Další z japonských filmů, který spadá do "příjemného žánru" (čím víc japonských filmů vidím, tím víc mám pocit, že by se hodilo takovýto žánr zavést) - abych to upřesnila, jedná se o další poměrně klidně plynoucí japonský film ze života s mírně komickými prvky. A právě takových filmů je v japonské filmografii docela hodně. Je však nutné dodat, že tento styl se jen tak neomrzí. Takže stejně jako mnohé jiné japonské filmy, i tento snímek jsem si užila. Postavy byly skvělé, včetně role Asó Kumiko, sem tam jsem se zasmála a na konci jsem se už musela jen usmívat. Hezké vyjádření vztahu otce a dcery. Doufám, že podobných filmových zážitků zažiju v budoucnu ještě mnoho. ~(4,1★)~
Nejsem si úplně jistá, jak film hodnotit. Myslím, že zde to vedla hlavně zvláštní vizuálnost, protože příběh o dvou bojovnících, kteří se spojí, aby zabili jistého tyrana, nebyl v podstatě nijak originální. Z vizuální stránky jsem však bohužel rozpačitá. Laciné kulisy byly sice nejspíš záměrné, ale neudělaly na mě moc dobrý dojem, protože to celé pak působilo pouze jako kýč s nepříliš zajímavým příběhem. Jsem si však jistá, že někdo by v tom dokázal vidět něco víc. U mě však film zabodoval spíše herecky. Joshe Hartnetta jsem dlouho v ničem neviděla, takže jsem si jeho roli docela užila. Navíc bylo vidět, že herecky film táhne. Za druhé to pak byl Gackt, kvůli kterému jsem se v podstatě rozhodla na Bunraku podívat. Jde sice vidět, že od dob Moon Child se jeho herecké schopnosti téměř nezlepšily (tím chci říct, že pořád hraje skoro stejně hrozně), ale protože je mým oblíbencem jako zpěvák, tak jsem si jeho přítomnost ve filmu taktéž docela užila - včetně toho, že jsem ho mohla slyšet mluvit i v angličtině (nutno uznat, že jeho angličtina je docela dobrá, když to srovnáme s průměrnou anglickou výslovností Japonců). Ve výsledku tedy akční šílenost na jedno podívání, avšak se slušným hereckým obsazením (Hartnett, Moore, Perlman), které úroveň filmu o něco zvyšuje. ~(3,1★)~
Silnější tři hvězdičky. Je sice znatelná nějaká snaha o to, aby měl film hloubku a příběh, ale ve výsledku všechno táhnou hlavně efekty, hudba a samozřejmě polonáhá těla hereček. A nutno říct, že téhle efektnosti je tam až až. Pokud se však v něčem takovém přímo nevyžíváte, může to být místy nuda, což se stalo mně. Musím uznat, že je to trochu zvláštní, protože bych čekala, že atmosféra a hudba za mě zaručí o něco vyšší hodnocení (většinou se to tak stává), ale v tomto případě mi skutečně chyběla větší příběhovost. Na druhou stranu jsem byla ráda za Emily Browning, kterou jsem delší dobu chtěla konečně vidět v něčem jiném než v Řadě nešťastných příhod. Jen je trochu škoda, že kvůli jejím bojovým fantaziím ji nikdy nevidíme tančit (v Inception možná několikavrstevnost dějů fungovala, ale tady mi to ta fantazie ve fantazii poněkud rušila - zůstala bych pouze u jedné vrstvy fantazie, která byla koneckonců nejzajímavější). Ve výsledku sice zajímavá podívaná, ale bohužel hlubší dojem to na mně nezanechalo. A to i přes ten relativně normální a trochu smutný konec. ~(3,3★)~
Role Lisy Kudrow skvělá! Jinak ale docela slabota. A divím se, že byl David Bowie ochotný se v něčem takovém objevit, protože z hudbeního hlediska to bylo taktéž poměrně slabé. Ať přemýšlím jak chci, kromě Lisy Kudrow mě tam vážně nic nezaujalo. Troufám si říct, že z "teenage filmů" je mnoho lepších. ~(2,3★)~
Oddechový film na pomezí dvou a tří hvězdiček. Jen ten český název mi přijde trochu moc nadnesený, protože ve skutečnosti se o smyslu života ve filmu nic moc nedozvíme. Jde spíš o propojení osudů několika lidí. Role Jeffa Danielse byla navíc docela zajímavá. Tím to však hasne - bohatě stačilo na jedno podívání. ~(2,6★)~
No děs běs. Myslím, že taková pohádka by se mi nelíbila, ani kdybych byla dítě. Ale aspoň jsem se docela zasmála, protože i na pohádku je to nejhorázně směšné. Bohužel však zároveň naprosto nicneříkající. ~(0,7★)~
Konečně zase nějaká povedenější americká komedie, navíc s dobře vybranými herci. Colina Farrella sice nesnáším v roli klaďasů, ale tady mi do role zdrogovaného magora dokonale seděl. Hlavní trojice taky skvěle sehraná. A co teprve Aniston, vybočující ze svých klasických rolí milých svobodných žen - zde ji vidíme jako šílenou nymfomanku a kupodivu jí to sedlo. Měla by se do podobných rolí pouštět častěji. A ještě samozřejmě nesmím zapomenout na úžasného Kevina Spaceyho. Zkrátka, složení herců udělalo hodně, plus přičteme slušnou dávku humoru a dobrý námět...a vyjde nám z toho nesporně nadprůměrná komedie. Na jedno podívání možná dokonale stáčí, ale i tak jsem spokojená. ~(3,8★)~
Klasická komediální "pohádka" alá Jim Carrey. Mé malé sestřičce se možná kousky tučňáků a Jima Carreyho líbily, ale mně už vtipy založené na prdění, kousání a nejrůznějších nárazech (ať už do rozkroku či jinam) lezou krkem. U některého hloupého humoru se sice zasměju (viz zde hláška s ptakopyskem), ale jinak tohle není nic pro mě. Bohužel. ~(1,7★)~
Trochu přemrštěné a dětinsky šílené ve stylu Spy Kids, což kapánek kazilo dojem. Přiznám se však, že jediný důvod zhlédnutí pro mě byla Selena Gomez, takže jsem nic víc neočekávala. Na jedno podívání to ale nebylo nejhorší a kupodivu jsem se i docela bavila. Myslím, že je však důležité poznamenat, že například Monte Carlo (taktéž se Selenou Gomez) dělá jako film mnohem lepší dojem, přestože má tady na csfd téměř stejné hodnocení jako tohle. Myslím, že by se mělo rozlišovat mezi lepšími filmy pro mladé (které, ač v nich jde hlavně o zábavu a případně romantiku, mají pěknou atmosféru a možná i nějakou tu myšlenku) a filmy jako je tenhle, které jsou už přece jenom blíže nějaké vyumělkované slátanině. Škoda, že většina lidí hází tento typ filmů do stejného pytle a dále nerozlišuje. ~(2,2★)~
