Anthony

Nejvíce asi zaujme nádherná vizuální stránka filmu a zvláštní atmosféra. Celkově má snímek tolik úžasných scén, že mi až tak nevadila ani dlouhá stopáž, ovšem při jednoduchosti příběhu by to mohlo být trochu kratší. Hudba James Hornera je opět jednou zase silně vykrádající jeho předchozí díla - nejčastěji jsem slyšel náběh ke Statečnému srdci nebo k Legendě o vášni a působilo to na mě spíše rušivě.

Výborný film. Peckinpahovi se daří skvěle kombinovat komické pasáže s dramatickými, drsnost s lyričností - a tato neobvyklá směs funguje. Hodně mu pomáhá Jason Robards v sympatické roli, který zvládá všechny zmíněné polohy. Podobně jako v Divoké bandě i zde se vyskytnou otravní pánbíčkáři, tentokrát je Peckinpah nerozstřílí, stačí mu, že je zesměšní. Zajímavá je i postava "reverenda" (pobavila například scéna, kdy poskytuje duchovní útěchu ženě, která ztratila bratra). A chci také zmínit velmi pěknou hudební složku, za kterou stojí Jerry Goldsmith. Už úvodní píseň v kombinaci s titulkovou scénou je dokonalá.

Hodnoceno po prvních pěti dílech první série, průměr - rozhodně mě to nezaujalo, abych tomu seriálu věnoval další pár hodin svého života.

Clint je výjimečná osobnost. Natočit v jednom roce dva úžasné filmy: Výměnu a Gran Torino, navíc v takovém věku, to je neuvěřitelný výkon. Jako u jiných posledních Clintových filmů i zde se vše opírá o velmi silný a působivý příběh, s nímž režisér zachází nanejvýš citlivě, až jakoby s chladným odstupem - rozhodně netlačí na pilu, aby z diváků dostal více emocí. Skvěle vybraní herci předvádí koncentrované výkony, to jak ti známí (Jolie, Malkovich), tak ti zcela neznámí (např. velmi dobrý výběr dětských rolí).

Spojení nádherných (někdy i děsivých) obrázků a krásné hudby Armanda Amara. Mluvené slovo v podobě Z. Svěráka mě chvílemi přišlo zajímavé, chvílemi mě štvalo a rušilo ve vychutnání hudby. Určitá fakta, která tu zazněla mi přišla zajímavá a snad i nová, v mnoha momentech mi však komentář přišel zbytečně opakující dokola celkem banální věci jako že je vše provázané atd. Každopádně i když se tvůrci na konci snažili o trochu pozitivní a nadějné vyznění, ve mně převládá (nejen díky tomuto filmu) pocit, že 21.století je nejspíš poslední maximálně předposlední století, které má lidstvo před sebou.

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho.

Několik scén bylo opravdu velmi humorných, často se mi ale spíše stávalo, že mi celé dlouhé pasáže přišly nevtipné či vtipné minimálně a přitom strašně natahované. Opravdu věřit, že většina filmu je "autentická" tj., natočená s lidmi, kteří netuší oč jde, asi bych se bavil více, ale pořád se mi zdálo, že to je sehrané domluvené, takže to pro mě ten správný efekt tlumilo.

Příliš dlouhé, příliš hloupé. Většina filmu se odehrává ve tmě, takže většinou ani není nic moc vidět. Aspoň člověk může v klidu poslouchat vynikající hudbu Hanse Zimmera. Tedy podobný dojem jako ze Šifry - ale aspoň tu nejsou tak debilní "skvosty" jako přesun z letadla do auta jako v prvním díle.

Velmi nevyrovnaný počin. Pár sekund geniální scénky, povedeného vtipu, chytré parodie je střídáno mnoha minutami scének naprosto trapných a nevtipných. Především první díly, kde byl jako moderátor pan Zavřel jsou až trapné prakticky bez jediné výjimky - celé první DVD se staršími díly jsem jen kroutil hlavou, co tam má být vtipného. Navíc často nějaká naprosto nehumorná scénka je protahována až k nepřežití. Z těch novějších dílů se mi hodně líbily parodie reklamní nebo politické. Vůbec scénky s politiky patří k tomu nejlepšímu, co Česká soda přinesla.

Hodnoceno po zhlédnutí první série. U prvních dílů byl můj dojem spíš rozpačitý, v druhé půlce se to vylepšilo. Samotné téma "mozkové aneurysma" mi hlavně ze začátku celkem vadilo. Případy, které právníci řešili, mě zaujaly, ale všechna ta vidění a trapné situace kolem nich mě spíš otravovaly. Naštěstí v posledních dílech to začalo hrát smysluplnější roli, než jen, že podle vizí jde hrdina někoho zastupovat. Hlavní hrdina v podání J.L.Millera je dostatečně zajímavý a sympatický, byl jsem velmi rád za svého oblíbence V.Grabera (Alias, Titanic), naopak mě neskutečně štvala postava černošské asistenky.