Skutečně příjemná pohádka na nedělní vytrávení. Četné milostné dvojice, překvapivé finále, dobré herecké kreace. Maciuchová sekýruje Munzara, Laurinová Šťastnému odpustí i to, že je osel, Hlaváčová má svého Zindulku raději bez kníru a Srncová dokáže být šťastná i s Kostelkou. Plus fajnové kostýmy a dobře naaranžované interiéry.
Po 40ti letech aktualizace základní premisy haasovského filmu Andula vyhrála. Na konci 70. let jsou to Lasica a Satinský, kdo zastupují inteligentní humor a vyžadují po přírodě, aby byla zticha. Ženské sdružení TOŽK nahrazuje mládež obojího pohlaví a mileneckou dvojici zastupuje Šplechtová se Zedníčkem. Nebýt už méně zdařilých hudebních čísel, bylo by to za plný počet.
12/12 Hezké, bizarní, znepokojivé. Ryan Murphy. A nejen výborný nápad spojit příběh Viktora Frankensteina s Lindbergovým dítětem. Černá Dahlie taky vždycky potěší a dvě tváře Moiry, to je, oč tu běží. Alexandra Breckenridge mi od konce Dirtu neskutečně chyběla... A kdo by konečně nechtěl koupit dům v La La Landu na trase slavných vražd? Jessica Lange válí, stejně tak Connie Britton a kupodivu je to opět celé jedna velká romantika. Constancin koloušek je toho důkazem. Závěr je pak rozkošně uspokojivý a dává příležitost nadchnout se pro pokračování, stejně jako být spokojen se zacyklením.
Lutherova televizní adaptace slavného románu v dopisech Choderlose de Laclose z roku 1782 se zařadila po bok Vadimově aktualizaci a experimentům z euroasijského kinematografického prostoru. Až později přišel Frears, Forman, opera s Renée Fleming, trojdílná americká verze pro mládež... přičemž tento výčet není ani zdaleka kompletní. Je poměrně fascinující sledovat kontextuálně divadelní herectví, poměrně zajímavou výpravu, ovšem s laciným exteriérem a příliš experimentální hudbou. Juraj Kukura je poživačným vikomtem de Valmont, jeho vášně jsou podány s náležitou expresí podtrženou dekadentním líčením. Emília Vášáryová svou paní de Merteuil hraje navenek bez zájmu, přesto lze tušit krutý společenský kalkul za její stoickou tváří. Bohužel Jana Nagyová jako Cecilia de Volanges je pasivní až příliš a chybí jí určitý dětský zmatek v chování, který tak hezky interpretoval Forman. Soňa Valentová naopak nabídla ve své verzi paní de Tourvel velice zajímavou hru na téma potlačené vášně. Tyto živoucí postavy jsou pak hlavní devízou celé této verze. Znalce ostatních přepisů určitě zaujme výrazný prostor pro aktuálně úřadujícího rytíře paní de Merteuil na úkor zamilovanosti Cecilie a Dancenyho. Jinak je tedy možné cele zařadit a přijmout tento slovenský příspěvek do rodiny Laclosovy ódy na život a bol libertinů v době krátce před vypuknutím Francouzské revoluce.
Narativní porno s českým dabingem, to je prostě úkaz sám pro sebe. A Rocco jako dramatický herec zvládající historickou postavu v několika časových rovinách? Humoriáda jak se patří. "Jsi ideální kuchař, Gastone." Bonusem na DVD je pak reportáž z Erotica Sex 2002.
Hubačovský doják v intencích, jaké si víkendové odpoledne žádá. Akurátní herecké výkony, potlačené dojetí za maskou nepřítomného úsměvu. "Tak že bychom si povídali. Já zapnu televizi."
Je to samej hlediskovej záběr, subjektivizace, roztříštěná narace, hypotéza, flashback, flashforward (možná i frontflash, ale segmentaci vám kvůli tomu rozhodně dělat nebudu)... ale tohle všechno vem čert, když na konci všechno smete dokonalost výkonu Vanessy Redgrave, takže bych nakonec i tý Keiře Knightley uvěřila rok 1935.
Příjemný film, s každou reprízou se dostává víc a víc pod kůži. Ron vystihl Hellboye přesně tak, jak jsem si ho představovala a celé to universum kolem něj je prostě lahoda. Abraham, Liz (Selma Blair mi jindy sympatická nebývá, ale tady moc)... všechno sedí a společně s druhým dílem tvoří kompaktní celek. Tady samozřejmě navíc jako bonus Karel Roden, kterého není důvod si nepochvalovat. Čili snad se dočkám ještě nějakého toho pokračování, protože chlápek, co vypadá jako pekelník, má rád kočky, pivo a svou hořlavou polovičku, je prostě pohodář. A del Torovi by určitě chyběla práce s nestvůrama, které je potřeba usadit tím rudým sympaťákem.
