selfesteem

Neskutečný útok na mou bránici. Škoda, že má tak málo dílů. Ale ono možná opravdu platí, že méně je někdy více. U IT Crowd se dokážu smát tak, že mě strašlivě bolí břišní svaly a tečou slzy a to i po několikáté, a že se takhle směju jen občas, zato pak pořádně a opakovaně, až tím můžu lézt i na nervy. U Royovy věty: "I am disabled" jsem opravdu nevěděla, kdy mám dost. IT Crowd patří jednoznačné prvenství v mé seriálové desítce.

Musím reagovat na jeden komentář zde, sice mého jinak oblíbence, ale budiž. Za prvé: srovnávat Myšlenky zločince s C.S.I. je svatokrádež! A za druhé: po jednom díle děkuji, nechci? Kde to jsme? Hodnotit celý seriál na základě jednoho dílu? A srovnávat ho s jiným, který má diametrálně odlišné téma? Tak to je smutné, opravdu. Proto je to s e r i á l, aby se člověk např. postupně dopracoval k jednotlivým postavám, lépe je poznal, ne? Myšlenky zločince vyčnívají nad všechny kriminálky Miami a L.A., a N.Y. a podobně, které jsou dle mého názoru nachlup stejné a soustředí se povětšinou na laboratoře a ohledávání tkanin, vlasů a ostatního humusu. Hrdinové Myšlenek zločince vstupují pachateli do hlavy, do jeho myšlení, do myšlení sériových vrahů, převážně psychopatů, proto jsou vraždy, které se zde řeší mnohem drsnější a budí v člověku strach. Postupem času jsem si našla vztah ke každému z členů elitního týmu a stala jsem se závislákem na sledování brilantního řešení hrůzných skutků jejich neznámých. Musím ale dodat, že od osmé série to rapidně ztrácí šmrnc. Docházely jim zjevně nápady a nedá se na to vůbec koukat, i proto, že se kamsi ztratila předchozí vážnost. A málem bych zapomněla, díky Myšlenkám zločince jsem objevila jednu z mých oblíbených knih, hlavně pro její čtivost a napětí, "Sběratel" od Johna Fowlese.

Jako malá holka jsem Columbovi nemohla přijít na chuť, byl pomalej, nudnej a všechno se to hrozně vleklo. Po několika letech jsem ale k němu našla cestu a můj vztah k němu se změnil. Dokonce jsem dva a půl roku netrpělivě vyčkávala u trafik, abych konečně měla dalšího Columba do sbírky. Teď už ho mám komplet! Zajímavé je, že v tomhle seriálu skoro nikdy neuvidíte krev nebo nějaké drsné výjevy vražd a zkoumání mrtvol. On sám pan Ted (křestní jméno odvozuji z jedné jediné episody, byl to díl s názvem "Dvojexpozice") Columbo vlastně krev nemůže ani vidět a zbraň v životě nepoužil. Skutečnost, že hned od začátku sledujete práci vraha a tím jste jaksi ochuzeni o to velké překvapení, kdo je tedy tím padouchem, nic nemění na tom, že vše je vám vynahrazeno geniální hrou poručíka Columba s jeho již od začátku hlavním podezřelým. Zdržuje, otravuje, zajímá se, vrací se a přemýšlí a má "věčné problémy s hlášením svému šéfovi". Když občas odloží svůj ošoupaný baloňák a oblékne se do smokingu nebo jednou i do nového kabátu, skoro byste ho nepoznali. Ale to dělá opravdu málokdy. Baloňák neodkládá, dobře se mu v něm přemýšlí, kouří své levné doutníky, obědvá chilli, konverzuje se svým Psem nebo hovoří o své úžasné ženě paní Columbové. Spolu s ním se podíváte na velmi zajímavá místa a setkáte se s rozmanitými profesemi potenciálních vrahů, z nichž s některými budete i sami sympatizovat (ovšem ne proto, proč se stali dotyční vrahy, ale proto, jací byli jako lidé), stejně jako občas i sám poručík Columbo. Mé oblíbené episody: Vražda, kouř a stíny (best of the best!), To je vražda, řeklo portské, Nebezpečná hra, Vražda jako autoportrét, Vrah zavolá v deset, Sex a ženatý detektiv, Za úsvitu, Zločinný steh, Není čas na umírání, Smrt ve sklence vína, Odpočívejte v pokoji, paní Columbová, Labutí píseň, Rozbouřené vody, Rekviem pro padající hvězdu, Obrácený negativ, Semínko pochyb, Columbo v přestrojení, Columbo na univerzitě, Vražda podle knihy a Smrt v aréně.

