~ vítejte ~

Na čsfd se znám pouze se slušnými chlapci,

např. ...                                                      nebo ...

~~~

NÁMĚSÍČNÝ

Bleda účastí na květu jedovatém
lůna pluje.
Můj Bože, to je chvíle ta,
kdy za nějakým jménem jdu,
které se nejmenuje.

Hluboký a něžný tón, který je vyšší než
obličej rukou zastíněný.
Můj Bože, to je chvíle ta,
kdy zpívá za zpěvem
tón neslyšený.

Spí krásná přadlena a nahým divem
se v tělo strojí.
Můj Bože, to je chvíle ta,
kdy chvění chvěje se a skrze prsty
okamžik lůny je trojí.

Jen slyš, ó Bože, kterak přestrašen jsem
odvahou všeho!
Křik pávů, skřípot dveří--to je chvíle ta,
ta žízeň srdce
cudně úkladného.

(V.H.)

"Chci vědět, kam až dojde okamžik okouzlení,

nad které nebe, na dno které propasti,

do kterých zahrad, co se šíří za prostor a čas." CM

"Ať je předmět čímkoli, krajinou, stromem, skálou, budovou, když ... se v tomto předmětu úplně ztrácíme, zapomínajíce na svou individuálnost, na svou vůli, a existujeme nadále jako čistý subjekt, nezakalené zrcadlo předmětu, jako by tu byl jedině předmět, bez kohokoli, kdo by naň hleděl, a když nelze již oddělit percipujícího od percepce, ale jsou jedno, neboť celé vědomí je vyplněno a zaujato jediným smyslovým obrazem; jestliže tudíž předmět do té míry vykročil mimo všechny svazky s čímkoli mimo sebe a subjekt mimo všechny svazky s vůlí, tehdy to, co poznáváme, není už jednotlivou věcí: ale Idejí, věčnou formou, bezprostřední objektivizací vůle na této úrovni; a proto ten, kdo se pohroužil do takové percepce, už není individuem, neboť v takové percepci se individuum ztratilo, ale je čistým subjektem vědění, mimo vůli, mimo bolest, mimo čas." CM

Vyšné Vlkodlaky. Zdejší vzduch, toť léčivá kysibelka.

... a samozřejmě Bruno Ferrari. :)

~

Děkuji všem, kteří se v TOPce rozhodli přidělit mi jeden ze svých chlívků.

~