Nic mě nerozněžní tolik jako opětovné setkání s mignolovským universem, které mi Crew dala do vínku v klíčovém to věku mého dospívání. Ať už hrané nebo kreslené filmy, komixy nebo knihy, Hellboy a jeho svět je to, co si pravidelně žádám a udělá mi to víc než dobře. Když si před projekcí Zlaté armády přečtu Vánoce v podzemí, tak je dokonalé už úplně všechno.
Děcka, Colin Firth a pozdně viktoriánská stylizace je kupodivu otravnější, než podobné atributy aktualizované v Kouzelné chůvě a Velkém třesku, přesto jsou oba filmy o Nanny McPhee solidní rodinnou zábavou z rodiny Láryfáry.
Neznalost předchozího filmu s Nanny McPhee kupodivu není nijak zvláštním retardérem ani redundancí v divácké spolupráci na vytváření aktivních hypotéz ohledně pravé podstaty. A Maggie Gyllenhaal! A ta pseudoválečná stylizace! Viktorka od splavu nebo krkanec? Řekne-li krkavec, je to krk!
"Dokonce i název filmu je znepokojující – ve filmu není žádný pes, i když jsou tam mrtví osli, živí mravenci a transvestita na bicyklu." Tolik božské duo D. a K. B. ♥
Zajímavá dokumentární rekonstrukce posledního filmu společnosti Prag - Film AG a doby, ve které vznikal. Šiva a šibeniční kvítek měl být vrcholným filmem pražské říšské filiálky (jejím prvním barevným), která v prvních letech často nechávala na svých projektech participovat nejvýznačnější české filmaře, ale po roce 1944 u společnosti zůstali pracovat skutečně jen ti nejoddanější (Antonín Rambousek) nebo ti, kteří to měli jako nutnost z určitých povinností (Hans Albers po fiasku s La Palomou).
Ten současný Sherlock hype je něčím tak nudným. Už dlouho jsem neviděla něco, co by vyvolalo jedinou reakci - nezájem. Takže spojeně zůstávám u svaté trojice střední Evropy 30. - Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, Der Hund von Baskerville a Der Mann, der Sherlock Holmes war.
Shakthi: The Power je fakt síla. Kdybych jí potkala jako jeden z prvních indických filmů, tak mám trauma do dneška. Ale bohužel už jsem viděla takové šílenosti jako je Mela, takže tuším, že může být i hůř. Respektive jinak, respektive... Karisma Kapoor hraje mladou manželku a matku, která s manželem, o kterém si myslí, že už nemá rodinu, žije v Kanadě. Potud ok, nic, co by mi trhalo žíly. Ale pak se ukáže, že přeci jenom manžel není sirotek, takže se celá jeho rodina vydává na cestu. Potud stále ok, trocha kulturních rozdílů, sem tam šok, sem tam zmatek v tom, co se vlastně děje, proč všichni hrají tak jak hrají. Ale pak už jsem tomu přestala rozumět úplně. Karisma se dostala do víru jakési války, ve které se žije na hromadě mezi hnojem a podomácku vyráběnýma granátama. Její tchán je místní kápo a kromě toho, že je blázen na hlavu, vede gang rozprostírající se po 40ti vesnicích. Ale má konkurenta, který mu zabil syna. Takže potřebuje nástupce a tím má být Karismin manžel. Ten ale záhy umírá a jeho povinnosti se přesouvají na jeho malého syna... Ono to tak možná děsivě nezní, ale to se musí zkrátka vidět, proč mi každá další minuta žíly trhala. Karisma pořád třeští ty svoje obrovský oči, celé se to láme v nechutnou akční šarvátku, Karisma se několikrát pokouší o útěk, hysterie střídá násilí, nepochopení střídá pokus o samovznícení, tchán se snaží umlátit Karismu k smrti a do toho přichází komediální (!) vsuvka se SRK. A na místo toho, abych měla radost, že se mu zdá o Aishwarye Rai (která hraje sama sebe), jenom nestačím počítat jedno WTF za druhým. SRK si klidně ještě půl dne běhá s kulkou v zádech, ale hlavně ten konec (!!!). To se musí na vlastní oči. Festival Otrlého diváka čeká.