Nááářez ... !!! Všudypřítomná smrt, drogy, sex, problémy ve vztazích, halucinace, těžká deprese, ovšem na druhou stranu mi tento seriál vždycky pomůže, když se cítím mizerně já. Je to zvláštní. Je to i proto, že je silně návykový a je těžké se se od něj odtrhnout. Pomůže vám být nad věcí (nad tou vaší věcí) a nemyslet na nic, co vás trápí. Je to taková terapie. Když jsem seriál sledovala poprvé, tak jsem se těšila na každou urvanou hodinu s dalším dílem, nesnášela jsem se za to, že musím chodit do práce, že musím chodit nakupovat, že musím spát, jíst, chtěla jsem jen sedět a sledovat osudy úplně všech zúčastněných, protože mně všichni silně přirostli k srdci (Jeremy Sisto se mi zase hodně líbil). Dokonalej seriál s vyjímečnou atmosférou, jehož konec jsem si pouštěla několikrát za sebou, protože to prostě nešlo jinak ...

Co mě na tomto seriálu tak přitahuje, není detektivní činnost ani zajímavé případy. Je to právě osobnost pana Monka, jeho boj s OCD. Je to přesně ono. Nijak hluboce jsem tuto poruchu nestudovala, ale pravda je taková, že i u "normálního" zdravého člověka se může vyvinout zcela náhle a neočekávaně. A to poté, co prožijete nějaký životní otřes. U mě se tak ve dvaceti letech stalo a stala jsem se podobně obsedantní jako pan Monk, kompulze se naštěstí nedostavily. Nebála jsem se všeho jako on, ale chovala jsem se tak směšně a měla čím dál méně přátel, protože se mnou nebylo k vydržení. Správně užívám minulý čas, protože na svém případu vím, že je možné se z toho dostat a "uzdravit se". Stačí jen trochu toho serotoninu a čas. Každopádně panu Monkovi rozumím, stejně jako Melvinu Udallovi z Lepší už to nebude a Howardu Hugesovi z Letce. Poznávám se v nich a je to strašný. U pana Monka ale vtipný a trefný. Nestandardně zábavný seriál.

Je zcela samozřejmé, že v počátcích byl Hercule Poirot mladší, hubenější a měl po boku Arthura Hastingse a slečnu Lemonovou, a takhle s námi pobýval většinu času. Stejně jsem nikdy nechápala, proč se Hastings nedal dohromady právě s touto slečnou, ale do toho nemám co mluvit. Mně se ale úplně nejvíce líbily ty díly, kdy už byl Hercule Poirot starší, silnější a sám, na všechno. Byly to ponurejší, temnější díly, ale patří k těm mým opravdu oblíbeným. Orient Express jim svou depresivní atmosférou kraluje. Hercula Poirota mám ráda kvůli té době, chtěla bych se umět česat, strojit a líčit jako všechny ty dámy tam, potkávat uhlazené pány v nažehlených oblecích a stolovat a bavit se, jako v těch dobách, to je to, co se mi na tomto seriálu tak moc líbí a za co obdivuju všechny lidi, kteří se na něm po této stránce vyřádili. Ale nepochybně, příběhy jsou nápadité a promyšlené a miluju tu Poirotovu finální společenskou seanci, na které předvádí své myšlenkové pochody a také jeho gesta, zvyky, projevy, to se panu Suchetovi opravdu moc povedlo a pro mě jiný Poirot neexistuje! Jen u jednoho dílu jsem poznala, kdo je vrah a u dalších pak už většinou také, ale jen kvůli dabingu, kdo nechce vědět víc, nečtěte dál! spoiler (většinou vraha dabují známější dabéři) spoiler.

