a ve většině ohledů precizní film, v něco takového jsem v hollywoodské produkci snad ani nedoufal (to by musel být v kolonce režiséra uveden Fincher, Scorsese nebo Spielberg). Rupert Wyatt svou první velkou produkci ukočíroval znamenitě a musím říct, že když započala opičí revoluce, takřka jsem nedýchal.
Lidská stonožka 2 (2011)
Tak fajn, oproti jedničce nepochybně profesionálněji zpracované...ale co z toho?
Warrior (2011)
Na tomhle filmu je nelehko popsatelné "něco", díky čemu mi u něho nevadila jistá schematičnost a předvídatelnost děje, patos a několik ryze hollywoodských momentů (fandící ředitel a spolužáci, atd.), které jinak nemohu vůbec vystát. Snad je to těmi postavami, které se okamžitě zaryjí pod kůži. Snad jsou to skvělé výkony ústřední trojice (+ sympaťák Frank Grillo). Snad je to sám o sobě božský Tom Hardy. Snad je to excelentní a v pravý moment uzavřené finále, které dokonale zúročuje předešlé dvě hodiny. Snad to jsou výborně promyšlené a provedené souboje. Vynikající režie Gavina O´Connora. Uvěřitelné lidské drama. ___Warrior je něco jako velmi povedené dítko Fightera a Rockyho - s prvotřídní genetickou informací, která si bere to nejlepší od obou jmenovaných. Z hlediska žánru u mě sice stále vede geniální Ali Michaela Manna, ale Warrior k němu nemá až tak daleko. Jestli nadšení brzy nevyprchá, mám tu zaděláno na další srdcovku.
Pařba v Bangkoku (2011)
Nejzábavnější na druhé Pařbě je opět závěrečná prezentace fotek (chvílemi dosti hardcore), kterou však plně doceníte pouze tehdy, když absolvujete předešlou hodinu a půl filmu...což ve výsledku není až tak velká oběť. Je sice fakt, že tenhle film prakticky zcela kopíruje jedničku, ale i tak nabízí solidní dávku zábavy. Jen toho Tysona si tentokrát mohli odpustit.
Noc hrůzy (2011)
Colin Farrell je tím nejlepším, co tenhle sympatický remake mohlo potkat. Svou vpravdě béčkovou roli si zatraceně užívá (a my s ním) a upírům navrací respekt, který jim uzmuli vykulení krvesajové na dietě, co se na slunci třpytí jako diamant (a.k.a Twilight...). Ono vlastně celé herecké obsazení stojí zato - Yelchin s přehledem zvládá teenagersky nablblou i hororově napjatou polohu, Collette je bez debat fajn a Poots nejenže vypadá božsky, ale zároveň i dobře hraje (pokud má šanci). Jen ten Mintz-Plasse je ke konci spíše otravný a hraje pořád to samé dokola. Také škoda druhé poloviny, která film tlačí do vod průměru (ke konci se z toho stává zaměnitelná žánrová patlanina), protože první půlhodina je neuvěřitelně sympatická a v momentě, kdy se Farrell konečně rozjel naplno, jsem div neskákal radostí.
Namgeuk ilgi (2005)
Tradiční jihokorejská kvalita. Film vyniká pečlivě budovaným napětím a v některých momentech až monstrózní atmosférou strachu a paranoii, herecké výkony (Kang-ho Song jako vždy přímo skvělý...) jsou také na vysoké úrovni, jen škoda "drive" ztrácející druhé poloviny a dějové rozbředlosti. Antarktida snad nikdy nebyla děsivější a nebudila větší respekt.
Lovci hlav (2011)
Heist, drama o manželské krizi, krimi thriller, exploatace nejhrubšího ražení, černá komedie - prostě jeden zběsile hnaný žánrový cyklus, který překvapivě drží dobře pohromadě. Jo Nesbo to celé proklatě dobře promyslel, ať už se jedná o samotnou zápletku s několika twisty, či o konkrétní postavy (zakomplexovaný slizoun vs. elegantní a pohledný "supervoják")...a Morten Tyldum to bez jakýchkoliv exhibic zdárně převedl na plátno. Aksel Hennie jako titulní (anti)hrdina je doslova boží a jeho razantní přerod v půlce filmu opravdu stojí zato.