Film Pod africkým sluncem není tak špatný, jen ho semlela raná novácká dramaturgie 90. let, stejně jako celou řadu starších filmů mylně uváděných v ta všední dopoledne. Však z toho také byla nejedna aféra a během let se dramaturgie změnila a Vladimír Železný si opět mohl gratulovat v tom svém okénku. Nicméně vzpomínky Michèle prozrazují nesnadnou produkci filmu. V oáze Ouargla bylo příliš horko, v okolí probíhali nepokoje, nefugovalo letiště, došlo k požáru... náhradní bydlení bylo plné švábů a zmijí, technika kolabovala vlivem horka, takže nakonec se vše dokončilo v písečném moři Jeana Richarda v Ermenonville. A ačkoli herci odvedli profesionální výkony a Michèle tehdy zvažovala, že už se po třech filmech o Angelice do série nevrátí, změnila názor po prožití tohoto extrémního natáčení. Je tedy s podivem, že ve výsledku je Pod africkým nebem napínavým akčním dobrodružstvím se zajímavými exteriéry, velice sexy Mercierovou a zajímavou pointou.
Úletová komedie s extravagantními módními výstřelky. Tempo je místy skutečně zběsilé. Michèle je ovšem nádherná v každém kostýmu a zpívá La Fille Qui Fait Tchic Ti Tchic. Ve své vzpomínkové knize si pochvaluje, jak tehdy předběhli dobu. Obrovské klobouky a mini šaty měl na svědomí Jean Barthet, kovové mini Paco Rabanne.
Při srovnání s Ondra-Lamač verzí tato televizní sice bledne, přesto na poměry českých televizních 70. let se jedná o příjemný počin. Stejně jako v kauze Mamzelle Nitouche (1977) nebo Netopýra (1981). A stejně jako Netopýrovi, hlavní hrdinky (Helenu Zarembovou a Wandu Kwasinskou) sehrává překvapivě dobře Kateřina Macháčková a klasicky pikantní Hana Maciuchová. Starý Zaremba je delikátní Hrušínský a hlavní duo Bolka a Bronia rozkošnicky přehrávají Abrhám a Hanzlík. Ty je pak v podobných intencích znovu možno vidět v Jak je důležité míti Filipa (1979).
S Fingonem se málokdy shodnem, ale zůstat u Sissi je základní pevný postoj k Rakousko-Uhersku. Samozřejmě ale u císařovny, která mezi vším tím balastem měla skutečně vliv na vznik soustátí.
Vesnické drama z 50. let vypráví tradiční příběh lásky dvou mladých lidí, jejichž svazek není po chuti jejich okolí. Sugestivní stravující atmosféra dává zapomenout na druhou dějovou linii, ve které otec hlavní hrdinky vstupuje do družstva. Mezi vrcholné scény filmu patří setkání mladých na pouti a jejich společně vyvzdorovaný tanec, který předchází jejich svatbě. Jemné emoce vyjádřené ve tváři debutující Mari Töröcsik výrazně kontrastují se surovým prostředím, ve kterém její hrdinka žije. Naproti tomu Imre Soós tvoří rozhodný pevný prvek v mladém páru. Symbolicky může zpětně vyznít fakt, že tehdy slibná Töröcsik hraje dodnes, doma i ve světě (například v Szabóově Slunečním svitu), ale pro Soóse byl tento filmem předposledním a hned po té zemřel.
Otázky o smyslu života prokládané nejbanálnějšími událostmi ze života vysokoškoláka, který si svá studia prodlouží založením rodiny. Opět se setkávám s filmem, který jde zcela opačným směrem výkladu smyslu kinematografie, jak ji vnímám. Život vkládaný do filmu je marností, zatímco marnotratný život zpestřený filmem může získat smysl.
Jakožto vrchol Szabóvi-Brandauerovi volné trilogie stmeluje Hanussen obloukem období Rakousko-Uherska a Třetí říši. Vzhledem k době, o které pojednává, a způsob, jakým je film vyprávěn, je mi filmový Hanussen nejbližší. Poválečná dekadence v rozpuku a její následné vytlačení novými estetickými kritérii nepřestává fascinovat. Nyní je také Brandauer obklopen zajímavějšími tvářemi, například Györgym Cserhalmim nebo Jiřím Adamírou, takže není tak nutné prožít jen další Brandauerovo sólo. A konečně záhadný opar, kterým je reálná osoba moravského žida Hermanna Steinschneidera (1888-1933) zahalena, dává největší příležitost ke snovým zážitkům.
