Nudil jsem se, děj se totiž vláčel bezcílně vpřed. Během závěrečných titulků jsem přemýšlel nad pointou filmu, nad záměrem režisérky. Závěrečná přehlídka byla úchvatná, nicméně nedokázala vyvážit celý film plný klišé a vypravěčské bezvýraznosti. A to jsem se na Coco tolik těšil...
Nevkusný a zbytečný film. Pomysleli vůbec tvůrci na všechny lidi, jichž se sestřelení dvojčat dotklo? Na ty, jejichž život od té události už nikdy nebude stejný?
První polovina byla skvělá - vtipná a svižná, takže jsem nevěřil vlastním očím, co se dělo v té druhé. Raději o ní pomlčím a pouze řeknu, že Caesar s Brutem hravě zastiňují většinu dalších postav (u Asterixe s Obelixem to je docela průser).
Takhle to dopadne, když film znásilní vtipnou, čtivou a inteligentní knižní předlohu.. Taky vám to přišlo přitroublé, křečovité a strašně dlouhé?? S přáteli rádi komentujeme filmy při jejich sledování, ale u tohohle jsme fakt oněměli...
Jak si tenhle snímek přeberou děti, těžko říct. Každopádně dospělému publiku nezůstane oko suché, buď dojetím či smíchem. Teď už aspoň víme, že v důchodu si můžem užít ještě dost srandy, ba co víc - život začíná až po smrti vaší manželky, a také víme, že celý život lze napresovat do deseti minut, včetně úvodních titulků. Líbilo se mi. Moc.
Nevím, co tím chtěl režisér říct, ale prdel si rozhodně nedělal. Svůj záměr myslel vážně. Možná kdyby si dělal prdel, trochu bych tu vzniklou hrůzu pochopil.
V mém souboji Hodný, zlý a ošklivý versus Tenkrát na západě vychází z ringu vítězně právě Hodný, zlý a ošklivý. Tady ti borci se mi holt zalíbili víc...
Vzhledem k tomu, že tento snímek nadzvedl cenzuře mandle, jsem se na něj spíš než na komedii díval jako na snímek, který soudobou společnost pohoršil. Nesporně je komický a ještě k tomu nabízí pohled na tehdejší společnost.
Pokud se vám nechce číst rozsáhlá literatura a přece se seznámit s tímto malířem, jeho životem a tvorbou, vřele doporučuji. Kdo zná jeho dílo a také život, bude mile překvapen jak jsou různé sféry spjaty dohromady a vystižena a popsána jeho tvorba.
Rozchod nezapadá do žádného z uvedených žánrů, ale přesto jsem se díval rád a bavil jsem se, přičemž na mě doléhala hořkost vědomí, že takhle nějak to doopravdy je. Navíc jsem potřeboval zhlédnout nějaký vyloženě oddychový snímek a tento mi pěkně posloužil.
Naprosto bez diskuze - Pacinovi tahle role seděla jak hrnec na prdel. A ostatní herci za ním nezaostávají pozadu. Film si buduje atmosféru, snaží se o nepředvídatelný děj a na závěr, v tom pomyslném finále, si podtrhne nohy. Použité efekty mi přišly spíše na škodu a pokazily dojem - režisér nějaké monumentálnosti nedocílil. Přesto bude Ďáblův advokát patřit ke snímkům, ke kterým se rád vrátím. 3,5*
Přestože jsem Burtonův fanoušek, Sweeney mě zklamal. Ponurá atmosféra s živými herci mi jakýmsi podivným způsobem neseděla a byl bych radši, kdyby to byl animák s loutkami. Právě v loutkách tkví kouzlo Burtonovy úchylnosti, které zbožňuju, a ani sebelepší herci mi nezabránili v tom, abych se nudil. K tomu přičítám neustálý pocit, že se stále dívám na zpívající skupinu herců z Harryho Pottera. Dávám 3* za bezvadnou formální stránku a zpěv, který netrhal uši (pokud to jiným divákům málem způsobilo újmu na sluchu, potom mají to štěstí, že nemají ve svém okolí vášnivé pěvce, kteří neberou ohledy na vlastní absolutní hudební hluch)
Ano, bylo to pěkné. Příběh, který trhá srdce, mokří kapesníky, zpracovaný krásnou filmařinou. Rád se podívám znovu. Nicméně právě když chce někdo stavět úspěch na divákových emocích, připravuje se o jednu hvězdičku.