Věc: Počátek (2011)
Ale jo, ta nová Věc nakonec není vůbec špatná, geniálnímu originálu se to samozřejmě nemůže vůbec rovnat, ale v téhle době nejsou funkční horory, kde moc nehapruje logika a postavy nejsou úplně debilní, samozřejmostí, takže jsem si to nakonec docela užil. Atmosféra je ucházející, ale nic extra, stejně tak se mohlo více zapracovat na motivu paranoii, tak či tak ten film ve výsledku prostě dobře šlape a Mary Elizabeth Winstead je také jako náhražka za Kurta Russela více než obstojná (scénář ji zbytečně nestaví do nedůvěryhodné pozice, její postava zde rozhodně není prezentována jako nebojácná akční hrdinka, jak jsem se obával, a divák si uvědomuje její limity). A to závěrečné propojení s Carpenterovou Věcí je moc fajn. Očekával jsem katastrofu, ale nakonec jsem se dočkal vcelku ucházející "žánrovky".
Kovbojové a vetřelci (2011)
Předvídatelné až hanba. Je jasné, že chlapec, co dostane od velkého přísného kovboje nůž, ten nůž nakonec v dramatickém momentu použije, aby si zachránil život. Je jasné, že hospodský, který se celou dobu pere se střílením z pušky, nakonec v dramatickém momentu jako vynikající střelec perfektně trefí cíl, aby zachránil život někoho jiného. A je naprosto jasné, že starý zapšklý drsňák, který vedl vojsko v boji proti indiánům, se nakonec s těmi indiány spojí a projeví se jako perfektní stratég. Kovbojové a vetřelci prostě působí, jakoby byli napsání podle univerzálního návodu na klasickou naraci, akorát se tak stalo rukou někoho, kdo v něm nedokázal číst mezi řádky a myslel si, že dobrý scénář udělá jen prostřednictvím naplnění základních definic, se kterými je ale nutno v rámci každého jednotlivého projektu nakládat pokaždé trochu jinak. Není tu žádný hlubší koncept, události se jen řetězí a motivy se tu děsně okatě budují výhradně pro to, aby v předem odhadnutelném momentě jednorázově vyeskalovaly v řešení patové situace. Postavy nemají žádnou hloubku a herci (jinak VYNIKAJÍCÍ herci) tak nemají vůbec co hrát. Když si k tomu ještě připočtu chatrně vystavěnou zápletku, křečovitě podanou amnézii a "wtf" scénu s ohněm, nemůžu uvěřit, že tohle všechno je dílem pěti (PĚTI!) scénáristů. Favreau se jako režisér také moc nepředvedl (je to povětšinou úmorná rutina) a film celkově na pár světlejších momentů nijak zvlášť nebaví. A to zněl původní koncept tak lákavě (propojení westernu a sci-fi), nehledě na to, že se tu na jednom plátně sešel Indiana Jones s Jamesem Bondem! Velká škoda.
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
První díl mi nijak zvlášť nevadí (vlastně mi ta jeho ospalá, do melancholických barev utopená atmosféra v kombinaci s fajnovým soundtrackem jistým způsobem imponuje...), druhý díl mě pro změnu velmi bavil svou debilitou a celkově nízkou kvalitou zpracování (je to opravdu hrůůůůza), třetí díl si kvalitativně zase o něco polepšil díky režii Davida Sladea, ale na druhou stranu nebyl až tak špatný jako dvojka, abych se u něho mohl zlomyslně bavit - jinak řečeno technicky precizní, špatně zahraná a špatně napsaná nuda. A první část (uf) čtvrtého dílu? Opět to samé jako třetí díl, akorát už bez zručného Sladea + několik wtf momentů jako telepatická hádka mezi vlky, šachová partie jako afrodiziakum, první sex a naprosto otřesný (či snad záměrně parodický?) dovětek po titulcích. Dějově to je opět velmi plytké (svatba-líbánky-sex-asi měsíc trvající těhotenství-jedna bitka mezi upíry a vlky-porod-nazdar u druhé části) a takový Marty Scorsese by to všechno dokázal odvyprávět během desetiminutové montážní sekvence, a to určitě stokrát lépe a ještě s větší hloubkou...ale proč by něco takového vůbec dělal, že? Potěšilo akorát pár vtípků a závěrečná půlhodinka, kde se konečně něco začíná dít (cokoliv!), přičemž samotný porod je vlastně celkem fajn. Na dobrý film to ale rozhodně nestačí. P.S.: palec dolů za otřesné digitální mimino, naopak palec nahoru za digitálně otřesně vychrtlou Kristen.
Morganovi (2009)
Stokrát provařená nuda, u jejíž natáčení se snad ani ti herci nebavili. Na druhou stranu zase žádná velká katastrofa...
