Příšerný film, který si od mě vysloužil takové výborné hodnocení jenom díky úvodním titulkům a konci(SPOILER: Protože jejich smrt jsem si přála asi už po 10 minutách od začátku, protože byli tak hrozně otravní).
Moc nevím co si o tomto filmu myslet. Koho by bavilo, sledovat hodinu a půl dvě krávy, které se pořád hadají a parkrát za film si to rozdají? Mě teda určitě ne.
Francouzské horory obdivuju, miluju a vážím si jich, nicméně je škoda, že si začínám všímat jistého posunu kvality k horšímu. Vertige je typický příklad toho horšího z francouzské hororové produkce. První půlka filmu, kde mě nesympatické hlavní postavy šplhaly po skalách, se mi ohromně líbila. Pak ale přišel zlom(Spoiler: Tam, kde tomu kudrnatýmu blbečkovi uvízla noha v pasti :-)), a zábavě byl konec. Asi tak. Dobrodužná část je na jedničku, ale ta "hororová" s průměrnými vraždami ani nestojí za řeč.
Jediná výhoda tohoto snímku spočívá v tom, že mě dlouhou dobu udržel v očekávání a zvědavosti. Nakonec se ukázalo, že zcela zbytečně. Fertile Ground totiž nenabízí nic nového. Je to jenom další nudná, zbytečná a neobjevná duchařská báchorka, která raději neměla být natočena.
Můj oblíbenec Carpenter natočil další horor, za který se nemusí ani v nejmenším stydět. I když musím uznat, že tohle určitě není jeden z jeho nejlepších kousků, tak i tak se mi The Ward líbí. Pro mě bylo největší lákadlo to, že se film odehrává v psychiatrické léčebně, které já ve filmech prostě zbožňuju. Na hezké herečky si taky stěžovat nemůžu. Herecky se mi zamlouvaly úplně všechny. No, a jak je na tom The Ward z hororového hlediska? Duchařskou tematiku sice moc nemusím, ale řekla bych, že si vede celkem obstojně. Na film jsem se totiž dívala sama doma, tudíž jsem se dokonce párkrát lekla a dokonce jsem se i v pár momentech docela bála. Atmosféru film taky má. Já toho nemám zas až tak moc, co bych tomuto temnému hororu vyčítala. 80%
Podle mého názoru byla chyba natočit dvojku Iron Mana. Tohle pokračování totiž postrádá vtip, je plné nikdy nepřestávajícího a nudného kecání o ničem. Postrádá to akci a napětí, a když už tam nějaká akce je, tak vlastně stejně jako celý film, nudí. Po herecké stránce nemám filmu co vytknout. Robert Downey je to jediné, co konstantně baví. Na můj vkus je tu až moc málo vidět Mickey Rourke a Samuel L. Jacskon. Alespoň, že Sam Rockwell dostal zaslouženě víc prostoru. Bohužel herci samotní dobrý film nevytváří. Možná, kdyby film měl jiného režiséra a scénáristu, tak by dopadl líp. Takhle z toho vznikla jenom nudná a snadno zapomenutelná podívaná.
Některé postavy a jejich osudy mě dojaly (dokonce i vehnaly do očí slzy), jiné mě zaujaly a ostatní mě nechaly chladnou, v tomto působivém a víc než povedeném dramatu. Každý, kdo má rád dramata plná výtečných herců, by si měl přijít na své. Crossing Over můžu určitě doporučit.
Chtělo by to zkrátit, vyměnit Travoltu za někoho míň přehrávajícího a malinko pozměnit scénář. Pak by mě film určitě bavil víc. Takhle je to jenom jeden z dalších průměrných thrillerů, který sice napoprvé pobaví, ale nijak zvlášť nenadchne. Škoda. Protože, jak jsme se už mockrát přesvědčili, Tony má na víc.
Pořád jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. A co, nakonec dávám pět, protože nevím co bych filmu vytkla. Zaprvé: režijní styl Tony Scotta miluju už delší dobu, a tady jsem si ho opět užila dosyta i se všemi jeho typickými trademarky. Zadruhé : herecké obsazení je, jak tomu u bývá všech Tonyho filmů, vynikající. Především Rosario Dawson můžu kdykoli a kdekoli. Zatřetí : film je zábavný a navíc ke konci velice napínavý. A že je film plný klišé, jak si tady ostatní uživatelé stěžují, mi vůbec nevadí. Pro mě je totiž hlavní, že film baví. A Unstoppable mě pobavil na jedničku.
