Remedy

Když máš retardovanej scénář a provinile se přiusměješ u antisemitskýho "vtipu", tak dojdeš k závěru, že tě nespasej ani Roden s Langošem. Tohle bolelo a to jak v hlavě, tak na prdeli. Nevím, o co se Michal Suchánek snažil, ale takhle už prosím nikdy. Amatérská záležitost se známými herci, ze které jde cítit ta nejmíň vtipná (rozuměji velmi trapná) Suchánkova poloha.

Načrtnutá mytologie kolem opičího muže velmi fajn, na debut natočeno s nebývale pevnou rukou a nelze opominout luxusní soundtrack. V podstatě je to "jen" další žánrový revenge movie, ze kterého je ten Jonathan cítit na sto prstů, nicméně Patelův hrdina je přece jen o něco přístupnější a lidštější. Hodně tady dělá to neokoukané prostředí a taky netradiční atmosféra, která působí téměř po celou dobu intenzivně a neotřele. [80%]

Nemůžu říct, že by to chvílemi nemělo tu správnou zneklidňující atmosféru a že by se Peter Bebjak jako režisér nesnažil. Bohužel jako celek je Trhlina zbytečně rozvleklá, postavy působí nepřesvědčivě a dohromady to připomíná mišmaš (sakra) dobrého námětu s na oko rozvíjejícími se motivy, jejichž vyznění je přinejmenším problematické. Je mi jasné, že v tomto případě nelze čekat v narativní rovině žádné jasné závěry (už s ohledem na reálné okolnosti případu), bohužel největší problém tkví již v samotném přístupu ke zpracování látky, který působí chaoticky a nahodile. [40%]

Obstojná žánrovka zasazená do dalekých irských lesů, ze kterých by měl staženou prdel nejspíš i samotný Rumcajs. Do popředí zde skutečně vystupuje atmostéra zamlžených a nepřístupných lesů, která pozvedává celkovou úroveň do lepšího žánrového průměru. Ten epileptický střih tomu bohužel škodí a většina postav je povětšinou naprosto dementní (zábavně jen zřídkakdy). Palec hore za podělanou krávu, co mluví a dokáže popřát "měj se pěkně" :) [55%]

Dosti povedená variace na Fincherova brilantního Mindhuntera, ve které namísto nažehlených obleků, západních aut a nablýskaných trávníků stojí v popředí opar socialistického Československa. Celé vyprávění je zaplaťpánbůh téměř oproštěno od politických proklamací, což dává více prostoru k vyniknutí formálního zpracování, které je nesmírně vymazlené. Takhle kvalitní retro, které vypadá ryze filmově, tu dlouho nebylo. Vedle té prvotřídní formální stránky je to zatraceně dobře napsané, důvěrný vztah obou hlavních postav působí naprosto autenticky. Implementace behaviorálních metod vyšetřování do komunistického aparátu 80. let asi nemohla dopadnout lépe. Petr Uhlík excelentní. [90%]

Je fakt, že závěr je zdrcující tím nejvíc nepříjemným způsobem a převažující statické záběry z "vysněného domova" působí v některých chvílích až tragikomicky s ohledem na to, co se děje v sousedství. Přesto mě asi nejvíce zaujal samotný portrét člověka, který za pácháním toho nejhoršího zla vidí poslání a těší se na další výzvy ve svém profesním životě. Koneckonců o tom byl bytostně přesvědčený. Během té závěrečné změti všech možných zvuků mi bylo po dlouhé době při sledování filmu fyzicky opravdu nepříjemně. [80%]

Krásná „bizzartovka“ a Lanthimosovo definitivní vale malým a obskurním artovkám, které v Chudáčcích transponoval do velké, obskurní artovky se silně mainstreamovým potenciálem. Bella Baxter je jedním z nejsilnějších ženských charakterů na filmovém plátně a Emma Stone jednou z největších hereckých hvězd současnosti. Cením, že Yorgos Lanthimos navzdory velkým ambicím (které jsou ale ve výsledku naplněny téměř bez chybičky) zůstal povětšinou věrný svému stylu, co jen to šlo a ani v jeho posledním filmu tak není nouze o typické deformace obrazu a bizarní interakce mezi postavami. Mám radost, že spojení takto osobitě ujetého tvůrce s áčkovým Hollywoodem dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. [90%]

Nejde tak úplně pominout, že Blood Coast v podstatě jen recykluje mnohem větší jména (Ladj Ly, Cédric Jimenez) a vyjma solidní akce s docela pěkně nasnímanou Marseillí nenabízí nic navíc. Jediná opravdu zajímavá postava (ta vyšetřovatelka z Paříže) je tu tristně nevyužitá, což jen dokresluje problém celého vyprávění, kdy příběh vyjma zručně natočených přestřelek nenabízí žádný uvěřitelný konflikt. Kromě té jediné výjimky zde vystupují spíše pouze typy než skutečné postavy. Sterilní zábava, která je sice pořád celkem koukatelná, ale vnitřně absolutně prázdná. [55%]

Až s neuvěřitelnou lehkostí natočená romance, která krásně zahřeje u srdíčka. Nádherný situační humor a občasné balancování na hraně trapnosti zde mají tak perfektní timing, že se není v podstatě možné té všudypřítomné roztomilosti ubránit. Ano, ten film je roztomilý a nemyslím to ani v nejmenším pejorativně. Dělník se sklony k alkoholismu a málomluvná děučica, která se protlouká více či méně podřadnými profesemi. Dialogy neobsahují žádné úderné pointy, atmosféra je silně melancholická a navzdory procesu sbližování obou hlavních postav jsem měl spíše pocit odcizení. Můj první Kaurismäki a rovnou (těsně) za plný počet. [85%]

Vlastně to bylo celkem napínavý a až na pár cringe momentů to nepůsobilo směšně. Bytostně nesnáším hodnocení typu "na český poměry celkem fajn", ale tady se mu asi nevyhnu. Při srovnání s libovolnou zahraniční žánrovou tvorbou máme pořád ještě co dohánět, ale tohle je z hlediska scénáře, relativní uvěřitelnosti postav a celkového vyústění solidní práce. Až by se mi chtělo napsat, že to je krok správným směrem. [60%]