sigf07

Původní seriál jsem nesledoval, takže se v mém hodnocení nějaká sentimentalita neprojevuje a jde o pořádné zklamání - zápletka se nemůže rovnat ani těm průměrným dílům libovolného současného krimi seriálu a je strašlivě rozvleklá. Hodnocení nepřispívá ani unylá a „plastiková“ Kristen.

Zbytečně mnoho stopáže je věnováno závěrečné etapě života Thatcherové, což by možná bylo ospravedlnitelné, kdyby režisérka dokázala zachytit duševní neklid hrdinky zajímavým nebo podmanivým způsobem, ale takto jde jen o plácání od ničeho k ničemu a balení ponožek. Na to doplácí "historická" složka filmu, která je příliš útržkovitá. Už vzhledem k tomu, že jde o film určený do celosvětové distribuce by si zahraniční diváci, neznalí britských poválečných sociálních nepokojů, zasloužili více informací a podrobnější zasvěcení do dění na plátně. Nevyváženost mezi dvěma filmovými rovinami spolu s režisérčiným omezeným vypravěčským uměním udělala z filmu nudnou záležitost a nadějný námět dočista pohřbila. Obávám se, že odvahou a schopností dělat rázná jednoznačná rozhodnutí, které jsou zde u Thatcherové oslavovány, měli disponovat i tvůrci. Meryl je výborná jako obvykle /ale až moc jako obvykle) a je tak v podstatě jediným důvodem, proč se na film vůbec podívat. Cenu si dost možná zaslouží, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jde především o to splatit křivdu z minulých let.

Líbí se mi filosofie tvůrců a líbí se mi i film samotný. Spletenec lidských osudů, které se odehrává pokaždé v jiné hospodě, hrdinou je (přinejmenším během úvodní poloviny) pokaždé někdo jiný a mění se i žánrové ladění jednotlivých kapitol. Část, ve které se představí Emmanuelle Chriqui připomene Varieté, scéna s de Vittem by nedělala ostudu žádné gangsterce a nudistický ping-pongový klub a jeho přepadení je skvělou absurdně vtipnou záležitostí.