Bombastický zážitek! Source Code předčil veškerá má očekávání. Příběh jde neustále dopředu, pořád se něco děje, zvraty střídají překvapení, napětí zase akce. Slabá chvilka či náznak nudy se nemá šanci objevit. Velkým plusem je výtečný scénář a hudba, ale největší radost mám z herců. Jake Gyllenhall opět dokazuje svůj vyjímečný herecký talent, žádným svým filmem mě ještě nezklamal, sympatická Michelle Monaghan povedeně "přihrává" Jakeovi a konečně jsem zase po delší době viděla stále krásnejší Veru Farmigu. Nemám co vytknout. Source Code je vážně povedený, maximálně zábavný film, kterých se v poslední době zase až tak moc netočí.
Krom těch pár velmi povedených vražd je tento film průměr (ne-li podprůměr) snad ve všem. Nejvíc mě zarazily tragické "herecké výkony", dost mě štvala otravná hudba a konec, prostý jakéhokoliv překvapení či napětí, nasral snad úplně nejvíc. Ze zdejšího celkového hodnocení bych ubrala minimálně 10%, protože tento snímek si opravdu ani náhodou nezaslouží 70%.
No moriré sola není žádná sláva. Celý film se neskutečně pomalu táhne. Scény znásilnění nevyvolávají žádné emoce, holky i násilníci se často chovají nepochopitelně, a akt pomsty je nudný, beze špetky akce či napětí. Takže jsem nakonec nefandila nikomu a bylo mi úplně jedno, kdo koho nakonec zabije. A to bych prosím řekla, že je u tohoto typu filmu obrovský problém.
Ne, sorry, ale tenhle film je humus. A to nemyslím ve smyslu, že by byl nějak brutální nebo krvavý. Spíš pořádně odfláknutý. Herci jsou ohavní, nepříjemní a příšerní, scénář je vyloženě debilní a celé je to tak nechutně laciné až se mi chce zvracet. Navíc za obrovské negativum také považuju fakt, že si Broken neudržel moji plnou pozornost ani ubohých pět minut. Už dlouho jsem nějaký film neohodnotila odpadem, tady to bohužel ani nijak jinak ohodnotit nejde.
Ale jo. Proč ne? Od filmu jsem nic extra nečekala, a tím pádem nejsem nijak výrazně zklamaná. První půlka je mírně nudící, ale od druhé poloviny se výrazněji začíná projevovat psycho stránka Leighton Meester a o zábavu je postaráno. Určitě mi nevadí, že jsem u tohoto filmu strávila čas. Je to taková pohodová, relativně zábavná podívaná plná krásných holek a kluků.
Farrellyovi dokázali celkem slibný námět, transformovat v enormní nudu. Do tohoho filmu se bratři pohybovali spíše v průměrných vodách, ale i přesto jejich filmy dokázaly většinou pobavit, což Hall Pass nezvládá. Navíc ta délka je téměř nesnesitelná. Ke konci filmu jsem hodiny snad hypnotizovala. Jediný světlý bod pro mě představuje pořád sexy Christina Applegate, která je bohužel v tomto filmu hrubě nevyužitá. Přístě už se asi Bobbymu a Peterovi vyhnu obloukem, protože mě už dost nudí.
Komedie je to jenom přibližně prvních dvacet minut, pak už je to více méně nuda, ale čert to vem. Hlavní plus Jawbreakera je totiž ústřední trio krásných hereček. Julie Benz se výborně hodí na typický prototyp hloupé naivní blondýnky a fakt jí to tady sekne. Rebecca Gayheart sice dostává míň prostoru, i přesto se ve filmu neztratí. Nejvetší lákadlo Rose McGowan mě ale pobavila nejvíc. Ta sobecká, bezcitná a zatraceně sexy mrcha, která často užívá slovíčko "Fuck" jí bezvadně sedne. Co ale nechápu je to, jak některého chytráka napadlo udělat z Judy Greer "kočku". Té holce by nepomohl ani kompletní makeover od Tyry Banks. A navíc ty žluté zuby? Pěknej hnus. To se fakt nepovedlo.
