Roucky

Lákavá všeho chuť lásky, ať už rodinné nebo partnerské s trochou cestování v čase a příjemnými hlavními hrdiny. Sedíte v kině, uroníte na konci pár slz, ale i přesto se po skončení cítíte vážně skvěle, tak nějak... lehčeji. Plakala jsem a nemůžu jít pod pět :-).

Osobně myslím, že lepší než dvojka. Jako malé se mi to celkem líbilo, možná bych teď hodnotila hůře. Každopádně vím, že raději vidím v hlavní roli J.J. Richtera než pro mě nesympatického Jonathana Brandise...

Přesvědčilo mě to o dvou věcech: francozský kluci vůbec nejsou hezký a francouzi neumí psát písmeno "x". Pokud je tohle odraz francuzský mládeže, tak jsem ráda, že žiju tady.

Ano, musím uznat, že druhá polovina zvedla tu první, která byla asi jako každý podprůměrný film plný trávy a dvou vulrgárních kamarádů. Zasmála jsem se, ale ne až tolik, abych tomu mohla dát vyšší hodnocení. Přeci jenom vulgární plyšovej méďa s bongem narušuje veškerý moje iluze o plyšovejch hračkách...

Silná deprese, vyzařující ten nejvzdálenější konec utrpení, jaký si jen lze představit. Bylo mi hrozně, děsivě a nechutně hrozně. Ale stále bych více ocenila děj, než jen děsivě depresivní obrázky holokaustu, které můžu vidět v každém druhém filmu o 2. světové...

Způsob jakým Guido dokáže čelit smrti, Láska, kterou cítí k Princezničce a synovi... To je to, co je krásné a co mě nutí se pousmát a říct si, že život je vlastně komický. Rozplakalo mě to. 95%.

Zneuctění Burtonovy dosavadní tvorby. Vážně tohle natočil on? Velmi slabé 3*.

Další citové vydírání, zejmén během posledních dílů. Jong Woo mi lezl ze začátku hrozně na nervy, jak postava, tak i herec, přece jenom nejsem na zženštilý Korejce... Ale postupem času mi ho bylo tak moc líto a byl prostě rozkošnej :-). Další hvězda za Yoo Rin, která si mě získala hned od začátku a za Gong Chana, protože do toho by se snad zbláznil každej. Musím se přiznat, že to byl první seriál, kde mi hlavní "mrcha" byla i celkem sympatická, i když byla od začátku hrozně sobecká. Pátou hvězdičku nedám kvůli tomu, že mi to prostě přišlo až přehnaně absurdní...

Tae Kyungovo úsměv je jedna z nejrozkošnějšíc věcí na světě, co jsem kdy viděla. Po druhém shlédnutí o hvězdičku víc, už mám oblíbenou korejskou herečku a přeju si za nejlepšího kamaráda Jeremyho.

Pan Mengele je roztrpčen. A mě z jeho závěrečné řeči mrazí po zádech. Zvláštní pohled do lhostejnosti a mysli jednoho z největších Hitlerových pomocníků, i přesto, že jím byl nepřímo a víc než nacistou byl zvráceným sadistickým "andělem smrti", nesoucím na svých bedrech vinu za smrt tisíce lidí, a přesto vinu, kterou sám vůbec nepociťoval. Proč mám pocit, že přesně takhle lhostejně, bez lítosti a bez pocitu viny by promlouval Mengele před soudem, kdyby tuto možnost ve skutečnosti dostal? "Mengele je vinen, avšak z tohoto soudu i přesto vychází jako vítěz."