Jakožto divák, který v těchto dnech právě sleduje Chobotnici od jejích začátků doposud, u čtvrté série skutečně lituji, že zde není možnost vyššího hodnocení, protože ***** je opravdu málo! Bez Morriconeho hudby by to asi nebyla tak dojemná a napínavá záležitost, ale proč to proboha řešit. Ta hudba a seriál už jedno jsou. Dohromady je to tedy dokonalost sama, a to nejen díky úžasné scéně Tana s koníkem a téhle postavě vůbec, která v divákovi vzbuzuje tolik různých pocitů. Máte ho rádi, je vám ho líto, bojíte se ho, nevyznáte se v něm, a přesto vás přitahuje, to se Remo Gironovi opravdu povedlo. Je docela legrační, že jsem si kvůli seriálu pořídila moka konvičku a úplně jí propadla. Seriál sám o sobě stejně jako Tano vzbuzuje hodně emocí, člověk je napjatý jako struna, dojatý, zoufalý, po zhlédnutí byť jednoho dílu emočně úplně vysátý, je to náročné, ale stojí to za to!  Seriál jsem dokoukala až do jeho desáté série a nemůžu říct, že by ty další od zmíněné čtvrté byly špatné. (Nejen) můj oblíbenec Tano je ústřední postavou většiny z nich a další série jsou rovněž povedené a i více akční, moc se mi líbil pohled (nejen do Tanovy) minulosti, a ta hudba. Těžko se se seriálem loučím a určitě se k němu brzy vrátím, protože je to skvostný počin.

Napínavý a rozhodně nestagnující seriál neustále udržující vaši pozornost. Díky Pohotovosti jsem si k Vánocům přála Velký lékařský slovník, ve kterém jsem pak hledala všechny ty složité názvy, kterými se to tam jen hemží. Z tohoto seriálu tudíž mám své "základní medicínské znalosti", kterými občas "ohromím" mé známé.

Vyjádřit se o tomto seriálu jednou větou, šlo by možná říct: "Dejte si pozor, abyste z toho všeho nezačaly(i) kvokat!" Mé pětihvězdičkové hodnocení tohoto seriálu vychází z té skutečnosti, že řadu věcí, které tam holky řeší, se mi stala také - týká se to však převážně vztahových záležitostí. Někdy jen tak zírám, a přijde mi, že sama na sebe. Tohle u filmů miluju, a proto je mi seriál tak blízký. Mínusem je vlastně tak trochu nepoměr mezi názvem seriálu a tím, o co v něm jde. Překvapivě, pokud jde o otázky v oblasti sexu, hlavní hrdinky se mnohdy neprojevují příliš liberálně. Vadí jim věci, které myslím pro řadu lidí k sexu normálně patří a ve většině debat o sexu v kavárnách a restauracích zhnuseně odsunují své talíře s jídlem, jakmile se probírá nějaká naprosto normální sexuální záležitost (a někdy dokonce i Samantha, což už je hodně co říct). Také si neuvědomují, že svou atraktivitu značně ztrácejí mluvením s plnými ústy, viď Carrie a Mirando? Každopádně, abych pořád jen nekritizovala, holkám to vždycky děsně sluší a sledovat je je pro mě něco jako duševní potrava, a čím víc se blížím k jejich věku, tím více jsou mi blízké. Myslím, že pro řadu žen v jejich situaci je tento seriál balzámem na duši a zaslouží si proto patřičně ocenit. Naprosto souhlasím s komentářem uživatele Luswani o tom, že tento seriál má hloubku, jakkoli povrchně se navenek tváří. A tím, že je třeba vnímat tento seriál jako celek.

Tenhle seriál jsem milovala coby malá holka. Naši se vždycky schovávali v jiných místnostech, protože toho na ně bylo moc, a navíc se báli, co jen to ze mě vyroste, když se mi líbí taková zvěrstva. Neskutečně mnoho podrazů, zklamání, intrik, vyhrožování, vydírání, a opakovaných chyb, někdy až s docela fatálními a děsivými konci. Nemusela jsem Amandu, protože byla k uzoufání nudná a zbožňovala jsem, jako tradičně, psychopatickou postavu Kimberley Shaw. Miluju TV Barrandov - už to zase běží o víkendech - já se snad zbláznim radostí :D.