Konečně jsem viděla, mnou delší dobu očekávaný horor. Tak to vezmu popořadě. Prvních deset minut jsem si říkala: „Jó, to zas bude další nudná a předvídatelná duchařina“. Bláhově jsem si myslela, že přece mě, velkou fanynku hororů, už nemůže nic překvapit, ale opak je pravdou. Netrvalo to dlouho, a už jsem se vezla. Ten strach z přicházejích nocí, děs, když jsem jenom slyšela sebemenší podivný zvuk, modlení, ať už zmizne ta tma, a je zase den. Opravdu jsem se cítila, skoro jako bych byla v tom filmu. Zjištění, že duchové se objevují už i ve dne, film posunulo ještě do vyššího levelu. Za půlkou filmu jsem už byla vyloženě připosraná, a to jsem nevěděla, co ještě přijde. Od chvíle, kdy se hlavní hrdinové přestěhují do nového domu, je to horor s velkým H. Atmosféra hustší než v Blair Witch, strach monstrózních rozměrů, permanentní mrazení na zádech. No, prostě, jsem si jistá, že slabší povahy už budou radši vypínat a na film se podívají až ve dne, protože to co se děje na obrazovce je něco nepopsatelného, to se musí vidět! Něco takhle strašidelného a kulervoucího jsem už neviděla, ani nepamatuju. Bombastická bomba. Ti duchové! Wow! A hudba? To je kapitola sama o sobě. Zkuste film nevypínat až naběhnou záverečné titulky, a zaposlouchejte se do té hrozivé hudby, protože už jenom ta hudbu nahání strach. Úplný závěr mě sice trochu nasral, ale už jsem zvyklá, protože tohle není první ani poslední horor, který končí takto debilně. Myslím si, že tento film změní pohled na duchařiny, já bouřlivě, ve stoje a deset minut nepřetržitě tleskám, a po tomto se nebojím označit Jamese Wana, za budoucnost hororu. A Patrick Wilson? Tak ten je hororovej. Doufám, že se nebude horrorům vyhýbat a ještě si v nějakých zahraje. Na konec jenom dodám. Pokud chcete vidět jeden z nejlepších hororů posledních deseti let, tak si okamžitě sežeňte Insidious.
Harold & Kumar Go To White Castle obsahuje pořádnou dávku vtipných scén, navíc Harold a Kumar jsou dostatečně vtipná a pohodová dvojka. ALE! Nejvetší problém vidím v poslední půlhodince, která je víceméně dost nudná a trapná (např: kvůli jízdě na gepardovi dnes snad neusnu, protože to byl strašnej trapas, nechápu jak někoho mohla taková kravina napadnout). JInak Ryan Reynolds, Neil Patrick Harris a Malin Akerman potěšili. Největší zážitek mám ale nakonec asi z Crazy On You, využití téhle písničky se podle mě dosti vydařilo. Konečné hodnocení: Vtipná, pohodová komedie s příjemnými hlavními herci, která přece jenom na konci ztrácí dech. Na jedno shlédnutí tento film můžu vřele doporučit.
Perfektní zombie biják přesně tak, jak má být. Zombie jsou slizké, hnusné a odporné, film má přímo ideální délku, sem tam se vyskytuje nějaký ten humor, navíc doprovodná hudba je bombastická (no, jo mám slabost pro 80s). Co víc si hororový fanda může přát ? P. S. : Linnea Quigley? Wow!!! Tomu říkám extra sexy tělo.
No, tak takhle špatný film se hned tak nevidí. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Docela se divím, že jsem to těch 90 minut vydržela. Ale jedno plus film má. A to Hilary Swank. Ona je prostě kočka a moc pěkně se na ni dívá, ale to je tak bohužel všechno. Film bych určitě nedoporučila nikomu.
Nemůžu si pomoct, ale musím hodnotit pěti hvězdami. Hezké vstávání je totiž krásný, veselý, optimistický a vtipný film, který mi zvedl náladu a udělal velkou radost. Film vyniká nejenom díky scénáři, ale především zásluhou krásné a sladké Rachel McAdams a ostatních herců. A soundtrack taky nemá chybu. Celý film je prostě výborná záležitost.
Tak tato 80´s hororová klasika, ač si mě získala správnou atmosférou, jde jinak mimo mně. Humor a zábavu, aby člověk pohledal, navíc William Ragsdale je podle mě příšerně přehrávající herec s kukučem slabomyslného, takže to, že hrál hlavní postavu, mi výrazně stěžovalo sledování tohoto filmu. Jediné co na filmu považuju za geniální, je skladba Fright Night od J. Geils Band, kterou poslouchám snad denně, protože mně nikdy neomrzí.
Řádně ujetá podívaná, která je z mého pohledu v mnoha ohledech fascinující. Především ale musím pochválit atmosféru, která se celým filmem prolíná, jelikož něco takhle atmosférického už jsem delší dobu neviděla. Já jsem upřímně spokojená, a nezbývá mi nic jiného, než konstatovat, že by to chtělo víc takových.
Příšerně utahané, nezvykle pomalu se táhnoucí drama, které jsem si pustila vyloženě jenom kvůli hercům. Nakonec se mi herecky nejvíc zamlouval Guillaume Canet. Zbytek herců je překvapivě nevýrazný. Taky se mi vůbec nelíbila nepříjemně vlezlá a protivná hudba. Dialogy jsou někdy trapné, scénář nevýrazný. Chyběla mi tam nějaká hádka nebo konflikt, protože tohle příliš monotónní vykecávání o vztazích a nevěře je na mě až moc nudné. Ale věřím tomu, že si film najde své příznivce, i když mě nijak zvlášť nenadchl.