Pokud bylo účelem seznámit diváky, kteří by jinak o Shakespearovo časuvzdorné dílo ani nezavadili, s klasickým příběhem prostřednictvím typické moderní formy, pak se tento účel zdařil. Divácké obci znalé díla přinesl snímek nový náhled, ale to je asi tak vše. Ano, je to příjemná, především vizuální podívaná podivuhodná zachováním původních veršů.
Přiznejme si, že dnes nebudeme tak okouzleni tak jako tehdejší diváci. Nicméně optikou tehdejšího diváka to byla krásná vizuální podívaná umocněná perfektní hudbou. Příběh se zdá současnému diváku slabý a naivní, ale představte si, jak tehdy nadzvedl cenzuru ze židle (plus odvážná taneční čísla, texty písní). Nicméně i dnes to je příjemný snímek a radost pohledět na ty překrásné ženy. A přiznávám, že mě píseň Carioca rozhoupala v bocích a zvedla z křesla i v roce 2009. Velmi zajímavé se mi zdá srovnání české a americké produkce v komentáři od Sportovce.
Jen výjimečně mnou vnitřně pohne snímek z domácí produkce. Zhlédnutí Zapomenutého světla až po vlně splývajících hořkých komedií je jako pohlazení, vyzdvižení klenotu ze stínu.
Dávám 4*, ačkoliv Truman je jasným aspirantem na 5*. Ke svému vlastnímu neštěstí totiž obsahuje princip, který v mých očích shodil i takového kance, jakým je Forrest Gump. Jinak hodnotím samými superlativy, a Truman je snad Carryho nejlepší výkon. Byl jsem pobaven i zhnusem zároveň. Pěkná sonda do světa, který nás obklopuje (spíše světů).
Když jsem sedal k tomuto snímku, měl jsem strašně sentimentální náladu a vlastně nic jsem od něj nečekal. Pak jsem byl mile překvapen, že je mi v té společnosti dobře. Kávu jsem si samozřejmě uvařil, jen ty cigára jsem vynechal. Kouřit jsem přestal cca před rokem a tak mi příběh s Iggy Poppem a Tomem Waitsem přišel mile blízký a úsměvný. Snad kromě první povídky se mi líbily všechny. Tak se těším na další zhlédnutí a až s někým zajdu na kafe. Bez kamery.
Když zmizely poslední titulky, zůstal jsem sedět oněmělý a užaslý. Tak citlivý příběh jsem už dlouho neviděl, a nevím, kdy něco takového znovu uvidím. Neskrývám své pohnutí a dojetí. A ta úžasná hudba...
Moje komentáře
Dopisy pro Julii (2010)
2,5 * za nádherné italské scenérie
Roundhay Garden Scene (1888)
Viděl jsem 121 let a 3 dny poté, co jej lidé viděli poprvé..
Cesta na Měsíc (1902)
Smekám...
Životy těch druhých (2006)
Úžasné - 4,5 *
Pýcha a předsudek (2005)
3,5* pěkný přepis knihy, nicméně předloha je trochu o něčem jiném. Když si vezmu filmovou verzi románu Rozum a cit tak ta je minimálně o třídu výš.
Coco Chanel (2009)
Nudil jsem se, děj se totiž vláčel bezcílně vpřed. Během závěrečných titulků jsem přemýšlel nad pointou filmu, nad záměrem režisérky. Závěrečná přehlídka byla úchvatná, nicméně nedokázala vyvážit celý film plný klišé a vypravěčské bezvýraznosti. A to jsem se na Coco tolik těšil...