Zatímco aféra plukovníka Redla vzrušovala filmaře pravidelně už od 20. let - u nás se Redlem zabýval Emil Artur Longen a Karel Anton - zdá se, že Szabóova verze je na dlouhá léta poslední. V posledních letech jako bychom ztratili zájem o léta monarchie. A přitom typických vzrušujících případů, jako je ten Alfreda Redla (1864-1913), jsou ta léta plná. Nicméně po té, co jsem se seznámila s celou volnou trilogií s Klausem Mariou Brandauerem, nejsem jím nijak nadšena. Jako narcistní herec, homosexuální kariérista nebo jasnovidec vyniká stále týž hereckými přednostmi a jeho postavy zanikají v jeho sólových výkonech.
My Name is Khan je absolutně okouzlující zážitek. Kouzlo všech předchozích filmů s Kajol a SRK vedle něj bledne závistí v každém směru. My Name is Khan je odzbrojující, dokáže ve stejnou chvíli dojmout a rozesmát. Z prvního setkání Rizvana a Mandiry jsem si odnesla víc než ze všech těch "oficiálně" uznávaných Casablanc a jiných nedotknutelných. Není větší vyznamenání, než nemoci odtrhnout oči a mít radost z každé minuty strávené s filmem. Za úsměv Kajol šel by světa kraj... A tohle všechno je při tom pouze první třetina, na kterou navazuje cesta po 11. září za prezidentem Spojených států, aby bylo předáno poslání: "Jmenuji se Khan a nejsem terorista."
A on je to vlastně příběh ze života, totiž před tím, než se Punit Malhotra pustil do tohoto, ke kterému napsal i scénář, byl asistentem režie právě u takových filmů jako Kabhi Khushi Kabhie Gham..., Kal Ho Naa Ho a Paheli. A tím je řečeno naprosto vše. Sonam je hezká panenka do vytrýnky, z Imrana se postupně klube skvělý komediální herec a jakmile se vzpamatuju, taky si pořídím nějaké to sebereflexivní tričko s nápisem Bollywood Sucks :D Jenom bych chtěla vědět, jestli opravdu šlo o první bollywoodský film, který se natáčel na Novém Zélandu. Film Láska, láska, láska, který režisér věnoval mamince musel být ovšem něco.
Nevěsta mého bratra? Ale ano, o základní příběh tu nejde, ale jednoduše je to dokonalá zábava. Katrina jako nenapravitelná rebelka, Imran jako Jiřík z pohádky o Zlatovlásce ;) Společně jeden z nejzábavnějších párů, který se našel až když už to bylo skutečně nutné. Ona má v sobě potenciál rockové hvězdy, on je proklatě stydlivý, až je to sexy. Zábava od začátku do konce, nepochybuji o opakovací hodně, také pro to, že odkazů na jiné filmy a osobnosti bylo nebývale mnoho a mohu pořád objevovat nové a nové. Nadto Katrina je skutečně v každém záběru pastvou pro oko a její eskapády potěší každého, kdo si cení vlastní svobody.
Je docela zajímavý sledovat žánrovou sebereflexivní scénku se Stacy a Markem Davisem. Prohodí si role a ukáže se, že na vině jsou spletené dialogy ve scénáři v růžových deskách. Stacy se chová jak chlap a Mark poslušné drží. Kupodivu jsou oba naprosto v pohodě, takže když se během čísla zase začnou chovat podle nepsaných pravidel, nikoho už to nepřekvapí.
Zač hodnocení? Za dochované scény uvedené a komentované Karlem Čáslavským v Hledání ztraceného času. Osobně oceňuju dvakrát, pro ten absurdní protektorátní mechanizmus a pro lokace u Horažďovic, kde se v té době natáčelo vůbec poprvé, ale kromě Velkého případu a Kladiva na čarodějnice se to město oblíbeným mezi filmaři nikdy nestalo. Letos každopádně "slavíme" 70 let od nenatočení tohoto filmu a pořád nepřišlo na to, aby se zrealizovala moderní verze.
Moje komentáře
Modrá krev (TV film) (1995)
Skutečně příjemná pohádka na nedělní vytrávení. Četné milostné dvojice, překvapivé finále, dobré herecké kreace. Maciuchová sekýruje Munzara, Laurinová Šťastnému odpustí i to, že je osel, Hlaváčová má svého Zindulku raději bez kníru a Srncová dokáže být šťastná i s Kostelkou. Plus fajnové kostýmy a dobře naaranžované interiéry.