Trojka Prciček je vtipná a výborná komedie, především díky Seanu Williamu Scottovi alias Stiflerovi. Téměř všechny jeho scény mi přivodily záchvat smíchu. Úplně nejlepší je ale určitě jeho nezapomenutelný taneční souboj v gay baru. A to jsem to s touhle sérií chtěla vzdát. Ne nadarmo se říká : To nejlepší na konec! (teď už teda ne,ale to jedno :-))
Některé scény jsou opravdu hodně srandovní, ale jinak je celý film takový průměrný a chvílemi až nudný. Určitě Prci, Prci, Prcičky (bože, to je tak debilní překlad) nejsou špatné, ale znám mnohem lepší teen komedie. Každopádně Sean William Scott a Alyson Hannigan jsou podlě mě nejsilnější články této komedie. A je velká škoda, že tam super Jennifer Coolidge byla takovou chvilku.
Film drží nad vodou pouze výtečný Anthony Hopkins a zdatně sekundující Ryan Gosling. Od druhé poloviny jsem se výrazně nudila a ani závěrečný zvrat mě nedokázal vytáhnout z mé apatie. Z mého pohledu je Fracture celkem zbytečná záležitost. Bohužel.
Tak, a teď budu jen vychvalovat!!! Je pro mne těžko uvěřitelné, že jsem se vůbec začala dívat na seriál, který je historický. Ale budiž. Odhodlala jsem se, a musím říct, že jsem šťastná za své rozhodnutí. Spartacus je totiž klenot. Dokonalost, která se mi mě získala již od prvních minut prvního dílu. Všech třináct dílů je ohromně návykových. Nenudila jsem se ani sekundu. Každý, opravdu každičký díl mě šokoval, překvapil, pobavil, takovým způsobem jako máloco. Každý díl jsem sledovala se zatajeným dechem. Ta kombinace sexu, nahoty, soubojů, intrik, napětí, akce a krve, je prostě geniální. Režie, scénář, kamera jsou hodné obdivu. Soundtrack? Skládám poklonu. A ten poslední díl? Ten mi vyrazil dech. Nikdy bych takový konec nečekala. Taky musím pochválit herce. Lucy Lawless a John Hannah se triumfálně vrací. Xena a Jonathan jsou zapomenuti. Ať žije Batiatus a Lucretie. Andy Whitfield je tak sexy a charismatický, že ani nemůžu uvěřit, že se mi tak strašně moc líbil. Erin Cummings miluju už od Bitch Slap. Manu Bennett má perfektní tělo a Viva Bianca je nádherná. Spartacus má mé srdce a dokonce z mé seriálové topky sprostě vykopl Sex ve městě. Až tak mě Spartacus: Blood And Sand fascinuje. P. S. : Teď už se jenom chystám na prequel Gods Of Arena, na než se hodně těším už i kvůli Dustinu Clareovi a Jaime Murray. Obávám se, že tento počin se mi bude taky tak moc líbit. Pak už ale nevím, koho dalšího vyhodím z topky. Sakra, to zas bude těžké rozhodování.
Špičková kombinace dvou strašidelných hororových prvků, a sice kukuřičných polí a strašáků. Kukuřičná pole mi vždycky tak trochu naháněla strach a jejich přítomnost v hororech vítám s otevřenou náručí. Tvůrcům se tento film hodně povedl. Máme tu ideální rozjezd ( během prvních tří minut dochází k bouračce), žádné zbytečné zdržování nebo kecání. Jenom krásnou temnou atmosféru, pár povedených vražd, dobré nápady, pěknou hudbu, neokoukané šikovné herce a super stopáž.. Jediné co mě štvalo, byly retrospektivní scény, které na mě působily rušivě. Ale to je malá vada na kráse tohoto výborného snímku, který mě dost překvapil.
Moje komentáře
Nezvratný osud 4 (2009)
Příšerný film, který si od mě vysloužil takové výborné hodnocení jenom díky úvodním titulkům a konci(SPOILER: Protože jejich smrt jsem si přála asi už po 10 minutách od začátku, protože byli tak hrozně otravní).
Je te mangerais (2009)
Moc nevím co si o tomto filmu myslet. Koho by bavilo, sledovat hodinu a půl dvě krávy, které se pořád hadají a parkrát za film si to rozdají? Mě teda určitě ne.