Příjemná záležitost, kde mě potěšili především Matsuda Shota a Tamaki Hiroshi. Ale přední je samozřejmě téma příběhu, kde jde o prohazování partnerů s cílem ujistit se, co člověk od vztahu chce a očekává - nutno uznat, že jako námět je to poměrně originální a (jak už naznačil i Vavča) přecházíme zde od vtipných scén k těm dramatičtějším a naopak. Body sráží pouze pomalý rozjezd (první díl) a pak příliš rychlý konec (poslední díl, kde se až zázračně rychle všechno vyřeší), prostředek jsem si však užívala téměř na jedničku. Zbývá mi říct jen jediné: "Yay, panda!" (některé vtipné výroky se zkrátka nedají zapomenout :)) ~(3,9★)~
Nečekaně příjemný film, který mi hodně padl do noty. Ano, je to místy hloupé a naivní, ale když se člověk vrátí v myšlení do puberty (ohledně mě to skutečně vypadá, že se tam v rámci výběru filmů v poslední době tak trochu vracím), tak film Angus, Thongs and Perfect Snogging dokáže docela potěšit. Navíc je fakt, že obsahuje hodně vtipných scén. Já se bavila na jedničku a kdyby mi skutečně bylo patnáct, možná bych hodnocení ještě zvýšila. PS: Proč se u nás nikdy neujaly školní uniformy? Jak ráda bych někdy nějakou nosila...! ~(3,7★)~
Tak trochu zklamané očekávání. Konečně se zase po delší době podívám na anime, ale bohužel... myslím, že to vypadá na další větší "anime pauzu", protože nedokážu narazit na nic, co by mě z anime dokázalo zaujmout natolik, aby mě to nahodilo zpátky na mou dřívější "anime vlnu". Summer Wars má sice úžasnou animaci a hezkou hudbu v pozadí, ale obsahově mě to příliš nezaujalo. Téma se zdá být v dnešní době hodně naléhavé a zajímavé (opravdu by virtuální svět mohl v blízké budoucnosti ovládnout realitu?), jenže to podání bylo na můj vkus až příliš pohádkové a zjednodušené, přestože konfrontace globálního problému s poklidným létem a rodinnou sešlostí bylo nejspíš záměrné. Ale chybělo tomu to skutečné NAPĚTÍ. U takového tématu bych skutečně čekala něco jiného. Pokud se mám dívat na pohádku, tak se raději podívám na skutečnou anime pohádku s kouzelnou a milou atmosférou (něco jako Arrietty od Ghibli) a ne na něco, co se tváří, jako že to řeší závažnou tématiku současnosti, ale ve skutečnosti je to jen slabý pohádkový odvar. Hodnocení zvedá pouze pěkná forma. ~(3,1★)~
O něco slabší než první série, ale pořád hodně napínavé a spletité. Zajímavé je především zasazení nového hackera do děje. Kde v první sérii všechno ve výsledku zachránily Falconovy hackerské schopnosti, tam se mu ve dvojce staví do cesty rovnocenný protivník. Děj možná dělá dojem určité "nadstavenosti", ale pro diváka, který si oblíbil postavy z první série, nemůže být zklamáním. První díl byl navíc více než povedený. Zbývá mi jen říct, že kdyby se někdy točilo ještě nějaké pokračování, určitě bych se dívala. A myslím, že by to i mohlo být možné, vzhledem k tomu, že se poslední díl této série nezdá být úplně uzavřený a co jsem vyrozuměla z japonské wikipedie, původní manga ještě také není úplně dokončená - zbývá dovydat její poslední série. Takže je zde pravděpodobnost, že se můžeme ještě těšit na nějaké seriálové či filmové pokračování. ~(4,3★)~
Nad dočekávání. Název a přebal můžou sice napovídat, že se jedná o kýčovitou kravinu s trapným humorem, ale světe div se, byla jsem překvapena docela slušným filmem. Stále se sice jedná o ohraný příběh o fifleně z LA, ze které se na konci stane rozumná dívka (dokonce i nějaká ta klasická klišé se najdou), ale celý příběh je podaný poměrně mile a s citem, a co víc, srší docela dobrým vtipem - u některých hlášek jsem se vážně musela nahlas zasmát. A co teprve ty postavy Angličanek. Z Harriet a jejího ztvárnění Keiry Knightley v Pýše a předsudku (včetně originální hudby ze soundtracku) jsem vážně nemohla :) Ve výsledku se skoro divím, že se nejedná o stoprocentně jednorázovou blbinu, ale milou a zábavnou komedii, na kterou bych se snad i někdy podívala znovu. ~(3,6★)~
Tak to byla pecka. A kupodivu jsem i čekala, že si mě tohle dorama získá (proto jsem si ho "schovávala" na později), a to nejen co se týká Miury Harumy v hlavní roli. Miura Haruma byl sice jedním z určujících prvků mých sympatií, ale získal si mě i celý propletený příběh a skvělá hudba. Je docela jasné, že se v seriálu najdou nějaké ty nesrovnalosti nebo přehnané části, ale pro oči neexperta (tím myslím člověka, který se nijak nevyzná v policejních procedurách, ani v hackování počítačů) to podle mého působí hodně uvěřitelně a propracovaně. Postavy byly taktéž skvělé. Snad až na Fujii Minu (jak už výstižně zmínila Zíza - "ta všetečná kamarádka Aoi" :)) mi byli všichni v rámci svých rolí sympatičtí. A to včetně Narimiyi, který na mě v kladných rolích působí odpudivě, ale na roli samolibého lídra teroristické skupiny se podle mě hodil na výbornou. Doramatu Buraddi Mandei nemám zkrátka téměř co vytknout. Konec je navíc spíše otevřený, aby byl dán prostor pro druhou sérii (netřeba říkat, že na dvojku se hodně těším). ~(4,7★)~
Pro mě typická průměrná romantická komedie. Párkrát jsem se zasmála a Hugh Grant v roli "ex-celebrity" působil docela vtipně. Snad ještě zobrazení hudebního průmyslu v čele s hvězdičkou Corou bylo dobré. To by bylo tak vše. Drew Barrymore nijak neoslnila a s Hughem Grantem netvořila zrovna ideální romantický pár (i když to není její chyba). ~(2,9★)~