World Trade Center (2006)
Nevkusný a zbytečný film. Pomysleli vůbec tvůrci na všechny lidi, jichž se sestřelení dvojčat dotklo? Na ty, jejichž život od té události už nikdy nebude stejný?
Asterix a Olympijské hry (2008)
První polovina byla skvělá - vtipná a svižná, takže jsem nevěřil vlastním očím, co se dělo v té druhé. Raději o ní pomlčím a pouze řeknu, že Caesar s Brutem hravě zastiňují většinu dalších postav (u Asterixe s Obelixem to je docela průser).
Báječný svět shopaholiků (2009)
Takhle to dopadne, když film znásilní vtipnou, čtivou a inteligentní knižní předlohu.. Taky vám to přišlo přitroublé, křečovité a strašně dlouhé?? S přáteli rádi komentujeme filmy při jejich sledování, ale u tohohle jsme fakt oněměli...
Vzhůru do oblak (2009)
Jak si tenhle snímek přeberou děti, těžko říct. Každopádně dospělému publiku nezůstane oko suché, buď dojetím či smíchem. Teď už aspoň víme, že v důchodu si můžem užít ještě dost srandy, ba co víc - život začíná až po smrti vaší manželky, a také víme, že celý život lze napresovat do deseti minut, včetně úvodních titulků. Líbilo se mi. Moc.
V Bruggách (2008)
Nevím, co tím chtěl režisér říct, ale prdel si rozhodně nedělal. Svůj záměr myslel vážně. Možná kdyby si dělal prdel, trochu bych tu vzniklou hrůzu pochopil.
Hodný, zlý a ošklivý (1966)
V mém souboji Hodný, zlý a ošklivý versus Tenkrát na západě vychází z ringu vítězně právě Hodný, zlý a ošklivý. Tady ti borci se mi holt zalíbili víc...
Jarmark marnosti (2004)
Krásné, naleštěné, nablýskané, příliš dlouhé. Stopáž zabíjí příběh kolísajícího osudu přitažlivé a bystré Becky.
Pražští adamité (1917)
Vzhledem k tomu, že tento snímek nadzvedl cenzuře mandle, jsem se na něj spíš než na komedii díval jako na snímek, který soudobou společnost pohoršil. Nesporně je komický a ještě k tomu nabízí pohled na tehdejší společnost.
Nahá jsi krásná (TV pořad) (2009)
Libor je sympaťák a oproti týmu konkurenčního Zkus mít vkus má co říct.
Lakomec (TV film) (2002)
Preissův herecký koncert. Fantastické!
Paul Klee (TV film) (2006)
Pokud se vám nechce číst rozsáhlá literatura a přece se seznámit s tímto malířem, jeho životem a tvorbou, vřele doporučuji. Kdo zná jeho dílo a také život, bude mile překvapen jak jsou různé sféry spjaty dohromady a vystižena a popsána jeho tvorba.
Lid versus Larry Flynt (1996)
Tak tohle byl přesně můj šálek kávy - svěží, vtipné, a velmi intenzivně vystihující absurdnost tohoto světa.
Rozchod! (2006)
Rozchod nezapadá do žádného z uvedených žánrů, ale přesto jsem se díval rád a bavil jsem se, přičemž na mě doléhala hořkost vědomí, že takhle nějak to doopravdy je. Navíc jsem potřeboval zhlédnout nějaký vyloženě oddychový snímek a tento mi pěkně posloužil.