Závrať (2009)
Francouzské horory obdivuju, miluju a vážím si jich, nicméně je škoda, že si začínám všímat jistého posunu kvality k horšímu. Vertige je typický příklad toho horšího z francouzské hororové produkce. První půlka filmu, kde mě nesympatické hlavní postavy šplhaly po skalách, se mi ohromně líbila. Pak ale přišel zlom(Spoiler: Tam, kde tomu kudrnatýmu blbečkovi uvízla noha v pasti :-)), a zábavě byl konec. Asi tak. Dobrodužná část je na jedničku, ale ta "hororová" s průměrnými vraždami ani nestojí za řeč.
Fertile Ground (2011)
Jediná výhoda tohoto snímku spočívá v tom, že mě dlouhou dobu udržel v očekávání a zvědavosti. Nakonec se ukázalo, že zcela zbytečně. Fertile Ground totiž nenabízí nic nového. Je to jenom další nudná, zbytečná a neobjevná duchařská báchorka, která raději neměla být natočena.
Poughkeepsie Tapes, The (2007)
Ale jedno se tomuto filmu musí uznat. Dokáže uspat líp, než kdejaké prášky na spaní.
Ward, The (2010)
Můj oblíbenec Carpenter natočil další horor, za který se nemusí ani v nejmenším stydět. I když musím uznat, že tohle určitě není jeden z jeho nejlepších kousků, tak i tak se mi The Ward líbí. Pro mě bylo největší lákadlo to, že se film odehrává v psychiatrické léčebně, které já ve filmech prostě zbožňuju. Na hezké herečky si taky stěžovat nemůžu. Herecky se mi zamlouvaly úplně všechny. No, a jak je na tom The Ward z hororového hlediska? Duchařskou tematiku sice moc nemusím, ale řekla bych, že si vede celkem obstojně. Na film jsem se totiž dívala sama doma, tudíž jsem se dokonce párkrát lekla a dokonce jsem se i v pár momentech docela bála. Atmosféru film taky má. Já toho nemám zas až tak moc, co bych tomuto temnému hororu vyčítala. 80%
Iron Man 2 (2010)
Podle mého názoru byla chyba natočit dvojku Iron Mana. Tohle pokračování totiž postrádá vtip, je plné nikdy nepřestávajícího a nudného kecání o ničem. Postrádá to akci a napětí, a když už tam nějaká akce je, tak vlastně stejně jako celý film, nudí. Po herecké stránce nemám filmu co vytknout. Robert Downey je to jediné, co konstantně baví. Na můj vkus je tu až moc málo vidět Mickey Rourke a Samuel L. Jacskon. Alespoň, že Sam Rockwell dostal zaslouženě víc prostoru. Bohužel herci samotní dobrý film nevytváří. Možná, kdyby film měl jiného režiséra a scénáristu, tak by dopadl líp. Takhle z toho vznikla jenom nudná a snadno zapomenutelná podívaná.
Imigranti (2009)
Některé postavy a jejich osudy mě dojaly (dokonce i vehnaly do očí slzy), jiné mě zaujaly a ostatní mě nechaly chladnou, v tomto působivém a víc než povedeném dramatu. Každý, kdo má rád dramata plná výtečných herců, by si měl přijít na své. Crossing Over můžu určitě doporučit.
Únos vlaku 1 2 3 (2009)
Chtělo by to zkrátit, vyměnit Travoltu za někoho míň přehrávajícího a malinko pozměnit scénář. Pak by mě film určitě bavil víc. Takhle je to jenom jeden z dalších průměrných thrillerů, který sice napoprvé pobaví, ale nijak zvlášť nenadchne. Škoda. Protože, jak jsme se už mockrát přesvědčili, Tony má na víc.
Nezastavitelný (2010)
Pořád jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. A co, nakonec dávám pět, protože nevím co bych filmu vytkla. Zaprvé: režijní styl Tony Scotta miluju už delší dobu, a tady jsem si ho opět užila dosyta i se všemi jeho typickými trademarky. Zadruhé : herecké obsazení je, jak tomu u bývá všech Tonyho filmů, vynikající. Především Rosario Dawson můžu kdykoli a kdekoli. Zatřetí : film je zábavný a navíc ke konci velice napínavý. A že je film plný klišé, jak si tady ostatní uživatelé stěžují, mi vůbec nevadí. Pro mě je totiž hlavní, že film baví. A Unstoppable mě pobavil na jedničku.