Nekonečná - nevystupovat (1978)
Po 40ti letech aktualizace základní premisy haasovského filmu Andula vyhrála. Na konci 70. let jsou to Lasica a Satinský, kdo zastupují inteligentní humor a vyžadují po přírodě, aby byla zticha. Ženské sdružení TOŽK nahrazuje mládež obojího pohlaví a mileneckou dvojici zastupuje Šplechtová se Zedníčkem. Nebýt už méně zdařilých hudebních čísel, bylo by to za plný počet.
American Horror Story (TV seriál) (2011)
12/12 Hezké, bizarní, znepokojivé. Ryan Murphy. A nejen výborný nápad spojit příběh Viktora Frankensteina s Lindbergovým dítětem. Černá Dahlie taky vždycky potěší a dvě tváře Moiry, to je, oč tu běží. Alexandra Breckenridge mi od konce Dirtu neskutečně chyběla... A kdo by konečně nechtěl koupit dům v La La Landu na trase slavných vražd? Jessica Lange válí, stejně tak Connie Britton a kupodivu je to opět celé jedna velká romantika. Constancin koloušek je toho důkazem. Závěr je pak rozkošně uspokojivý a dává příležitost nadchnout se pro pokračování, stejně jako být spokojen se zacyklením.
Nebezpečné známosti (TV film) (1980)
Lutherova televizní adaptace slavného románu v dopisech Choderlose de Laclose z roku 1782 se zařadila po bok Vadimově aktualizaci a experimentům z euroasijského kinematografického prostoru. Až později přišel Frears, Forman, opera s Renée Fleming, trojdílná americká verze pro mládež... přičemž tento výčet není ani zdaleka kompletní. Je poměrně fascinující sledovat kontextuálně divadelní herectví, poměrně zajímavou výpravu, ovšem s laciným exteriérem a příliš experimentální hudbou. Juraj Kukura je poživačným vikomtem de Valmont, jeho vášně jsou podány s náležitou expresí podtrženou dekadentním líčením. Emília Vášáryová svou paní de Merteuil hraje navenek bez zájmu, přesto lze tušit krutý společenský kalkul za její stoickou tváří. Bohužel Jana Nagyová jako Cecilia de Volanges je pasivní až příliš a chybí jí určitý dětský zmatek v chování, který tak hezky interpretoval Forman. Soňa Valentová naopak nabídla ve své verzi paní de Tourvel velice zajímavou hru na téma potlačené vášně. Tyto živoucí postavy jsou pak hlavní devízou celé této verze. Znalce ostatních přepisů určitě zaujme výrazný prostor pro aktuálně úřadujícího rytíře paní de Merteuil na úkor zamilovanosti Cecilie a Dancenyho. Jinak je tedy možné cele zařadit a přijmout tento slovenský příspěvek do rodiny Laclosovy ódy na život a bol libertinů v době krátce před vypuknutím Francouzské revoluce.
Markýz de Sade (1994)
Narativní porno s českým dabingem, to je prostě úkaz sám pro sebe. A Rocco jako dramatický herec zvládající historickou postavu v několika časových rovinách? Humoriáda jak se patří. "Jsi ideální kuchař, Gastone." Bonusem na DVD je pak reportáž z Erotica Sex 2002.
Pozdní léto (TV film) (1974)
Hubačovský doják v intencích, jaké si víkendové odpoledne žádá. Akurátní herecké výkony, potlačené dojetí za maskou nepřítomného úsměvu. "Tak že bychom si povídali. Já zapnu televizi."
Pokání (2007)
Je to samej hlediskovej záběr, subjektivizace, roztříštěná narace, hypotéza, flashback, flashforward (možná i frontflash, ale segmentaci vám kvůli tomu rozhodně dělat nebudu)... ale tohle všechno vem čert, když na konci všechno smete dokonalost výkonu Vanessy Redgrave, takže bych nakonec i tý Keiře Knightley uvěřila rok 1935.
Hellboy (2004)
Příjemný film, s každou reprízou se dostává víc a víc pod kůži. Ron vystihl Hellboye přesně tak, jak jsem si ho představovala a celé to universum kolem něj je prostě lahoda. Abraham, Liz (Selma Blair mi jindy sympatická nebývá, ale tady moc)... všechno sedí a společně s druhým dílem tvoří kompaktní celek. Tady samozřejmě navíc jako bonus Karel Roden, kterého není důvod si nepochvalovat. Čili snad se dočkám ještě nějakého toho pokračování, protože chlápek, co vypadá jako pekelník, má rád kočky, pivo a svou hořlavou polovičku, je prostě pohodář. A del Torovi by určitě chyběla práce s nestvůrama, které je potřeba usadit tím rudým sympaťákem.
Touch of Evil (2011)
Kirsten Dunst a děsivé jablko!