Některé scény byly sice trochu slabší, jiné ale naopak hodně vtipné (se značnou dávkou šíleného japonského humoru), takže ve výsledku příjemný nadprůměr. Dostalo mě hlavně "Joroši QUEEN!!!" Mohla jsem se smíchy potrhat :D A co teprve ty paruky třídního učitele... Sympatie u mě má i můj roztomilý oblíbenec Teppei Koike, přestože se přiznám, že jeho oblíbenost u mě v poslední době trochu klesla (přece jen - herecky nijak zvlášť nevyniká), ale rozhodně potěšil. PS: Mizushimu bych v tomto filmu snad ani nepoznala, nebýt toho, že jsem si přečetla obsazení. ~(3,6★)~
Milá rodinná komedie. Přiznám se, že jsem se na tento film dívala kvůli Seleně Gomez, protože tahle holka mě v poslední době nějak zaujala, ale bohužel, v tomto filmu se nejedná o její hlavní roli a středem pozornosti je zde malé třeštidlo jménem Ramona (Joey King), což není sice špatné, protože tahle holka má v sobě jakousi jiskru (jak už napsal Fr - můžeme v ní vidět kousek Denise i Pipi), ale přece jenom - v době zhlédnutí jsem nebyla přímo nalazena na film, kde je hlavní postavou devítiletá holka s bujnou fantazií. A to možná trochu sráží mé hodnocení. Vidět to ale jindy, je dost možné, že by se můj dojem vyšplhal i na čtyři hvězdičky. :) ~(3,4★)~
S mangou ani anime jsou bohužel neměla tu čest, ale musím říct, že tohle pro mě bylo každopádně zklamáním. Tváří se to famózně, napínavě a hluboce, ale ve skutečnosti je to spíše plýtké, bezvýrazné, nepříliš zajímavé a dokonce tak trochu bezduché... Nezáleží na tom, jak moc se tam Kaiji (Fujiwara Tatsuya) svíjí, brečí a řve na celé kolo, pořád to působí docela nudným dojmem. Ani hudba tomu nepomohla. A dokonce ani Matsuyama tomu tentokrát nepomohl... Jen kdyby tam aspoň ty hry byly propracovanější a nebylo to tolik předvídatelné. Když to například srovnám s hazardními hrami, které můžeme vidět v seriálu LIAR GAME, tak to je úplně jiná liga. Tam napětí fungovalo, tady bohužel "kde nic tu nic." Škoda. Námět není špatný, ale má to zkrátka nevyužitý potenciál. ~(2,2★)~
Tohle dorama jsem si vybrala z jediného důvodu - kvůli Ogurimu. Delší dobu jsem ho v ničem neviděla, tak jsem si náhodně vybrala Binbō Danshi. Seriál mi ale nakonec přinesl víc pozitivních překvapení. Sice se ani zdaleka nedá zařadit mezi japonské seriálové trháky, ale přestože je to seriál o dluzích, má příjemnou atmosféru a taky myšlenku. Ta si mě ve výsledku získala nejvíce, i když to chvíli trvalo. Po zhlédnutí počátečního dílu jsem si říkala, že je to hodně přehnané a že hlavní postava (Oguri) musí být vážně naprostý idiot. Dokonce mě jeho chování zpočátku iritovalo. A stejně tak mě iritovali i všichni ti jeho rádoby "kámoši". Pak se ale děj a chování hlavního protagonisty Koyamy trošku ustálilo, a já si celý seriál začala více užívat. Myšlenka jednoduchého "bytí" a štěstí mě zkrátka dostala. Je to možná nesmyslné, protože kdyby skutečně existoval člověk jako Koyama, tak by neměl takové štěstí, že by mu všechno ve výsledku tak krásně vyšlo, ale líbil se mi ten "přístup k životu", který je v seriálu zobrazen. Dále pro mě bylo příjemným překvapením, že se ve vedlejší roli objevil Miura Haruma, což jsem nečekala (dopředu jsem se nedívala na další herecké obsazení). A nakonec pro mě byl tak trochu překvapením samotný Oguri, kterého jsem až do teď viděla v rolích cool týpků (viz Hana Yori Dango nebo Hanazakari no Kimitachi he), ale tady je přesným opakem - trochu trapným a přihlouplým studentem vysoké školy, který se do všeho vrhá s vervou a úsměvem. Takže vidět ho v tak odlišné roli pro mě bylo určitě plus. Když to všechno sečtu, nezbývá mi než hodnotit nadprůměrně. ~(3,7★)~
Jako celek sice fajn, ale některé povídky byly slabší nebo mě moc neoslovily (a co teprve to s tím kadeřnictvím - to jsem dokonce ani nepochopila). Na druhou stranu se zde ale vyskytlo několik lepších částí - mimové, příběh o slepci a herečce a závěrečný příběh o turistce, která sama objevuje kouzlo Paříže (ten mi padl do noty asi nejvíce). Ve výsledku je to sice nerovnoměrný počin, ale určitě nadprůměrný. ~(3,7★)~
Normálně bych se možná spíš přiklonila ke třem hvězdám, ale na truc dávám čtyři. Myslím, že si to tento film zaslouží vzhledem k tomu, jak je tady poměrně špatně hodnocený. Jasně, je to naivní, ale vždyť je to v podstatě pohádka! Obecně mám v poslední době nějak chuť na takové optimistické "princeznovské" filmy, takže tento mi dokonale sedl. Navíc v rámci nenáročného romanticko-pohádkového žánru je hodně povedený. Bavila jsem se a ještě k tomu jsem konečně viděla Leighton Meester v něčem jiném než Gossip Girl, což je pro mě velké plus (menší plus pak za roztomilost Seleny Gomez a za její docela dobře zvládnutou dvojroli - ta holka se nezdá). Zkrátka milý film, který mi vykouzlil úsměv na tváři. ~(3,8★)~
Další z japonských seriálů spíše na jedno podívání. Špatné to rozhodně není a oproti ostatním zde napsaným komentářům musím říct, že jsem se ani nenudila. Zároveň je však nutné dodat, že by to mohlo být zábavnější. Skutečně jsem se bavila tak možná u šestého dílu, kde bylo více vtipných scén, ale jinak se v celém seriálu nachází poměrně dost hluchých nebo nepřirozených míst, které vás nemusí přímo odradit, ale rozhodně nenadchnou. Myslím, že problémem je hlavně ta nepřirozenost. Některé japonské příběhy jsou sice jasně nesmyslné, ale určitým způsobem přirozeně a uvěřitelně podané. Tady však ta uvěřitelnost pokulhává. Místy je to hodně strojené a vztahu mezi Mei a Rihitem by nejspíš nikdo neuvěřil ani za mák... Mizushima Hiro byl hlavním důvodem, proč jsem se na seriál podívala, ale jeho role byla pro mě zklamáním. Jeho postava totiž působila téměř jako bez duše, což ale pravděpodobně nebyla přímo jeho chyba. Zhlédnutí nelituju, ale už se těším, až se podívám na nějaké chytlavější japonské dorama. ~(3,1★)~