Captain America: První Avenger (2011)
Ale jo, já ten celkových koncept chápu, ale Joe Johnston prostě není Spielberg a Captain America není Indy, takže se snaha částečně míjí účinkem. Druhá polovina mě navíc na rozdíl od stylového úvodu už moc nebrala. Tak či tak to vzhledem k povaze hrdiny mohlo dopadnout mnohem hůře a herecké obsazení je do jednoho perfektní. Žádná pecka, ale například Green Lantern si o kvalitách tohohle filmu i tak může nechat zdát.
Red State (2011)
Nepředvídatelný, odvážný, inteligentní (a poctivě napsaný), výtečně zahraný, svěže natočený a hlavně zlý, zlý, ZLÝ FILM. Kevin Smith změnu žánru ustál se ctí, přičemž v případě tohoto filmu se jedná vlastně hned o dvojitou změnu - z jeho tradiční komedie na progresivní variaci na teenage horor, která se zase v polovině transformuje v akční film - v tomto případě taktéž neobvyklý. Velká spokojenost. P.S.: Michael Parks je boží.
Modrý samet (1986)
Pro Lynche typicky temné, zvrácené, ale zároveň i černohumorné (a až groteskní) vyprávění, které tentokrát pojednává především o chlapeckém dospívání a o konfrontaci s temnotou obývající svět dospělých. Mistr filmového surrealismu opět novátorsky pracuje s žánry, přičemž v tomto případě se jedná především o žánry noir a krimi, které buď deformuje, anebo uctivě paroduje. Modrý samet obsahuje veškeré ingredience, díky kterým se z Lynche stal pojem, a nabízí opravdu nevšední, až magický divácký zážitek. Navíc Dennis Hopper ve své životní roli "taťky" Franka je nezapomenutelný. Spolu s Lost Highway a Mulholland Drive pro mě Modrý samet tvoří Lynchovu "vrcholnou trojku".
Přežít svůj život (2010)
Surrealistická adaptace učebnice psychologie - light verze. Švankmajer točí a vypráví podle jasně stanovených parametrů, jen je někdy až moc polopatický, jindy zase zbytečně manýristický a sem tam bohužel i nudný. "Tupý" verbální přednes herců a jejich celková topornost a křečovitost v detailech (jinak jde totiž o fotografickou animaci...) na dobrém dojmu taky moc nepřidává, ale na druhou stranu musím přiznat, že Freud s Jungem mě vždy dokázali solidně pobavit. Tenhle film je taková jednorázová skládačka, která při kompletaci představuje vcelku jednoduchý a při znalosti Oidipova komplexu i předem čitelný obraz.
Noc žraloka 3D (2011)
S ratingem PG-13 takový film dočista postrádá smysl, leda by se jednalo o biják na úrovni Spielbergových Čelistí...a těm Noc žraloka 3D nesahá ani po kotník. Na opačné straně spektra je pak záměrně pokleslá Piraňa 3D, která je zábavná právě svou krvavostí a nekorektností. Takže v tomhle případě pokleslé žánrové atrakce nulové (z jedné urafnuté ruky se fakt nepo...), napětí dočista nefunkční a to všudypřítomné 3D už opravdu otravné - vlastně se z něho už stal standard, tak by ho konečně mohli přestat cpát do názvů, jakoby se jednalo o nějaké pouťové atrakce (ačkoliv ono to vlastně v případě některých kravin není až tak daleko od pravdy...smutné).
Zvěřinec časopisu National Lampoon (1978)
Zas až taková pecka, jak se říká, to fakt není. Vlastně je to celkem dost utahaná komedie a John Belushi je na ní tím nejzábavnějším...což není nejlepší vizitka vzhledem k tomu, že zastává vedlejší, takřka epizodickou roli.
Červená Karkulka (2011)
Twilight ala Grimm, aneb všechno "grimmovsky" dobré zmizelo a všechno "twilightovsky" špatné se naopak ještě vystupňovalo. Uhlazený playboy s tunou gelu ve vlasech mě ve středověkém prostředí sice solidně bavil (nikoliv však záměrně, ale co už...) a Amandě to opravdu moc slušelo, ale na hodinu a půl to je zatraceně málo. Červená Karkulka je s prominutím tááááááááááááááákhle velká koko*ina, která může zaujmout jen svou pitomostí a naivní snahou o navázání na úspěch série Stmívání. A to jsem Catherine Hardwicke po vynikajících Legendách z Dogtownu tolik fandil.