Hellboy 2: Zlatá armáda (2008)
Nic mě nerozněžní tolik jako opětovné setkání s mignolovským universem, které mi Crew dala do vínku v klíčovém to věku mého dospívání. Ať už hrané nebo kreslené filmy, komixy nebo knihy, Hellboy a jeho svět je to, co si pravidelně žádám a udělá mi to víc než dobře. Když si před projekcí Zlaté armády přečtu Vánoce v podzemí, tak je dokonalé už úplně všechno.
Kouzelná chůva Nanny McPhee (2005)
Děcka, Colin Firth a pozdně viktoriánská stylizace je kupodivu otravnější, než podobné atributy aktualizované v Kouzelné chůvě a Velkém třesku, přesto jsou oba filmy o Nanny McPhee solidní rodinnou zábavou z rodiny Láryfáry.
Kouzelná chůva a Velký třesk (2010)
Neznalost předchozího filmu s Nanny McPhee kupodivu není nijak zvláštním retardérem ani redundancí v divácké spolupráci na vytváření aktivních hypotéz ohledně pravé podstaty. A Maggie Gyllenhaal! A ta pseudoválečná stylizace! Viktorka od splavu nebo krkanec? Řekne-li krkavec, je to krk!
Andaluský pes (1929)
"Dokonce i název filmu je znepokojující – ve filmu není žádný pes, i když jsou tam mrtví osli, živí mravenci a transvestita na bicyklu." Tolik božské duo D. a K. B. ♥
Shiva und die Galgenblume - Der letzte Film des Dritten Reiches (TV film) (1993)
Zajímavá dokumentární rekonstrukce posledního filmu společnosti Prag - Film AG a doby, ve které vznikal. Šiva a šibeniční kvítek měl být vrcholným filmem pražské říšské filiálky (jejím prvním barevným), která v prvních letech často nechávala na svých projektech participovat nejvýznačnější české filmaře, ale po roce 1944 u společnosti zůstali pracovat skutečně jen ti nejoddanější (Antonín Rambousek) nebo ti, kteří to měli jako nutnost z určitých povinností (Hans Albers po fiasku s La Palomou).
Sherlock Holmes (2009)
Ten současný Sherlock hype je něčím tak nudným. Už dlouho jsem neviděla něco, co by vyvolalo jedinou reakci - nezájem. Takže spojeně zůstávám u svaté trojice střední Evropy 30. - Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, Der Hund von Baskerville a Der Mann, der Sherlock Holmes war.
Shakthi: The Power (2002)
Shakthi: The Power je fakt síla. Kdybych jí potkala jako jeden z prvních indických filmů, tak mám trauma do dneška. Ale bohužel už jsem viděla takové šílenosti jako je Mela, takže tuším, že může být i hůř. Respektive jinak, respektive... Karisma Kapoor hraje mladou manželku a matku, která s manželem, o kterém si myslí, že už nemá rodinu, žije v Kanadě. Potud ok, nic, co by mi trhalo žíly. Ale pak se ukáže, že přeci jenom manžel není sirotek, takže se celá jeho rodina vydává na cestu. Potud stále ok, trocha kulturních rozdílů, sem tam šok, sem tam zmatek v tom, co se vlastně děje, proč všichni hrají tak jak hrají. Ale pak už jsem tomu přestala rozumět úplně. Karisma se dostala do víru jakési války, ve které se žije na hromadě mezi hnojem a podomácku vyráběnýma granátama. Její tchán je místní kápo a kromě toho, že je blázen na hlavu, vede gang rozprostírající se po 40ti vesnicích. Ale má konkurenta, který mu zabil syna. Takže potřebuje nástupce a tím má být Karismin manžel. Ten ale záhy umírá a jeho povinnosti se přesouvají na jeho malého syna... Ono to tak možná děsivě nezní, ale to se musí zkrátka vidět, proč mi každá další minuta žíly trhala. Karisma pořád třeští ty svoje obrovský oči, celé se to láme v nechutnou akční šarvátku, Karisma se několikrát pokouší o útěk, hysterie střídá násilí, nepochopení střídá pokus o samovznícení, tchán se snaží umlátit Karismu k smrti a do toho přichází komediální (!) vsuvka se SRK. A na místo toho, abych měla radost, že se mu zdá o Aishwarye Rai (která hraje sama sebe), jenom nestačím počítat jedno WTF za druhým. SRK si klidně ještě půl dne běhá s kulkou v zádech, ale hlavně ten konec (!!!). To se musí na vlastní oči. Festival Otrlého diváka čeká.