Zdrojový kód (2011)
Bombastický zážitek! Source Code předčil veškerá má očekávání. Příběh jde neustále dopředu, pořád se něco děje, zvraty střídají překvapení, napětí zase akce. Slabá chvilka či náznak nudy se nemá šanci objevit. Velkým plusem je výtečný scénář a hudba, ale největší radost mám z herců. Jake Gyllenhall opět dokazuje svůj vyjímečný herecký talent, žádným svým filmem mě ještě nezklamal, sympatická Michelle Monaghan povedeně "přihrává" Jakeovi a konečně jsem zase po delší době viděla stále krásnejší Veru Farmigu. Nemám co vytknout. Source Code je vážně povedený, maximálně zábavný film, kterých se v poslední době zase až tak moc netočí.
Mil gritos tiene la noche (1982)
Krom těch pár velmi povedených vražd je tento film průměr (ne-li podprůměr) snad ve všem. Nejvíc mě zarazily tragické "herecké výkony", dost mě štvala otravná hudba a konec, prostý jakéhokoliv překvapení či napětí, nasral snad úplně nejvíc. Ze zdejšího celkového hodnocení bych ubrala minimálně 10%, protože tento snímek si opravdu ani náhodou nezaslouží 70%.
No moriré sola (2008)
No moriré sola není žádná sláva. Celý film se neskutečně pomalu táhne. Scény znásilnění nevyvolávají žádné emoce, holky i násilníci se často chovají nepochopitelně, a akt pomsty je nudný, beze špetky akce či napětí. Takže jsem nakonec nefandila nikomu a bylo mi úplně jedno, kdo koho nakonec zabije. A to bych prosím řekla, že je u tohoto typu filmu obrovský problém.
Broken (2006)
odpad!Ne, sorry, ale tenhle film je humus. A to nemyslím ve smyslu, že by byl nějak brutální nebo krvavý. Spíš pořádně odfláknutý. Herci jsou ohavní, nepříjemní a příšerní, scénář je vyloženě debilní a celé je to tak nechutně laciné až se mi chce zvracet. Navíc za obrovské negativum také považuju fakt, že si Broken neudržel moji plnou pozornost ani ubohých pět minut. Už dlouho jsem nějaký film neohodnotila odpadem, tady to bohužel ani nijak jinak ohodnotit nejde.
Spolubydlící (2011)
Ale jo. Proč ne? Od filmu jsem nic extra nečekala, a tím pádem nejsem nijak výrazně zklamaná. První půlka je mírně nudící, ale od druhé poloviny se výrazněji začíná projevovat psycho stránka Leighton Meester a o zábavu je postaráno. Určitě mi nevadí, že jsem u tohoto filmu strávila čas. Je to taková pohodová, relativně zábavná podívaná plná krásných holek a kluků.
Týden bez závazků (2011)
Farrellyovi dokázali celkem slibný námět, transformovat v enormní nudu. Do tohoho filmu se bratři pohybovali spíše v průměrných vodách, ale i přesto jejich filmy dokázaly většinou pobavit, což Hall Pass nezvládá. Navíc ta délka je téměř nesnesitelná. Ke konci filmu jsem hodiny snad hypnotizovala. Jediný světlý bod pro mě představuje pořád sexy Christina Applegate, která je bohužel v tomto filmu hrubě nevyužitá. Přístě už se asi Bobbymu a Peterovi vyhnu obloukem, protože mě už dost nudí.
Ďábelská hra (1999)
Komedie je to jenom přibližně prvních dvacet minut, pak už je to více méně nuda, ale čert to vem. Hlavní plus Jawbreakera je totiž ústřední trio krásných hereček. Julie Benz se výborně hodí na typický prototyp hloupé naivní blondýnky a fakt jí to tady sekne. Rebecca Gayheart sice dostává míň prostoru, i přesto se ve filmu neztratí. Nejvetší lákadlo Rose McGowan mě ale pobavila nejvíc. Ta sobecká, bezcitná a zatraceně sexy mrcha, která často užívá slovíčko "Fuck" jí bezvadně sedne. Co ale nechápu je to, jak některého chytráka napadlo udělat z Judy Greer "kočku". Té holce by nepomohl ani kompletní makeover od Tyry Banks. A navíc ty žluté zuby? Pěknej hnus. To se fakt nepovedlo.