Always san-chōme no yūhi je přesně ten typ příjemného a melancholického filmu, který vás svou atmosférou dokáže vtáhnout natolik, že byste se chtěli vrátit o nějakých 50 nebo 60 let zpátky a prožít v Japonsku tu dobu rozvoje techniky a spojení západních zvyků s tradičními, zatímco byste se z koutku zapadlé uličky dívali na "rostoucí" Tokijskou věž. Má očekávání byla sice vyšší než konečný dojem z filmu, ale i tak musím říct, že se mi tohle spojení osudů několika obyčejných lidí v Tokiu 50. let hodně líbilo. A Horikita Maki (jako Mutsuko) mě dostala tím svým "hrozným" dialektem - nikdy by mě nenapadlo, že se v Aomori mluví takhle divně :D ~(4,2★)~
Ve výsledku jen o kapánek horší než Moderní Popelka s Hilary Duff. Příběh a postavy jsou v podstatě hodně podobné jako u Moderní Popelky, ale zde jde více o hudbu a tanec. Sice nikdy nepochopím tu debilitu plesu v maskách, kdy se lidé nedokáží poznat jen kvůli toho, že mají na očích masku (co zbytek obličeje? a hlas?), takže "princ" pak nikdy nedokáže poznat svou "Popelku", když je v civilu... ale jinak musím říct, že v rámci žánru nemám filmu co vytknout. Tanec "přes zrcadlo" byl jednou z nejlepších scén. Navíc se sem tam naskytla docela vtipná hláška. Vévodila tomu samozřejmě "macecha" Jane Lynch, která mě svým otravným tónem hlasu dostávala už v Glee :) Co se týče Seleny Gomez, možná je to jen klasická teenage hvězdička, ale je to vážně roztomilá holka k pokoukání (a to ani nejsem kluk :)). A Andrew Seeley možná na pohled není takový sympaťák jako Chad Murray v Moderní Popelce, ale jeho pěvecký a taneční styl alá Timberlake nebyl rozhodně špatný. Abych to shrnula - proč se prostě někdy nepodívat na naivně milý a nenáročný film? Já byla spokojená. ~(3,3★)~
Tak tohle bylo vážně povedené. Tím myslím především zpracování celého tématu a některé nezapomenutelné scény. Dějově by se to samozřejmě špatně popisovalo kvůli zpřeházenosti, ale myslím, že forma dokáže zaujmout a konec překvapit. Je to zkrátka hodně napínavá a tak trochu tajuplná skládačka. :) Navíc mi udělala radost role Tabe Mikako. Těšila jsem se, až ji po Kimi ni todoke uvidím v něčem dalším. ~(4,4★)~
O krapet lepší než Hlavně nezávazně. Mezi Timberlakem a Kunis to rozhodně jiskřilo, ale konec byl bohužel naprosto tuctový. Jednorázová záležitost. ~(3,2★)~
Povedené, to ano, ale hlubší dojmy to na mně i tak nezanechalo... Líbilo se mi zobrazení Paříže a pak ta myšlenka, že si lidé často stěžují na součanou dobu a chtěli by se vrátit do nějakého staršího období, aniž by jim úplně docházelo, že i starší doba měla svoje "pro" a "proti". Také byly zajímavé hezky rozehrané vztahy mezi postavami (Gil a Inez, Gil a jeho nadcházející tchán, Gil a "nechutně otravný" Paul atd.) Škoda jen toho, že po skončení ve mně z tohoto filmu vážně nic nezůstalo. ~(4,0★)~
Stále lepší a lepší. Už třetí díl odstranil neduhy předchozích dvou dílů, ale první část Rozbřesku to jako čtvrtý film v pořadí dotáhla ještě dál. Odpůrci upírů a zamilovaných příběhů sice stále můžou mít nějaké výhrady, ale já si stojím za tím, že tohle bylo vážně povedené. Klišovitost se navíc skoro úplně vytratila (prosím, nepleťte si klišovité scény a normální zamilované scény, které zkrátka nemůžou být vypušťěny z filmu, který je žánrem řazen mezi romantiku) a zároveň jsem se bavila povedenými vtipnými hláškami (tady už vážně není ani stopy po těch trapnostech druhého dílu New Moon, kdy se lidé smáli tam, kde to nebylo zamýšleno) - zde šlo o předem promyšlené vtipné hlášky ve scénáři (viz například proslovy na svatbě). Na konci se navíc z Rozbřesku stává skutečené drama, nebo by se skoro dalo říct "thriller". Kristen Stewart byla namaskována vážně dobře, i když v takovém případě byla samozřejmě třeba i počítačová úprava... Nezbývá mi než se těšit na poslední díl. ~(4,3★)~
Tokugawský samuraj přicestuje do současnosti a stane se "sengjó šufu"? Tak to promiňte, ale "HI HI HI!" :D Jak už napsala Natascha, je to trochu bizarní a určitě působí divně, jak rychle si na to všechno zvykne, začne uklízet, péct dortíky a používat mobil. Ale co - jeho zažité chování se nezmění, a tak dochází k úsměvným i poučným momentům, kde můžeme vidět kontrast předmoderního a současného Japonska. Jedná se o neskutečně milý a úsměvný snímek, během kterého jsem se sem tam nemohla ubránit chichotání a na konci jsem se už tak usmívala, že mi z toho "veselí" začaly téct slzy (ne, vážně nepřeháním). A to je opravdu úžasné, vzhledem k tomu, že jsem před zhlédnutím měla náladu pod psa. S hodnocením neváhám. PS: Banzai japonskému purinu! Je mnohem lepší než náš český pudink. PPS: Nishikido Ryō je sympaťák. ~(4,7★)~
Moje komentáře
Jun kissa Isobe (2008)
Další z japonských filmů, který spadá do "příjemného žánru" (čím víc japonských filmů vidím, tím víc mám pocit, že by se hodilo takovýto žánr zavést) - abych to upřesnila, jedná se o další poměrně klidně plynoucí japonský film ze života s mírně komickými prvky. A právě takových filmů je v japonské filmografii docela hodně. Je však nutné dodat, že tento styl se jen tak neomrzí. Takže stejně jako mnohé jiné japonské filmy, i tento snímek jsem si užila. Postavy byly skvělé, včetně role Asó Kumiko, sem tam jsem se zasmála a na konci jsem se už musela jen usmívat. Hezké vyjádření vztahu otce a dcery. Doufám, že podobných filmových zážitků zažiju v budoucnu ještě mnoho. ~(4,1★)~