Pod africkým sluncem (1966)
Film Pod africkým sluncem není tak špatný, jen ho semlela raná novácká dramaturgie 90. let, stejně jako celou řadu starších filmů mylně uváděných v ta všední dopoledne. Však z toho také byla nejedna aféra a během let se dramaturgie změnila a Vladimír Železný si opět mohl gratulovat v tom svém okénku. Nicméně vzpomínky Michèle prozrazují nesnadnou produkci filmu. V oáze Ouargla bylo příliš horko, v okolí probíhali nepokoje, nefugovalo letiště, došlo k požáru... náhradní bydlení bylo plné švábů a zmijí, technika kolabovala vlivem horka, takže nakonec se vše dokončilo v písečném moři Jeana Richarda v Ermenonville. A ačkoli herci odvedli profesionální výkony a Michèle tehdy zvažovala, že už se po třech filmech o Angelice do série nevrátí, změnila názor po prožití tohoto extrémního natáčení. Je tedy s podivem, že ve výsledku je Pod africkým nebem napínavým akčním dobrodružstvím se zajímavými exteriéry, velice sexy Mercierovou a zajímavou pointou.
Zlatá vdova (1969)
Úletová komedie s extravagantními módními výstřelky. Tempo je místy skutečně zběsilé. Michèle je ovšem nádherná v každém kostýmu a zpívá La Fille Qui Fait Tchic Ti Tchic. Ve své vzpomínkové knize si pochvaluje, jak tehdy předběhli dobu. Obrovské klobouky a mini šaty měl na svědomí Jean Barthet, kovové mini Paco Rabanne.
Polská krev (TV film) (1978)
Při srovnání s Ondra-Lamač verzí tato televizní sice bledne, přesto na poměry českých televizních 70. let se jedná o příjemný počin. Stejně jako v kauze Mamzelle Nitouche (1977) nebo Netopýra (1981). A stejně jako Netopýrovi, hlavní hrdinky (Helenu Zarembovou a Wandu Kwasinskou) sehrává překvapivě dobře Kateřina Macháčková a klasicky pikantní Hana Maciuchová. Starý Zaremba je delikátní Hrušínský a hlavní duo Bolka a Bronia rozkošnicky přehrávají Abrhám a Hanzlík. Ty je pak v podobných intencích znovu možno vidět v Jak je důležité míti Filipa (1979).
Tyranovo srdce anebo Boccaccio v Uhrách (1981)
Tady se lze asi nejvíce pobavit kombinací György Cserhalmiho a Teresy Ann Savoy. Vysokého s nízkým.
Beznadějní (1966)
S Fingonem se málokdy shodnem, ale zůstat u Sissi je základní pevný postoj k Rakousko-Uhersku. Samozřejmě ale u císařovny, která mezi vším tím balastem měla skutečně vliv na vznik soustátí.
Kolotoč (1956)
Vesnické drama z 50. let vypráví tradiční příběh lásky dvou mladých lidí, jejichž svazek není po chuti jejich okolí. Sugestivní stravující atmosféra dává zapomenout na druhou dějovou linii, ve které otec hlavní hrdinky vstupuje do družstva. Mezi vrcholné scény filmu patří setkání mladých na pouti a jejich společně vyvzdorovaný tanec, který předchází jejich svatbě. Jemné emoce vyjádřené ve tváři debutující Mari Töröcsik výrazně kontrastují se surovým prostředím, ve kterém její hrdinka žije. Naproti tomu Imre Soós tvoří rozhodný pevný prvek v mladém páru. Symbolicky může zpětně vyznít fakt, že tehdy slibná Töröcsik hraje dodnes, doma i ve světě (například v Szabóově Slunečním svitu), ale pro Soóse byl tento filmem předposledním a hned po té zemřel.
Iluminace (1973)
Otázky o smyslu života prokládané nejbanálnějšími událostmi ze života vysokoškoláka, který si svá studia prodlouží založením rodiny. Opět se setkávám s filmem, který jde zcela opačným směrem výkladu smyslu kinematografie, jak ji vnímám. Život vkládaný do filmu je marností, zatímco marnotratný život zpestřený filmem může získat smysl.
Hanussen (1988)
Jakožto vrchol Szabóvi-Brandauerovi volné trilogie stmeluje Hanussen obloukem období Rakousko-Uherska a Třetí říši. Vzhledem k době, o které pojednává, a způsob, jakým je film vyprávěn, je mi filmový Hanussen nejbližší. Poválečná dekadence v rozpuku a její následné vytlačení novými estetickými kritérii nepřestává fascinovat. Nyní je také Brandauer obklopen zajímavějšími tvářemi, například Györgym Cserhalmim nebo Jiřím Adamírou, takže není tak nutné prožít jen další Brandauerovo sólo. A konečně záhadný opar, kterým je reálná osoba moravského žida Hermanna Steinschneidera (1888-1933) zahalena, dává největší příležitost ke snovým zážitkům.