Insidious (2010)
Konečně jsem viděla, mnou delší dobu očekávaný horor. Tak to vezmu popořadě. Prvních deset minut jsem si říkala: „Jó, to zas bude další nudná a předvídatelná duchařina“. Bláhově jsem si myslela, že přece mě, velkou fanynku hororů, už nemůže nic překvapit, ale opak je pravdou. Netrvalo to dlouho, a už jsem se vezla. Ten strach z přicházejích nocí, děs, když jsem jenom slyšela sebemenší podivný zvuk, modlení, ať už zmizne ta tma, a je zase den. Opravdu jsem se cítila, skoro jako bych byla v tom filmu. Zjištění, že duchové se objevují už i ve dne, film posunulo ještě do vyššího levelu. Za půlkou filmu jsem už byla vyloženě připosraná, a to jsem nevěděla, co ještě přijde. Od chvíle, kdy se hlavní hrdinové přestěhují do nového domu, je to horor s velkým H. Atmosféra hustší než v Blair Witch, strach monstrózních rozměrů, permanentní mrazení na zádech. No, prostě, jsem si jistá, že slabší povahy už budou radši vypínat a na film se podívají až ve dne, protože to co se děje na obrazovce je něco nepopsatelného, to se musí vidět! Něco takhle strašidelného a kulervoucího jsem už neviděla, ani nepamatuju. Bombastická bomba. Ti duchové! Wow! A hudba? To je kapitola sama o sobě. Zkuste film nevypínat až naběhnou záverečné titulky, a zaposlouchejte se do té hrozivé hudby, protože už jenom ta hudbu nahání strach. Úplný závěr mě sice trochu nasral, ale už jsem zvyklá, protože tohle není první ani poslední horor, který končí takto debilně. Myslím si, že tento film změní pohled na duchařiny, já bouřlivě, ve stoje a deset minut nepřetržitě tleskám, a po tomto se nebojím označit Jamese Wana, za budoucnost hororu. A Patrick Wilson? Tak ten je hororovej. Doufám, že se nebude horrorům vyhýbat a ještě si v nějakých zahraje. Na konec jenom dodám. Pokud chcete vidět jeden z nejlepších hororů posledních deseti let, tak si okamžitě sežeňte Insidious.
Zahulíme, uvidíme (2004)
Harold & Kumar Go To White Castle obsahuje pořádnou dávku vtipných scén, navíc Harold a Kumar jsou dostatečně vtipná a pohodová dvojka. ALE! Nejvetší problém vidím v poslední půlhodince, která je víceméně dost nudná a trapná (např: kvůli jízdě na gepardovi dnes snad neusnu, protože to byl strašnej trapas, nechápu jak někoho mohla taková kravina napadnout). JInak Ryan Reynolds, Neil Patrick Harris a Malin Akerman potěšili. Největší zážitek mám ale nakonec asi z Crazy On You, využití téhle písničky se podle mě dosti vydařilo. Konečné hodnocení: Vtipná, pohodová komedie s příjemnými hlavními herci, která přece jenom na konci ztrácí dech. Na jedno shlédnutí tento film můžu vřele doporučit.
Návrat oživlých mrtvol (1985)
Perfektní zombie biják přesně tak, jak má být. Zombie jsou slizké, hnusné a odporné, film má přímo ideální délku, sem tam se vyskytuje nějaký ten humor, navíc doprovodná hudba je bombastická (no, jo mám slabost pro 80s). Co víc si hororový fanda může přát ? P. S. : Linnea Quigley? Wow!!! Tomu říkám extra sexy tělo.
Intimní past (2011)
No, tak takhle špatný film se hned tak nevidí. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Docela se divím, že jsem to těch 90 minut vydržela. Ale jedno plus film má. A to Hilary Swank. Ona je prostě kočka a moc pěkně se na ni dívá, ale to je tak bohužel všechno. Film bych určitě nedoporučila nikomu.
Hezké vstávání (2010)
Nemůžu si pomoct, ale musím hodnotit pěti hvězdami. Hezké vstávání je totiž krásný, veselý, optimistický a vtipný film, který mi zvedl náladu a udělal velkou radost. Film vyniká nejenom díky scénáři, ale především zásluhou krásné a sladké Rachel McAdams a ostatních herců. A soundtrack taky nemá chybu. Celý film je prostě výborná záležitost.
Noc hrůzy (1985)
Tak tato 80´s hororová klasika, ač si mě získala správnou atmosférou, jde jinak mimo mně. Humor a zábavu, aby člověk pohledal, navíc William Ragsdale je podle mě příšerně přehrávající herec s kukučem slabomyslného, takže to, že hrál hlavní postavu, mi výrazně stěžovalo sledování tohoto filmu. Jediné co na filmu považuju za geniální, je skladba Fright Night od J. Geils Band, kterou poslouchám snad denně, protože mně nikdy neomrzí.
Nekromancie (2009)
Řádně ujetá podívaná, která je z mého pohledu v mnoha ohledech fascinující. Především ale musím pochválit atmosféru, která se celým filmem prolíná, jelikož něco takhle atmosférického už jsem delší dobu neviděla. Já jsem upřímně spokojená, a nezbývá mi nic jiného, než konstatovat, že by to chtělo víc takových.