Bunraku (2010)
Nejsem si úplně jistá, jak film hodnotit. Myslím, že zde to vedla hlavně zvláštní vizuálnost, protože příběh o dvou bojovnících, kteří se spojí, aby zabili jistého tyrana, nebyl v podstatě nijak originální. Z vizuální stránky jsem však bohužel rozpačitá. Laciné kulisy byly sice nejspíš záměrné, ale neudělaly na mě moc dobrý dojem, protože to celé pak působilo pouze jako kýč s nepříliš zajímavým příběhem. Jsem si však jistá, že někdo by v tom dokázal vidět něco víc. U mě však film zabodoval spíše herecky. Joshe Hartnetta jsem dlouho v ničem neviděla, takže jsem si jeho roli docela užila. Navíc bylo vidět, že herecky film táhne. Za druhé to pak byl Gackt, kvůli kterému jsem se v podstatě rozhodla na Bunraku podívat. Jde sice vidět, že od dob Moon Child se jeho herecké schopnosti téměř nezlepšily (tím chci říct, že pořád hraje skoro stejně hrozně), ale protože je mým oblíbencem jako zpěvák, tak jsem si jeho přítomnost ve filmu taktéž docela užila - včetně toho, že jsem ho mohla slyšet mluvit i v angličtině (nutno uznat, že jeho angličtina je docela dobrá, když to srovnáme s průměrnou anglickou výslovností Japonců). Ve výsledku tedy akční šílenost na jedno podívání, avšak se slušným hereckým obsazením (Hartnett, Moore, Perlman), které úroveň filmu o něco zvyšuje. ~(3,1★)~
Sucker Punch (2011)
Silnější tři hvězdičky. Je sice znatelná nějaká snaha o to, aby měl film hloubku a příběh, ale ve výsledku všechno táhnou hlavně efekty, hudba a samozřejmě polonáhá těla hereček. A nutno říct, že téhle efektnosti je tam až až. Pokud se však v něčem takovém přímo nevyžíváte, může to být místy nuda, což se stalo mně. Musím uznat, že je to trochu zvláštní, protože bych čekala, že atmosféra a hudba za mě zaručí o něco vyšší hodnocení (většinou se to tak stává), ale v tomto případě mi skutečně chyběla větší příběhovost. Na druhou stranu jsem byla ráda za Emily Browning, kterou jsem delší dobu chtěla konečně vidět v něčem jiném než v Řadě nešťastných příhod. Jen je trochu škoda, že kvůli jejím bojovým fantaziím ji nikdy nevidíme tančit (v Inception možná několikavrstevnost dějů fungovala, ale tady mi to ta fantazie ve fantazii poněkud rušila - zůstala bych pouze u jedné vrstvy fantazie, která byla koneckonců nejzajímavější). Ve výsledku sice zajímavá podívaná, ale bohužel hlubší dojem to na mně nezanechalo. A to i přes ten relativně normální a trochu smutný konec. ~(3,3★)~
Rock ze střední (2009)
Role Lisy Kudrow skvělá! Jinak ale docela slabota. A divím se, že byl David Bowie ochotný se v něčem takovém objevit, protože z hudbeního hlediska to bylo taktéž poměrně slabé. Ať přemýšlím jak chci, kromě Lisy Kudrow mě tam vážně nic nezaujalo. Troufám si říct, že z "teenage filmů" je mnoho lepších. ~(2,3★)~
O smyslu života (2009)
Oddechový film na pomezí dvou a tří hvězdiček. Jen ten český název mi přijde trochu moc nadnesený, protože ve skutečnosti se o smyslu života ve filmu nic moc nedozvíme. Jde spíš o propojení osudů několika lidí. Role Jeffa Danielse byla navíc docela zajímavá. Tím to však hasne - bohatě stačilo na jedno podívání. ~(2,6★)~
Král zlodějů (TV film) (2010)
No děs běs. Myslím, že taková pohádka by se mi nelíbila, ani kdybych byla dítě. Ale aspoň jsem se docela zasmála, protože i na pohádku je to nejhorázně směšné. Bohužel však zároveň naprosto nicneříkající. ~(0,7★)~
Šéfové na zabití (2011)
Konečně zase nějaká povedenější americká komedie, navíc s dobře vybranými herci. Colina Farrella sice nesnáším v roli klaďasů, ale tady mi do role zdrogovaného magora dokonale seděl. Hlavní trojice taky skvěle sehraná. A co teprve Aniston, vybočující ze svých klasických rolí milých svobodných žen - zde ji vidíme jako šílenou nymfomanku a kupodivu jí to sedlo. Měla by se do podobných rolí pouštět častěji. A ještě samozřejmě nesmím zapomenout na úžasného Kevina Spaceyho. Zkrátka, složení herců udělalo hodně, plus přičteme slušnou dávku humoru a dobrý námět...a vyjde nám z toho nesporně nadprůměrná komedie. Na jedno podívání možná dokonale stáčí, ale i tak jsem spokojená. ~(3,8★)~
Pan Popper a jeho tučňáci (2011)
Klasická komediální "pohádka" alá Jim Carrey. Mé malé sestřičce se možná kousky tučňáků a Jima Carreyho líbily, ale mně už vtipy založené na prdění, kousání a nejrůznějších nárazech (ať už do rozkroku či jinam) lezou krkem. U některého hloupého humoru se sice zasměju (viz zde hláška s ptakopyskem), ale jinak tohle není nic pro mě. Bohužel. ~(1,7★)~
Program na ochranu princezen (TV film) (2009)
Trochu přemrštěné a dětinsky šílené ve stylu Spy Kids, což kapánek kazilo dojem. Přiznám se však, že jediný důvod zhlédnutí pro mě byla Selena Gomez, takže jsem nic víc neočekávala. Na jedno podívání to ale nebylo nejhorší a kupodivu jsem se i docela bavila. Myslím, že je však důležité poznamenat, že například Monte Carlo (taktéž se Selenou Gomez) dělá jako film mnohem lepší dojem, přestože má tady na csfd téměř stejné hodnocení jako tohle. Myslím, že by se mělo rozlišovat mezi lepšími filmy pro mladé (které, ač v nich jde hlavně o zábavu a případně romantiku, mají pěknou atmosféru a možná i nějakou tu myšlenku) a filmy jako je tenhle, které jsou už přece jenom blíže nějaké vyumělkované slátanině. Škoda, že většina lidí hází tento typ filmů do stejného pytle a dále nerozlišuje. ~(2,2★)~