Plukovník Redl (1985)
Zatímco aféra plukovníka Redla vzrušovala filmaře pravidelně už od 20. let - u nás se Redlem zabýval Emil Artur Longen a Karel Anton - zdá se, že Szabóova verze je na dlouhá léta poslední. V posledních letech jako bychom ztratili zájem o léta monarchie. A přitom typických vzrušujících případů, jako je ten Alfreda Redla (1864-1913), jsou ta léta plná. Nicméně po té, co jsem se seznámila s celou volnou trilogií s Klausem Mariou Brandauerem, nejsem jím nijak nadšena. Jako narcistní herec, homosexuální kariérista nebo jasnovidec vyniká stále týž hereckými přednostmi a jeho postavy zanikají v jeho sólových výkonech.
Jmenuji se Khan (2010)
My Name is Khan je absolutně okouzlující zážitek. Kouzlo všech předchozích filmů s Kajol a SRK vedle něj bledne závistí v každém směru. My Name is Khan je odzbrojující, dokáže ve stejnou chvíli dojmout a rozesmát. Z prvního setkání Rizvana a Mandiry jsem si odnesla víc než ze všech těch "oficiálně" uznávaných Casablanc a jiných nedotknutelných. Není větší vyznamenání, než nemoci odtrhnout oči a mít radost z každé minuty strávené s filmem. Za úsměv Kajol šel by světa kraj... A tohle všechno je při tom pouze první třetina, na kterou navazuje cesta po 11. září za prezidentem Spojených států, aby bylo předáno poslání: "Jmenuji se Khan a nejsem terorista."
I Hate Luv Storys (2010)
A on je to vlastně příběh ze života, totiž před tím, než se Punit Malhotra pustil do tohoto, ke kterému napsal i scénář, byl asistentem režie právě u takových filmů jako Kabhi Khushi Kabhie Gham..., Kal Ho Naa Ho a Paheli. A tím je řečeno naprosto vše. Sonam je hezká panenka do vytrýnky, z Imrana se postupně klube skvělý komediální herec a jakmile se vzpamatuju, taky si pořídím nějaké to sebereflexivní tričko s nápisem Bollywood Sucks :D Jenom bych chtěla vědět, jestli opravdu šlo o první bollywoodský film, který se natáčel na Novém Zélandu. Film Láska, láska, láska, který režisér věnoval mamince musel být ovšem něco.
Mere Brother Ki Dulhan (2011)
Nevěsta mého bratra? Ale ano, o základní příběh tu nejde, ale jednoduše je to dokonalá zábava. Katrina jako nenapravitelná rebelka, Imran jako Jiřík z pohádky o Zlatovlásce ;) Společně jeden z nejzábavnějších párů, který se našel až když už to bylo skutečně nutné. Ona má v sobě potenciál rockové hvězdy, on je proklatě stydlivý, až je to sexy. Zábava od začátku do konce, nepochybuji o opakovací hodně, také pro to, že odkazů na jiné filmy a osobnosti bylo nebývale mnoho a mohu pořád objevovat nové a nové. Nadto Katrina je skutečně v každém záběru pastvou pro oko a její eskapády potěší každého, kdo si cení vlastní svobody.
Asses Galore 3: Pure Evil (video film) (1996)
Je docela zajímavý sledovat žánrovou sebereflexivní scénku se Stacy a Markem Davisem. Prohodí si role a ukáže se, že na vině jsou spletené dialogy ve scénáři v růžových deskách. Stacy se chová jak chlap a Mark poslušné drží. Kupodivu jsou oba naprosto v pohodě, takže když se během čísla zase začnou chovat podle nepsaných pravidel, nikoho už to nepřekvapí.
Kníže Václav (1942)
Zač hodnocení? Za dochované scény uvedené a komentované Karlem Čáslavským v Hledání ztraceného času. Osobně oceňuju dvakrát, pro ten absurdní protektorátní mechanizmus a pro lokace u Horažďovic, kde se v té době natáčelo vůbec poprvé, ale kromě Velkého případu a Kladiva na čarodějnice se to město oblíbeným mezi filmaři nikdy nestalo. Letos každopádně "slavíme" 70 let od nenatočení tohoto filmu a pořád nepřišlo na to, aby se zrealizovala moderní verze.