Last Night (2010)
Příšerně utahané, nezvykle pomalu se táhnoucí drama, které jsem si pustila vyloženě jenom kvůli hercům. Nakonec se mi herecky nejvíc zamlouval Guillaume Canet. Zbytek herců je překvapivě nevýrazný. Taky se mi vůbec nelíbila nepříjemně vlezlá a protivná hudba. Dialogy jsou někdy trapné, scénář nevýrazný. Chyběla mi tam nějaká hádka nebo konflikt, protože tohle příliš monotónní vykecávání o vztazích a nevěře je na mě až moc nudné. Ale věřím tomu, že si film najde své příznivce, i když mě nijak zvlášť nenadchl.
Prci, prci, prcičky 3: Svatba (2003)
Trojka Prciček je vtipná a výborná komedie, především díky Seanu Williamu Scottovi alias Stiflerovi. Téměř všechny jeho scény mi přivodily záchvat smíchu. Úplně nejlepší je ale určitě jeho nezapomenutelný taneční souboj v gay baru. A to jsem to s touhle sérií chtěla vzdát. Ne nadarmo se říká : To nejlepší na konec! (teď už teda ne,ale to jedno :-))
Prci, prci, prcičky 2 (2001)
Některé scény jsou opravdu hodně srandovní, ale jinak je celý film takový průměrný a chvílemi až nudný. Určitě Prci, Prci, Prcičky (bože, to je tak debilní překlad) nejsou špatné, ale znám mnohem lepší teen komedie. Každopádně Sean William Scott a Alyson Hannigan jsou podlě mě nejsilnější články této komedie. A je velká škoda, že tam super Jennifer Coolidge byla takovou chvilku.
Okamžik zlomu (2007)
Film drží nad vodou pouze výtečný Anthony Hopkins a zdatně sekundující Ryan Gosling. Od druhé poloviny jsem se výrazně nudila a ani závěrečný zvrat mě nedokázal vytáhnout z mé apatie. Z mého pohledu je Fracture celkem zbytečná záležitost. Bohužel.
Spartakus: Krev a písek (TV seriál) (2010)
Tak, a teď budu jen vychvalovat!!! Je pro mne těžko uvěřitelné, že jsem se vůbec začala dívat na seriál, který je historický. Ale budiž. Odhodlala jsem se, a musím říct, že jsem šťastná za své rozhodnutí. Spartacus je totiž klenot. Dokonalost, která se mi mě získala již od prvních minut prvního dílu. Všech třináct dílů je ohromně návykových. Nenudila jsem se ani sekundu. Každý, opravdu každičký díl mě šokoval, překvapil, pobavil, takovým způsobem jako máloco. Každý díl jsem sledovala se zatajeným dechem. Ta kombinace sexu, nahoty, soubojů, intrik, napětí, akce a krve, je prostě geniální. Režie, scénář, kamera jsou hodné obdivu. Soundtrack? Skládám poklonu. A ten poslední díl? Ten mi vyrazil dech. Nikdy bych takový konec nečekala. Taky musím pochválit herce. Lucy Lawless a John Hannah se triumfálně vrací. Xena a Jonathan jsou zapomenuti. Ať žije Batiatus a Lucretie. Andy Whitfield je tak sexy a charismatický, že ani nemůžu uvěřit, že se mi tak strašně moc líbil. Erin Cummings miluju už od Bitch Slap. Manu Bennett má perfektní tělo a Viva Bianca je nádherná. Spartacus má mé srdce a dokonce z mé seriálové topky sprostě vykopl Sex ve městě. Až tak mě Spartacus: Blood And Sand fascinuje. P. S. : Teď už se jenom chystám na prequel Gods Of Arena, na než se hodně těším už i kvůli Dustinu Clareovi a Jaime Murray. Obávám se, že tento počin se mi bude taky tak moc líbit. Pak už ale nevím, koho dalšího vyhodím z topky. Sakra, to zas bude těžké rozhodování.
Husk (2011)
Špičková kombinace dvou strašidelných hororových prvků, a sice kukuřičných polí a strašáků. Kukuřičná pole mi vždycky tak trochu naháněla strach a jejich přítomnost v hororech vítám s otevřenou náručí. Tvůrcům se tento film hodně povedl. Máme tu ideální rozjezd ( během prvních tří minut dochází k bouračce), žádné zbytečné zdržování nebo kecání. Jenom krásnou temnou atmosféru, pár povedených vražd, dobré nápady, pěknou hudbu, neokoukané šikovné herce a super stopáž.. Jediné co mě štvalo, byly retrospektivní scény, které na mě působily rušivě. Ale to je malá vada na kráse tohoto výborného snímku, který mě dost překvapil.