Rabu shaffuru (TV seriál) (2009)
Příjemná záležitost, kde mě potěšili především Matsuda Shota a Tamaki Hiroshi. Ale přední je samozřejmě téma příběhu, kde jde o prohazování partnerů s cílem ujistit se, co člověk od vztahu chce a očekává - nutno uznat, že jako námět je to poměrně originální a (jak už naznačil i Vavča) přecházíme zde od vtipných scén k těm dramatičtějším a naopak. Body sráží pouze pomalý rozjezd (první díl) a pak příliš rychlý konec (poslední díl, kde se až zázračně rychle všechno vyřeší), prostředek jsem si však užívala téměř na jedničku. Zbývá mi říct jen jediné: "Yay, panda!" (některé vtipné výroky se zkrátka nedají zapomenout :)) ~(3,9★)~
On je fakt boží! (2008)
Nečekaně příjemný film, který mi hodně padl do noty. Ano, je to místy hloupé a naivní, ale když se člověk vrátí v myšlení do puberty (ohledně mě to skutečně vypadá, že se tam v rámci výběru filmů v poslední době tak trochu vracím), tak film Angus, Thongs and Perfect Snogging dokáže docela potěšit. Navíc je fakt, že obsahuje hodně vtipných scén. Já se bavila na jedničku a kdyby mi skutečně bylo patnáct, možná bych hodnocení ještě zvýšila. PS: Proč se u nás nikdy neujaly školní uniformy? Jak ráda bych někdy nějakou nosila...! ~(3,7★)~
Letní válka (2009)
Tak trochu zklamané očekávání. Konečně se zase po delší době podívám na anime, ale bohužel... myslím, že to vypadá na další větší "anime pauzu", protože nedokážu narazit na nic, co by mě z anime dokázalo zaujmout natolik, aby mě to nahodilo zpátky na mou dřívější "anime vlnu". Summer Wars má sice úžasnou animaci a hezkou hudbu v pozadí, ale obsahově mě to příliš nezaujalo. Téma se zdá být v dnešní době hodně naléhavé a zajímavé (opravdu by virtuální svět mohl v blízké budoucnosti ovládnout realitu?), jenže to podání bylo na můj vkus až příliš pohádkové a zjednodušené, přestože konfrontace globálního problému s poklidným létem a rodinnou sešlostí bylo nejspíš záměrné. Ale chybělo tomu to skutečné NAPĚTÍ. U takového tématu bych skutečně čekala něco jiného. Pokud se mám dívat na pohádku, tak se raději podívám na skutečnou anime pohádku s kouzelnou a milou atmosférou (něco jako Arrietty od Ghibli) a ne na něco, co se tváří, jako že to řeší závažnou tématiku současnosti, ale ve skutečnosti je to jen slabý pohádkový odvar. Hodnocení zvedá pouze pěkná forma. ~(3,1★)~
Buraddi mandei 2 (TV seriál) (2010)
O něco slabší než první série, ale pořád hodně napínavé a spletité. Zajímavé je především zasazení nového hackera do děje. Kde v první sérii všechno ve výsledku zachránily Falconovy hackerské schopnosti, tam se mu ve dvojce staví do cesty rovnocenný protivník. Děj možná dělá dojem určité "nadstavenosti", ale pro diváka, který si oblíbil postavy z první série, nemůže být zklamáním. První díl byl navíc více než povedený. Zbývá mi jen říct, že kdyby se někdy točilo ještě nějaké pokračování, určitě bych se dívala. A myslím, že by to i mohlo být možné, vzhledem k tomu, že se poslední díl této série nezdá být úplně uzavřený a co jsem vyrozuměla z japonské wikipedie, původní manga ještě také není úplně dokončená - zbývá dovydat její poslední série. Takže je zde pravděpodobnost, že se můžeme ještě těšit na nějaké seriálové či filmové pokračování. ~(4,3★)~
Divoška (2008)
Nad dočekávání. Název a přebal můžou sice napovídat, že se jedná o kýčovitou kravinu s trapným humorem, ale světe div se, byla jsem překvapena docela slušným filmem. Stále se sice jedná o ohraný příběh o fifleně z LA, ze které se na konci stane rozumná dívka (dokonce i nějaká ta klasická klišé se najdou), ale celý příběh je podaný poměrně mile a s citem, a co víc, srší docela dobrým vtipem - u některých hlášek jsem se vážně musela nahlas zasmát. A co teprve ty postavy Angličanek. Z Harriet a jejího ztvárnění Keiry Knightley v Pýše a předsudku (včetně originální hudby ze soundtracku) jsem vážně nemohla :) Ve výsledku se skoro divím, že se nejedná o stoprocentně jednorázovou blbinu, ale milou a zábavnou komedii, na kterou bych se snad i někdy podívala znovu. ~(3,6★)~
Buraddi mandei (TV seriál) (2008)
Tak to byla pecka. A kupodivu jsem i čekala, že si mě tohle dorama získá (proto jsem si ho "schovávala" na později), a to nejen co se týká Miury Harumy v hlavní roli. Miura Haruma byl sice jedním z určujících prvků mých sympatií, ale získal si mě i celý propletený příběh a skvělá hudba. Je docela jasné, že se v seriálu najdou nějaké ty nesrovnalosti nebo přehnané části, ale pro oči neexperta (tím myslím člověka, který se nijak nevyzná v policejních procedurách, ani v hackování počítačů) to podle mého působí hodně uvěřitelně a propracovaně. Postavy byly taktéž skvělé. Snad až na Fujii Minu (jak už výstižně zmínila Zíza - "ta všetečná kamarádka Aoi" :)) mi byli všichni v rámci svých rolí sympatičtí. A to včetně Narimiyi, který na mě v kladných rolích působí odpudivě, ale na roli samolibého lídra teroristické skupiny se podle mě hodil na výbornou. Doramatu Buraddi Mandei nemám zkrátka téměř co vytknout. Konec je navíc spíše otevřený, aby byl dán prostor pro druhou sérii (netřeba říkat, že na dvojku se hodně těším). ~(4,7★)~
Hudbu složil, slova napsal (2007)
Pro mě typická průměrná romantická komedie. Párkrát jsem se zasmála a Hugh Grant v roli "ex-celebrity" působil docela vtipně. Snad ještě zobrazení hudebního průmyslu v čele s hvězdičkou Corou bylo dobré. To by bylo tak vše. Drew Barrymore nijak neoslnila a s Hughem Grantem netvořila zrovna ideální romantický pár (i když to není její chyba). ~(2,9★)~