Ďáblův advokát (1997)
Naprosto bez diskuze - Pacinovi tahle role seděla jak hrnec na prdel. A ostatní herci za ním nezaostávají pozadu. Film si buduje atmosféru, snaží se o nepředvídatelný děj a na závěr, v tom pomyslném finále, si podtrhne nohy. Použité efekty mi přišly spíše na škodu a pokazily dojem - režisér nějaké monumentálnosti nedocílil. Přesto bude Ďáblův advokát patřit ke snímkům, ke kterým se rád vrátím. 3,5*
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007)
Přestože jsem Burtonův fanoušek, Sweeney mě zklamal. Ponurá atmosféra s živými herci mi jakýmsi podivným způsobem neseděla a byl bych radši, kdyby to byl animák s loutkami. Právě v loutkách tkví kouzlo Burtonovy úchylnosti, které zbožňuju, a ani sebelepší herci mi nezabránili v tom, abych se nudil. K tomu přičítám neustálý pocit, že se stále dívám na zpívající skupinu herců z Harryho Pottera. Dávám 3* za bezvadnou formální stránku a zpěv, který netrhal uši (pokud to jiným divákům málem způsobilo újmu na sluchu, potom mají to štěstí, že nemají ve svém okolí vášnivé pěvce, kteří neberou ohledy na vlastní absolutní hudební hluch)
Zelená míle (1999)
Ano, bylo to pěkné. Příběh, který trhá srdce, mokří kapesníky, zpracovaný krásnou filmařinou. Rád se podívám znovu. Nicméně právě když chce někdo stavět úspěch na divákových emocích, připravuje se o jednu hvězdičku.
Romeo a Julie (1996)
Pokud bylo účelem seznámit diváky, kteří by jinak o Shakespearovo časuvzdorné dílo ani nezavadili, s klasickým příběhem prostřednictvím typické moderní formy, pak se tento účel zdařil. Divácké obci znalé díla přinesl snímek nový náhled, ale to je asi tak vše. Ano, je to příjemná, především vizuální podívaná podivuhodná zachováním původních veršů.
Poslední skaut (1991)
Perfektní akční podívaná a skvělý hlášky.
Letíme do Ria (1933)
Přiznejme si, že dnes nebudeme tak okouzleni tak jako tehdejší diváci. Nicméně optikou tehdejšího diváka to byla krásná vizuální podívaná umocněná perfektní hudbou. Příběh se zdá současnému diváku slabý a naivní, ale představte si, jak tehdy nadzvedl cenzuru ze židle (plus odvážná taneční čísla, texty písní). Nicméně i dnes to je příjemný snímek a radost pohledět na ty překrásné ženy. A přiznávám, že mě píseň Carioca rozhoupala v bocích a zvedla z křesla i v roce 2009. Velmi zajímavé se mi zdá srovnání české a americké produkce v komentáři od Sportovce.
Zapomenuté světlo (1996)
Jen výjimečně mnou vnitřně pohne snímek z domácí produkce. Zhlédnutí Zapomenutého světla až po vlně splývajících hořkých komedií je jako pohlazení, vyzdvižení klenotu ze stínu.
Truman Show (1998)
Dávám 4*, ačkoliv Truman je jasným aspirantem na 5*. Ke svému vlastnímu neštěstí totiž obsahuje princip, který v mých očích shodil i takového kance, jakým je Forrest Gump. Jinak hodnotím samými superlativy, a Truman je snad Carryho nejlepší výkon. Byl jsem pobaven i zhnusem zároveň. Pěkná sonda do světa, který nás obklopuje (spíše světů).
Kafe a cigára (2003)
Když jsem sedal k tomuto snímku, měl jsem strašně sentimentální náladu a vlastně nic jsem od něj nečekal. Pak jsem byl mile překvapen, že je mi v té společnosti dobře. Kávu jsem si samozřejmě uvařil, jen ty cigára jsem vynechal. Kouřit jsem přestal cca před rokem a tak mi příběh s Iggy Poppem a Tomem Waitsem přišel mile blízký a úsměvný. Snad kromě první povídky se mi líbily všechny. Tak se těším na další zhlédnutí a až s někým zajdu na kafe. Bez kamery.
Ha! Ha! Ha! (1934)
Něco tak zvráceného jsem už dlouho neviděl :-) každopádně některé nápady jsou opravdu dobré.
Paříž, Texas (1984)
Když zmizely poslední titulky, zůstal jsem sedět oněmělý a užaslý. Tak citlivý příběh jsem už dlouho neviděl, a nevím, kdy něco takového znovu uvidím. Neskrývám své pohnutí a dojetí. A ta úžasná hudba...