Molly

Za zvuků geniální Djawadiho hudby píšu svou píseň obdivu a lásky. Ano, zamilovala jsem se. Do světa, který je nemilosrdný, ledový a ohnivě krutý. Do světa, kde není radno někomu věřit. Do světa, v němž bych nechtěla žít. Nepamatuju se, kdy naposled mi nějaký seriál učaroval natolik, že ve mně rozpoutal boj a já přemýšlela, zda dokoukat (tolik jsem toužila dozvědět se, jak to s obyvateli Sedmi království prozatím dopadne), či nedokoukat (ještě jsem se nechtěla rozloučit) ..... A led, nebo oheň? Já vím, kam mé srdce tíhne... Snad nebude nadcházející zima trvat léta. Jaro vyhlížím s velkou netrpělivostí!

Postavy tohoto seriálu si prostě nemůžete nezamilovat, všechny jsou svým způsobem praštěné - aby ne, ústřední rodinka provozuje pohřební ústav - hlavně ale všichni působí lidsky. Sdílíte s nimi jejich radosti a trápení, ať už jde o Ruth, která se celý život obětovala pro druhé a teď si chce konečně taky užít, gaye Davida prožívajícího nerovný vztah s poldou Keithem nebo umělkyni Claire, která v životě dost tápe. Navrch je tu smrt, všudypřítomná mrška, která v každém díle hraje svou roli - někdy jen dává práci, jindy zas hrdinům připomíná, co je v životě důležité. Odpočívej v pokoji je seriál par excellence, škoda, že už si pro něj taky přišla zubatá.