Love Com (2006)
Některé scény byly sice trochu slabší, jiné ale naopak hodně vtipné (se značnou dávkou šíleného japonského humoru), takže ve výsledku příjemný nadprůměr. Dostalo mě hlavně "Joroši QUEEN!!!" Mohla jsem se smíchy potrhat :D A co teprve ty paruky třídního učitele... Sympatie u mě má i můj roztomilý oblíbenec Teppei Koike, přestože se přiznám, že jeho oblíbenost u mě v poslední době trochu klesla (přece jen - herecky nijak zvlášť nevyniká), ale rozhodně potěšil. PS: Mizushimu bych v tomto filmu snad ani nepoznala, nebýt toho, že jsem si přečetla obsazení. ~(3,6★)~
Ramona (2010)
Milá rodinná komedie. Přiznám se, že jsem se na tento film dívala kvůli Seleně Gomez, protože tahle holka mě v poslední době nějak zaujala, ale bohužel, v tomto filmu se nejedná o její hlavní roli a středem pozornosti je zde malé třeštidlo jménem Ramona (Joey King), což není sice špatné, protože tahle holka má v sobě jakousi jiskru (jak už napsal Fr - můžeme v ní vidět kousek Denise i Pipi), ale přece jenom - v době zhlédnutí jsem nebyla přímo nalazena na film, kde je hlavní postavou devítiletá holka s bujnou fantazií. A to možná trochu sráží mé hodnocení. Vidět to ale jindy, je dost možné, že by se můj dojem vyšplhal i na čtyři hvězdičky. :) ~(3,4★)~
Kaiji: Jinsei gyakuten gêmu (2009)
S mangou ani anime jsou bohužel neměla tu čest, ale musím říct, že tohle pro mě bylo každopádně zklamáním. Tváří se to famózně, napínavě a hluboce, ale ve skutečnosti je to spíše plýtké, bezvýrazné, nepříliš zajímavé a dokonce tak trochu bezduché... Nezáleží na tom, jak moc se tam Kaiji (Fujiwara Tatsuya) svíjí, brečí a řve na celé kolo, pořád to působí docela nudným dojmem. Ani hudba tomu nepomohla. A dokonce ani Matsuyama tomu tentokrát nepomohl... Jen kdyby tam aspoň ty hry byly propracovanější a nebylo to tolik předvídatelné. Když to například srovnám s hazardními hrami, které můžeme vidět v seriálu LIAR GAME, tak to je úplně jiná liga. Tam napětí fungovalo, tady bohužel "kde nic tu nic." Škoda. Námět není špatný, ale má to zkrátka nevyužitý potenciál. ~(2,2★)~
Binbô danshi (TV seriál) (2008)
Tohle dorama jsem si vybrala z jediného důvodu - kvůli Ogurimu. Delší dobu jsem ho v ničem neviděla, tak jsem si náhodně vybrala Binbō Danshi. Seriál mi ale nakonec přinesl víc pozitivních překvapení. Sice se ani zdaleka nedá zařadit mezi japonské seriálové trháky, ale přestože je to seriál o dluzích, má příjemnou atmosféru a taky myšlenku. Ta si mě ve výsledku získala nejvíce, i když to chvíli trvalo. Po zhlédnutí počátečního dílu jsem si říkala, že je to hodně přehnané a že hlavní postava (Oguri) musí být vážně naprostý idiot. Dokonce mě jeho chování zpočátku iritovalo. A stejně tak mě iritovali i všichni ti jeho rádoby "kámoši". Pak se ale děj a chování hlavního protagonisty Koyamy trošku ustálilo, a já si celý seriál začala více užívat. Myšlenka jednoduchého "bytí" a štěstí mě zkrátka dostala. Je to možná nesmyslné, protože kdyby skutečně existoval člověk jako Koyama, tak by neměl takové štěstí, že by mu všechno ve výsledku tak krásně vyšlo, ale líbil se mi ten "přístup k životu", který je v seriálu zobrazen. Dále pro mě bylo příjemným překvapením, že se ve vedlejší roli objevil Miura Haruma, což jsem nečekala (dopředu jsem se nedívala na další herecké obsazení). A nakonec pro mě byl tak trochu překvapením samotný Oguri, kterého jsem až do teď viděla v rolích cool týpků (viz Hana Yori Dango nebo Hanazakari no Kimitachi he), ale tady je přesným opakem - trochu trapným a přihlouplým studentem vysoké školy, který se do všeho vrhá s vervou a úsměvem. Takže vidět ho v tak odlišné roli pro mě bylo určitě plus. Když to všechno sečtu, nezbývá mi než hodnotit nadprůměrně. ~(3,7★)~
Paříži, miluji Tě (2006)
Jako celek sice fajn, ale některé povídky byly slabší nebo mě moc neoslovily (a co teprve to s tím kadeřnictvím - to jsem dokonce ani nepochopila). Na druhou stranu se zde ale vyskytlo několik lepších částí - mimové, příběh o slepci a herečce a závěrečný příběh o turistce, která sama objevuje kouzlo Paříže (ten mi padl do noty asi nejvíce). Ve výsledku je to sice nerovnoměrný počin, ale určitě nadprůměrný. ~(3,7★)~
Monte Carlo (2011)
Normálně bych se možná spíš přiklonila ke třem hvězdám, ale na truc dávám čtyři. Myslím, že si to tento film zaslouží vzhledem k tomu, jak je tady poměrně špatně hodnocený. Jasně, je to naivní, ale vždyť je to v podstatě pohádka! Obecně mám v poslední době nějak chuť na takové optimistické "princeznovské" filmy, takže tento mi dokonale sedl. Navíc v rámci nenáročného romanticko-pohádkového žánru je hodně povedený. Bavila jsem se a ještě k tomu jsem konečně viděla Leighton Meester v něčem jiném než Gossip Girl, což je pro mě velké plus (menší plus pak za roztomilost Seleny Gomez a za její docela dobře zvládnutou dvojroli - ta holka se nezdá). Zkrátka milý film, který mi vykouzlil úsměv na tváři. ~(3,8★)~
Mei-chan no Shitsuji (TV seriál) (2009)
Další z japonských seriálů spíše na jedno podívání. Špatné to rozhodně není a oproti ostatním zde napsaným komentářům musím říct, že jsem se ani nenudila. Zároveň je však nutné dodat, že by to mohlo být zábavnější. Skutečně jsem se bavila tak možná u šestého dílu, kde bylo více vtipných scén, ale jinak se v celém seriálu nachází poměrně dost hluchých nebo nepřirozených míst, které vás nemusí přímo odradit, ale rozhodně nenadchnou. Myslím, že problémem je hlavně ta nepřirozenost. Některé japonské příběhy jsou sice jasně nesmyslné, ale určitým způsobem přirozeně a uvěřitelně podané. Tady však ta uvěřitelnost pokulhává. Místy je to hodně strojené a vztahu mezi Mei a Rihitem by nejspíš nikdo neuvěřil ani za mák... Mizushima Hiro byl hlavním důvodem, proč jsem se na seriál podívala, ale jeho role byla pro mě zklamáním. Jeho postava totiž působila téměř jako bez duše, což ale pravděpodobně nebyla přímo jeho chyba. Zhlédnutí nelituju, ale už se těším, až se podívám na nějaké chytlavější japonské dorama. ~(3,1★)~
Always san-chôme no yûhi (2005)
Always san-chōme no yūhi je přesně ten typ příjemného a melancholického filmu, který vás svou atmosférou dokáže vtáhnout natolik, že byste se chtěli vrátit o nějakých 50 nebo 60 let zpátky a prožít v Japonsku tu dobu rozvoje techniky a spojení západních zvyků s tradičními, zatímco byste se z koutku zapadlé uličky dívali na "rostoucí" Tokijskou věž. Má očekávání byla sice vyšší než konečný dojem z filmu, ale i tak musím říct, že se mi tohle spojení osudů několika obyčejných lidí v Tokiu 50. let hodně líbilo. A Horikita Maki (jako Mutsuko) mě dostala tím svým "hrozným" dialektem - nikdy by mě nenapadlo, že se v Aomori mluví takhle divně :D ~(4,2★)~
A zase jedna Popelka (2008)
Ve výsledku jen o kapánek horší než Moderní Popelka s Hilary Duff. Příběh a postavy jsou v podstatě hodně podobné jako u Moderní Popelky, ale zde jde více o hudbu a tanec. Sice nikdy nepochopím tu debilitu plesu v maskách, kdy se lidé nedokáží poznat jen kvůli toho, že mají na očích masku (co zbytek obličeje? a hlas?), takže "princ" pak nikdy nedokáže poznat svou "Popelku", když je v civilu... ale jinak musím říct, že v rámci žánru nemám filmu co vytknout. Tanec "přes zrcadlo" byl jednou z nejlepších scén. Navíc se sem tam naskytla docela vtipná hláška. Vévodila tomu samozřejmě "macecha" Jane Lynch, která mě svým otravným tónem hlasu dostávala už v Glee :) Co se týče Seleny Gomez, možná je to jen klasická teenage hvězdička, ale je to vážně roztomilá holka k pokoukání (a to ani nejsem kluk :)). A Andrew Seeley možná na pohled není takový sympaťák jako Chad Murray v Moderní Popelce, ale jeho pěvecký a taneční styl alá Timberlake nebyl rozhodně špatný. Abych to shrnula - proč se prostě někdy nepodívat na naivně milý a nenáročný film? Já byla spokojená. ~(3,3★)~
Fisshu sutôrî (2009)
Tak tohle bylo vážně povedené. Tím myslím především zpracování celého tématu a některé nezapomenutelné scény. Dějově by se to samozřejmě špatně popisovalo kvůli zpřeházenosti, ale myslím, že forma dokáže zaujmout a konec překvapit. Je to zkrátka hodně napínavá a tak trochu tajuplná skládačka. :) Navíc mi udělala radost role Tabe Mikako. Těšila jsem se, až ji po Kimi ni todoke uvidím v něčem dalším. ~(4,4★)~
Kamarád taky rád (2011)
O krapet lepší než Hlavně nezávazně. Mezi Timberlakem a Kunis to rozhodně jiskřilo, ale konec byl bohužel naprosto tuctový. Jednorázová záležitost. ~(3,2★)~
Půlnoc v Paříži (2011)
Povedené, to ano, ale hlubší dojmy to na mně i tak nezanechalo... Líbilo se mi zobrazení Paříže a pak ta myšlenka, že si lidé často stěžují na součanou dobu a chtěli by se vrátit do nějakého staršího období, aniž by jim úplně docházelo, že i starší doba měla svoje "pro" a "proti". Také byly zajímavé hezky rozehrané vztahy mezi postavami (Gil a Inez, Gil a jeho nadcházející tchán, Gil a "nechutně otravný" Paul atd.) Škoda jen toho, že po skončení ve mně z tohoto filmu vážně nic nezůstalo. ~(4,0★)~
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
Stále lepší a lepší. Už třetí díl odstranil neduhy předchozích dvou dílů, ale první část Rozbřesku to jako čtvrtý film v pořadí dotáhla ještě dál. Odpůrci upírů a zamilovaných příběhů sice stále můžou mít nějaké výhrady, ale já si stojím za tím, že tohle bylo vážně povedené. Klišovitost se navíc skoro úplně vytratila (prosím, nepleťte si klišovité scény a normální zamilované scény, které zkrátka nemůžou být vypušťěny z filmu, který je žánrem řazen mezi romantiku) a zároveň jsem se bavila povedenými vtipnými hláškami (tady už vážně není ani stopy po těch trapnostech druhého dílu New Moon, kdy se lidé smáli tam, kde to nebylo zamýšleno) - zde šlo o předem promyšlené vtipné hlášky ve scénáři (viz například proslovy na svatbě). Na konci se navíc z Rozbřesku stává skutečené drama, nebo by se skoro dalo říct "thriller". Kristen Stewart byla namaskována vážně dobře, i když v takovém případě byla samozřejmě třeba i počítačová úprava... Nezbývá mi než se těšit na poslední díl. ~(4,3★)~
Chonmage purin (2010)
Tokugawský samuraj přicestuje do současnosti a stane se "sengjó šufu"? Tak to promiňte, ale "HI HI HI!" :D Jak už napsala Natascha, je to trochu bizarní a určitě působí divně, jak rychle si na to všechno zvykne, začne uklízet, péct dortíky a používat mobil. Ale co - jeho zažité chování se nezmění, a tak dochází k úsměvným i poučným momentům, kde můžeme vidět kontrast předmoderního a současného Japonska. Jedná se o neskutečně milý a úsměvný snímek, během kterého jsem se sem tam nemohla ubránit chichotání a na konci jsem se už tak usmívala, že mi z toho "veselí" začaly téct slzy (ne, vážně nepřeháním). A to je opravdu úžasné, vzhledem k tomu, že jsem před zhlédnutím měla náladu pod psa. S hodnocením neváhám. PS: Banzai japonskému purinu! Je mnohem lepší než náš český pudink. PPS: Nishikido Ryō je sympaťák. ~(4,7★)~